Chvála Alláhu, Který seslal Své přímé a nestvořené slovo nejlepšímu z lidí, Svému milovanému poslednímu z poslů a proroků, Muhammedovi صلى الله عليه و سلم. Nechť Alláh požehná jemu, jeho rodu, jeho společníkům a všem, kteří následovali jeho cestu a neodchýlili se od ní až do soudného dne.
Chvála Alláhu, Který seslal Své přímé a nestvořené slovo nejlepšímu z lidí, Svému milovanému poslednímu z poslů a proroků, Muhammedovi صلى الله عليه و سلم. Nechť Alláh požehná jemu, jeho rodu, jeho společníkům a všem, kteří následovali jeho cestu a neodchýlili se od ní až do soudného dne.
V době před jeho prorockým vystoupením byli lidé roztříštění a velmi vzdálení od jediné přímé a správné cesty. Pak přišel islám, proto, aby lidi sjednotil na pravdě a spojil jejich srdce na správném vedení. A proto také islám zakazuje vše, co pravidelně ústí ve spory, názorové neshody, oddělování se jedněch od druhých. Zakazuje polemiky, hádavičné debaty a pobíjení jedněch druhými v diskusích, zapovídá spekulace, vzájemnou nenávist a štěpení jednotného muslimského šiku.
Koránský příkaz jednoty a zákaz rozštěpení se na sekty
Vznešený Alláh pravil:
وَاعْتَصِمُوا بِحَبْلِ اللَّهِ جَمِيعًا وَلَا تَفَرَّقُوا ۚ وَاذْكُرُوا نِعْمَتَ اللَّهِ عَلَيْكُمْ إِذْ كُنتُمْ أَعْدَاءً فَأَلَّفَ بَيْنَ قُلُوبِكُمْ فَأَصْبَحْتُم بِنِعْمَتِهِ إِخْوَانًا وَكُنتُمْ عَلَىٰ شَفَا حُفْرَةٍ مِّنَ النَّارِ فَأَنقَذَكُم مِّنْهَا ۗ كَذَٰلِكَ يُبَيِّنُ اللَّهُ لَكُمْ آيَاتِهِ لَعَلَّكُمْ تَهْتَدُونَ
Přidržujte se pevně provazu Božího všichni a nerozdělujte se! Pomněte dobrodiní Božího k vám, když byli jste nepřáteli a On opět sblížil srdce vaše a stali jste se – díky milosti Jeho – bratry; a byli jste již na okraji propasti ohnivé a On vás před ní spasil. A takto vám Bůh objasňuje Svá znamení – snad budete správně vedeni. (Álu ‘Imrán:103)
Ibn Džuzejj říká:
„Provaz je zde metaforou (arab. إستآرة isti´ára), Koránu, anebo se říká, že i جماعة džemá’a, tj. společenství, které jsou jako provaz, jenž můžeme držet v rukou. Nerozdělujte se je zákaz neshod a vzájemných rozepří, neboť kmen Aws (v Medíně) chtěl válku proti kmeni Chazredž poté, co židé mezi ně zaseli sémě sváru. Je možné, že se zde myslí zákaz rozcházet se ve stěžejních otázkách víry, zatímco rozdílnost názoru v otázkách vedlejších pod tento zákaz nespadá.
Pomněte dobrodiní Božího k vám, když byli jste nepřáteli a On opět sblížil srdce vaše a stali jste se – díky milosti Jeho – bratry; a byli jste již na okraji propasti ohnivé – toto je podobenství (arab. تشبيه tešbíh) toho, na čem byli předtím, tj. nevíra a vzájemné nepřátelství, které je přivádělo do Ohně, načež On vás před ní spasil. A takto vám Bůh objasňuje Svá znamení – snad budete správně vedeni.“1
Al-Mahallí a as-Sujútí tento verš vysvětlují následovně:
„Přidržujte se všichni provazu Božího, tedy Jeho náboženství, a nerozdělujte se poté, co jste se zavázali následovat islám. Pomněte dobrodiní Božího k vám, tedy toho, kterým vás On zahrnul, lidé z kmenů Aws a Chazredž, když byli jste nepřáteli a On opět sblížil srdce vaše, skrze islám, takže stali jste se – díky milosti Jeho – bratry, v náboženství a vzájemném souručenství, byli jste již na okraji propasti ohnivé, tedy na samém kraji této propasti, do které byste se propadli, pokud byste zemřeli jako nevěřící, ale On vás před ní spasil, skrze víru. Tedy podobně, jako bylo objasněno toto, vám i On objasňuje Svá znamení, abyste mohli být správně vedeni.“2
Ibn Kesír vysvětluje:
„Podle jednoho názoru je provazem Božím závazek převzaný od Alláha, podobně jako je uvedeno v následujícím verši:
ضُرِبَتْ عَلَيْهِمُ الذِّلَّةُ أَيْنَ مَا ثُقِفُواْ إِلاَّ بِحَبْلٍ مِّنْ اللَّهِ وَحَبْلٍ مِّنَ النَّاسِ
A padne na ně ponížení, ať uchýlí se kamkoliv, kromě těch, kdož chráněni jsou provazem Božím a provazem lidí. (Áli ‘Imrán:112)
