Vysvětlení hadísu o šestidenním půstu v měsíci Šewwálu

Abú Ajjúb al-Ansárí رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عيه و سلم pravil:

مَنْ صَامَ رَمَضَانَ ثُمَّ أَتْبَعَهُ سِتًّا مِنْ شَوَّالٍ كَانَ كَصِيَامِ الدَّهْرِ.

„Kdo se bude postit po celý ramadán a k tomu přidá i šest dní měsíce šewwálu, jako by se postil po celou dobu.“¹ Tj. po celý rok.

Tento hadís nás upozorňuje, že i poté, co nás opustí měsíc ramadán, doba vyhrazená pro uctívání Alláha a pro zbožné činy nekončí a končit nemá. Celý lidský život je příležitostí a časem vyhrazeným pro uctívání a pro zbožnost a tato se neomezuje jen na měsíc Boží milosti, ale trvá pořád, až do smrti, ve shodě se slovy Božími:

وَاعْبُدْ رَبَّكَ حَتَّىٰ يَأْتِيَكَ الْيَقِينُ

a Pánu svému služ až do chvíle, kdy k tobě jistota smrti nepochybně přijde! (Hidžr:99)

Proto je zodpovědností každého muslima pokračovat v činění dobra, v modlitbě, půstu, v udělování milodarů, v zikru, v recitaci Koránu i dalších podobách uctívání.

Pokračovat v konání dobra i nadále, po vykonání nějakého jiného dobrého činu, je také jednou ze známek toho, že předcházející zbožný čin byl Alláhem přijat.

Člověk tímto způsobem využívá naplno svůj život, dokud mu nevyprší jeho osudem stanovený čas (arab. أجل adžel).

Od ‘Amra ibn Mejmúna al-Awdího se uvádí, že Posel Boží صلى الله عيه و سلم, radíce jednomu muži, také řekl:

‫اغتنم خمس قبل خمس: شبابك قبل هرمك و صحتك قبل سقمك و غناك قبل فقرك و فراغك قبل شغلك و حياتك قبل موتك.

„Využij pět věcí před jinými pěti: svou mladost před tvou starobou, tvé zdraví před tvou chorobou, tvé bohatství před tvou chudobou, tvůj volný čas před chvílemi, kdy jsi zaneprázdněn a svůj život před svou smrtí.“²

Není nejmenších pochyb, že se od upřímného věřícího žádá, aby byl důsledný a stabilní, konstantní a setrvalý v plnění si svých povinností a ve vykonávání činů poslušnosti vůči Vznešenému Alláhu pořád, ve všech časech, přičemž na určitá Alláhem jasně vymezená období je kladen obzvláštní důraz. V těchto okamžicích Alláh předepsal zvláštní činy uctívání, za které následuje zvláštní odměna a které jsou pro dané okamžiky určeny, s cílem, aby muslim ši muslimka uctívali Alláha v každém okamžiku a tím čistili a zvelebovali svou duši i sebe sama. Každý má potřebu duchovně se zdokonaovat a toto je také důvod předepsání činů uctívání. Nakolik je člověk pokorný, nakolik uctívá Alláha a věnuje se skutkům zbožnosti, natolik je i jeho nitro očištěno a zušlechtěno. Lidé s nejušlechtilejším a nejčistším nitrem jsou proto lidmi nejjemnějšího a nejvznešenějšího srdce, ti jejichž srdce jsou také nejzdravější, naopak hříšníci a hanebníci jsou pravým jejich protikladem.

Jedním z podob takového uctívání je i sám půst, neboť ten čistí srdce, zjemňuje je a zušlechťuje. Proto bývá ramadán sezónou osobního zúčtování se sebou samým a zpytování svého svědomí a svých činů. Půst po šest dní v měsíci šewwálu je k tomu dodatečnou příležitostí a navíc možností jak získat užitek z další nové podoby uctívání následující ihned po splnění jiného uctívání, které mu předcházelo, dávajíce tak již samým tím potvrzení upřímnosti a přijetí tohoto předcházejícího aktu zbožnosti – jeden dobrý čin je následován dalším.

Posel Boží صلى الله عيه و سلم poskytl své ummě správné vedení v každém ohledu dobra, nevynechal jediný koncept života, aniž by o něm něco neřekl, lhostejno, zda šlo o pobídku k činění něčeho dobrého, nebo naopak o varování před dopuštěním se něčeho jiného, zlého. A jednou ze směrnic pro život, kterou nám Prorok صلى الله عيه و سلم poskytl, je i půst v šesti dnech šewwálu.

