Uvádí se, že dva cháridžovci obcházeli Ka’bu. Jeden se obrátil k tomu druhému a řekl: „Vidíš všechen ten lid? A vidíš, z nich všech vstoupíme do Ráje jen já a ty!“
Uvádí se, že dva cháridžovci obcházeli Ka’bu. Jeden se obrátil k tomu druhému a řekl: „Vidíš všechen ten lid? A vidíš, z nich všech vstoupíme do Ráje jen já a ty!“
Jeho společník se jej zeptal: „Do Ráje, kterého šířka je tolik, co nebesa a země? Ten že je přichystán jen pro tebe a pro mne?“
Na to druhý z nich opáčil: „Tak to si ho potom nechej sám pro sebe!“ Po těchto slovech od něj odešel pryč.1
Takový přístup je častý i u dnešních tekfírovských extremistů.
Šejch as-Suhejmí uvádí současný příklad:
„V jedné zemi se jeden z tekfírovců postavil a řekl: „Dnes na zemském povrchu znám jen tři věřící – sebe, svou ženu a jednoho člověka v Indii.“2
Zbožní předkové odsuzovali takto sobecké a násilnické pojetí víry považovali odpor a boj proti němu za povinnost.
Imám Ahmed ibn Hanbel pravil: „Cháridžovci jsou zkažení, na celém světě mi není známo zkaženější uskupení, než jsou oni.“3
Ibn Hubejra pravil: „Boj proti cháridžovcům je přednější, než boj proti modloslužebníkům, protože v boji proti cháridžovcům tkví zachování podstaty islámu.“4
Šejchu l-islám ibn Tejmíjja pravil:
„Cháridžovci byli v historii prvními, kdo roztrhal a rozštěpil jednotný šik muslimů a prohlašoval muslimy za nevěřící na základě velkých hříchů.“5
V moderní době si šejch al-Luhejdán všiml souvislosti mezi nespokojeností a extremizmem, ve který kritika stávajících poměrů často přerůstá. Proto řekl:
„Většina z těch, kteří kritizují, jsou mladí lidé. Nikoli proto, že by si sami přáli zlo, ale proto, že jsou nezkušení. Proto i byla většina cháridžovců ještě mládeží.“6
1 Zaznamenal al-Lálikáí v Šerhu usúli l-i’tikádi ahli s-sunneti we l-džemá’a, 8/1037.
2 Viz www.soheimi.net
3 Uvádí Abú Bekr al-Hallál v as-Sunna, podání č. 110.
4 Uvádí Ibn Hadžer al-‘Askalání ve Fethu l-Bárí, 12/301.
5 Viz Medžmú’u l-fetáwá, 3/349 a 7/279.
6 Viz Wasíjjetun li š-šebáb.