Tj. kdo jsou chráněni závazky vyplývajícími z dohod, záštitou a mírovými, či spojeneckými smlouvami. Uvádí se, že حبل الله hablu lláh, tj. provaz Boží, je Korán, jak se uvádí i v hadísu Hárisa al-A’wera od ‘Alího ibn Abí Táliba رضي الله عنه s odvoláním na Posla Božího صلى الله عليه و سلم, tedy مرفوع merfú’ formou3, kde je Korán popsán takto: „On je pevným provazem Božím a Jeho přímou stezkou!“ Existuje i další hadís stejného významu. Háfiz at-Taberí s řetězcem vypravěčů až k Abú Sa’ídovi al-Chudrímu رضي الله عنه uvádí: „Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Kniha Boží je Božím provazem natáhnutým z nebe až na zem!“
Slova a nerozdělujte se představují příkaz držet se جماعة džemá’a, tedy společenství muslimů, vytvářet společenskou organizaci a zákaz odštěpování se. V tomto smyslu existuje mnoho hadísů. Například v Muslimově Sahíhu se uvádí podání od Abú Hurejry رضي الله عنه, kde Posel Boží صلى الله عليه و سلم říká:
إِنَّ اللهَ يَرْضَى لَكُمْ ثَلَاثًا، وَيَسْخَطُ لَكُمْ ثَلَاثًا: يَرْضَى لَكُمْ أَنْ تَعْبُدُوهُ وَلَا تُشْرِكُوا بِهِ شَيْئًا، وَأَنْ تَعْتَصِمُوا بِحَبْلِ اللهِ جَمِيعًا وَلَا تَفَرَّقُوا،وَأَنْ تَنَاصَحُوا مَنْ وَلَّاهُ اللهُ أَمْرَكُمْ. وَيَسْخَطُ لَكُمْ ثَلَاثًا: قِيلَ وَقَالَ، وَكَثْرَةَ السُّؤَالِ، وَإِضَاعَةَ الْمَال
„Alláh bude spokojen, pokud dodržíte tři věci, ale nebude spokojen, dopustíte-li se jiných třech věcí. Bude spokojen, když Ho budete uctívat a nebude k Němu přidružovat nikoho, když se budete všichni držet provazu Božího a nebudete se štěpit a když se budete radit s tím, kdo má nad vámi autoritu. Nebude spokojen, když budete roznášet nepodložené řeči, když budete klást přespříliš otázek a když budete plýtvat majetkem.“4
Takovým je zaručena neomylnost v případě konsensu, ale zároveň je ohledně nich i vyjádřena obava, pokud budou zdůrazňovat vzájemné názorové neshody a rozkoly.
Tomuto společenství, této ummě, se stalo, že se rozešla na 73 skupin, z nichž je jen jedna jediná uchráněna před trestem Ohně a je jí zajištěn Ráj. To jsou ti, kteří následují Posla Božího صلى الله عليه و سلم a jeho společníky رضي الله عنهم أجمعين.
Pomněte dobrodiní Božího k vám, když byli jste nepřáteli a On opět sblížil srdce vaše a stali jste se – díky milosti Jeho – bratry; Toto se vztahuje na kmeny Aws a Chazredž, které mezi sebou v době nevědomosti (arab. جاهلية džáhilíja) vedli dlouhé války, přičemž poté, co přijaly islám, staly se z milosti Boží navzájem bratry, kteří začali žít ve vzájemné lásce a svornosti, pomáhajíce jeden druhému v dobru a bohabojnosti.
Vznešený Alláh říká:
هُوَ الَّذِي أَيَّدَكَ بِنَصْرِهِ وَبِالْمُؤْمِنِينَ وَأَلَّفَ بَيْنَ قُلُوبِهِمْ ۚ لَوْ أَنفَقْتَ مَا فِي الْأَرْضِ جَمِيعًا مَّا أَلَّفْتَ بَيْنَ قُلُوبِهِمْ وَلَٰكِنَّ اللَّهَ أَلَّفَ بَيْنَهُمْ
On, jenž tě podpořil vítěznou pomocí Svou i pomocí věřících a sjednotil srdce jejich. A i kdybys vydal vše, co je na zemi, nesjednotil bys srdce jejich, avšak Bůh je sjednotil. (Anfál:62-63)
Ohledně slov Božích a byli jste již na okraji propasti ohnivé a On vás před ní spasil, tj. uvedl je na správnou cestu, aby věřili, Muhammed ibn Ishák a další uvádějí, že tento verš byl zjeven ohledně kmenů Aws a Chazredž. Jednomu medínskému židovi překážela jejich svornost, proto, když prošel okolo skupinky z kmene Aws a Chazredž, poslal k nim dalšího člověka, který šel s ním, aby znovu rozdmýchal mezi nimi nepřátelství tím, že s nimi sedne a připomene jim jejich někdejší války, zejména bratrovražednou válku Bu’ás, jak dotyčný také učinil. Zatímco hovořil, oba kmeny se začali hněvat jeden na druhého, bouřit se a odvolávat se na své předky a přednosti. Tasili zbraně a vydali se na místo zvané Harra, kde byl ohlášen ozbrojený střet. Posel Boží صلى الله عليه و سلم, když k němu dorazily tyto zvěsti, pospíchal, aby je usmířil. Řekl: „Což budete následovat výzvy džáhilíje, zatímco já jsem stále mezi vámi?“ A poté recitoval tento verš. Poté se vzpamatovali, odhodili zbraně a objali jeden druhého. A Alláh s nimi byl spokojen.
