Hadís o obyvatelích Šámu, díl 2.

November 17, 2023 December 18, 2023
city with high rise buildings under orange sky

Vysvětlení hadísu slovy zbožných předků

V této souvislosti byl citován i hadís od Se’ada ibn Abí Wakkáse رضي الله عنه, v němž Posel Boží صلى الله عليه وسلم říká:

لا يَزالُ أهْلُ الغَرْبِ ظاهِرِينَ على الحَقِّ، حتّى تَقُومَ السّاعَةُ.

„Obyvatelé západu nepřestanou vítězit na cestě pravdy, dokud nenastane Hodina.“1

Mu’áz ibn Džebel رضي الله عنه řekl, že tito vítězní následovníci pravdy „budou obyvateli aš-Šámu.“2 Podle at-Taberáního podání jeho vysvětlení znělo: „Obyvatelé Jeruzaléma a okolí.“3

Imám Ahmed jej vysvětlil: „To jsou obyvatelé aš-Šámu.“4

Kádí ‘Ijjád, at-Taberí a další uvádějí podání těch zbožných předků, kteří smýšlejí, že se tato skupina nachází v Palestině, okolo Bejtu l-makdisu a přilehlých krajů.5

Někteří smýšleli, jak došlo v několika nevěrohodných verzích, že se toto vztahuje na obyvatele Maghribu, tj. arabského Západu, avšak ‘Abdurrahmán al-Mu’allimí řekl: „Kdo soudí, jak pravili někteří, že jde o obyvatele Maghribu, velmi se mýlí.“6

Vysvětlení hadísu islámskými učenci

Podle Ibn Redžeba se bude Alláhem podpořená skupina nacházet povětšinou právě v aš-Šámu.7

At-Tíbí řekl:

„To jsou obyvatelé aš-Šámu a přilehlých krajů. Je v tom nepochybný zázrak, protože tento popis na ně nepřestal sedět od doby Posla Božího صلى الله عليه وسلم až do našich dní a ani nepřestane, až dokud nepřijde rozhodnutí Boží.“8

Al-Kurtubí spojuje mezi podáními odkazujícími na obyvatele západu a na obyvatele aš-Šámu s tím, že se jedná o první kraj, který se nachází bezprostředně na západ od Medíny, města Posla Božího صلى الله عليه وسلم. Podle at-Tartúšího se zde bude nacházet mnoho těch, kteří se budou pevně držet Sunny a cesty prvního společenství, kteří budou čistí od novot a věcí k víře falešně přimyšlených a kteří se budou inspirovat cestou zbožně vedených předků.9

Ibn Tejmíja poznamenal, že první na západ od Medíny se nacházejí obyvatelé aš-Šámu, pročež právě na ně odkazuje poznámka o obyvatelích Západu.10 Dále upozornil také na skutečnost, že to byli obyvatelé aš-Šámu, kdo pro islám osvobodil také další kraje dále na západ od samotného Šámu, jako Egypt, sever Afriky a al-Andalus. Zvláštní místo mezi těmito kraji a jejich obyvateli dle něj zaujímá okolí Jeruzaléma. O nich hovořil už ve své době jako o těch, kteří nesli a nesou největší břímě boje proti nevěřícím z řad modloslužebníků i následovníků předešlých písem, stejně jako proti pokrytcům a heretikům v rámci samotné ummy. Následně dodal:

„Důstojnost, která náleží muslimům ve všech krajích východních i západních, je spojena s nimi a s jejich důstojností. Když byli poraženi 699. roku po hidžře, dopadla na muslimy i na islám poroba a ponížení, ať už se nacházeli na východě či na západě, tolik, kolik jen Alláh ví.“11

Al-Kašmírí si všímá zařazení hadísu do knih o rozkolech a pokušeních před Soudným Dnem a proto podle něj v lokalizaci této Alláhem podpořené skupiny „nejde o obecné vyjádření zahrnující všechny obyvatele aš-Šámu, ale o popis těch, kteří takoví budou,“ tj. společné jim bude to, že se budou nacházet právě tam.“12

Al-Mubárekfúrí přináší toto vysvětlení:

„Tj. pokud se zkazí obyvatelé aš-Šámu, potom nemá cenu se usazovat v krajích jiných, anebo do nich mířit. Skupina mezi nimi odkazuje na následovníky původního společenství muslimů. Vnějškem označuje na uskupení více lidí, avšak i kdyby šlo jen o jediného, který následuje původní učení islámu, i on by byl brán jako skupina. Boží podpora ukazuje na to, že tito lidé budou vítězit nad svými nepřáteli, kteří jim nebudou schopni nijak uškodit, stejně jako jim nebude schopen nijak uškodit nikdo, kdo je zradí, tj. odepře jim svou podporu, zanechá pomoci vůči nim a spolupráce s nimi, až dokud nenadejde Hodina, tj. nepřiblíží se Soudný Den. A toto přiblížení se Soudného Dne znamená příchod voňavého vánku, který odejme duše věřícím, jak uvádí an-Newewí.

