بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Alláh Vznešený pravil:
يَا أَيُّهَا النَّاسُ اتَّقُوا رَبَّكُمُ الَّذِي خَلَقَكُم مِّن نَّفْسٍ وَاحِدَةٍ وَخَلَقَ مِنْهَا زَوْجَهَا وَبَثَّ مِنْهُمَا رِجَالًا كَثِيرًا وَنِسَاءً ۚ وَاتَّقُوا اللَّهَ الَّذِي تَسَاءَلُونَ بِهِ وَالْأَرْحَامَ ۚ إِنَّ اللَّهَ كَانَ عَلَيْكُمْ رَقِيبًا
„Lidé, bojte se Pána svého, jenž stvořil vás z bytosti jediné a stvořil z ní manželku její a rozmnožil je oba v množství velké mužů i žen. A bojte se Boha, v Jehož jménu se vzájemně prosíte, a dbejte na pravidla o pokrevních svazcích, neboť Bůh zajisté nad vámi je pozorovatelem.” (Nisá´: 1)
Milí břatři v islámu!
Ve verši, který slýcháme z kazatelny každý pátek Vznešený Alláh přikazuje tři věci a tři věci zakazuje:
إِنَّ اللَّهَ يَأْمُرُ بِالْعَدْلِ وَالْإِحْسَانِ وَإِيتَاءِ ذِي الْقُرْبَىٰ وَيَنْهَىٰ عَنِ الْفَحْشَاءِ وَالْمُنكَرِ وَالْبَغْيِ ۚ يَعِظُكُمْ لَعَلَّكُمْ تَذَكَّرُونَ
„Bůh zajisté přikazuje spravedlnost, dobré skutky i štědrost vůči příbuzným a zakazuje chlípnost, opovrženíhodné skutky a násilnickost a varuje vás – snad toho pamětliví budete.” (Nahl: 90)
Tento verš je dle islámských učenců základním předpisem v otázce povoleného a zakázaného.
Spravedlnost (arab. العدل al-‘adl), první příkaz tohoto verše, znamená dostát právům a nárokům každého. Představuje nezbytné povinné minimum Božího Zákona, je duchem života a principem, na němž stojí i padá tento svět, nebesa i země:
وَتَمَّتْ كَلِمَتُ رَبِّكَ صِدْقًا وَعَدْلًا
„Nechť tedy dovrší se slova Pána tvého jako pravda a spravedlnost!“ (An’ám: 115)
Vznešený Alláh připisuje spravedlnost Sám Sobě, například když hovoří o Dni zúčtování:
وَنَضَعُ الْمَوَازِينَ الْقِسْطَ لِيَوْمِ الْقِيَامَةِ فَلَا تُظْلَمُ نَفْسٌ شَيْئًا ۖ وَإِن كَانَ مِثْقَالَ حَبَّةٍ مِّنْ خَرْدَلٍ أَتَيْنَا بِهَا ۗ وَكَفَىٰ بِنَا حَاسِبِينَ
„A postavíme v den zmrtvýchvstání váhu spravedlivou a nebude duše žádná o nic ošizena; a i kdyby to mělo jen váhu zrna hořčičného, My je přineseme. A my stačíme si jako účetní.“ (Anbijá: 47)
Spravedlivost patří k vlastnostem krásy a dokonalosti a prolíná se každičkou sférou života muslima. Je patrná v jeho slovech, shodně Božímu příkazu:
وَإِذَا قُلْتُمْ فَاعْدِلُوا وَلَوْ كَانَ ذَا قُرْبَىٰ
„A když hovoříte, buďte spravedliví, i kdyby šlo o příbuzného“ (An’ám: 152)
Spravedlivé je i to, co muslim napíše, neboť jeho Pán mu přikazuje:
وَلْيَكْتُب بَّيْنَكُمْ كَاتِبٌ بِالْعَدْلِ
„Nechť písař to mezi vámi sepíše spravedlivě!“ (Bekara: 282)
Muslimové jsou spravedliví, když soudí, protože jejich Pán jim přikazuje:
وَإِذَا حَكَمْتُم بَيْنَ النَّاسِ أَن تَحْكُمُوا بِالْعَدْلِ
„Když soudíte mezi lidmi, abyste soudili spravedlivě.“ (Nisá: 58)
Muslimové spravedlivě usmiřují své rozhádané bratry:
فَأَصْلِحُوا بَيْنَهُمَا بِالْعَدْلِ وَأَقْسِطُوا ۖ إِنَّ اللَّهَ يُحِبُّ الْمُقْسِطِينَ