Také se uvádí, že jim tuto událost Posel Boží صلى الله عليه و سلم připomenul v den rozdělování kořisti z bitvy u Hunejnu. Jistá skupinka z medínských muslimů nebyla spokojena se způsobem rozdělení kořisti, protože nedostali to, co dostali i ostatní, ačkoli Posel Boží صلى الله عليه و سلم takto kořist rozdělil na Boží příkaz. Posel Boží صلى الله عليه و سلم proto pronesl řeč, v níž uvedl:
يَا مَعْشَرَ الْأَنْصَارِ أَلَمْ أَجِدْكُمْ ضُلَّالًا فَهَدَاكُمُ اللهُ بِي، وَكُنْتُمْ مُتَفَرِّقِينَ فَأَلَّفَكُمُ اللهُ بِي، وَعَالَةً فَأَغْنَاكُمُ اللهُ بِي؟
„Ó shromáždění ansárů, což jsem vás nenalezl v bludu, načež vás Alláh uvedl na správnou cestu mým prostřednictvím? Což jste nebyli jednotní předtím, než vás Alláh sjednotil okolo mne? Což jste nebyli chudí, načež vás Alláh mým prostřednictvím neučinil bohatými?“
Přičemž na každou z těchto otázek oni odpověděli: „Ovšemže, Alláh a Jeho Posel صلى الله عليه و سلم nás zahrnuli svým dobrodiním.“5
Šejchu l-islám Ibn Tejmíjja pravil:
„Příčinou jednoty a vzájemného sbližování (věřících) je shromažďování náboženské znalosti a konání podle ní v celistvosti a úplnosti – a to je uctívání Alláha Jediného, Který nemá společníka, tak, jak to On nařídil, v soukromí i na veřejnosti. A příčinou veškerých neshod a rozdělení je, že služebník vynechá něco z toho, co mu je přikázáno. Výsledkem jednoty je Boží milost, spokojenost a požehnání a též štěstí na tomto i na onom světě, jakož je i výsledkem neshod a rozkolů Boží trest.“6
O důležitosti tohoto příkazu svědčí i fakt, že je znovu zopakován o dva verše dále:
وَلَا تَكُونُوا كَالَّذِينَ تَفَرَّقُوا وَاخْتَلَفُوا مِن بَعْدِ مَا جَاءَهُمُ الْبَيِّنَاتُ ۚ وَأُولَٰئِكَ لَهُمْ عَذَابٌ عَظِيمٌ
Nebuďte jako ti, kdož se rozdělili a do sporu se dostali poté, co k nim přišly důkazy jasné; pro ty je určen trest nesmírný (Álu ‘Imrán: 105)
Ibn Džuzejj smýšlí, že těmi, kteří se dostali do sporu a rozdělili se, jsou židé a křesťané.7 To dokládá hadísem o rozdělení ummy, ve kterém Mu’áwíjja ibn Abí Sufján رضي الله عنه vyprávěl, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم pravil:
ألا إن من قبلكم من أهل الكتاب افترقوا على ثنتين و سبعين ملة ، و إن هذه الملة ستفترق على ثلاث و سبعين ، ثنتان و سبعون في النار و واحدة في الجنة و هي الجماعة
„Vskutku se lidé knihy před vámi rozdělili na sedmdesát dvě skupiny a má umma se rozdělí na sedmdesát tři skupiny. Sedmdesát dvě vejdou do ohně a jedna vejde do ráje. A to je al-džemá’a (tj. společenství muslimů).“8
Al-Mahallí a as-Sujútí s Ibn Džuzejjem souhlasí a dodávají:
„Nebuďte jako ti, kteří se roztěpili ve svém náboženství a dohadovali se o něm i poté, co k nim dospěly jasné důkazy.“9
Ibn Kesír vysvětluje:
„V tomto verši Alláh této ummě zakázal napodobovat konání předešlých národů v tom, co zapříčinilo jejich vzájemné rozštěpení a rozkol mezi nimi. Tyto národy také odvrhly přikazování dobra a zakazování zla, i když měly důkazy o tom, že činit tak je nezbytné.
Imám Ahmed zaznamenal, že Abú Ámir ibn Luhajj řekl: „Vykonali jsme hadždž s Mu’áwíjou ibn Abí Sufjánem رضي الله عنه. Když jsme přijeli do Mekky, poté, co se pomodlil polední modlitbu, se Mu’áwíja postavil a řekl: „Pravil Posel Boží صلى الله عليه و سلم:
إِنَّ أَهْلَ الْكِتَابَيْنِ افْتَرَقُوا فِي دِينِهِمْ عَلى ثِنْتَيْنِ وَسَبْعِينَ مِلَّةً، وَإِنَّ هذِهِ الْأُمَّةَ سَتَفْتَرِقُ عَلى ثَلَاثٍ وَسَبْعِينَ مِلَّةً يَعْنِي الْأَهْوَاءَ كُلُّهَا فِي النَّارِ إِلَّا وَاحِدَةً وَهِيَ الْجَمَاعَةُ وَإِنَّهُ سَيَخْرُجُ فِي أُمَّتِي أَقْوَامٌ تَجَارَى بِهِمْ تِلْكَ الْأَهْوَاءُ كَمَا يَتَجَارَى الْكَلَبُ بِصَاحِبِه، لَا يَبْقَى مِنْهُ عِرْقٌ وَلَا مَفْصِلٌ إِلَّا دَخَلَه.
