On vznesl se nad Trůn

الرَّحمٰنُ عَلَى العَرشِ استَوىٰ

Milostivý – On nad Trůn se vznesl (TáHá:5)

 

Podobné pasáže bývají často úskalími překladu významu koránských veršů do světových i místních jazyků, neboť různí překladatelé zastávají různé pohledy a ideologie a ne vždy je jejich věrouka bez závad, resp. ne vždy rozumějí islámským naukám na takové úrovni, jak rozumějí arabskému jazyku, nebo jak to alespoň deklarují.¹ To platí tím spíše pro překlady pořízené nemuslimy, nejčastěji orientalisty, kteří jsou častokrát neobjektivní a často ani nemají ponětí o tom, co to správná věrouka je.

 

Podobně na jiných místech stojí:

 

إِنَّ رَبَّكُمُ اللَّهُ الَّذي خَلَقَ السَّماواتِ وَالأَرضَ في سِتَّةِ أَيّامٍ ثُمَّ استَوىٰ عَلَى العَرشِ ۖ يُدَبِّرُ الأَمرَ

Pánem vaším je věru Bůh, jenž stvořil nebesa a zemi v šesti dnech a potom se nadTrůn vznesl, aby věci všechny řídil (Júnus:3)

 

 ثُمَّ استَوىٰ عَلَى العَرشِ ۖ وَسَخَّرَ الشَّمسَ وَالقَمَرَ

potom se vznesl nadTrůn a podmanil si slunce a měsíc (Ra’d:2)

 

ثُمَّ استَوىٰ عَلَى العَرشِ ۚ الرَّحمٰنُ فَاسأَل بِهِ خَبيرًا

a pak nadTrůn se vznesl – to je Milosrdný! A zeptej se na Něj dobře zpravených! (Furkán:59)

 

اللَّهُ الَّذي خَلَقَ السَّماواتِ وَالأَرضَ وَما بَينَهُما في سِتَّةِ أَيّامٍ ثُمَّ استَوىٰ عَلَى العَرشِ

Bůh je ten, jenž nebesa a zemi i vše, co je mezi nimi, v šesti dnech stvořil a pak nad Trůn se vznesl. (Sedžda:4)

 

هُوَ الَّذي خَلَقَ السَّماواتِ وَالأَرضَ في سِتَّةِ أَيّامٍ ثُمَّ استَوىٰ عَلَى العَرشِ

On je ten, jenž stvořil nebesa i zemi v šesti dnech a potom se nad Trůn vznesl. (Hadíd:4)

 

Výše uvedená slova Boží byla v historii terčem popírání ze strany skupin, které se ve své věrouce rozešly se stanovisky أهل السنة و الجماعة ahlu s-sunna we l-džemá’a. Zatímco ahlu s-sunna we l-džemá’a věří, že jejich Pán nelže a je takový, jakým Sám Sebe popsal v Koránu, následovníci inovací odešli v otázce těchto tzv. vznešených Božích atributů (arab. صفات الله العلى sifátu lláhi l-‘ulá) do dvou extrémů:

 

1. První skupina popírala jejich existenci (arab. تعطيل ta’tíl), případně oplošťovala popis, který o Sobě poskytl Sám Alláh, tím, že jeden atribut křivě vysvětlovala (arab. تأويل te´wíl) jiným atributem, např. právě atribut vystoupání na Trůn (arab. إستوى istiwá) atributem vlády nad světem (arab. إستولى istiwlá). Jenže Božími vznešenými atributy jsou jak vznesení se, tak i vláda. Toho se dopouštěla především sekta džahmíjja a pozdější následovníci jí nastavené linie z řad mu’tezilitů a mutekellimů. 

Se’íd ibn ‘Ámir ad-Dube’í ohledně nich pravil: „Stanovisko džehmíjjů je ještě horší, než stanovisko křesťanů a židů, protože i následovníci jiných náboženství souhlasí, že Vznešený Bůh je nad Trůnem, ale oni (tj. džahmíjja) říkají, že nad Trůnem není nikoho.“² 

 

2. Druhá skupina inovátorů a ignorantů připodobnila stvořitele ke stvořenému a připsala mu vlastnosti tělesnosti (arab. تجسيم tedžsím) a toto stanovisko pak lživě připsali zbožým předkům. Takoví smýšlejí, že Alláh doslova tělesně vystoupal na nebe a posadil se na svůj Trůn právě tak, jako vystoupají a usedají na svůj trůn pozemští vládcové, a On je Čist a Povznesen nad něco takového. Tím si osobují i znalost způsobu, resp. jakosti (arab. تكييف tekjíf), tj. co toto znamená ve vztahu k Alláhu. 