„Usmiřte obě strany spravedlivě a buďte nestranní, neboť Bůh věru miluje ty, kdož jsou nestranní!“ (Hudžurát: 9)
To se týká dokonce i vztahu k nepříteli, slovy Božími:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا كُونُوا قَوَّامِينَ لِلَّهِ شُهَدَاءَ بِالْقِسْطِ ۖ وَلَا يَجْرِمَنَّكُمْ شَنَآنُ قَوْمٍ عَلَىٰ أَلَّا تَعْدِلُوا ۚ اعْدِلُوا هُوَ أَقْرَبُ لِلتَّقْوَىٰ ۖ وَاتَّقُوا اللَّهَ ۚ إِنَّ اللَّهَ خَبِيرٌ بِمَا تَعْمَلُونَ
„Vy, kteří věříte! Buďte přímí před Bohem a buďte svědky spravedlivými. Nechť nenávist k lidu nevěřících vás neuvede do hříchu tím, že budete nespravedliví. Buďte spravedliví – a to je blíže k bohabojnosti – a bojte se Boha, neboť Bůh je dobře zpraven o všem, co děláte.“ (Máida: 8)
Poté, co vzpomenul spravedlivost, Vznešený Alláh přechází ke kýženému cíli a maximu Zákona, kterým je dokonalé dobro (arab. الإحسان al-ihsán). To představuje samotný vrchol islámu, oplácí zlé dobrým, léčí rány a tříbí mezilidské vztahy.
Alláh dokonalost dobra odlišuje od prosté spravedlnosti v následujícím koránském verši:
وَإِنْ عَاقَبْتُمْ فَعَاقِبُوا بِمِثْلِ مَا عُوقِبْتُم بِهِ ۖ وَلَئِن صَبَرْتُمْ لَهُوَ خَيْرٌ لِّلصَّابِرِينَ
„Jestliže trestáte, tedy trestejte podobným způsobem, jako jste byli trestáni. Však jste-li schopni to přetrpět, tedy to lepší je pro trpělivé.“ (Nahl:126)
Ve stejném smyslu Alláh na jiném místě praví:
فَمَنْ عَفَا وَأَصْلَحَ فَأَجْرُهُ عَلَى اللَّهِ ۚ إِنَّهُ لَا يُحِبُّ الظَّالِمِينَ
„Ten, kdo odpouští a o nápravu se snaží, toho odměna je u Boha, jenž věru nespravedlivé nemiluje.“ (Šúrá: 40)
Alláh popisuje, čím se lidé popsaní vlastností nejvyššího dobra vyznačují:
الَّذِينَ يُنفِقُونَ فِي السَّرَّاءِ وَالضَّرَّاءِ وَالْكَاظِمِينَ الْغَيْظَ وَالْعَافِينَ عَنِ النَّاسِ ۗ وَاللَّهُ يُحِبُّ الْمُحْسِنِينَ
„Ti, kteří rozdávají almužny ve štěstí i v neštěstí a kteří krotí hněv svůj a odpouštějí lidem. Bůh věru miluje ty, kdož dobro činí.“ (Áli ‘Imrán: 134)
Posel Boží صلى الله عليه وسلم definoval nejvyšší dobro ve své odpovědi Džibrílovi:
أَنْ تَعْبُدَ اللَّهَ كَأَنَّكَ تَرَاهُ، فَإِنْ لَمْ تَكُنْ تَرَاهُ فَإِنَّهُ يَرَاكَ
„Že uctíváš Alláha, jakobys Ho viděl, protože ač nevidíš ty Jeho, On vidí tebe.“1
Snaha o toto nejvyšší dobro je vrcholem a středobodem islámu i v těch nejvíce nepříjemných záležitostech života, jak uvádí Šeddád ibn Aws رضي الله عنه ve slovech Posla Božíhoصلى الله عليه وسلم:
إِنَّ اللَّهَ كَتَبَ الإِحْسَانَ عَلَى كُلِّ شَىْءٍ فَإِذَا قَتَلْتُمْ فَأَحْسِنُوا الْقِتْلَةَ وَإِذَا ذَبَحْتُمْ فَأَحْسِنُوا الذَّبْحَ وَلْيُحِدَّ أَحَدُكُمْ شَفْرَتَهُ فَلْيُرِحْ ذَبِيحَتَهُ
„Věru Alláh předepsal absolutní dobro v každé záležitosti. Když zabíjíte, zabíjejte co nejhumánněji. A když porážíte, proveďte co nejhumánněji i porážku. Ať si každý z vás dobře naostří nůž a ulehčí zvířeti, které poráží.“2