„Věru následovníci obou písem se rozdělili na 72 frakcí. Tato umma se rozdělí na 73 frakcí a všechny budou v ohni, kromě jediné, kterou je džemá’a. Z mé ummy věru povstanou také někteří, kteří budou vláčeni svými tužbami, jako vzteklina uvláčí nakažené zvíře, nezůstane v něm jediná žíla, ani jediný kloub, aby do něj tyto tužby nevztoupily.“ Mu’áwíja potom dodal: „Ó Arabové! Při Alláhu, pokud se nebudete pevně držet toho, s čím k vám přišel Prorokصلى الله عليه و سلم, potom se toho tím spíše nebudou držet ani ostatní lidé.“ Něco podobného bylo zaznamenáno také Abú Dawúdem od Ahmeda ibn Hanbela a Muhammeda ibn Jahjá.“10
Šejchu l-islám Ibn Tejmíjja stručně vysvětlil princip jednoty ummy následovně:
„Kdokoli bude věřící (arab. مؤمن mu´min), naší povinností je přátelit se s ním a mít k němu náklonnost, lhostejno k jaké patří skupině lidí. Kdokoli bude nevěřící (arab. كافر káfir) je naší povinností odříci se ho, lhostejno k jaké skupině lidí patří. U koho se najde zároveň víra (arab. إيمان ímán), ale vedle této víry také zkaženost (arab. فجور fudžúr), s ním navazujeme přátelství podle síly jeho ímánu a toho se odříkáme shodně tíži jeho hříchů a zlých činů. Člověka pak nemožno prohlašovat za odpadlíka od náboženství jen na základě eventuálních hříchů, které se u něho shledají!“11
Ibn Tejmíjja ohledně těch, kteří vnášejí do ummy rozkol a ničí jednotu muslimů pravil:
„Lidé, kteří milují jen ty, kteří s nimi souhlasí, a kteří nenávidí jen ty, kteří s nimi nesouhlasí, jsou těmi, kteří rozbíjejí šiky muslimů a kteří v ummě působí rozkol!“12
Na jiném místě řekl:
„Nikdo nemá právo připisovat se šejchovi, imámovi apod. a potom kvůli tomuto následování dotyčné autority, nebo kvůli ní samé, milovat ostatní lidi nebo s nimi válčit. Naopak je povinností každého, aby miloval, cenil a respektoval všechny věřící a obzvláště pak učence a šejchy, proslavené svou bohabojností! Následování některého imáma nebo šejcha nikoho nepovinuje tím, že by měl mít více rád někoho nebo něco, kromě tehdy, když se projeví větší víra nebo bohabojnost dotyčné osoby.“13
Také napsal:
„Nikdo nemá právo sám určit určit nějakého člověka a potom celou ummu povinovat jeho následováním a následováním jeho cesty, kromě Posla Božího صلى الله عليه و سلم. Podobně není nikomu dovoleno zvolit si nějaká slova a na základě souhlasu nebo nesouhlasu s nimi dělit mezi lidmi na přátele a nepřátele, kromě slov Vznešeného Alláha a Jeho Posla صلى الله عليه و سلم a těch, na kterých se umma jednomyslně shodla.Naopak těmi, kdo tento příkaz porušují, jsou inovátoři. Oni si určí nějakého člověka nebo nějaká slova a na jejich základě budují pocit vzájemnosti a sounáležitosti, přátelství a nepřátelství.“14
Vznešený Alláh také jednoznačně vytýčil srozumitelný postup, pokud už dojde k neshodám a konfliktům uvnitř tohoto jednotného tělesa, či společenství muslimů:
وَإِن طَائِفَتَانِ مِنَ الْمُؤْمِنِينَ اقْتَتَلُوا فَأَصْلِحُوا بَيْنَهُمَا ۖ فَإِن بَغَتْ إِحْدَاهُمَا عَلَى الْأُخْرَىٰ فَقَاتِلُوا الَّتِي تَبْغِي حَتَّىٰ تَفِيءَ إِلَىٰ أَمْرِ اللَّهِ ۚ فَإِن فَاءَتْ فَأَصْلِحُوا بَيْنَهُمَا بِالْعَدْلِ وَأَقْسِطُوا ۖ إِنَّ اللَّهَ يُحِبُّ الْمُقْسِطِينَ إِنَّمَا الْمُؤْمِنُونَ إِخْوَةٌ فَأَصْلِحُوا بَيْنَ أَخَوَيْكُمْ ۚ وَاتَّقُوا اللَّهَ لَعَلَّكُمْ تُرْحَمُونَ
Bojují-li mezi sebou dvě skupiny věřících, usmiřte je! A činí-li jedna skupina z těch dvou bezpráví druhé, bojujte proti těm, kdo činí bezpráví, dokud se před rozkazem Božím neskloní! A když se skloní, usmiřte obě strany spravedlivě a buďte nestranní, neboť Bůh věru miluje ty, kdož jsou nestranní! Věřící jsou si přece bratry; usmiřujte tedy oba bratry své a buďte bohabojní – snad dostane se vám smilování! (Hudžurát:9-10)
Ibn Kesír poskytuje následující výklad těchto veršů:
„Vznešený Alláh nařizuje Svým služebníkům usmiřovat znesvářené strany: Bojují-li mezi sebou dvě skupiny věřících, usmiřte je – povšimněte si, že i přesto, že spolu dané skupiny vzájemně bojují, Alláh je obě nazval věřícími. Tímto al-Buchárí a další podpírají své stanovisko, že muslim nepozbývá víry jen tím, že se dopustí hříchu, jakkoli by daný hřích byl velký [s výjimkou modloslužebnictví]. Opačného názoru jsou cháridžovci, mu’tezilité a jim podobní, kteří jejich stanovisko přebrali. V al-Buchárího a Muslimově Sahíhu se od Abú Bekry رضي الله عنه uvádí ohledně al-Hasana ibn ‘Alího رضي الله عنهما, že ho Posel Boží صلى الله عليه و سلم držel na klíně, když kázal z minberu. Díval se střídavě na něj a na shromážděný lid, načež řekl:
إِنَّ ابْنِي هذَا سَيِّدٌ وَلَعَلَّ اللهَ تَعَالَى أَنْ يُصْلِحَ بِهِ بَيْنَ فِئَتَيْنِ عَظِيمَتَيْنِ مِنَ الْمُسْلِمِين.
