Koránské apely lidskosti existují proto, aby byly následovány – díl i.

Logo XXL

Všechna chvála náleží Všemohoucímu a Všeznajícímu Alláhu, který lidem sesílá Svá zjevení prostřednictvím Svých Proroků, mír s nimi všemi, aby lidem objasňovali vznešené pravdy, principy a nejvyšší příkazy dobra, lidskosti, příkladných ctností a mravní ušlechtilosti, vyváděje je z temnoty ignorance a barbarství ke světlu vědění, moudrosti a správného

Všechna chvála náleží Všemohoucímu a Všeznajícímu Alláhu, který lidem sesílá Svá zjevení prostřednictvím Svých Proroků, mír s nimi všemi, aby lidem objasňovali vznešené pravdy, principy a nejvyšší příkazy dobra, lidskosti, příkladných ctností a mravní ušlechtilosti, vyváděje je z temnoty ignorance a barbarství ke světlu vědění, moudrosti a správného vedení, na cestu přímou, která je jasně vytýčená a nesejde z ní nikdo, kromě zlovolníka, v jehož srdci je choroba. Požehnání a mír Jeho Nejmilovanějšímu a Vyvolenému, Proroku Muhammedovi صلى الله عليه و سلم, učiteli a vzoru nejvyšší lidskosti, který nám ve svém životě poskytl nejlepší praktickou ukázku toho, jak být co nejlépe člověkem. Nechť je Alláh spokojen i s jeho společníky, kteří ho v této humánnosti následovali a i s jejich následovníky v tomto dobru až do Soudného Dne.

