Mudžáhid řekl s odvoláním na Posla Božího صلى الله عليه وسلم:
لو أنَّ جَبَلًا بَغى على جَبَلٍ لَدُكَّ الباغي مِنهما.
„I kdyby se jedna hora dopustila vůči jiné hoře násilí, Alláh by tuto násilnou horu za její násilí rozdrtil v prach!“1
Toto platí pro neživé hory. A co teprve poctiví věřící lidé! Myslíte, že je Alláh nechá napospas? Že nevyslyší jejich prosby, když se k Němu obrací se slzami v očích uprostřed noční tmy?
Chuzejma ibn Sábit رضي الله عنه slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:
اتَّقوا دعوةَ المظلومِ فإنَّها تُحملُ على الغمامِ يقولُ اللهُ وعزَّتي وجلالي لأنصُرنَّك ولو بعد حينٍ
„Bojte se prosby ukřivděného, neboť ona je věru vynášena až do oblak a Alláh říká: “Při Mé Vznešenosti a Mém Majestátu! Vskutku ti pomohu, byť i za nějakou chvíli!“2
Anas ibn Málik رضي الله عنه slyšel, jak Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
اتَّقُوا دَعْوَةَ الْمَظْلُومِ وَإِنْ كَانَ كَافِرًا فَإِنَّهُ لَيْسَ دُونَهَا حِجَابٌ
„Bojte se prosby ukřivděného, byť by byl i nevěřícím, protože se jí nekladou zábrany.“3
Starý arabský kronikář Ibn Asír ve svých obšírných letopisech uvádí i následující příhodu:
Roku 201. po hidžře zemřel zkorumpovaný severoafrický místodržící Abu l-‘Abbás ibnu l-Aghleb. Vládl v severozápadní Africe pět let a dva měsíce. Příčina jeho smrti však byla velmi neobvyklá.
Obcházel zoraná pole a z každého jitra (měrné jednotky) obhospodařované zemědělské půdy vybíral nezákonnou daň ve výši rovných 18 zlatých dinárů. Byla to absurdně vysoká částka a lidé si na něj proto stěžovali, kudy chodili.
Jeden z nejučenějších a nejzbožnějších Severoafričanů té doby, jmenoval se Hafs ibn Omar al-Džezerí, se na popud lidových stížností vydal se skupinou dalších učenců a ctihodných osobností na dvůr tohoto místodržícího. Snažili se mu v dobrém domluvit, poradit mu a odvrátit ho od jeho počínání. Vybízeli ho k dobru, připomínali mu Alláha a Jeho trest na onom světě, který očekává křivdící, nespravedlivé a tyrany, kteří lidi obírají o jejich jmění a okrádají je o jejich majetek.
Jenže Abu l-‘Abbás vůbec nereagoval. Nedal si říci. Daně, které nespravedlivě uvalil na své poddané nesnížil ani v nejmenším.
Skupina nejvybranějších mužů severní Afriky tedy opustila Ibnu l-Aghlebův palác a vydala se na cestu směrem k městu Kajruwán v dnešním Tunisu.
Během cesty k nim promluvil Hafs ibn Omar se slovy: „Navrhuji, abychom se všichni rituálně omyli a společně směřovali svou prosbu k Alláhu, aby lidem ulehčil a uchránil je před nespravedlností toho krutovládce.“
Všichni přítomní souhlasili. Vykonali abdest, zvedli ruce k nebesům a prosili Alláha.
Neuběhlo ani pět dní od této události a Abu l-‘Abbás ibnu l-Aghleb se roznemohl a záhy poté skonal.4
Pamatuj proto, že každý nespravedlivý vládce má svou stanovenou lhůtu svého vládnutí. Stále se cítí nikým neohrožen, ale jeho čas se blíží, aniž si dotyčný vůbec uvědomuje, že se doba jeho vlády chýlí ke konci.
Proto nebuď netrpělivý a neptej se, kdy už konečně bude ten či onen mocipán potrestán za své nepravosti. Naopak vyhlížej na obzoru trest, který se kvapem blíží, protože Alláh praví:
فَلَا تَعْجَل عَلَيْهِمْ إِنَّمَا نَعُدّ لَهُمْ عَدًّا
„Neusiluj o uspíšení jejich lhůty; vždyť My počítáme jim přesným počtem.“ (Merjem: 84)
- Zaznamenal Ibn Abí Hátim v al-‘Ilel, podání č. 2189. Pravděpodobně jde o Mudžáhidovu formulaci parafrázující Prorokova صلى الله عليه وسلم slova.
- Zaznamenal ho Ibn Abí Chajsema v at-Táríchu, hadís č. 2883; ad-Dewlábí v al-Kuná we l-asmá´, hadís č. 1829; at-Taberání v al-Kebíru, hadís č. 3718; a al-Hejsemí v Medžme’u z-zewáid, 10/100. Jako minimálně hasan a možná sahíh li-ghajrihi ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 870.
- Zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 12549. Jako hasan ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 119.
- Viz al-Kámilu fi t-tárích, 5/433.