Prosba v časech mimořádných pohrom, díl 2.

Během kterých modliteb se prosba odříkává?

Islámští učenci nejsou úplně zajedno v tom, během kterých každodenních povinných modliteb se tato prosba přesně pronáší.

Podle hanefíjského mezhebu se během pěti povinných modliteb prosí tehdy, když jsou muslimové vystaveni nějaké těžké pohromě. Tehdy se prosba recituje na posledním rek’átu modlitby, během níž imám recituje nahlas, tedy modlitby za úsvitu (arab. الفجر al-fedžr), při západu slunce (arab. المغرب al-maghrib) a večer (arab. العشاء al-‘išá´). Lidé pak mohou za imámem tiše odpovídat ámínem na jeho prosbu.¹ Tento názor preferovali i někteří současní učenci, jako Ibn Báz, který smýšlel, že je sice dovoleno pronášet kunút na každé z pěti denních modliteb, ale lépe je tak pronášet, shodně praxi Božího Posla صلى الله عليه وسلم, během modliteb ranních či případně i večerních.²

Důkazem je pro ně hadís, v němž Abú Selema ibn ‘Abdirrahmán ibn ‘Awf slyšel Abú Hurejru رضي الله عنه říci: “Když si Posel Boží صلى الله عليه وسلم usmyslel recitovat prosbu při povinné modlitbě, učinil tak během modlitby za úsvitu, poté, co pronesl tekbír pro předklon, vykonal předklon a pak zvedl hlavu se slovy:

سَمِعَ اللَّهُ لِمَنْ حَمِدَهُ رَبَّنَا وَلَكَ الْحَمْدُ

“Alláh vyslyší toho, kdo Ho chválí. Pane náš, Tobě jest chvála.“

Potom vestoje pravil:

اللَّهُمَّ أَنْجِ الْوَلِيدَ بْنَ الْوَلِيدِ وَسَلَمَةَ بْنَ هِشَامٍ وَعَيَّاشَ بْنَ أَبِي رَبِيعَةَ وَالْمُسْتَضْعَفِينَ مِنَ الْمُؤْمِنِينَ اللَّهُمَّ اشْدُدْ وَطْأَتَكَ عَلَى مُضَرَ وَاجْعَلْهَا عَلَيْهِمْ كَسِنِي يُوسُفَ اللَّهُمَّ الْعَنْ لِحْيَانَ وَرِعْلاً وَذَكْوَانَ وَعُصَيَّةَ عَصَتِ اللَّهَ وَرَسُولَهُ

“Ó Bože, zachraň al-Welída ibn Welída, Selemu ibn Hišáma, ‘Ajjáše ibn ‘Abdi Rabí’u a bezmocné mezi muslimy! Ó Bože, rozdupej Mudar a sešli na ně hladomor takový, jako byl ten za Júsufa. Bože, proklej Lihjánovce, Ri’lovce, Zekwánovce a ‘Usajjovce, protivili se Alláhu i Poslu Jeho.“

Potom Posel Boží صلى الله عليه وسلم s tímto přestal, když byl zjeven verš:

لَيْسَ لَكَ مِنَ الْأَمْرِ شَيْءٌ أَوْ يَتُوبَ عَلَيْهِمْ أَوْ يُعَذِّبَهُمْ فَإِنَّهُمْ ظَالِمُونَ

“Ty nemáš nic společného s tou věcí: buď On přijme jejich pokání, anebo je potrestá, vždyť oni věru jsou nespravedliví.” (Áli ‘Imrán: 128)³

Také ‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pronášel prosbu kunút během modlitby za úsvitu, poté, co se na druhém rek’átu vrátil z předklonu a pronesl slova chvály. Potom prosil:

اللَّهُمَّ الْعَنْ فُلاَنًا وَفُلاَنًا وَفُلاَنًا

“Bože proklej toho, toho a toho.“

Tak činil, dokud mu Alláh nezjevil výše citovaný verš.⁴

Podle málikovského mezhebu je tato prosba předepsána jen ve vskutku výjimečných situacích a výhradně během modlitby za úsvitu, přesně shodně výše citovaným hadísům, a je recitována potichu.¹ Tento názor je podepřen skutečností, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم nejvíce prosil kunút právě během modlitby za úsvitu.⁵ Nicméně nelze říci, že by pronášel kunút pouze během této modlitby a v žádné jiné.⁶

Podle šáfi’ovců se může tato prosba pronášet z mnoha různých důvodů, jako jsou epidemie,⁷ sucha, záplavy, nepřátelský útok anebo uvěznění či únos významného učence či jiného důležitého jednotlivce. Možno prosit během všech pěti denních modliteb, modlitbu pronáší imám a lidé za ním pak na jeho prosbu odpovídají hlasitým zvoláním ámín.⁸.

An-Newewí, jeden z nejvýznačnějších učenců tohoto mezhebu říká:

“Správným názorem uvnitř našeho mezhebu je, že pokud dojde k pohromě, modlí se prosba kunút během všech pěti modliteb.“⁹

Důkazem jejich názoru je, že ‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما vyprávěl: “Posel Boží صلى الله عليه وسلم se modlil kunút prosbu celý měsíc bez přestávky během modliteb poledních i odpoledních, při západu i večerních a i během modliteb za úsvitu, vždy na konci každé modlitby, poté, co po posledním předklonu pronesl slova:

سَمِعَ اللَّهُ لِمَنْ حَمِدَهُ

“Alláh vyslyší toho, kdo ho chválí.“

Pak prosil proti přeživším z Benú Sulejm, proti Ri’lovcům, Zekwánovcům a klanu ‘Usajja. A ti, co se modlili za ním, po něm pronášeli ámín.“¹⁰

Podle hanbelovců je taktéž možno modlit během všech denních modliteb, avšak pronášení prosby kunút je věcí pouze vládce (arab. ولي الأمر welíju l-amr)  či jím pověřeného guvernéra a nikoli přímo imámů jednotlivých mešit, jak smýšlí i Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín.¹¹

Ibn Tejmíja vybírá jako nejsprávnější názor šáfi’ovského mezhebu. Prosit kunút je tedy možno během kterékoli z povinných každodenních modliteb, nejen při modlitbě za úsvitu.¹²

Podle Stálé komise pro fetwy v KSA Posel Boží صلى الله عليه وسلم nepronášel prosbu kunút speciálně jen v nějaké určité modlitbě z pěti každodenných povinných, na rozdíl od ostatních modliteb.¹³ Podle Muhammeda ibn Sálih al-‘Usejmína není předepsáno během časů pohrom specifikovat pro tuto prosbu nějaký zvláštní den v týdnu či měsíci.¹⁴

Tento učenec také uvádí:

“Říkáme-li, že kunút může být pronášen během každé z pěti povinných denních modliteb, pak jedná-li se o modlitbu s hlasitou recitací, potom je i kunút recitován nahlas. A pokud se jedná o modlitbu s tichou recitací, potom je kunút recitován zase nahlas, aby na něj lidé mohli odpovídat slovem ámín, jak je dochováno ze sunny. Pokud by nebyl recitován nahlas, potom by tento ámín neměl smysl. Proto je sunna recitovat kunút nahlas i v modlitbách, kdy se jinak recituje potichu.“¹⁵

V každém případě se má modlící se člověk řídit tím, co zvolí jeho imám. Pokud prosbu kunút recituje, ať prosí za ním, a pokud nikoli, ať neprosí, shodně obecnému příkazu následovat v modlitbě svého imáma.¹⁶

 

Je dovoleno pronést tuto prosbu i během páteční modlitby?

Učenci se neshodují ani v otázce, zda je možno tuto prosbu provést během páteční společné modlitby (صلاة الجمعة salátu l-džumu’a), díky tomu, že hadísy nezmiňují, že by Posel Boží صلى الله عليه وسلم kdy v průběhu páteční modlitby takovou prosbu vykonal. Tato praxe se také neuvádí od nikoho z jeho společníků رضي الله عنهم أجمعين, jak uvádí Ibn ‘Abdilberr.¹⁷

Ve otázkách uctívání (arab. المسائل التعبدية al-mesáilu t-te’abbudíja) se pro dovolení nějaké praktiky vždy požaduje precedens a jeho neexistence obecně znamená zákaz takového počínání. Navíc páteční modlitba sama obsahuje prvek pronesení proseb imámem z kazatelny (arab. منبر minber) během samotného kázání (arab. خطبة chutba) a toto je pro danou věc a účel plně dostačující.