 
Cesta Koránu je nejpřímější cestou nejvyššího dobra na tomto i onom světě
 
Věz, že Korán, poslední Boží zjevení, seslané do rukou Bohem milovanému Proroku Muhammedovi صلى الله عليه و سلم, pečeti všech proroků a poslednímu z nich, mír s nimi všemi, překypuje vznešenými příkazy a pobídkami k vyšším principům lidskosti a humánnosti.
Vznešený Alláh pravil:
إِنَّ هَٰذَا الْقُرْآنَ يَهْدِي لِلَّتِي هِيَ أَقْوَمُ وَيُبَشِّرُ الْمُؤْمِنِينَ الَّذِينَ يَعْمَلُونَ الصَّالِحَاتِ أَنَّ لَهُمْ أَجْرًا كَبِيرًا
A věru tento Korán vede k cestě, jež nejpřímější je, a zprávu radostnou věřícím zvěstuje, kteří zbožné skutky konají, že odměna velká určena je pro ně. (Isrá´: 9).
Pojem أقوم akwemu (elativ od قويم kawímun s významem přímý, vzpřímený, patřičný, opravdový, autentický, precizní1) tj. přímější/preciznější resp. nejpřímější/nejpreciznější, se v Koránu objevuje celkem čtyřikrát je odvozen od kořene قوم k-w-m, vyskytujícího se v Koránu ve 25 různých odvozeninách na 652 konkrétních místech.2
Jinými příklady užití slova أقوم akwemu je koránský verš vybízející k zapsání dluhu:
 ۚ ذَٰلِكُمْ أَقْسَطُ عِندَ اللَّهِ وَأَقْوَمُ لِلشَّهَادَةِ وَأَدْنَىٰ أَلَّا تَرْتَابُوا
A toto je u Boha spravedlivější a přímější pro svědectví a jistější pro potlačení pochybností (Bekara:282)
Nebo verš:
إِنَّ نَاشِئَةَ اللَّيْلِ هِيَ أَشَدُّ وَطْئًا وَأَقْوَمُ قِيلًا
na počátku noci jsou dojmy věru hlubší a přímější výrazem svým (Muzemmil:6)3
Celé slovní spojení v citovaném verši, يَهْدِي لِلَّتِي هِيَ أَقْوَمُ jehdí lilletí hije akwemu, tedy vede k tomu, co nejpřímější je, je eklipsou, vynechávkou, a znamená po doplnění يَهْدِي لِلطَّرِيقَةِالَّتِي هِيَ أَقْوَمُ الطُّرُقِjehdí lit-taríkati lletí akwemu t-turuk, tj. vede k cestě, která je nejpřímější/nejakurátnější/nejhodnější ze všech cest. Podobně, jako je řečeno أقوم قيلا akwemu kílen, tj. nejadekvátněji/nejlépe/nejpřiléhavěji řečeno.4 Původní konkrétní a nepřenesený význam adektiva قيم kajjimun ve spojení s cestou byl zpevněná, pevná a jistá cesta, která se neztrácí a nerozpadá.5
Podle Ibn Džuzejje adjektivum أقوم akwemu etymologicky souvisí se slovesy stát, vykonávat něco tak, jak je potřeba a starat se o to, pozdvihnout, postavit, spravit, napravit a nakonec i s podstatným jménem قيمة kímetun (pl. قيم kijamun), s významem postoj, hodnota, zásada,6 ve smyslu pravá, skutečná hodnota něčeho, nikoli ثمن semenun cena, za kterou se něco prodává a kupuje, resp. směňuje,7 skutečná, adekvátní8 hodnota něčeho, ani podceněná, ani přemrštěná. Souvisí etymologicky se rčením الرياح القوم ar-rijáhu l-kuwwem, tj. ten správný, příhodný vítr.9 Blízký slovesný základ قام káme, přítomný v Koránu na 33 místech,10 nabírá konotací udržovat, usměrňovat, řídit správným směrem,11 stát nad něčím; a قوم kawweme nabírá konotaci udržovat, napřímit, ustavit, poslat a řídit správným směrem, učinit akurátním. Pojem قوام kiwám, resp. قيام kijám označuje také normální, běžný, nepokřivený a nikoli patologický stav.12 Od قوم kawweme je odvozeno podstatné jméno قوامون kawwámúne, s významem kustodi, živitelé, udržovatelé, usměrňovači, setrvalí, vytrvalí, dodržovatelé nebo dohlížitelé, které se v Koránu vyskytuje celkem třikrát. Příklady jeho užití jsou verše:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا كُونُوا قَوَّامِينَ بِالْقِسْطِ
Vy, kteří jste uvěřili! Buďte setrvalí ve spravedlnosti (Nisá´:135)
الرِّجَالُ قَوَّامُونَ عَلَى النِّسَاءِ …
Muži jsou kustody nad ženami … (Nisá´:34)13
V Koránu je také velmi často užívána související syntagma الدين القيم ad-dínu l-kajjimu, tj. náboženství neměnné, jako ve verších:
قُلْ إِنَّنِي هَدَانِي رَبِّي إِلَىٰ صِرَاطٍ مُّسْتَقِيمٍ دِينًا قِيَمًا مِّلَّةَ إِبْرَاهِيمَ حَنِيفًا ۚ وَمَا كَانَ مِنَ الْمُشْرِكِينَ
Rci: „Pán můj uvedl mne na stezku přímou, k náboženství nezměnitelnému, k víře Abrahamově, jenž hanífem byl a k modloslužebníkům nepatřil." (An’ám:162)
إِنَّ عِدَّةَ الشُّهُورِ عِندَ اللَّهِ اثْنَا عَشَرَ شَهْرًا فِي كِتَابِ اللَّهِ يَوْمَ خَلَقَ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضَ مِنْهَا أَرْبَعَةٌ حُرُمٌ ۚ ذَٰلِكَ الدِّينُ الْقَيِّمُ
Zajisté počet měsíců u Boha je dvanáct měsíců, stanovený v Knize Boží v den, kdy stvořil nebesa a zemi. A z nich jsou čtyři měsíce posvátné, a to je náboženství neměnitelné. (Tewba:36)
Ze stejného základu je odvozen i pojem الصراط المستقيم as-sirátu l-mustakím, tj. stezka přímá, který se objevuje hned v první súře Koránu:
اهْدِنَا الصِّرَاطَ الْمُسْتَقِيمَ
veď nás stezkou přímou (Fátiha:6)
Ibn Kesír výše citovaný 9. verš ze súry Isrá´, hovořící o nejpřímější cestě, ke které vede Korán, vysvětluje:
„Vznešený Alláh chválí Svou Vznešenou Knihu – Korán, tím, že cestu, kníž vede, označuje za nejsprávnější a nejpřímnější. Jím obveseluje věřící, kteří konají dobré činy, kvůli kterým obdrží velkou odměnu v Soudný Den.“14
Al-Mahallí a as-Sujútí podávají následující vysvětlení:
„Je to cesta nejpřímější, nejrovnější, nejpřímočařejší a nejsprávnější, dávající radostnou zvěst věřícím konajícím dobré skutky, že je pro ně připravena obrovská odměna.“15
Ibn Džuzejj tento verš vysvětluje takto:
„Vede k nejsprávnějšímu stavu, k nejpřímější cestě. Říká se, že se tím myslí i slova „není božstva kromě Alláha,“ avšak význam je mnohem obecnější.“16
 
Tato nejpřímější cesta disponuje jasně stanovenými příkazy humanity, které jsou jejím stěžejním jádrem, esencí a podstatou. Příklady těchto pevně stanovených koránských imperativů lidskosti jsou např. předpisy:
  • Neodívat pravdu falší (viz Bekara:42).
  • Nebýt jako ti, kteří něco jiného říkají a něco jiného konají (viz Bekara:44; Saff:2-3).
  • Držet se zlaté střední cesty umírněnosti a vyhýbat se extrémům na obě strany (viz Bekara: 143).
  • Nepohlcovat vzájemně majetky své (viz Bekara:188).
  • Když je to nutné, bojovat na cestě Boží avšak nečinit v době války bezpráví (viz Bekara:190).
  • Apel všeobecného míru (viz Bekara: 208).
  • Nebudiž donucování v náboženství (viz Bekara: 256).
  • Komu byla dána moudrost, tomu bylo dáno nezměrné dobro. (viz Bekara:269).
  • Ti, kteří dávají ze svého jmění, podobni jsou zrnu, ze kterého vyrůstá trs úrodných klasů (viz Áli ‘Imrán:92).
  • Bohabojný je ten, kdo krotí hněv a odpouští lidem (viz Áli ‘Imrán:133-134).
  • Buď shovívavý, jinak od sebe ostatní odeženeš (viz Álu’Imrán:159).
  • Vždy být spravedlivý vůči komukoli (Nisá´:135).
  • Dodržovat své závazky (viz Máida:1).
  • Pomáhat si k dobru a nepomáhat si ke zlu a nespravedlnosti (viz Máida:2).
  • Kdo zabije jednoho člověka, jako by zabil celé lidstvo a kdo jednoho zachrání, jakoby zachránil celé lidstvo (viz Máida:32).
  • Rozmanitost lidí a toho, co vyznávají, se děje se svolením Božím (viz Máida:48).
  • Dobro a zlo si není rovno (viz Máida:100), oplácejte zlé dobrým (viz Fussilet:34).
  • Neurážet to, co vyznávají ostatní, aby oni neuráželi Alláha (viz An’ám:108).
  • Zákaz přidružovat, příkaz být laskavý k rodičům, nezabíjet vlastní děti, vystříhat se smilstva, nezabíjet jiné lidi, nepohlcovat majetek sirotků, měřit a vážit spravedlivě a podle pravdy svědčit i proti sobě samému (viz An’ám:151-152).
  • Nešířit pohoršení. (viz A’ráf:56).
  • Být shovívavý, přikazovat vhodné a vyhýbat se pošetilcům (viz A’ráf:199).
  • Ctít právo na azyl, i kdyby šlo o modloslužebníka (viz Tewba:6).
  • Říkat jen dobrá a vhodná slova (viz Ibráhím:24-27), přímá a nejvhodnější v daný okamžik (Ahzáb:70).
  • Všeobecný Boží příkaz spravedlnosti, dobrého činu a štědrosti, jakož i zákaz chlípnosti, hříchu a násilnictví (viz Nahl:90).
  • Rovnost mezi dobrým konáním muže i ženy (viz Nahl:97).
  • Pokud už trestat, tak netrestat přehnaně (viz Nahl:126).
  • Nekráčet po zemi pyšně a nadutě (viz Isrá´:37).
  • Prověřovat zvěsti, které vám lidé říkají (viz Hudžurát:6), usmiřovat mezi lidmi (Hudžurát:9), neposmívat se lidem (viz Hudžurát:11), nepomlouvat se, nepodezřívat a nešpehovat se navzájem (viz Hudžurát:12).
  • Lidská rozmanitost je tu proto, aby se lidé navzájem poznali (viz Hudžurát:13).
  • Vzhůru vedoucí cestou lidskosti je propouštět otroky, krmit hladovějící, věřit, vytrvat a vzájemně soucítit (viz Beled:12-17).
  • Vůbec první v Koránu zjevený apel, který zní: „Čti!“ (viz ‘Alek:1).
 
Navzdory tomu, že lidstvo dnes, v bezuzdné době postmoderního zpochybňování a nestadaté relativizace jakéhokoli mravního zákona a autority, pociťuje tak naléhavou potřebu opřít to, co považuje za nejlepší a nejmravnější, o nějakou transcendentální ale i přesto imanentní a objektivní směrnici, jsou tato koránská pravidla vznešenosti a velkodušnosti pod frontovým útokem a bezprecedentním útlakem jak některých nemuslimů, tak i některých muslimů. Nepřátelé Alláha, sami patřící k různým a často protichůdným frakcím, vytrhují některé koránské pasáže z jejich kontextu, otáčejí a ohýbají je tak, jak se jim zlíbí, jen aby ladily do jejich choré a plytké koncepce překypující záští a nenávistí. Apely vznešené mravnosti, o kterých zde hovoříme, potom nemají v celospolečenské debatě místo, čas, ba ani šanci vůbec zaznít, ačkoli právě ony jsou těmi klíčovými příkazy a zákazy, ve světle kterých je nutno vnímat vše ostatní, co je z povoleného a zakázaného stanoveno.
 
 

1 NADWI, ‘Abdullah ‘Abbas. 1987. Vocabulary of the Holy Qur’an. Chicago: Iqra’, str. 547.
2 BADAWI, Elsaid M.; ABDEL HALEEM, Muhammad. 2008. Arabic-english Dictionary of Qur’anic Usage. Leiden: Brill, str. 782.
3 Ibid., str. 785.
4 Viz PENRICE, John. 1873 (přetisk 1991). Dictionary and Glossary of the Qur´an. Delhi: Adam Publishers & Distributors, str. 122.
5 NADWI, ‘Abdullah ‘Abbas. 1987. op. cit., str. 548-549.
6 Viz at-Teshíl, 1/121.
7 Viz LANE, Edward. 1863. An Arabic-english Lexicon. London: William & Nortgate. K dispozici na <http://www.perseus.tufts.edu/hopper/collection?collection=Perseus%3Acorpus%3Aperseus%2Cwork%2CLane%2C%20An%20Arabic-English%20Lexicon> [k 18. 8. 2015].
8 PENRICE, John. op. cit., str. 121.
9 Viz Lane, Edward. 1863. op. cit.
10 BADAWI, Elsaid M.; ABDEL HALEEM, Muhammad. 2008. op. cit., str. 782.
11 Ibid., str. 785.
12 OMAR, ‘Abdulmennán. 2005. Dictionary of The Holy Qur’an. Hockesin: NOOR Foundation, str. 471.
13 BADAWI, Elsaid M.; ABDEL HALEEM, Muhammad. 2008. op. cit., str. 785.
14 Viz Muchtesar Tefsír Ibn Kesír, str. 766.
15 Viz Tefsír al-Dželálejn, str. 296.
16 Viz at-Teshílu li ‘ulúmi t-tenzíl, 3/398.