بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ ٱتَّقُوا۟ ٱللَّـهَ وَقُولُوا۟ قَوْلًا سَدِيدًا يُصْلِحْ لَكُمْ أَعْمَـٰلَكُمْ وَيَغْفِرْ لَكُمْ ذُنُوبَكُمْ ۗ وَمَن يُطِعِ ٱللَّـهَ وَرَسُولَهُۥ فَقَدْ فَازَ فَوْزًا عَظِيمًا
“Vy, kteří věříte! Bojte se Boha a mluvte slova přímá! Bůh pak pro vás zlepší skutky vaše a odpustí vám hříchy vaše. A kdo poslouchá Boha a posla Jeho, ten již dosáhl úspěchu nesmírného.” (Ahzáb: 70-71)
Milí bratři v islámu!
Vznešený Alláh praví:
مَّن يَشْفَعْ شَفَاعَةً حَسَنَةً يَكُن لَّهُ نَصِيبٌ مِّنْهَا
„Kdo se přimluví krásnou přímluvou, bude mít z ní podíl” (Nisá: 85)
Přímluva (arab. الشفاعة aš-šefá’a) v Soudný den neznamená popření pravidla vyřčeného Všemohoucím Alláhem:
كُلُّ امْرِئٍ بِمَا كَسَبَ رَهِينٌ
„A každý člověk je toho, co činy svými si vysloužil, ručitelem.“ (Túr: 21).
Je pouze milostí pro toho, za koho se přimlouvá a poctou tomu, kdo se přimlouvá. Přimlouvají se andělé, proroci, zbožní lidé, mučedníci a dokonce i půst a Korán. Všechny tyto přímluvy jsou potvrzeny autentickou Sunnou Božího Posla صلى الله عليه وسلم.
A nejlepší přímluvou ze všech je bezpochyby přímluva Božího Posla صلى الله عليه وسلم. Náš milovaný Posel Boží صلى الله عليه وسلم se zvykl přimlouvat ve světských záležitostech za své společníky již na tomto světě a nejinak tomu bude i na světě onom, v Soudný den, o němž je řečeno:
يَوْمَ يَفِرُّ الْمَرْءُ مِنْ أَخِيهِ ﴿٣٤﴾ وَأُمِّهِ وَأَبِيهِ ﴿٣٥﴾ وَصَاحِبَتِهِ وَبَنِيهِ ﴿٣٦﴾ لِكُلِّ امْرِئٍ مِّنْهُمْ يَوْمَئِذٍ شَأْنٌ يُغْنِيهِ ﴿٣٧﴾
„V ten den prchne člověk od bratra svého, matky své i otce svého, družky své i synů svých, neboť každý člověk v ten den bude mít práci sám se sebou jen.“ (‘Abese: 34-37)
Právem přímluvy disponuje jen, pouze a výhradně Vznešený Alláh a On toto právo uděluje, komu uzná za vhodné, s kým je spokojen a jen za toho, s kým je i jinak On Sám spokojen, jak říká:
قُل لِّلَّهِ الشَّفَاعَةُ جَمِيعًا ۖ لَّهُ مُلْكُ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضِ ۖ ثُمَّ إِلَيْهِ تُرْجَعُونَ
„Rci: „Jedině Bohu přísluší přímluva veškerá a Jemu náleží království nebes a země a k Němu posléze budete navráceni.“ (Zumer: 44)
Také praví:
مَن ذَا الَّذِي يَشْفَعُ عِندَهُ إِلَّا بِإِذْنِهِ
„Kdo může se u Něho přimluvit jinak, než s dovolením Jeho?“ (Bekara: 255)
A též:
وَكَم مِّن مَّلَكٍ فِي السَّمَاوَاتِ لَا تُغْنِي شَفَاعَتُهُمْ شَيْئًا إِلَّا مِن بَعْدِ أَن يَأْذَنَ اللَّهُ لِمَن يَشَاءُ وَيَرْضَىٰ
„A vůbec nic nepomůže přímluva andělů, ať sebevíc jich je na nebi, leda tehdy, když k tomu Bůh svolí, a pro toho, koho chtít bude a jehož si oblíbí.“ (Nedžm: 26)