„Věru tento můj syn [tj. vnuk] je pánem. Možná díky němu Alláh jednoho dne usmíří dvě velké skupiny muslimů.“15
Jak předpověděl Prorokصلى الله عليه و سلم, tak se také stalo. Skrze al-Hasana došlo po dlouhé válce a vzájemných krutých střetech k usmíření Syřanů a Iráčanů.
Boží slova A činí-li jedna skupina z těch dvou bezpráví vůči druhé, bojujte proti těm, kdo činí bezpráví, dokud se před rozkazem Božím neskloní, znamenají dokud se nevrátí k předpisům stanoveným Alláhem a Jeho Poslem صلى الله عليه و سلم a nezačnou poslouchat a následovat pouze pravdu. V sahíh hadísu se uvádí od Anase رضي الله عنه, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
انْصُرْ أَخَاكَ ظَالِمًا أَوْ مَظْلُومًا.
„Pomožsvému bratru, ať už bude křivdící, nebo mu bude ukřivděno!“ Anas se tedy Prorokaصلى الله عليه و سلم udiveně zeptal: „Posle Boží, vím, jak mám pomoci ukřivděnému, ale jak mám pomoci křivdícímu?“ Prorokصلى الله عليه و سلم mu odpověděl:
تَمْنَعُهُ مِنَ الظُّلْمِ فَذَاكَ نَصْرُكَ إِيَّاه.
„Zamezíš mu, aby tu křivdu spáchal, toto je tvá pomoc jemu.“
Imám Ahmed od Anase uvádí důvod seslání tohoto verše. Poslu Božímu صلى الله عليه و سلم navrhli: „Bylo by dobré, kdyby ses vypravil k ‘Abdulláhu ibn Ubejjovi.“ Prorokصلى الله عليه و سلم se tedy za ním vydal. Jel na oslíkovi a za ním šli pěšky ostatní, až přišli na jednu mokřinu. Když Prorokصلى الله عليه و سلم přišel k Ibn Ubejjovi, Ibn Ubejj mu řekl: „Odstup ode mne, při Alláhu, vadí mi smrad tvého osla.“ Jeden z Prorokovýchصلى الله عليه و سلم společníků podrážděně reagoval: „Při Alláhu, osel Posla Božího je voňavější nežli ty sám!“ Vypravěč tohoto hadísu dále uvádí, že ‘Abdulláh a jeho lidé se rozhněvali a rozhněvali se i sahábové رضي الله عنهم أجمعين. Došlo mezi nimi k potyčce, bili se rukama, botami i motykami a díky tomu byla zjevena slova Bojují-li mezi sebou dvě skupiny věřících, usmiřte je. Totéž uvádí i al-Buchárí a Muslim.
Sa’íd ibn Džubejr smýšlí, že verš byl zjeven ohledně potyčky mezi kmeny Aws a Chazredž, kteří se mezi sebou začali mlátit větvemi datlovníku a střevíci. Alláh pak zjevil tento vznešený verš proto, aby je navzájem usmířil. As-Suddí uvádí: „Mezi ansáry رضي الله عنهم byl muž známý jako ‘Imrán, který měl ženu zvanou Umm Zejd. Ta chtěla navštívit její rodinu, ale její manžel jí v tom zabránil a zamkl ji v místnosti v na poschodí. Proto ji nemohl nikdo z její rodiny ani vidět, natož navštívit. Ke své rodině proto kohosi poslala. Její rodina potom přišla, pustili ji z onoho pokoje a chtěli si ji odvést pryč. Manžel zrovna přítomen nebyl a tak po nich začali členové jeho rodiny pokřikovat. Přispěchali manželovi bratranci a bránili Umm Zejd, aby odešla se svou rodinou pryč. Následně mezi nimi vypukla bitka. Začali se mlátit svými sandály. Proto byl zjeven tento verš a Posel Boží صلى الله عليه و سلم poslal někoho, aby mezi oběma znepřátelenými stranami sjednal mír. Obě strany se pak podřídili rozhodnutí Vznešeného Alláha.“
Boží slova A když se skloní, usmiřte obě strany spravedlivě a buďte nestranní, znamenají buďte nestranní, féroví a spravedliví ve svém soudu ohledně rozmíšky, která mezi oběma skupinami vznikla, tak, aby byli s vaším postupováním obě strany spokojeny, neboť Bůh věru miluje ty, kdož jsou nestranní. Ibn Abí Hátim uvádí, že ‘Abdulláh ibn ‘Amr رضي الله عنهما slyšel Posla Božíhoصلى الله عليه و سلم říci:
إِنَّ الْمُقْسِطِينَ فِي الدُّنْيَا عَلَى مَنَابِرَ مِنْ لُؤْلُؤٍ بَيْنَ يَدَيِ الرَّحْمنِ عَزَّ وَجَلَّ بِمَا أَقْسَطُوا فِي الدُّنْيَا.
