Vznešený Alláh pravil:
Vznešený Alláh pravil:
فَاستَبِقُوا الخَيراتِ
Předstihujte se vzájemně v konání dobrých skutků! (Máida:48)
Vzpomínání Alláha
‘Ikrima uvádí, že Abú Hurejra رضي الله عنه každý den vyřkl slova سبخان الله subhán Alláh, tzn. sláva Bohu, dvanáct tisíc krát.2
Využití volného času
Muhammed ibn ‘Abdilbákí pravil: „Nepamatuji, že bych promarnil byť i jedinou hodinu svého života hrátkami a zábavou!“4
Množství modliteb
Šubruma vyprávěl: „Provázeli jsme Kerze al-Hárisího na cestě. Kdykoli se rozhodl utábořit se na nějakém místě, nejprve jej prohledal svýma očima a když nalezl příhodný kousek země, odešel tam a modlil se tak dlouho, dokud nebyl čas jít zase o kus dál.“5
Ahmed ibn ‘Átíjja uvádí, že Muhammed ibn Semá’a každý den dodržoval porci dvě sta rek’át dobrovolných modliteb.6
‘Attá uvádí, že Murra se modlil šest set rek’át dobrovolných modliteb denně.7
Kajs ibn Rabí’ vyprávěl, jak ve snu uviděl již zesnulého Jezída ibn Zurej’a: „Zeptal jsem se ho: „Co s tebou Alláh učinil?“ Odpověděl mi: „Byl mi zaručen vstup do Ráje.“ „Za co?“ zeptal jsem se ho. „Za hojné vykonávání mnoha modliteb,“ odpověděl mi Jezíd.“8
Mesrúk řekl: „Není okamžiku, kdy se probouzíme, nebo uléháme, kdy bych cítil lítost nad něčím z tohoto světa, kromě jediného – že jsem nepadl na tvář před Alláhem vícekrát!“9
‘Ubejdulláh ibn Sulejmán ibn Mu’áwíja aš-Šámí řek: „Náš dědeček prošoupal dva modlitební koberečky a začal třetí, vytlačil do něj stopy svých kolen, tváří a rukou, z velkého množství modliteb, které na něm provedl.”10
Pečlivost provedení modlitby
Wekí’ ibn Džerráh uvedl ohledně Sulejmána ibn Mihrána al-A’meše, že za celých takřka sedmdesát let ani jednou nepromeškal počáteční tekbír při společné povinné modlitbě.13
Muslim al-Mekkí vyprávěl: „Jednou jsem viděl Ibnu z-Zubejra sklonit se v modlitbě do předklonu. Přečetl jsem súry al-Bekaru, potom Áli ‘Imrán, potom an-Nisá a nakonec al-Máidu, ale on ještě svou hlavu nezvedl!“20
Abú Katn vyprávěl: „Nikdy jsem neviděl Šu’bu předklánět se, aniž bych si nepomyslel, že se asi zapoměl. Ani jsem ho nikdy neviděl sedět mezi dvěma sedždami, aniž bych si nepomyslel, že se asi zapoměl.“21
Ibn Wehb vyprávěl: „Jednou jsem v al-Harámu po modlitbě maghrib viděl as-Sewrího. Modlil se nepovinnou modlitbu. Padl na tvář a svou hlavu zvedl až když už byl slyšet ezán na ‘išá´.“22
Četba a recitace Koránu
Jahjá al-Himmání uvádí, že když Abú Bekr ibn Ajjáš, známý v nauce o způsobech recitace Koránu jako Šu’ba, ležel na smrtelné posteli, jeho sestra se rozplakala. Šu’ba jí řekl: „Copak tě to rozplakalo? Podívej se tam do rohu domu, věru tvůj bratr v něm přečetl celý Korán osmnáct tisíc krát, od začátku do konce.“26
‘Abdulláh ibn Ahmed ibn Hanbel řekl: „Můj otec šel až do Tarsu pěšky. Pěšky vykonal také hadždž, dvakrát nebo třikrát. A vždycky nejtrpělivěji snášel samotu.“29