Al-Kastallání v této souvislosti uvádí hadís od ‘Abdulláha ibn Omara رضي الله عنهما, v němž Posel Boží صلى الله عليه وسلم říká:

وَلَا تَقُومُ السَّاعَةُ إِلَّا عَلَى شِرَارِ النَّاسِ

„Hodina nenadejde, kromě nad nejhoršími lidmi.“13

Jsou nejhorší proto, že budou vést válku proti pravdě a zabíjet její následovníky.

V hadísu zaznamenaném at-Taberáním Abú Umáma رضي الله عنه vypráví, že se Posla Božího صلى الله عليه وسلم tázali, kde se tito vybraní lidé, kteří zůstanou neochvějní na pravdě, nachází, a on odpověděl:

بِبَيْتِ الْمَقْدِسِ

„V okolí Jeruzaléma.“

Myslí se na tu skupinu, která bude vzdorovat ad-Dedždžálovi, když se objeví, ti, mezi něž sestoupí ‘Ísá, mír s ním, aby spolu s nimi zabil ad-Dedždžála. Tedy odkazuje se k budoucnosti, k době opětovného příchodu ‘Ísáovu, či k době po jeho smrti, do doby než zavane voňavý vánek, který vezme věřícím jejich duše, takže na zemi nezůstane nikdo, v koho srdci by bylo byť i za váhu hořčičného zrnka víry, aniž by neumřel. Zůstanou jen ti nejhorší lidé a právě nad nimi se odehrají hrůzy nástupu Hodiny. Jedna z posledních skupinek věřících v té době se bude nacházet právě v aš-Šámu. (…)

Podle an-Newewího tato skupina věřících zahrnuje odvážné a chrabré válečníky, slovutné a znalé učence fikhu i hadísů, zbožné uctívače, vytrvalce ve vybízení k dobru a odvracení od zla a také mnoho dalších skupin dobrých lidí. Dokonce ani není nutné, aby byli všichni pohromadě na jednom místě. Hadís může odkazovat na různé tyto podskupiny sídlící v různých krajích.“14

Smysl hadísu a poučení z něj

1. Hadís hovoří o tom, že umma islámu nikdy nenadobude ztraceného postavení, dokud se nenapraví situace obyvatel nejen Mekky a Medíny, ale i Šámu.

Ibn Tejmíja, pamětník křižáckých válek i mongolských nájezdů, hovoří o své zkušenosti:

„S tím, jak se v Šámu, Egyptě i Arábii šířila malověrnost a hereze, Alláh umožnil nevěřícím, aby získali nad věřícími navrch. Když se muslimové vrátili ke své víře a pozdvihli ji proti heretikům a malověrným, Alláh jim zajistil triumf i nad nevěřícími.“15

2. Nejlepším místem na zemi po Mekce a Medíně je totiž právě الشام aš-Šám, tzv. Levanta či Syropalestina, země při východních březích Středozemního moře. Zahrnuje dnešní daleký jih Turecka, Sýrii, Libanon, Palestinu, Jordánsko a nejzazší severozápad Saúdské Arábie. Nejlepší částí celého Šámu je Svatá Země Palestina.

3. Název Šám odkazuje na arabský termín شمال šimál odkazující jak na Sever jako světovou stranu, tak i na levou stranu, protože se nachází nasever či nalevo od Arábie. Podle jiné etymologie je tato země pojmenována po Núhovu/Noemovu, mír s ním, synu Šámovi, praotci semitských národů. Ten se po velké potopě usídlil právě na tomto území.