„Věru ti, kteří byli na tomto světě nestranní, budou na kazatelnách z perel přímo před Milostivým, Vznešeným a Mocným, odměnou za svou spravedlivost v pozemském životě.“
Podobný hadís zaznamenal i an-Nesáí a tento řetězec vypravěčů je velmi spolehlivý, neboť všichni tito vypravěči splňují podmínky sahíhu.
‘Abdulláh ibn Jezíd svým řetězcem vypravěčů uvádí od ‘Abdulláha ibn ‘Amra a ten od Posla Božího صلى الله عليه و سلم slova:
إِنَّ الْمُقْسِطِينَ عِنْدَ اللَّهِ تَعَالَى عَلَى مَنَابِرَ مِنْ نُورٍ عَلَى يَمِينِ الرَّحْمَنِ الَّذِينَ يَعْدِلُونَ فِي حُكْمِهِمْ وَأَهْلِيهِمْ وَمَا وَلُوا.
„Spravedliví budou na kazatelnách ze světla napravo od Milostivého. To jsou ti, kteří byli nestranní ve svých rozsudcích vůči svému národu i vůči těm, kteří jsou v jejich opatrovnictví.“16
Boží slova Věřící jsou si přece bratry znamenají, že jsou si bratry v islámu.
Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
الْمُسْلِمُ أَخُو الْمُسْلِمِ لَا يَظْلِمُهُ وَلَا يُسْلِمُه.
„Muslim je muslimovi bratrem, nekřivdí mu, ani se ho nezříká.“17
Jako sahíh je od Proroka صلى الله عليه و سلم také zaznamenáno:
وَاللهُ فِي عَوْنِ الْعَبْدِ مَا كَانَ الْعَبْدُ فِي عَوْنِ أَخِيه.
„Alláh je na pomoci Svému služebníkovi, dokud je on sám na pomoci svému bratrovi.“18
Jako sahíh jsou od Proroka صلى الله عليه و سلم zaznamenána také slova:
إِذَا دَعَا الْمُسْلِمُ لِأَخِيهِ بِظَهْرِ الْغَيْبِ قَالَ الْمَلَكُ: آمِينَ وَلَكَ بِمِثْلِه.
„Pokud muslim prosí Alláha za svého bratra v jeho nepřítomnosti, anděl vzápětí říká: „Ámín, tobě přesně totéž.“19
Je mnoho hadísů podobného vyznění. Například tento sahíh hadís:
مَثَلُ الْمُؤْمِنِينَ فِي تَوَادِّهِمْ وَتَرَاحُمِهِمْ وَتَوَاصُلِهِمْ كَمَثَلِ الْجَسَدِ الْوَاحِدِ، إِذَا اشْتَكَى مِنْهُ عُضْوٌ تَدَاعَى لَهُ سَائِرُ الْجَسَدِ بِالْحُمَّى وَالسَّهَر.
„Příklad věřících v jejich vzájemné náklonnosti, milosrdenství a solidaritě je jako příklad jednoho těla – když v něm jedna jeho část ochoří, celý zbytek těla odpoví horečkou a malátnou nespavostí.“20
V Sahíhu také stojí:
الْمُؤْمِنُ لِلْمُؤْمِنِ كَالْبُنْيَانِ يَشُدُّ بَعْضُهُ بَعْضًا.
„Jeden věřící je druhému věřícímu jako stavba, kde jedna její část podpírá druhou.“ Poté, co to Prorok صلى الله عليه و سلم vyřkl, spojil ruce a propletl své prsty.21
Boží slova usmiřujte tedy oba bratry své odkazují na ony dvě znepřátelené skupiny bratří bojující jedna proti druhé. Slova a buďte bohabojní odkazují na bohabojnost ve všech záležitostech, snad dostane se vám smilování! A toto je slib Boží. Těm, kteří jsou bohabojní a kteří Ho poslouchají, On zaručil Svou milost.“22
Al-Mahallí a as-Sujútí uvádějí:
„Verš Bojují-li mezi sebou dvě skupiny věřících … až do konce byl zjeven ohledně určitého incidentu, kdy Posel Boží صلى الله عليه و سلم jel na svém oslíkovi a míjel Ibn Ubejje, když v tom se osel vymočil a Ibn Ubejj ohrnul nos, načež ‘Abdulláh ibn Rewáha رضي الله عنه řekl: „Při Alláhu, smrad moči toho oslíka je voňavější, než tvůj parfém.“ Následně propukl mezi oběma skupinami boj pěstmi, obuví a palmovými větvemi. Sloveso bojují je užito v množném a nikoli dvojném čísle proto, že bojuje vícero jedinců na každé straně, z nichž každá se skládá ze skupiny lidí. Existuje i čtení užívající dvojného čísla. Usmiřte je obě, zde je užito dvojného čísla, protože se jedná o dvě znesvářené skupiny. A činí-li jedna skupina z těch dvou bezpráví vůči druhé, bojujte proti těm, kdož činí bezpráví, dokud se před Božím rozkazem neskloní, čili dokud se neskloní před Pravdou. A když se skloní, usmiřte obě strany spravedlivě tedy spravedlivě a nestranně, věru Alláh miluje nestranné.
