OTÁZKA: Vysvětlíte, koho se týká princip loajality vůči věřícím a distancování se vůči nevěřících pro věc Boží? A je v islámu dovoleno být loajální vůči nevěřícím?
ODPOVĚĎ:
Loajalita vůči věřícím a distancování se od nevěřících (arab. الولاء والبراء al-weláu we l-berá), čili loajalita a distanc pro věc Boží, na základě víry znamená cítit sounáležitost, lásku a loajalitu vůči věřícím a cítit distanc, odcizení a nevoli vůči nevěřícím a jejich náboženství.
Vznešený Alláh v súře al-Mumtehina (česky Zkoušená) říká:
قَدْ كَانَتْ لَكُمْ أُسْوَةٌ حَسَنَةٌ فِي إِبْرَاهِيمَ وَالَّذِينَ مَعَهُ إِذْ قَالُوا لِقَوْمِهِمْ إِنَّا بُرَآءُ مِنكُمْ وَمِمَّا تَعْبُدُونَ مِن دُونِ اللَّهِ كَفَرْنَا بِكُمْ وَبَدَا بَيْنَنَا وَبَيْنَكُمُ الْعَدَاوَةُ وَالْبَغْضَاءُ أَبَدًا حَتَّىٰ تُؤْمِنُوا بِاللَّهِ وَحْدَهُ إِلَّا قَوْلَ إِبْرَاهِيمَ لِأَبِيهِ لَأَسْتَغْفِرَنَّ لَكَ وَمَا أَمْلِكُ لَكَ مِنَ اللَّهِ مِن شَيْءٍ ۖ رَّبَّنَا عَلَيْكَ تَوَكَّلْنَا وَإِلَيْكَ أَنَبْنَا وَإِلَيْكَ الْمَصِيرُ
“Vždyť máte nyní příklad překrásný v Abrahamovi a v těch, kdož byli s ním, když pravili lidu svému: “My nemáme odpovědnost za vás a za to, co místo Boha ctíte; my se vás zříkáme a propuklo mezi námi a vámi nepřátelství a nenávist až navěky, dokud neuvěříte v Boha jediného!” Výjimkou jsou slova Abrahamova otci jeho: “Budu zajisté prosit za tebe o odpuštění, ačkoliv nevládnu pro tebe žádnou mocí u Boha. Pane náš, na Tebe spoléháme a k Tobě se kajícně obracíme a u Tebe je cíl konečný.” (Mumtehina: 4)
Antagonizmus a nevole pociťovaná vůči nevěřícím neznamená, že je muslim má právo utlačovat či se vůči nim dopouštět násilí. Toto platí tak dlouho, dokud tito nevěřící proti muslimům nebojují. Je povinností muslima z hlediska jeho víry držet se daleko a mít se na pozoru před jakoukoli podobou loajality vůči nevěřícím, pro věc Boží. Muslim je jejich odpůrcem, cítí vůči nim nevoli, ale nikterak jim neškodí, neutlačuje je a nedopouští se vůči nim žádného násilí, leda pokud k tomu má oprávněný a legitimní důvod. Muslim jim může – a má – například odpovídat na pozdrav. Má jim radit a vybízet je k tomu, aby konali dobro.
Vznešený Alláh praví:
وَلَا تُجَٰدِلُوٓا۟ أَهْلَ ٱلْكِتَٰبِ إِلَّا بِٱلَّتِى هِىَ أَحْسَنُ إِلَّا ٱلَّذِينَ ظَلَمُوا۟ مِنْهُمْ وَقُولُوٓا۟ ءَامَنَّا بِٱلَّذِىٓ أُنزِلَ إِلَيْنَا وَأُنزِلَ إِلَيْكُمْ وَإِلَٰهُنَا وَإِلَٰهُكُمْ وَٰحِدٌ وَنَحْنُ لَهُۥ مُسْلِمُونَ
“Nepři se s vlastníky Písma, leda způsobem nejvhodnějším a pouze s těmi z nich, kdož nespravedliví jsou. A rcete: “Uvěřili jsme v to, co bylo sesláno nám, i v to, co bylo sesláno vám, a náš Bůh a váš Bůh jedno jsou; a my do vůle Jeho jsme odevzdáni.” (‘Ankebút: 46)
Lidmi Písma jsou židé a křesťané. Totéž se vztahuje na všechny ostatní nemuslimy, kteří jsou أهل الذمة ahlu z-zimma, tedy nevěřícími chráněnci pod islámskou jurisdikcí, nebo jsou osobami, jimž bylo dohodou poskytnuto bezpečí (arab. مستأمنون muste´minún), anebo je mezi jejich zemí a muslimskou zemí uzavřena dohoda o neútočení (arab. معاهجون mu’áhedún).
