OTÁZKA: Pokud někdo koná nějaký zbožný skutek s úmyslem získat odměnu tohoto světa, o kolik odměny na světě onom přichází? Je jeho skutek zneplatnen celý, anebo jen zčásti? A co si myslet o odměně lidí, kteří jsou např. placení za čištění a udržování mešit nebo vedení modliteb či kázání? Je možné konat dobrý čin jen pro Boha a zároveň si za to nechat platit?
ODPOVĚĎ:
Pokud je cílem a motivací dotyčného při vykonávání tohoto dobrého zbožného činu jen to, aby získal něco dobrého na tomto světě (arab. الدنيا ad-dunjá), aby jeho prostřednictvím dosáhl na nějaké dobro tohoto pomíjivého světa, tedy jinými slovy vůbec nemá za cíl získat odměnu (arab.أجر adžr) u Alláha a Jeho spokojenost (arab. رضوان ridwán) na onom světě (arab. الآخرة al-áchira), pokud toto není ani jeho vedlejším, ani podvědomým cílem, potom dotyčná osoba nemá na onom světě pražádného užitku z daného činu a neobdrží za něj vůbec žádnou odměnu. Takové jednání není možno připsat věřícímu člověku, protože věřící, dokonce i ten velmi slabé víry, alespoň podvědomě touží po onom světě a po Boží odměně.
Pokud je cílem a motivací dotyčného při vykonávání tohoto zbožného dobrého skutku touha po Boží spokojenosti, avšak současně s ní je přítomna i touha po pozlátcích tohoto světa, tedy jeho úmysl (arab. نية níja) při konání daného skutku je rozdělen na stejné díly mezi tento svět a onen svět, tedy mezi pozlátka tohoto světa a spokojenost a odměnu u Alláha na světě onom, potom tento dotyčný, i když je věřící, je věřícím velmi slabé víry (arab. إيمان ímán), nedostatečné upřímnosti (arab. إخلاص ichlás) a neúplného vědomí si Boží Jedinosti (arab. التوحيد at-tewhíd) a samotný jeho čin je jen nedokonalý, protože mu v dokonalosti zabránily nedostatky v upřímném úmyslu toho, kdo ho vykonal.
Pokud je cílem dotyčného a jeho motivací při vykonávání daného dobrého a zbožného skutku pouze snaha o získání Boží spokojenosti a člověk je v tomto svém úmyslu zcela upřímný, avšak navíc pobírá za dotyčný skutek i nějakou mzdu či plat, který používá ve svém životě na tomto světě, anebo z nějž žije, aby se mohl věnovat dalším zbožným skutkům, jak činívá na tomto světě velké množství lidí, tj. pobírají plat či odměnu za své odborné služby, za své zaměstnání a řemeslo, jako například pobírá plat i voják, který je současně i bojovníkem (arab. المجاهد al-mudžáhid) na cestě Boží, když vyrazí do války, pak dotyčný bude odměněn za tento svůj čin, ať už na tomto světě válečnou kořistí či jiným druhem patřičné odměny či mzdy, jako je tomu například v případě dobročinných nadací starajících se o mešity, školy a další náboženské a společenské objekty a zaměstnání, kde je zaměstnancům vyměřena daná odměna za vykonávání toho, co mají ve svém popisu práce, pak skutečnost, že tito zaměstnanci pobírají za své služby tuto odměnu, nijak neovlivňuje jejich odměnu na onom světě, tak dlouho, dokud tato odměna nemá vliv na čistotu jejich úmyslu, na jejich víru, upřímnost a sílu uvědomění si Boží Jedinosti. To proto, že dotyčný svými činy nezamýšlel získání vezdejší světské odměny, ale odměny na světě onom v podobě Boží spokojenosti a krás onoho světa. Odměna, kterou na tomto světě získal, je pouze prostředkem, mzdou za jím vynaložený čas a energii, aby měl dotyčný z čeho žít, aby mu to pomohlo a mohl se dál věnovat uctívání a vykonávání Božích příkazů.
Z těchto všech důvodů Vznešený Alláh vymezil podíl pro takové lidi pracující na cestě Boží a vykonávající dobro pouze s čistým úmyslem pro Alláha, ať už v podobě zekátu, kdy má být jeho část dána i těm, kteří ho sbírají, anebo válečná kořist (arab. فيء fej´) v případě bojovníků na cestě Boží, či případně analogicky k tomu i pro další zaměstnance zajišťující vykonávání náboženských povinností, jinak vykonávaných ve Jménu Božím, protože není možné, aby byly tyto potřeby zajištěny bez toho, aniž by se platili ti, kteří je udržují v chodu, což bylo výše detailněji objasněno.
Toto ozřejmění nám všem jasně ukazuje předpisy v této veledůležité otázce. Žádá si od nás, abychom se chovali shodně tomu, co jsme před chvílí objasnili.
A Alláh ví nejlépe.
Odpovídal: ‘Abdurrahmán ibn Násir as-Se’dí
Zdroj: al-Kawlu s-sedídu šerhu Kitábi t-tewhíd, str. 147.
Překlad: Alí Větrovec