Věřící jsou si věru bratry, tedy ve víře, proto vždy usmiřujte mezi svými bratry, když se dostanou do vzájemných rozepří jedni s druhými. Alternativní čtení neužívá dvojného čísla, ale čísla množného. A buďte bohabojní, abyste obdrželi milost.“23
Ibn Džuzejj poskytl následující výklad těchto dvou veršů:
„Většina učenců smýšlí, že důvodem jejich seslání je případ, který se udál mezi skutečnými muslimy a těmi, kteří se jako muslimové pouze deklarovali. V čele těch druhých stál pokrytec ‘Abdulláh ibn Ubejj ibn Selúl. Když před ním procházel Posel Boží صلى الله عليه و سلم, který směřoval na návštěvu k Sa’dovi ibn ‘Ubáda رضي الله عنه, jenž byl nemocen, oslík, na kterém jel, se vymočil a ‘Abdulláh ibn Ubejj řekl: „Smrad tvého osla mi je nepříjemný!“ Na tato slova tvrdě zareagoval ‘Abdulláh ibn Rewwáha رضي الله عنه. Lidé se shromáždili do hloučků a oba tábory, praví muslimové i pokrytci, se začali navzájem švihat palmovými listy, podle některých dokonce i klacky a šavlemi.
Podle jiného názoru byl tento verš zjeven ohledně sporu, který vyvstal mezi oběma hlavními kmeny medínských muslimů, mezi Aws a Chazredž, přičemž Posel Boží صلى الله عليه و سلم je následně usmířil.
A činí-li jedna skupina z těch dvou bezpráví druhé, bojujte proti těm, kdo činí bezpráví, dokud se před rozkazem Božím neskloní! V tomto verši Alláh nařizuje boj proti násilnické frakci (arab. الفئة الباغية al-fi´atu l-bághíja), ke kterému se sahá tehdy, když se její násilí stane očividným. A co se týče pochybných případů a rozvratných pokušení (arab. الفتن al-fiten), ke kterým dochází mezi muslimy, učenci v této otázce zastávají dva názory: Není dovoleno bojovat ani proti jediné z nich, což je stanovisko Sa’da ibn Abí Wekkáse, Abú Zerra a skupiny sahábů رضي الله عنهم, podložený hadísem „Válka proti muslimům je nevírou!“ a také nařízení Posla Božího صلى الله عليه و سلم šavle během doby rozvratného pokušení rozlámat. Stoupenci druhého názoru tvrdí, že je nutno proti násilnické skupině povstat a zamezit tak jejímu řádění. Toto byl názor ‘Alího. ‘Áiše, Talhy, Zubejra a většiny sahábů رضي الله عنهم. Tento názor také preferuje imám Málik a další odborníci na fikh. Jejich argumentem je pak právě tento verš. Podle prvního názoru, ten, který se izoluje a nechce se přidat ani k jedné z nesvářených skupin, snažíce se pouze zachránit si svůj život a majetek, má právo zabít toho, kdo ho napadne, neboť Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Ten, kdo bude zabit při snaze ochránit svůj život a svůj majetek, je mučedníkem!“ V rámci druhého názoru pak existuje další neshoda týkající se toho, pod čím vedením mají muslimové povstat proti násilí násilnické frakce. Někteří říkají, že s většinou muslimů, další smýšlejí, že pod vedením učenců a další, že po boku těch, na jejichž straně je podle jejich názoru pravda. Předpisy vztahující se k boji v době rozvratného pokušení, kdy proti sobě válčí skupiny muslimů, jsou následující: nenapadá se zraněný, nepronásleduje se ten, který uteče z válečného pole, zajatce není dovoleno popravit a není dovoleno brát a rozdělovat kořist. A když se skloní, usmiřte obě strany spravedlivě a buďte nestranní, neboť Bůh věru miluje ty, kdož jsou nestranní!
Věřící jsou si přece bratry; usmiřujte tedy oba bratry své, říká se, že se pod těmito bratry myslí na kmeny Aws a Chazredž. Ibn ‘Ámir recitoval بين إخوتكم bejne ichwetikum, tj. mezi vašimi bratry, v množném čísle, oproti بين أخويكم bejne achawejkum, tj. mezi oběma vašimi bratry. Možné je i čtení بين إخوانكم bejne ichwánikum, tj. mezi vašimi bratry, opět v množném čísle.
a buďte bohabojní – snad dostane se vám smilování!“24
Tedy tato odlišná čtení implikují, že znesvářených stran může teoreticky být i mnohem více, nežli pouze dvě.