Ti, kteří usilují o dobro, jsou milováni Alláhem i stvořeními, protože dobro se dobrem oplácí, slovy Božími:
هَلْ جَزَاءُ الْإِحْسَانِ إِلَّا الْإِحْسَانُ
„Což odměnou za dobré se něco jiného než dobré může stát?“ (Rahmán: 60)
Snaha o dobro je na onom světě Boží milost a odměněna zahradami Ráje, jak říká Alláh:
وَاصْبِرْ فَإِنَّ اللَّهَ لَا يُضِيعُ أَجْرَ الْمُحْسِنِينَ
„Vytrvej, neboť Bůh nedopustí, aby ztratila se odměna těch, kdož dobré konají.“ (Húd: 115)
A také:
إِنَّ رَحْمَتَ اللَّهِ قَرِيبٌ مِّنَ الْمُحْسِنِينَ
„Věru milost Boží jest blízko pro ty, kdož dobro konají.“ (A’ráf: 56)
Na světě tomto je snaha o dobro provázeno Boží láskou, ochranou, podporou a pomocí, slovy Božími:
إِنَّ اللَّهَ مَعَ الَّذِينَ اتَّقَوا وَّالَّذِينَ هُم مُّحْسِنُونَ
„Vždyť Bůh je věru s těmi, kdož jsou bohabojní, i s těmi, kdož dobré konají.“ (Nahl: 128)
Poté Vznešený Alláh výslovně specifikoval jeden druh dobra a to dobro vůči blízkým osobám, jako příklad, aby podtrhl jeho důležitost a aby upozornil na jeho zanedbávání. Často se totiž chováme dobře a slušně k cizím lidem a zapomínáme na ty, kteří jsou nám nejblíže.
Všemohoucí Alláh na jiném místě v tomto duchu říká:
وَآتِ ذَا الْقُرْبَىٰ حَقَّهُ وَالْمِسْكِينَ وَابْنَ السَّبِيلِ وَلَا تُبَذِّرْ تَبْذِيرًا
„A dávej příbuznému po právu, a také chuďasovi a po cestě Boží jdoucímu, však nerozhazuj marnotratně.“ (Isrá: 26)
(…)
Služebníci Boží!
Ve zbytku verše Alláh zakazuje tři druhy konání. Prvním z nich je chlípnost (arab. الفحشاء al-fahšá´). Znamená cokoli v řeči či činu, co vede k morální zkaženosti a zvráceným mravům. Tento zákaz Alláh vzpomenul také na jiných místech napříč Koránem:
وَلَا تَقْرَبُوا الْفَوَاحِشَ مَا ظَهَرَ مِنْهَا وَمَا بَطَنَ
„Střezte se oplzlosti veřejné i tajné“ (An’ám: 151)
Další zakázanou věcí je cokoli opovrženíhodného (arab. المنكر al-munker), tedy všechny věci, které se hnusí nezkažené lidské přirozenosti a zdravému selskému rozumu. Jako příklad, upozornění a zdůraznění uvedl snad nejošklivější formu tohoto jednání – násilnickost (arab. البغي al-baghj). Ta představuje vzdorovité a agresivní překračování hranic ve vztazích, ať už cestou násilí vůči zcela nevinným, anebo oplácení utrpěné křivdy ještě větší nespravedlností. To patří k podobám krutosti a tyranie. Všechny tyto tři pojmy dohromady zahrnují každou špatnost.
Vznešený Alláh praví:
كُلُّ ذَٰلِكَ كَانَ سَيِّئُهُ عِندَ رَبِّكَ مَكْرُوهًا
„To všechno je špatností u Pána tvého a je mu to odporné.“ (Isrá: 38)
Prosíme Alláha, aby nás obdařil spravedlivostí a touhou po nejvyšším dobru a aby nás uchránil před chlípností, opovrženíhodnými skutky a násilnickostí. Ó Bože, dej, abychom byli mezi těmi, kteří si to připomínají a nikoli těmi, kteří jsou vůči tomu lhostejní. Ámín!