Od Posla Božího صلى الله عيه و سلم se také dochovalo: „Půst v měsíci ramadánu má hodnotu půstu v deseti měsících a půst po šest dní (tj. v šewwálu) má hodnotu půstu po dobu dvou měsíců, což je půst po celý rok.“ Podle jiné verze: „Kdo se bude postit ještě i šest dní po svátku, to se mu bude počítat, jakoby se postil po celý rok.“³

Imám an-Newewí podal následující vysvětlení tohoto hadísu:

„Kdo se postí po celý ramadán a k tomu přidá šest dní v měsíci šewwálu, je to v odměně stejné, jako kdyby se postil celý rok, protože dobrý čin se u Alláha ihned násobí deseti, tedy ramadán bývá rovnou za deset měsíců a šest dní za dva měsíce.“

Háfiz Ibn Redžeb al-Hanbelí uvádí od ‘Abdulláha ibn Mubáreka následující komentář:

„Půst šest dní v šewwálu se připočítává k odměně za půst v ramadánu, tedy člověk za něj má odměnu dohromady jako kdyby se postil povinný půst celý rok.“

Půst šest dní v šewwálu je též důkazem vděčnosti Alláhu, který nám umožnil postit se celý měsíc ramadán a také důkaz a potvrzení naší lásky k dobrému činu a vzrůst pokornosti vůči Vznešenému Alláhu.

Ibn Redžeb pravil:

„Hřešení člověka poté, co se postil po celý ramadán je ve skutečnosti marnění a popírání Božího dobrodiní, které bylo člověku poskytnuto, což se počítá jako jedna z podob nevděku vůči dobrodiní Božímu, jeho negace a popírání.“

Uctívání v nejširším smyslu tohoto slova tedy v islámu není nijak časově omezeno. Neexistuje rozdělení času na dobu zbožnosti a dobu, kdy se člověk navrací k běžné denní rutině hřešení a překračování omezení stanovených šarí’ou. Naopak. Muslim svého Pána uctívá neustále a pořád, neboť Posel Boží صلى الله عيه و سلم učil, že nejhodnotnější činy jsou ty, které jsou vykonávány pořád, byť by i nebyly nijak obrovské. Skutečný muslim proto uctívá Alláha, dokud dýchá a dokud neopustí tento svět.

Bišr al-Háfí byl tázán ohledně lidí, kteří se v ramadánu velmi usilovně snaží uctívat Alláha, ale po zbytek roku tak nečiní. Odpověděl: „Jak jen špatní lidé to jsou! Nevědí o Alláhu kromě v ramadánu, avšak poctiví věřící jsou ti, kteří Alláha uctívají po celý rok!“

Vedle všeho výše uvedeného má půst po dobu šesti dní v měsíci šewwálu mnoho dalších předností a užitku:

Kdo se po ramadánu postí navíc i šest dní v šewwálu, získá odměnu jako za povinný půst v délce jednoho roku.
Půst po dobu těchto šesti dní je roven vykonávání potvrzené sunny (arab. سنة مؤكدة sunna muakkeda) v aktech zbožnosti, následujících před a po činech předepsaných jako povinnost (arab. فرض fard), podobně jako tomu je v případě povinných modliteb. Tedy tyto dny doplňují a nahrazují eventuální nedostatky ramadánského půstu, ke kterým došlo v ramadánu.
Půst po dobu šesti dní v šewwálu poté, co jsme se postili celý ramadán, je znakem toho, že Alláh náš ramadánský půst přijal, tedy dobrý čin je následován jiným dobrým činem, protože jednou z podob odměny je i to, že Alláh učiní člověka setrvalým v konání dobra poté, když nějaký jeho předcházející dobrý čin přijal.

1 Zaznamenal Muslim v Sahíhu, 3/169, hadís č. 1164.

2 Zaznamenal Šiháb v Musnedu, 1/425.

3 Hadísy o tom zaznamenali imámové Ahmed v Musnedu, 5/280; ad-Dárimí v Sunenu, hadís č. 1755; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 1715; an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 2860. Jako sahíh jej ocenili Ibn Chuzejma v Sahíhu, hadís č. 21154; a Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 3635.