Prvním aspektem přímluvy Posla Božího صلى الله عليه وسلم, výlučným jen pro něj, bude jeho všeobecná přímuva na začátku zúčtování, o níž hovoří v dlouhém hadísu Abú Hurejry رضي الله عنه, kde říká:
فَيَأْتُونَ مُحَمَّدًا صلى الله عليه وسلم فَيَقُولُونَ يَا مُحَمَّدُ أَنْتَ رَسُولُ اللَّهِ وَخَاتَمُ الأَنْبِيَاءِ، وَقَدْ غَفَرَ اللَّهُ لَكَ مَا تَقَدَّمَ مِنْ ذَنْبِكَ وَمَا تَأَخَّرَ، اشْفَعْ لَنَا إِلَى رَبِّكَ أَلاَ تَرَى إِلَى مَا نَحْنُ فِيهِ فَأَنْطَلِقُ فَآتِي تَحْتَ الْعَرْشِ، فَأَقَعُ سَاجِدًا لِرَبِّي عَزَّ وَجَلَّ ثُمَّ يَفْتَحُ اللَّهُ عَلَىَّ مِنْ مَحَامِدِهِ وَحُسْنِ الثَّنَاءِ عَلَيْهِ شَيْئًا لَمْ يَفْتَحْهُ عَلَى أَحَدٍ قَبْلِي ثُمَّ يُقَالُ يَا مُحَمَّدُ ارْفَعْ رَأْسَكَ، سَلْ تُعْطَهْ، وَاشْفَعْ تُشَفَّعْ، فَأَرْفَعُ رَأْسِي، فَأَقُولُ أُمَّتِي يَا رَبِّ، أُمَّتِي يَا رَبِّ فَيُقَالُ يَا مُحَمَّدُ أَدْخِلْ مِنْ أُمَّتِكَ مَنْ لاَ حِسَابَ عَلَيْهِمْ مِنَ الْبَابِ الأَيْمَنِ مِنْ أَبْوَابِ الْجَنَّةِ وَهُمْ شُرَكَاءُ النَّاسِ فِيمَا سِوَى ذَلِكَ مِنَ الأَبْوَابِ
„Tedy přijdou za Muhammedem (tj. poté, co je odmítli všichni ostatní proroci, mír s nimi všemi) a řeknou: „Muhammede! Ty jsi Boží Posel, poslední z proroků a Alláh ti odpustil tvé první i poslední hříchy. Přimlouvej se za nás u svého Pána! Což nevidíš, co je s námi?“ Pak tedy odejdu přímo pod Boží Trůn a padnu před svým Pánem na tvář. Alláh mne tehdy navede na chválu a oslavování Jeho tak, jak nikoho přede mnou nikdy nenavedl. Potom bude řečeno: „Muhammede! Zvedni hlavu! Žádej a bude ti dáno. Přimlouvej se a budeš vyslyšen. Zvednu tedy hlavu a řeknu: „Pane můj, mí následovníci! Pane můj, mí následovníci!“ A pak bude řečeno: „Muhammede, odveď své následovníky, kteří nebudou muset podstoupit zúčtování jednou branou z bran Ráje tam napravo. A ostatní brány Ráje budou sdílet se zbylými lidmi.“1
A toto je to, nač Alláh naráží ve svých slovech:
عَسَىٰ أَن يَبْعَثَكَ رَبُّكَ مَقَامًا مَّحْمُودًا
„Snad tě Pán tvůj pošle na místo, jež je chváleno.“ (Isrá: 79)
A druhým je jeho přímluva za hříšníky, byť i těžké, z celé jeho ummy, která mu bude dána podobně jako jiným zbožným věřícím, prorokům a mučedníkům, kteří se z dovolení Božího také budou přimlouvat za své hříšné blízké. O této přímluvě vyprávěl Anas ibn Málik رضي الله عنه, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl, že bude padat před Božím Trůnem, velebit Alláha, chválit Ho a prosit za kohokoli ze své ummy, kdo měl v srdci alespoň za váhu ječného zrna, či alespoň hořčičného zrna, či alespoň měl v srdci tu nejtitěrnější částečku víry. Pokaždé mu to bude umožněno a splněno. Poté na konci říká:
ثُمَّ أَعُودُ الرَّابِعَةَ فَأَحْمَدُهُ بِتِلْكَ، ثُمَّ أَخِرُّ لَهُ سَاجِدًا فَيُقَالُ يَا مُحَمَّدُ ارْفَعْ رَأْسَكَ وَقُلْ يُسْمَعْ، وَسَلْ تُعْطَهْ، وَاشْفَعْ تُشَفَّعْ. فَأَقُولُ يَا رَبِّ ائْذَنْ لِي فِيمَنْ قَالَ لاَ إِلَهَ إِلاَّ اللَّهُ. فَيَقُولُ وَعِزَّتِي وَجَلاَلِي وَكِبْرِيَائِي وَعَظَمَتِي لأُخْرِجَنَّ مِنْهَا مَنْ قَالَ لاَ إِلَهَ إِلاَّ اللَّهُ
„Poté se vrátím i počtvrté. Zase Ho budu chválit a pak před Ním padnu na tvář. Bude řečeno: „Muhammede! Zvedni hlavu! Řekni, budeš vyslyšen! Pros, bude ti dáno! Přimlouvej se, tvá přímluva najde odezvu!“ Řeknu tedy: „Pane můj! Dovol mi přimluvit se za kohokoli, kdo říkal, že nic krom Alláha nemá právo na uctívání.“ Odpoví: „Při Mé Moci, Mé Hrdosti, Mém Majestátu a Mé Ohromnosti! Věru z něj vyvedu každého, kdo pravil, že nic kromě Alláha nemá právo být uctíváno.“2
Toto jsou pocty pro Posla Božího صلى الله عليه وسلم a naděje těch, které s ním pojí společná víra, avšak stav modloslužebníků, nevěřících a všech, kteří ho odmítnou, vykresluje Alláh jejich vlastními slovy:
فَمَا لَنَا مِن شَافِعِينَ ﴿١٠٠﴾ وَلَا صَدِيقٍ حَمِيمٍ ﴿١٠١﴾
„A nemáme přímluvce žádného ani přítele věrného.“ (Šu’ará: 100-101)
Pomni, muslime! Již před mnoha staletími, tisíce kilometrů odsud, žil někdo, komu na tobě záleží, kdo tě měl rád a kdo tě nenechá napospas ani po smrti, když tě opustí tví nejmilovanější i vše, k čemu se upínáš. Vydáš se tedy jeho cestou?
(…)
Služebníci Boží!
Vznešený Alláh barvitě popisuje hrůzy Soudného dne:
يَا أَيُّهَا النَّاسُ اتَّقُوا رَبَّكُمْ ۚ إِنَّ زَلْزَلَةَ السَّاعَةِ شَيْءٌ عَظِيمٌ ﴿١﴾ يَوْمَ تَرَوْنَهَا تَذْهَلُ كُلُّ مُرْضِعَةٍ عَمَّا أَرْضَعَتْ وَتَضَعُ كُلُّ ذَاتِ حَمْلٍ حَمْلَهَا وَتَرَى النَّاسَ سُكَارَىٰ وَمَا هُم بِسُكَارَىٰ وَلَٰكِنَّ عَذَابَ اللَّهِ شَدِيدٌ ﴿٢﴾
„Lidé, bojte se Pána svého, neboť otřesy Hodiny budou věcí nesmírnou. V onen den, až ji spatříte, každá kojící opustí dítě, jež kojila, a každá těhotná potratí plod svůj; tehdy uvidíš lidi jako opilé, aniž se opili. Avšak trest Boží bude strašný.“ (Hadždž: 1-2)
Přímluva Posla Božího صلى الله عليه وسلم se nezískává tím, že o ni žádáme samotného Proroka صلى الله عليه وسلم, živého či mrtvého, ať už u jeho hrobu či na jiném místě na zemi, nýbrž se o ni usiluje blízkostí k Božímu Poslu صلى الله عليه وسلم prostřednictvím praktického následování jeho Sunny a odmítání inovací, které do jeho víry vnesli zlovolníci po něm. Jeho přímluvu si totiž nezaslouží ti, co jeho víru vědomě pokřivili a už vůbec nebude umožněna těm, kdo vedle Alláha uctívali lživá božstva.
