Otázka : Je nevírou, která člověka vyvádí z islámu, když věří, že je povolené nahradit šarí’u za zákon sekulární?
Odpověď:
Odpověď:
Otázka : Je nevírou, která člověka vyvádí z islámu, když věří, že je povolené nahradit šarí’u za zákon sekulární?
Odpověď:
Odpověď:
Pokud osoba, změní státní zákon ze šarí’y na sekulární zákon, to považuje za povolené. Pak se stává nevěřícím a koná největší nevíru, neboť povoluje soudit podle jiných zákonů než šarí’a.
Avšak činí-li to např. z neposlušnosti vůči Alláhu, aby se k někomu připodobnil, či si někoho udobřil, ale je si vědom, že je to zakázané, pak dotyčný spáchal čin nevíry, aniž by se sám o sobě stal nevěřícím.
Zaměnit šarí’u čímkoli jiným a považovat to za povolené je největší nevírou s ohledem na slova Boží (ve významu):
Zaměnit šarí’u čímkoli jiným a považovat to za povolené je největší nevírou s ohledem na slova Boží (ve významu):
وَمَنْ لَمْ يَحْكُمْ بِمَا أَنْزَلَ اللَّهُ فَأُولَئِكَ هُمُ الْكَافِرُونَ
Ti pak, kdož nesoudí podle toho, co Alláh seslal, jsou popírači víry. (Máida:44)
Ibn Abbás řekl: „Je to nevíra bez popření islámu. Jestli si ale člověk myslí, že je povoleno soudit podle zákonu světských, nebo jiných, pak je to největší nevíra.“
Otázka: „Je nějaký rozdíl mezi souzením podle jiných zákonů než šarí‘a a změnou šarí‘y na jiný zákon?“
Odpověď:
Ibn Abbás řekl: „Je to nevíra bez popření islámu. Jestli si ale člověk myslí, že je povoleno soudit podle zákonu světských, nebo jiných, pak je to největší nevíra.“
Otázka: „Je nějaký rozdíl mezi souzením podle jiných zákonů než šarí‘a a změnou šarí‘y na jiný zákon?“
Odpověď:
Jedná se o akt nevíry bez popření islámu dotyčné osoby, dokud netvrdí, že je to povoleno, ale činí to z jiných důvodů. Jestli však říká, že není ničím zlým, když se nesoudí podle šarí‘y, nebo tvrdí, že šarí‘a je lepší, ale zároveň říká: „Soudit podle jiných zákonů, než šarí‘a není ničím zlým, je to povoleno…“ – v takovém případe je popíračem víry, vinným největší formou nevíry, i když tvrdí, že šari‘a je lepší. Tvrdí-li, že jiné zákony jsou rovné šari‘atskému, nebo dokonce že jsou lepší, pak všechno to je popřením islámu.
Otázka: Znamená to, že tento verdikt označuje zároveň i záměnu za jiný zákon a jiné formy nesouzení dle šarí’atského zákona?
Odpověď:
Otázka: Znamená to, že tento verdikt označuje zároveň i záměnu za jiný zákon a jiné formy nesouzení dle šarí’atského zákona?
Odpověď:
Tato odpověď zahrnuje všechny formy nesouzení dle šarí‘a, objevující se ve všech případech.
Učenec Ibnu l-Kajjím řekl:
“Pravdou je, že souzení podle čehokoliv jiného, než co Alláh seslal, může být oběma druhy nevíry- kufr asghar (tj. menší nevíra) i kufr akbar (tj.větší nevíra).
Věří-li dotyčný v povinnost soudit podle toho, co Alláh seslal, ale nečiní tak z důvodu neposlušnosti k Němu a jednoznačně přiznává, že si za takový čin zaslouží trest, tak je to menší nevíra.
A myslí-li si, že soudit podle toho, co Alláh seslal, není povinností a že je v tom možnost volného výběru, věří-li, že je to dle zákonů Božích, pak je to velká nevíra (rušící islám dotyčného).
Pokud však nemá vědění v dané věci, nebo bloudí, jedná se jednoduše o osobu, která bloudí a verdikt týkající se jej je podobný, jako v situaci toho, kdo bloudí.[1]“[2]
Učenec Ibnu l-Kajjím řekl:
“Pravdou je, že souzení podle čehokoliv jiného, než co Alláh seslal, může být oběma druhy nevíry- kufr asghar (tj. menší nevíra) i kufr akbar (tj.větší nevíra).
Věří-li dotyčný v povinnost soudit podle toho, co Alláh seslal, ale nečiní tak z důvodu neposlušnosti k Němu a jednoznačně přiznává, že si za takový čin zaslouží trest, tak je to menší nevíra.
A myslí-li si, že soudit podle toho, co Alláh seslal, není povinností a že je v tom možnost volného výběru, věří-li, že je to dle zákonů Božích, pak je to velká nevíra (rušící islám dotyčného).
Pokud však nemá vědění v dané věci, nebo bloudí, jedná se jednoduše o osobu, která bloudí a verdikt týkající se jej je podobný, jako v situaci toho, kdo bloudí.[1]“[2]
Odpovídal šejch Abdul’azíz ibn Báz.
Stejný verdikt byl vydán Shromážděním učenců pro fetawá´ v Saúdské Arábii jako fetwa č. 5226. Jeho členy byli: Abdulláh bin Ku’úd, Abdulláh bin Ghudejján, Abdurrezák ‘Afífí a Abdulláh ibn Báz.