Z tohoto důvodu většina raných islámských učenců nepovoluje tuto prosbu na druhém rek’átu páteční modlitby považují za inovaci v náboženství (arab. بدعة bid’a). Toto se uvádí od skupiny učenců z druhé generace muslimů – Táwúse, Mekhúla a an-Nach’ího.¹⁸ Za inovaci toto považovali i ‘Atá ibn Abí Rabbáh, al-Hasan al-Basrí a Katáda.¹⁹ Imám Málik se otázal Ibn Šihába az-Zuhrího na kunút během páteční modlitby a dostalo se mu odpovědi: “Novota.“²⁰ Sám Málik řekl: “Lidé v době Umejjovců sice prosívali během pátečních modliteb kunút, ale toto není správné.“²¹

S dovolením prosby kunút během páteční modlitby mimo samotnou prosbu kazatele z kazatelny přišli v případě potřeby někteří z pozdějších učenců šáfi’ovského a hanbelovského mezhebu. S dovolením prosby kunút i během páteční modlitby souhlasil z moderních učenců Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín.¹⁵ Ve své odpovědi na tuto otázku uvedl, že i když je lepší tak nečinit, mohou lidé, pokud si přejí, prosit kunút i sami a pokud tak imám i přesto učiní, nedopouští se tím ničeho zlého. Nicméně je v každém případě lepší prosit v pátek během kázání a nikoli během modlitby.²²

Preferovaný je tedy první názor.

Šáfi’ovský učenec Ibnu l-Munzir řekl:

“Učenci nejsou jednomyslného názoru ohledem kunútu během páteční modlitby. Někteří tuto prosbu během páteční modlitby zavrhovali. Mezi těmi, kteří žádný kunút při páteční modlitbě neprováděli, jsou ‘Alí ibn Abí Tálib, Mughíra ibn Šu’ba a an-Nu’mán ibn Bešír رضي الله عنهم, stejného názoru byli ‘Atá, az-Zuhrí, Katáda, Málik, Sufján as-Sewrí, aš-Šáfi’í a Ishák (tj. Ibn Ráhawejh). Ahmed řekl: “Za Umejjovců se prosil kunút i během páteční modlitby.” Od Muhammeda ibn ‘Alího se uvádí, že řekl: “Kunút je při modlitbě za úsvitu, při páteční modlitbě, při svátečních modlitbách, při všech modlitbách, v nichž se recituje nahlas.” A my vybíráme jako správnější první názor.“²³

Jeho kolega al-Máwerdí pravil:

“Od imáma Ahmeda se uvádí, že se kunút může provádět během všech pěti každodenních povinných modliteb, kromě modlitby páteční. Toto je správný názor v rámci našeho mezhebu a vybral ho i al-Medžd ve svém Šerhu a také Takíjuddín (tj. Ibn Tejmíja). A také bylo řečeno, jak smýšlí i kádí Ijjád, že je možno provést kunút i během páteční modlitby.“²⁴

A Alláh ví nejlépe.

Na základě citovaných zdrojů sestavil: Alí Větrovec

1. Viz al-Mewsú’atu l-fikhíja, 1/116.
2. Viz Awkátu l-kunúti fi n-newázil, k dispozici online: https://binbaz.org.sa/fatwas/10224/%D8%A7%D9%88%D9%82%D8%A7%D8%AA-%D8%A7%D9%84%D9%82%D9%86%D9%88%D8%AA-%D9%81%D9%8A-%D8%A7%D9%84%D9%86%D9%88%D8%A7%D8%B2%D9%84.
3. Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 675.
4. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 4069.
5. Viz Ibn Tejmíja v Medžmú’u l-fetáwá, 22/269.
6. Tak praví Ibnu l-Kajjim v Zádu l-me’ád, 1/273.
7. Viz Ibn Hadžer v Bezlu l-má’ún, str. 315.
8. Viz al-Mughní al-Muhtádž, 1/362
9. Viz al-Medžmú’, 3/485.
10. Zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 1443; Ahmed v Musnedu, hadís č. 2741; a jako sahíh ho doložil Ibnu l-Kajjim v Zádu l-me’ád, 1/280. Souhlasí s ním i al-Albání ve svém tahkíku Abú Dáwúdova Sunenu. 
11. Viz Mesáilu fí kunúti n-newázil, k dispozici online: https://binothaimeen.net/content/1448
12. Viz Medžmú’u l-fetáwá, 22/270-271.
13. Viz Fetáwe l-ledžneti d-dáima, 7/42.
14. Viz Fetáwá Núru ‘ale d-derb, 32/160.
15. Viz Šerhu l-Mumti’, 4/47. 
16. Viz Ibn Tejmíja v Medžmú’u l-fetáwá, 23/115-116.
17. Viz al-Istizkár, 2/282.
18. Zaznamenal ‘Abdurrezzák v al-Musannefu, 3/194.
19. Viz Ibn Abí Šejba v al-Musannefu, 2/46.
20. Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v al-Istizkár, 2/293.
21. Zaznamenal Ibnu l-‘Arabí v al-Istizkár, 2/76.
22. Viz Likáu bábi l-meftúh, 24/15.
23. Viz al-Awsat, 6/41-42.
24. Viz al-Insáf, 2/175.