O těchto řekl al-háfiz Nu’ajm ibn Hammád: „Kdokoli tvrdí, že Alláh připomíná Svá stvoření, dopustil se nevíry. A není žádného připodobnějí (arab. تشبيه tešbíh) v ničem, čím Alláh popsal Sám Sebe nebo čím Ho Posel Boží صلى الله عليه و سلم popsal.”³ 

 

Háfiz Nu’ajm ibn Hammád varoval před oběma chybnými přístupy: „Kdokoli připodobňuje Alláha k Jeho stvoření, dopouští se nevíry. Kdokoli popírá něco, čím Alláh popsal Sám Sebe, také se dopouští nevíry. Věru nic z toho, čím Alláh popsal Sám Sebe, nebo čím Jej popsal Posel Boží صلى الله عليه و سلم, neobsahuje žádné připodobnění ke stvořenému.“⁴

 

To, co se týká vznesení se nad Trůn se týká i všech ostatních atributů Božích zmíněných v textech Koránu (a Sunny), které jsou ohroženy oběma zmíněnými druhy pochybení a nepřesné, extrémní interpretace – jako atributy Boží Řeči, kterou je Korán, dále např. Boží Ruky, Boží Tváře, Spatření Alláha apod. 

 

Pravdou tedy je stanovisko, které ahlu s-sunna we l-džemá’a zastávají jakožto střední pozici mezi oběma těmito krajnostmi. Přijímají tyto konstatace jako skutečnost. Chápou jejich smysl v běžné řeči, kdy arabské استوى astewá znamená vznést se nad něco, vystoupat na něco, zdola nahoru, ale odmítají pídit se po přesném významu a přesné odpovědi na otázku jak, co se týče tohoto ve vztahu ke Stvořiteli, neboť to je nepostižitelným mystériem a On Sám nejlépe ví, proč zjevil to, co zjevil, ve smyslu koránského verše:

هُوَ الَّذي أَنزَلَ عَلَيكَ الكِتابَ مِنهُ آياتٌ مُحكَماتٌ هُنَّ أُمُّ الكِتابِ وَأُخَرُ مُتَشابِهاتٌ ۖ فَأَمَّا الَّذينَ في قُلوبِهِم زَيغٌ فَيَتَّبِعونَ ما تَشابَهَ مِنهُ ابتِغاءَ الفِتنَةِ وَابتِغاءَ تَأويلِهِ ۗ وَما يَعلَمُ تَأويلَهُ إِلَّا اللَّهُ ۗ وَالرّاسِخونَ فِي العِلمِ يَقولونَ آمَنّا بِهِ كُلٌّ مِن عِندِ رَبِّنا ۗ وَما يَذَّكَّرُ إِلّا أُولُو الأَلبابِ

On je ten, jenž seslal ti Písmo, v němž některé verše jsou pevně stanovené, a ty jsou podstatou Písma, zatímco jiné jsou víceznačné. Ti, v jejichž srdcích je odchýlení, následují to, co je v něm víceznačné, usilujíce tak o rozkol a snažíce se o svévolný výklad toho; však nezná výklad toho nikdo kromě Boha. Ti však, kdož pevni jsou ve vědění, hovoří: „My v ně jsme uvěřili; vše, co obsahuje, od Pána našeho je!“ A připomínají si to jedině ti, kdož rozmyslem jsou obdařeni. (Áli ‘Imrán:7)

 

Významný raný učenec Rabí’a ar-Ra´j (zemřel r. 136 hidžry) proto říká: „Vznesení se nad Trůn není neznámé, ale způsob, jakým to Alláh vykonal, není člověku pochopitelný. A od Alláha pochází Poselství, na Prorokovi bylo ho doručit a na nás je potvrdit jej.“⁵

 

Novodobý učenec, šejch Ibn ‘Usejmín, ohledně přínosu správného pochopení této otázky uvádí:

 

Stejná byla stanoviska imámů všech čtyř dodnes uznávaných a užívaných mezhebů.

 

Imám Abú Hanífa pravil: „Nesmí se říci, že Jeho Ruka je Jeho Mocí, ani Jeho Hojností, protože to představuje anulování atributu. To je stanovisko kadaríjjů a mu’tezilitů.”⁷ Také řekl: „On se rozhněvá a On také bývá potěšen. Nesmí být řečeno, že Jeho Hněv je Jeho Trest, ani že Jeho Spokojenost je Jeho Odměnou. My Ho popisujeme tak, jak On popsal Sama Sebe, jako Jediného, Věčného, Který neplodil a nebyl splozen a kterému, Živému, Všemohoucímu, Všeslyšícímu, Vševidícímu a Všeznajícímu není nikdo roven.“⁸ Abú Hanífa ohledně Koránu prohlásil: „Korán je Řečí Boží, zapsanou do mushafů, zachovanou v srdcích, recitovanou jazyky a zjevenou Prorokovi صلى الله عليه و سلم,“ a na jiném místě explicitně zmiňuje: „Korán není stvořen.“⁹

 

Imám Málik ibn Anas na otázku zda bude možno Alláha v Soudný Den spatřit, odpověděl: „Ano, Vznešený Alláh praví:

وُجوهٌ يَومَئِذٍ ناضِرَةٌ إِلىٰ رَبِّها ناظِرَةٌ

V ten den budou jedny tváře zářící na svého Pána hledící (Kijáma:22-23)“¹⁰

Málik byl také dotázán na toho, kdo říká, že Korán je stvořen a pravil, že by měl učinit pokání a pokud to odmítne, měl by být potrestán.¹¹

 

Imám aš-Šáfi’ípravil: „Potvrzujeme všechny tyto atributy popsané v Koránu, i všechny ty, popsané v Sunně, zároveň s tím však popíráme myšlenku, že by Mu cokoli mohlo být podobno, protože toto ohledně Sebe popřel i On Sám, slovy:

لَيسَ كَمِثلِهِ شَيءٌ ۖ وَهُوَ السَّميعُ البَصيرُ

A není nic, co by podobné Mu bylo a On slyšící je i jasnozřivý. (Šúrá:11)”¹²

Ar-Rabí’ ibn Sulejmán vyprávěl: „Slyšel jsem imáma aš-Šáfi’ího ohledně Božích slov:

كَلّا إِنَّهُم عَن رَبِّهِم يَومَئِذٍ لَمَحجوبونَ

Však pozor! Věru že budou v ten den od svého Pána odděleni závěsem (Mutaffifín:15) říci: „Na základě tohoto nám On říká, že budou i jiní lidé, kteří nebudou odděleni závěsem, ale budou se na Něj dívat a učinit to nebude pro ně představovat vůbec žádnou obtíž.“¹³

Imám aš-Šáfi’í také pravil ohledně otázky stvořenosti Koránu: „Kdokoli tvrdí, že Korán je stvořen, je nevěřícím.“¹⁴

 

Imám Ahmed pravil: „Věříme, že Alláh je nad Svým Trůnem, tak, jak jen On si přeje a jakýmkoli způsobem, jaký On chce, aniž bychom popisovali nějaký specifický způsob, nebo podávali nějaký popis, který může být pochopen nebo upřesněn. Znalost atributů Božích pochází od Něho a ony jsou ustaveny od Něho (jako Jeho pravé atributy). On je Takový, jakým se On Sám popsal:

لا تُدرِكُهُ الأَبصارُ وَهُوَ يُدرِكُ الأَبصارَ ۖ وَهُوَ اللَّطيفُ الخَبيرُ

Zraky lidí Ho nedosáhnou, leč On jich dosahuje; On bystrý je i dobře zpravený. (An’ám:103)”¹⁵ 

Také pravil: „Kdokoli bude tvrdit, že Alláh nehovoří, je nevěřícím. Věru my se spoléháme na tato podání tak, jak k nám přišla.“¹⁶ Dále řekl: „Uvádí se od mnoha našich zbožných předků, že říkali: „Korán je Řečí Boží a není stvořen.“ A takto tomu věřím i já.”¹⁷ Ohledně nestvořenosti Koránu také napsal:

Rovněž řekl: „Kdokoli říká, že Alláh Vznešený a Mocný, nebude na onom světě spatřen, se dopustil nevíry. Na něm spočívá prokletí a hněv Alláha, ať už bude kýmkoli mezi lidmi,“¹⁹ a také: „Kdokoli se domnívá, že Alláh nebude na onom světě spatřen, je nevěřícím, který odvrhl Korán.“²⁰

Ahmed také usvědčil džehmíjje, následovníky Džehma, popírače atributů Božích, kteří křivě osočují muslimy uznávající tyto atributy, z těžkého omylu:

Ohledně všech těchto zmínek o atributech, ať jsou již v Koránu, nebo Sunně, shrnuje, že „by měly být ponechány tak, jak jsou. Potvrzujeme je a k ničemu je nepřipodobňujeme. Toto je, na čem se shodli učenci.“²²

 

Imám al-Buchárí napsal:

 

‘Alí ibnu l-Hasan ibnuš-Šakík uvádí, že se otázal jiného raného učence, aš-Šáfi’ího staršího současníka imáma ‘Abdulláhaibnu l-Mubáreka ohledně toho, jak poznáváme našeho Pána. Ibnu l-Mubárek odvětil: „On jest nad sedmero nebesy, nad Svým Trůnem. Neříkáme, jako říkají džahmíjje, že je zde na zemi.”²⁴

 

Málikův současník al-Awzá’íuvádí: „Tázal jsem se az-Zuhrího a Mekhúlaohledně veršů vztahujících se k atributům Božím. Řekli mi, že je mám nechat být tak, jak jsou.“²⁵

 

Al-Welíd ibn Muslim doplňuje: „Tázal jsem se (imámů) Málika, al-Awzá’ího, imámů al-Lejse ibn Sa’da i Sufjána as-Sewrího, budiž k nim Alláh milostiv, ohledně podání zmiňujících atributy. Všichni mi řekli: „Nech je tak, jak jsou, bez vysvětlování „jak“.“²⁶

 

Imám al-Láliká’íohledně výše uvedených podání pravil: