Nepiďte se po chybách druhých

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

‏ إِيَّاكُمْ وَالظَّنَّ فَإِنَّ الظَّنَّ أَكْذَبُ الْحَدِيثِ، وَلاَ تَحَسَّسُوا، وَلاَ تَجَسَّسُوا، وَلاَ تَبَاغَضُوا، وَلاَ تَدَابَرُوا، وَكُونُوا عِبَادَ اللَّهِ إِخْوَانًا.

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

„Střezte se podezřívání, neboť podezřívání je věru tím nejhorším mezi lživými povídačkami, nepiďte se po chybách druhých, nešpehujte se, nepřechovávejte k sobě navzájem nenávist a neobracejte se k sobě zády. Buďte si, služebníci Alláhovi, bratry!“¹

Abú Hátim pravil: „Pídění se a pátrání po chybách druhých je jednou z větví pokrytectví, podobně jako je dobré smýšlení o ostatních jednou z větví víry. Rozumný má ohledně svých bratří vždy dobrý názor, svou lítost a smutek si nechává pro sebe. A pošetilec, ten má ohledně svých bratří názor špatný a svým vlastním hříchům a pokleskům se nevěnuje vůbec.”²

Imám aš-Šáfi’í pravil: „Když si někdo zamane něco říci, je na něm, aby nejprve o tom, co chce říci, popřemýšlel. Pokud je v tom, co chce říci, nějaké dobro, nechť promluví. Pokud o tom má pochybnosti, nechť nic neříká, dokud se oné pochybnosti nezbaví.”³ Také řekl: „Nehovořte o věcech, které se vás netýkají, protože vždy, když promluvíte nějaké slovo, ono převezme nad vámi kontrolu a vy už nemáte žádnou kontrolu nad ním!“⁴ Imám aš-Šáfi’í také pravil: „Nechť se tvůj jazyk nezmiňuje o hanbě tvého bratra, neboť ty sám jsi pokryt hanbou a všichni lidé mají jazyky. Pokud pohled tvých očí padne na hřích tvého bratra, odvať ho a řekni: „Ó oko mé, vždyť všichni lidé mají oči.”⁵

Proto také ‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه pravil: „Nic si nezaslouží být uvězněno více, nežli jazyk.“⁶

Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه pravil: „Nesmýšlejte špatně o slovech pronesených vaším bratrem, dokud v nich můžete nalézt dobro, nebo si je pozitivně vyložit.“⁷ Omar také řekl: „Nepřemýšlejte o slovech pronesených ústy muslima kromě tak, že si je vyložíte nejlepším možným způsobem.“⁸

Muhammed ibn Sirín pravil: „Pokud se k tobě donese něco o tvém bratrovi, potom pro něj hledej omluvu. Pokud pro něj nenalezneš žádnou omluvu, nějakou omluvu pro něho vytvoř.”⁹ Tj. najdi pro něho nějaké potenciální ospravedlnění, byť nemáš důkaz, že šlo skutečně o takový případ, vysvětli jednání svého bratra v pozitivním světle a smyj z něj podezření.

Šejchu l-islám Ibn Tejmíjja pravil: „Někteří lidé trpí chorobou neustálého kritizování. Zapomínají u druhých na to dobré a jediné, co pořád zmiňují, jsou jejich chyby. Jsou jako mouchy vyhýbající se dobrým a čistým místům a usedající jen na ta špatná a na rány. To kvůli zlu v nich samých a kvůli jejich zkažené nátuře.”

Jahjá ibn Džábir pravil: „Nikdo se nebude pídit po chybách druhých, aniž by ho Vznešený Alláh posléze nepotrestal těmi stejnými chybami!“¹⁰

‘Abdulbárí slyšel svého bratra Zunnúna ibn Ibráhíma říci: „Kdo se bude zabývat chybami druhých, zapomene na chyby své vlastní!“¹¹

Lepší alternativou k výše uvedenému je tedy věnovat se sám sobě.

Ibn ‘Abbás رضي الله عنهما pravil: „Kdykoli pocítíš potřebu hovořit o chybách tvého společníka, vzpomeň si na své vlastní!”¹²

Abú Dža’fer Muhammed ibn ‘Alí pravil: „Pro každého jako dostatečná dávka nedostatků stačí vidět jasně u druhých to, vůči čemu je slepý v případě sebe samého.“¹³

Sufján as-Sewrí pravil: „Zaneprázdněte sami sebe připomínáním si svých vlastních chyb, aby vám nezbyl čas pídit se po chybách druhých.”

Fudajl ibn Ijjád ohledně Božích slov:

وَلا تَقْتُلُوا أَنْفُسَكُمْ إِنَّ اللَّهَ كَانَ بِكُمْ رَحِيمًا

A nezabíjejte se, vskutku Bůh je k vám Milostivý (Nisá´:29)

poznamenal: „Nezanedbejte sami sebe. Kdo se sobě samému nevěnuje, ten sebe sama zabil.“¹⁴

Muhammed ibn Sirín říkával: „Říkali jsme, že nejhříšnější mezi námi jsou ti, kteří tráví nejvíce času rozkrýváním a mluvením o hříších druhých.”

Šejch Mukbil ibn Hádí al-Wádi’í pravil: „Nechť si tedy mí nepřátelé říkají, co chtějí, neboť mých hříchů je přehršel. Možná kvůli jejich pomluvám a klevetám mi budou mé hříchy sňaty a naloženy na jejich ramena!“

1 Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6724.

2 Uvádí az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá´ v životopise Abú Hátima.

3 Uvádí an-Newewí v Kitábu l-azkár.

4 Ibidum.

5 Ibidum.

6 Ibidum.

7 Uvádí šejch Ibn Báz v Medžmú’u l-fetáwá Ibni Báz, 26/365.

8 Zaznamenal al-Muhámilí v Amíla, str. 395.

9 Viz al-Džámi’u li Šu’abi l-ímán, 14/441.

10 Zaznamenal al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, 5/315, podání č. 6776.

11 Zaznamenal al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, 5/312, podání č. 6763.

12 Uvádí al-Buchárí v al-Adabu l-mufrad, podání č.328. Jako da’íf doložil jeho isnád al-Albání, nicméně smysl těchto slov je správný.