4. Šám je místo s bohatými dějinami kultury i náboženství, neoddělitelně spojené se třemi velkými náboženskými tradicemi – judaizmem, křesťanstvím a islámem. Než toto území osvojili muslimové, pobývalo zde nejméně jednadvacet národů, z nichž některé se rozvinuly do civilizací celosvětového významu, jako byli Ugariťané, Féničané, Aramejci, Hebrejci, Řekové a Římané. Jejich pokračovatelé a potomci Byzantinci se o vládu nad Šámem přetahovali se sásánovskými Peršany v samý předvečer příchodu muslimských osvoboditelů.

5. Šám nepodléhá zákazům tzv. al-harámu tak, jako Mekka či Medína, ale pojí se s ním požehnání (arab. باركة báraka), které je zdůrazňováno na hned pěti rozdílných místech v Koránu, kde se Šám popisuje jako svatá či zaslíbená země (arab. الأرض المقدسة al-ardu l-mukaddesa). Rozumovým důkazem tohoto je skutečnost, že největší počet proroků v lidských dějinách působil od nejrannějších dob právě na tomto území.

6. Na tomto území se dějiny světa také uzavřou, jak říká Posel Boží صلى الله عليه وسلم ‘Abdulláhu ibn Hawálovi رضي الله عنه:

يا ابنَ حَوالةَ، إذا رَأَيتَ الخِلافةَ قد نَزَلَتِ الأرضَ المُقدَّسةَ فقد دَنَتِ الزَّلازلُ والبَلايا والأُمورُ العِظامُ، والسّاعةُ يومئذ أقربُ إلى النّاسِ مِن يَدي هذه مِن رَأسِكَ

„Ibn Hawálo, až uvidíš, že se islámský chalífát vrátil do Bejtu l-makdisu (Jeruzaléma), pak věz, že se přiblížila zemětřesení, nezměrné pohromy a obrovské události. Soudný den pak bude k tobě blíž, než je teď tato moje ruka ke tvé hlavě.“16

7. Korán a Sunna jednoznačně dokazují, že země se začala utvářet v oblasti Mekky, která je proto matkou stvoření. Alláhova vůle a předurčení vyslalo právě z Mekky světlo posledního z Božích Proroků, mír s nimi všemi. Mekka je středem světa pro lidstvo, tímto směrem se modlí a sem se vykonává pouť, jak uvádí i Ibn Tejmíja, který dodává:

„S Mekkou se pojí i mnohé další přednosti světské i náboženské. V nejranější době islámu je islám nejvíce spojován právě s Mekkou. Nicméně náboženské důkazy vedou k závěru, že se před koncem dní přesune vláda podle prorockých zákonů do oblasti Šámu. Shromáždění všech stvoření se odehraje v Šámu při mešitě al-Aksá. Tam se vrátí jak Boží Tvoření, tak i Boží Zákon. V té době bude v Šámu islámu více, nežli v Mekce. A to je dokonalý soulad stvoření, protože první generace ummy jsou lepší, nežli ty poslední, tak jako je i Mekka lepší, než Šám.“17

  1. Hadís o obyvatelích Šámu, díl 1.
  2. Hadís o obyvatelích Šámu, díl 2.
  1.  Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1925.
  2. Zaznamenal Ibn Kudáma v al-Mughní, 9/205.
  3. Viz al-Kurtubí v al-Mufhimu limá aškele min telchísi Sahíhi Muslim, 3/763.
  4. Zaznamenal Abú Dáwúd v Mesáilu imámi Ahmed, str. 228.
  5. Viz Ikmálu l-mu’lim, 6/348.
  6. Viz Ásáru l-Mu’allimí, 12/181.
  7. Viz Medžmú’u r-rasáil Ibn Redžeb, 3/204.
  8. Viz Šerhu l-Miškát, 8/2632.
  9. Viz al-Mufhim limá aškele min telchísi Sahíhi Muslim, 3/763-764.
  10. Viz Minhádžu s-sunna, 7/58.
  11. Viz Medžmú’u l-fetáwá, 28/531.
  12. Viz al-‘Urfu š-šezzí, 3/408.
  13. Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2940.
  14. Viz Tuhfetu l-ahwezí, 6/359-360.
  15. Viz al-Furkán bejne l-hakki wel-butlán, str. 536.
  16. Zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 2535; Ahmed v Musnedu, hadís č. 22487, přičemž ho Šu’ajb al-Arnáút označil v tahkíku za slabý; a al-Hákim v Mustedreku, hadís č. 8529.
  17. Viz Medžmú’u l-fetáwá, 27/42.