Vznešený Alláh varuje:
قُلِ ادْعُوا الَّذِينَ زَعَمْتُم مِّن دُونِ اللَّهِ ۖ لَا يَمْلِكُونَ مِثْقَالَ ذَرَّةٍ فِي السَّمَاوَاتِ وَلَا فِي الْأَرْضِ وَمَا لَهُمْ فِيهِمَا مِن شِرْكٍ وَمَا لَهُ مِنْهُم مِّن ظَهِيرٍ ﴿٢٢﴾ وَلَا تَنفَعُ الشَّفَاعَةُ عِندَهُ إِلَّا لِمَنْ أَذِنَ لَهُ ۚ حَتَّىٰ إِذَا فُزِّعَ عَن قُلُوبِهِمْ قَالُوا مَاذَا قَالَ رَبُّكُمْ ۖ قَالُوا الْحَقَّ ۖ وَهُوَ الْعَلِيُّ الْكَبِيرُ ﴿٢٣﴾
„Rci: „Jen si vzývejte ty, o nichž soudíte, že jsou vedle Boha! Vždyť nemají vládu ani nad tím, co má váhu zrnka prachu na nebesích a na zemi, a nemají nijakého podílu ani zde, ani tam a Bůh nemá mezi nimi pomocníka žádného.“ A nebude platná u Něho přímluva žádná, leda pro toho, komu On to dovolí. A až nakonec strach vyprázdní srdce jejich, řeknou: „Co pravil Pán váš?“ a bude jim řečeno: „Pravdu, a On vznešený je i veliký!“ (Sebe´: 22-23)
Posel Boží صلى الله عليه وسلم vyprávěl Abú Hurejrovi رضي الله عنه svůj sen o Soudném dni – a sny proroků jsou zjevením:
بَيْنَا أَنَا قَائِمٌ إِذَا زُمْرَةٌ، حَتَّى إِذَا عَرَفْتُهُمْ خَرَجَ رَجُلٌ مِنْ بَيْنِي وَبَيْنِهِمْ فَقَالَ هَلُمَّ. فَقُلْتُ أَيْنَ قَالَ إِلَى النَّارِ وَاللَّهِ. قُلْتُ وَمَا شَأْنُهُمْ قَالَ إِنَّهُمُ ارْتَدُّوا بَعْدَكَ عَلَى أَدْبَارِهِمُ الْقَهْقَرَى. ثُمَّ إِذَا زُمْرَةٌ حَتَّى إِذَا عَرَفْتُهُمْ خَرَجَ رَجُلٌ مِنْ بَيْنِي وَبَيْنِهِمْ فَقَالَ هَلُمَّ. قُلْتُ أَيْنَ قَالَ إِلَى النَّارِ وَاللَّهِ. قُلْتُ مَا شَأْنُهُمْ قَالَ إِنَّهُمُ ارْتَدُّوا بَعْدَكَ عَلَى أَدْبَارِهِمُ الْقَهْقَرَى. فَلاَ أُرَاهُ يَخْلُصُ مِنْهُمْ إِلاَّ مِثْلُ هَمَلِ النَّعَمِ
„Zatímco jsem spal, byla přede mne přivedena skupinka mých následovníků. Když jsem je poznal, postavil se mezi ně a mne anděl v lidské podobě a řekl: „Jděte dál!“ „A kam?“ zeptal jsem se. „Do Pekla, při Alláhu!“ „Co je s nimi zle?“ zeptal jsem se. Odpověděl: „Oni odpadli a popřeli víru poté, cos od nich odešel.“ A pak přivedli druhou skupinu mých následovníků a když jsem je poznal, postavil se mezi ně a mezi mne anděl v lidské podobě. Poručil jim: „Jděte dál!“ „A kam?“ zeptal jsem se. „Při Alláhu, do Pekla!“ odpověděl. „A co je s nimi zle?“ zeptal jsem se. Odvětil mi: „Odpadli od tvé víry a popřeli ji poté, cos od nich odešel.“ Neviděl jsem z nich nikoho, kdo by unikl trestu, kromě jen mála z nich, co byli jako velbloudi bez pastýře!“3
