Kdokoli popřemýšlí nad imperativy Koránu a texty hadísů, velmi snadno spatří, že islám předepsal mnoho činů, které muslimy sbližují, počínaje společnou modlitbou, přes pozdrav míru, podání ruky, udržování příbuzenských pout, navštěvování nemocných, placení a rozdělování zekátu, milodarů, dobročinnost vůči sousedům až po pomoc tomu, komu bylo ukřivděno.
Kdokoli popřemýšlí nad imperativy Koránu a texty hadísů, velmi snadno spatří, že islám předepsal mnoho činů, které muslimy sbližují, počínaje společnou modlitbou, přes pozdrav míru, podání ruky, udržování příbuzenských pout, navštěvování nemocných, placení a rozdělování zekátu, milodarů, dobročinnost vůči sousedům až po pomoc tomu, komu bylo ukřivděno. Naopak zakázal mnoho činů, které ve svém důsledku živí plamen vzájemné nenávisti, nesnášenlivosti a konfliktů, počínaje křivdou, přes úroky, podvádění v obchodu, pomluvy, roznášení klepů a slov jiných s cílem rozdmýchat nevraživost, klevety, ubližování si a zastrašování, až po zásnuby s již zasnoubenou dívkou.1