OTÁZKA: Co má učinit ten, který se modlí v mešitě nepovinnou modlitbu, v okamžiku, kdy muezín začne svolávat ikámu k povinné společné modli
OTÁZKA: Co má učinit ten, který se modlí v mešitě nepovinnou modlitbu, v okamžiku, kdy muezín začne svolávat ikámu k povinné společné modlitbě?
ODPOVĚĎ:
Chvála Alláhu, požehnání a mír Poslu Božímu صلى الله عليه و سلم.
Šejch ‘Abdurrahmán ibn Násir as-Sa’dí byl dotázán na přesný význam hadísu od Abú Hurejry رضي الله عنه, ve kterém Posel Boží صلى الله عليه و سلم říká:
إِذَاأُقِيمَتِ الصَّلاَةُ فَلاَ صَلاَةَإِلاَّ الْمَكْتُوبَةُ.
„Když je už svoláno k modlitbě, není již modlitby, kromě předepsané.“1
Tj. povinné.
Odpověděl:
„Učenci zmínili, že se vztahuje na nově započatou dobrovolnou modlitbu (tedy takovou, která nebyla započata již před ikámou) někoho, kdo má úmysl modlit se za imámem. Potom mu v takovém případě
není dovoleno novou nepovinnou modlitbu začínat. Nicméně vyňali z tohoto pravidla někoho, kdo dokončuje modlitbu již započatou, aby hadís sladili se slovy Božími:وَلاتُبطِلوا أَعمالَكُم
a nečiňte nicotným konání své! (Muhammed:33)
Existuje tedy rozdíl mezi nově započatou a mezi dokončovanou modlitbou, na kterou se vztahuje mírnější předpis.
Věz, že v této situaci nastávají čtyři či pět dalších možností:
- Pokud je svoláno k povinné modlitbě a dotyčný se ještě ani nezačal modlit nepovinnou, v tomto případě nesmí nepovinnou modlitbu začínat, neboť by tím nejočividnějším způsobem porušil
výše citovaný hadís.
- Pokud se dotyčný zrovna začal modlit zároveň s ikámou a hrozí, že by kvůli nepovinné modlitbě promeškal povinnou, anebo jeden její rek’át podle správnějšího ze dvou názorů učenců, takový
člověk musí bezpodmínečně nepovinnou modlitbu přerušit, protože není přijatelné přivést do střetu dobrovolný a povinný skutek. Obecně vzato, povinnost společné modlitby zahrnuje přesně tento scénář. To, že začal nepovinnou modlitbu, dotyčného nezbavuje povinnosti připojit se k povinné
modlitbě společné.
- Je svoláno k povinné společné modlitbě, zatímco dotyčný se stále modlí nepovinnou, ale má šanci dokončit ji až do pozdravu na obě strany ještě před skončením prvního rek’átu. V takovém případě je lepší, když nepovinnou modlitbu dokončí. To je nejlepší příklad vysvětlující pozici hanbelovského mezhebu, vyjádřenou slovy „pokud již začal, nechť ji zrychleně dokončí.“
- Pokud je svoláno ke společné povinné modlitbě a ten, který se právě modlí nepovinnou, si není jist, zda se ji stihne domodlit před skončením prvního rek’átu povinné společné modlitby. V takovém případě smýšlí většina hanbelovských učenců, že je pro něj lepší to je, co osobně považuji za správné i já sám, pro obecné vyznění hadísu a povolení přerušit dobrovolný čin kvůli vykonání povinného. Jediná vykonaná povinnost je totiž lepší než mnoho vykonaných nepovinných
dobrých skutků.
- A toto se týká zmeškání jediného rek’átu. Pokud hrozí zameškání více rek’átů, pak jde tím spíše o něco, čemu se třeba vyhnout.“2 Zrychleně se nepovinnou modlitbu domodlit, i kdyby případně o první rek’át modlitby povinné přišel. Jiní učenci jsou toho názoru, že je lepší modlitbu přerušit i v tomto případě a to je, co osobně považuji za správné i já sám, pro obecné vyznění hadísu a
povolení přerušit dobrovolný čin kvůli vykonání povinného. Jediná vykonaná povinnost je totiž lepší než mnoho vykonaných nepovinných dobrých skutků.A toto se týká zmeškání jediného rek’átu. Pokud hrozí zameškání více rek’átů, pak jde tím spíše o něco, čemu se třeba vyhnout.“3
Stálé komisi pro fetwy v Království Saúdské Arábie4 byl předložen dotaz, zda ten, který takto ukončuje nepovinnou modlitbu, aby nepromeškal společnou povinnou, má pozdravit, tedy
pronést teslím na obě strany. Komise odpověděla:
„Správnější z obou pozic zastávaných učenci je ta, že má prostě modlitbu přerušit a není potřeba při jejím opuštění pozdravit teslímem na obě strany. Dotyčný se prostě připojí k modlitbě za imámem. A úspěch pochází jedině od Alláha. Požehnání a mír Poslu Božímu صلى الله عليه و سلم, jeho rodině a jeho společníkům.“5
1 Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 710; Abú Daúd v Sunenu, hadís č. 1266; an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 865; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 421; a Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 1151.
2 Viz al-Fetáwá as-Sa’díjja, str. 168-169.
3 Viz al-Fetáwá as-Sa’díjja, str. 168-169.
4 Předsedou komise zodpovídající tento dotaz byl šejch ‘Abdul’azíz ibn ‘Abdilláh ibn Báz, jeho zástupcem šejch ‘Abdurrezák ‘Afífí a členy šejchové ‘Abdulláh ibn Ghudejján a ‘Abdulláh ibn Ku’úd.
5 Viz Fetáwa l-ledžneti d-dáima, 7/313-314, fetwa č. 7347C.