Pojem džihád znamená úsilí o zabránění, zastavení něčeho, boj proti něčemu. Ovšem toto slovo boj zde musíme chápat v celkovém, obecném kontextu, tak jako je chápáno, řekneme-li jej česky, bez jakéhokoli zúžení (boj proti – špatnosti, chudobě, proti vlastnímu já…). Arabský význam je přesně stejný.
Pojem džihád znamená úsilí o zabránění, zastavení něčeho, boj proti něčemu. Ovšem toto slovo boj zde musíme chápat v celkovém, obecném kontextu, tak jako je chápáno, řekneme-li jej česky, bez jakéhokoli zúžení (boj proti – špatnosti, chudobě, proti vlastnímu já…). Arabský význam je přesně stejný. Tedy, můžeme shrnout, mnohé podoby džihádu, dokonce lze říci, že většina, nemají vůbec nic společného s puškou, šavlí, nebo jakýmkoli jiným druhem zbraně. Proto je džihádem každý počin, každá usilovná práce, kterou vykonáme s čistým úmyslem pro Tvář Boží, aby Jeho slovo bylo nejvyšším.
Džihád jako takový byl předepsán v Mekce, tehdy ještě jako především boj vnitřní, se sebou samým, či proti šejtánu. Dále jako úsilí charitativní, tzv. džihád rukou a jako úsilí při šíření víry, přikazování dobra a zakazování zla, tedy jako džihád slovy. V tomto kontextu Posel Boží صل الله عليه و سلم řekl: „Ranní, nebo noční vyjítí na cestě Boží je lepší než vše, nad čím slunce vychází a zachází.“ Hadís je obecně přijímaný a toto je podání Nesáího od Abú Ajjúba.
Džihádem je i hledání znalosti. Abu Dardá řekl: „Kdokoliv hlásá, že vycházení ven ráno nebo vycházení později ve dne za účelem získání nějaké znalosti není džihád, pak je omezen ve svém intelektu a omezen ve svém názoru.“ V tomto významu také Bůh řekl: A bojujte usilovně za Boha s úsilím, jež si zaslouží! On si vás vyvolil a nepřipravil vám žádné obtíže v náboženství, jež je vírou předka vašeho Abrahama. A On nazval vás muslimy již dříve – i v tomto -, aby posel tento byl vám svědkem a abyste vy byli svědky pro ostatní lidi. (Hadž:78) Mufessir ibn Kesír vykládá slova „bojujte usilovně“ jako: „Svým slovem, svými majetky i životy.“
Obnovitel víry, šejchu l-islám, imám Ibn Tejmíja řekl: „Když Bůh poslal svého posla, nařídil mu vyzývat stvoření k Jeho víře a nedovolil mu zabít kvůli tomu nikoho, ani mu nepovolil ozbrojený boj, dokud nepřesídlil do Medíny. Poté jim povolil ozbrojený boj… a potom jim to stanovil jako povinnost“ Vidíme, že tento ozbrojený boj je pouze jednou z mnoha podob džihádu a je samým jeho vrcholem.
Avšak tato válka má svá pravidla a nikomu není dovoleno začít bojovat jen tak pro nic za nic. Je zakázáno nedodržovat příměří, jakkoliv ubližovat civilistům, domácímu zvířectvu, rostlinstvu, ničit majetek. Ibn Omar vypráví: „Při jednom z válečných tažení Posla صل الله عليه و سلم někdo našel zabitou ženu, načež Posel صل الله عليه و سلم odsoudil zabíjení žen a dětí.“ Podle Buchárího. Hadísy velmi podobného znění zaznamenali i další. Isám al-Muzení vypráví: „Když vysílal armádu, nebo výzvědnou skupinu, říkával jim: „Když tam uvidíte mešitu, nebo uslyšíte ezán, pak nezabíjejte tam nikoho.“ Podle Tirmízího. Ibn Tejmíja dodává: „Je-li základem předepsaného ozbrojeného boje džihád, jeho cílem ustavení pouze Boží víra a slovo Boží bylo největší, pak se bude válčit proti tomu, kdo se tomu postaví.“ Učenci rovněž stanovili válku jako poslední podmínku a vždy dbali na přednostní řešení krizí cestou bez konfrontace zbraněmi. To je opřeno o jedno ze základních pravidel islámské právní vědy, tedy že “škoda musí být eliminována, ale nikoli další škodou” (ar.ad-dararu juzalu wa lákin lá bi d-darar)
Džihád mečem je určen pro odstranění útisku muslimů a jejich spojenců, a to jak ze strany nemuslimů, tak i muslimů.
Buďto se tu jedná pouze o odstranění existujícího útlaku útočícího nepřítele, jako ve verši: A bojujte na stezce Boží proti těm, kdož bojují proti vám, avšak nečiňte bezpráví, neboť Bůh nemiluje ty, kdož se bezpráví dopouštějí. (Bekara:190) V tomto případě je takový boj povinností pro každého šarí’atskoprávně způsobilého jednotlivce.
Nebo se jedná o útok jiných muslimů ve snaze pomoci svým utiskovaným bratřím, či nemuslimským spojencům, nebo snahu o zlomení překážky pro výzvu (da‘wa). Jako ve verši: Bojujte proti těm, kdož nevěří v Boha a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Bůh a Jeho posel, a kteří neuctívají náboženství pravdy, z těch, kterým se dostalo Písma dokud nedají poplatek přímo vlastní rukou, jsouce poníženi. (Tewba:29) Zde jde o povinnost kolektivní, tedy vykoná-li ji skupina muslimů, z ostatních povinnost spadá, v opačném případě nese hřích celé společenství. Pr započetí ozbrojeného tažení tohoto typu je také potřeba souhlasu legitimního vůdce muslimů. A Bůh ví nejlépe
Alí Větrovec
O pojmu džihád a jeho opření ve zdrojích šarí'y