Čím více budeme Božího Posla صلى الله عليه وسلم milovat, následovat a prosit Alláha o požehnání za něj a o výsadní postavení pro něj, tím větší naději máme na přímluvu Posla Božího صلى الله عليه وسلم na onom světě.
Džábir ibn ‘Abdilláh رضي الله عنهما uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
مَنْ قَالَ حِينَ يَسْمَعُ النِّدَاءَ اللَّهُمَّ رَبَّ هَذِهِ الدَّعْوَةِ التَّامَّةِ وَالصَّلاَةِ الْقَائِمَةِ آتِ مُحَمَّدًا الْوَسِيلَةَ وَالْفَضِيلَةَ وَابْعَثْهُ مَقَامًا مَحْمُودًا الَّذِي وَعَدْتَهُ، حَلَّتْ لَهُ شَفَاعَتِي يَوْمَ الْقِيَامَةِ
„Kdo poté, co vyslechne svolávání k modlitbě, řekne: „Bože, pane této dokonalé výzvy a ohlášené modlitby, obdař Muhammeda právem přímluvy i poctou a dej mu chvályhodnou pozici, jíž jsi mu přislíbil,“ za toho mi bude dovoleno se přimlouvat v Den Zmrtvýchvstání.“4
Naše naděje na jeho přímluvu roste i shodně tomu, kolik vykonáme dobrých skutků s upřímným úmyslem pro Alláha a provedených přesně tak, jak nás Posel Boží صلى الله عليه وسلم naučil, shodně Božím slovům:
فَمَن كَانَ يَرْجُو لِقَاءَ رَبِّهِ فَلْيَعْمَلْ عَمَلًا صَالِحًا وَلَا يُشْرِكْ بِعِبَادَةِ رَبِّهِ أَحَدًا
„A kdo doufá v setkání s Pánem svým, ať zbožné skutky koná a nechť v uctívání nepřidružuje nikoho k Pánu svému!“ (Kehf: 110)
V kontextu přímluvy Rabí’a ibn Ka’b al-Aslemí رضي الله عنه vypráví, že jedné noci přinesl Božímu Poslu صلى الله عليه وسلم vodu, jak mu poručil. Potom ho pobídl:
سَلْ
„Pros, o co chceš.“
„Prosím, abych byl s tebou v Ráji,“ řekl Rabí’a.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم se ho otázal:
أَوَغَيْرَ ذَلِكَ
„O nic jiného nežádáš?“
„Ne, to je vše,“ řekl Rabí’a.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu odvětil:
فَأَعِنِّي عَلَى نَفْسِكَ بِكَثْرَةِ السُّجُودِ
„Tak mě k tomu pomoc sám pro sebe hodně padnutími na tvář.“5
Prosíme Alláha, aby nám dal sílu kráčet po cestě Posla Božího na tomto světě a na světě onom aby nám umožnil získat jeho přímluvu a věčně si užívat jeho společnost v zahradách Ráje. Ámín!