Nicméně když se někdo takový dopustí nějakého zločinu, má být náležitě potrestán.
Věřícím je dovoleno se obracet a vyzývat jak muslimy, tak i nemuslimy tím způsobem a tou formou komunikace a soužití, která je nejlepší, s tím, že muslim zůstává odpůrcem nemuslimů a drží od nich a od jejich náboženského přesvědčení svůj patřičný distanc, pro věc Boží.
Vznešený Alláh praví:
ادْعُ إِلَىٰ سَبِيلِ رَبِّكَ بِالْحِكْمَةِ وَالْمَوْعِظَةِ الْحَسَنَةِ ۖ وَجَادِلْهُم بِالَّتِي هِيَ أَحْسَنُ ۚ إِنَّ رَبَّكَ هُوَ أَعْلَمُ بِمَن ضَلَّ عَن سَبِيلِهِ ۖ وَهُوَ أَعْلَمُ بِالْمُهْتَدِينَ
“Vyzývej k cestě Pána svého moudrostí i kázáním krásným a veď s nimi spor slovy nejlepšími! Pán tvůj zná nejlépe ty, kdož z cesty Jeho zbloudili, a zná dobře i ty, kdož správně jsou vedeni.” (Nahl: 125)
Muslimovi je dovoleno vyzývat nemuslimy k Alláhu, poradit jim, poučit je o tom, co je pravda a vést je k tomu, co je nejlepší. Možná, že je Alláh uvede na správnou cestu právě skrze dotyčného muslima. Ba co více, není vůbec naškodu pomáhat jim i finančně, dávat jim své dobrovolné milodary a chovat se k nim vstřícně a laskavě.
Vznešený Alláh totiž říká:
لَّا يَنْهَاكُمُ اللَّهُ عَنِ الَّذِينَ لَمْ يُقَاتِلُوكُمْ فِي الدِّينِ وَلَمْ يُخْرِجُوكُم مِّن دِيَارِكُمْ أَن تَبَرُّوهُمْ وَتُقْسِطُوا إِلَيْهِمْ ۚ إِنَّ اللَّهَ يُحِبُّ الْمُقْسِطِينَ
“Bůh vám nezakazuje, abyste byli dobří a spravedliví vůči těm, kdož nebojovali proti vám kvůli náboženství a nevyhnali vás z příbytků vašich, neboť Bůh věru miluje poctivé.” (Mumtehana: 8)
Od Posla Božího صلى الله عليه وسلم se autentickou cestou dochovalo, že přikázal Asmě bint Abí Bekr رضي الله انهما udržovat příkladné vztahy s její nevěřící matkou. Stalo se tak v době uzavření mírové dohody u Hudejbíje mezi Poslem Božím صلى الله عليه وسلم a obyvateli Mekky.1
Odpovídal: ‘Abdul’azíz ibn ‘Abdilláh ibn Báz
Zdroj: Medžmú’u l-fetáwá we l-makáláti l-mutenewwi’a, 5/246 – 247.
Překlad: Alí Větrovec
-
Šejch zde naráží na hadís zaznamenaný v obou sbírkách Sahíh, že se Asmá bint Abí Bekr tázala Posla Božího صلى الله عليه وسلم na svou matku, která byla modloslužebnicí a navštívila ji v Medíně, kam za ní přijela z Mekky a donesla jí dary: “Mám s ní udržovat dobré vztahy?” Posel Boží صلى الله عليه وسلم jí odpověděl:
نَعَمْ صِلِي أُمَّكِ
“Ano, udržuj se svou matkou dobré vztahy.” Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2620 a toto je jeho verze; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1003.