Jak prakticky usmiřovat své bratry a soudit mezi nimi, ukazuje příklad Posla Božího صلى الله عليه و سلم, když posílal ‘Alího ibn Abí Táliba رضي الله عنه jako soudce do Jemenu. Řekl mu:
فَإِذَا جَلَسَ بَيْنَ يَدَيْكَ الْخَصْمَانِ فَلاَ تَقْضِيَنَّ حَتَّى تَسْمَعَ مِنَ الآخَرِ كَمَا سَمِعْتَ مِنَ الأَوَّلِ فَإِنَّهُ أَحْرَى أَنْ يَتَبَيَّنَ لَكَ الْقَضَاءُ .
„Když se před tebou přou dvě strany, které se spoří, nerozsuzuj mezi nimi, dokud nevyslechneš i tu druhou tak, jako jsi vyslechl tu první. Tak nejlépe ti vyjde najevo, jak rozhodnout.“25
1 Viz at-Teshílu li ‘ulúmi t-tenzíl, 1/437.
2 Viz Tefsíru l-Dželálejn, str. 68.
3 Tedy ‘Alí uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم něco nějak vysvětlil, bez přesné citace konkrétních Prorokových صلى الله عليه و سلم slov. Podání, kdy některý ze sahábů رضي الله عنهم أجمعين pouze parafrázuje Prorokova slova, označujeme jako merfú’.
4 Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís, č. 1781.
5 Viz Muchtesar Tefsír Ibn Kesír, str. 224.
6 Viz Medžmú’u l-fetáwá, 1/17.
7 Viz at-Teshílu li ‘ulúmi t-tenzíl, 1/437.
8 Zaznamenal Ahmed v Musnedu, 4/102; Abú Daúd v Sunenu, 4/198; Ibn Mádža v Sunenu, 2/480, jako sahíh; al-Hákim v Mustedreku, 1/128; ad-Dárímí v Sunenu, 2/241. Uvádějí ho dále al-Ádžurrí v aš-Šarí’a, hadís č. 18; Ibn Betta v al-Ibána, 1/119 a 2/108; a al-Lálikáí v Šarhu s-sunna, 1/23. Šejchu l-islám Ibn Tejmíjja tento hadís v díle al-Mesáil, 2/83, ocenil jako známý sahíh hadís. S ním souhlasí aš-Šátibí v al-I’tisám, 3/38. Ibn Hadžer v Techrídžu l-Keššáf, str. 63, ocenil jeho isnád jako hasan. Viz al-Albání v Silsiletu ahádísi s-sahíha, 1/20, hadís č. 204.
9 Viz Tefsíru l-Dželálejn, str. 68.
10 Viz Muchtesar Tefsír Ibn Kesír, str. 225.
11 Viz Medžmú’atu l-fetáwá, 28/228.
12 Viz Medžmú’atu l-fetáwá, 3/349.
13 Viz Ibid., 11/512.
14 Viz Medžmú’u l-fetáwá, 20/164.
15 Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadísy č. 2704, 3746 a 7109.
16 Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 5379. Podobný hadís zaznamenal na autoritu ‘Abdulláha ibn Omara رضي الله عنهما i Muslim v Sahíhu, hadís č. 1827, s dodatkem „… a obě Jeho Ruce jsou pravé.“
17 Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6951 na autoritu ‘Abdulláha ibn Omara رضي الله عنه.
18 Na autoritu Abú Hurejry رضي الله عنه jej zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2699. Podobný hadís uvádí i Abú Daúd v Sunenu, hadís č. 4946 a al-Albání jej oceňuje jako sahíh; at-Tirmizí v Sunenu, hadísy č. 1425, 1930 a 2945, všechny sahíh; a Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 230 jako sahíh.
19 Na autoritu Safwána ibn ‘Abdilláh ibn Safwána a jeho tchána a tchýně Abú a Umm Dardá رضي الله عنهم zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadísy č. 2732 a 2733. Podobný hadís uvádí Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 2895 jako sahíh.
20 Muttefekun ‘alejhi. Na autoritu Abú Hurejry Nu’mána ibn Bešíra رضي الله عنه zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6011; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2586 ve znění „… malátnou nespavostí a horečkou.“
21 Muttefekun ‘alejhi. Na autoritu Abú Músá al-Aš’arího رضي الله عنه zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadísy č. 6026 a 6027, dále hadísy č. 2446 bez dodátku o propletení prstů, 481 s dodatkem „Věru …“; Muslim v Sahíhu, hadís č. 2585, bez dodatku o propletení prstů rukou; an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 2560 jako sahíh; a at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1928 jako sahíh, oba bez dodatku o prstech.
22 Viz Muchtesar Tefsír Ibn Kesír, str. 1326.
23 Viz Tefsír al-Dželálejn, str. 604-605.
24 Viz at-Teshíl li ‘ulúmi t-tenzíl, 5/435-436.
25 Hadís zaznamenal Abú Dawúd v Sunenu, hadís č. 3582 s dodatkem: „Alláh povede tvé srdce a tvůj jazyk zachová pravdomluvným…“, Hákim v Mustedreku, Ahmed v Musnedu adalší. Šejch al-Albání jej uvádí jako hasan v Silsiletu ahádísi s-sahíha, hadís č. 1300.