Někteří z žáků a společníků velkého učence ‘Abdulláha ibn Mubáreka spatřili svého šejcha hluboce rozjímat. Zeptali se ho: „Kam jsi se až dostal ve svém rozjímání?“ „Až k mostu Sirát,“ odpověděl Ibn Mubárek. [1]
Ibn Mubárek totiž rozjímal nad následujícím hadísem od Abú Hurejry رضي الله عنه, v němž se uvádí, že lidé jednou řekli: „Posle Boží, uvidíme v Den Zmrtvýchvstání svého Pána?“
Někteří z žáků a společníků velkého učence ‘Abdulláha ibn Mubáreka spatřili svého šejcha hluboce rozjímat. Zeptali se ho: „Kam jsi se až dostal ve svém rozjímání?“ „Až k mostu Sirát,“ odpověděl Ibn Mubárek. [1]
Ibn Mubárek totiž rozjímal nad následujícím hadísem od Abú Hurejry رضي الله عنه, v němž se uvádí, že lidé jednou řekli: „Posle Boží, uvidíme v Den Zmrtvýchvstání svého Pána?“
Posel Boží صلى الله عليه و سلم odpověděl:
هَلْ تُمَارُونَ فِي الْقَمَرِ لَيْلَةَ الْبَدْرِ لَيْسَ دُونَهُ سَحَابٌ ؟ فَهَلْ تُمَارُونَ فِي الشَّمْسِ لَيْسَ دُونَهَا سَحَابٌ؟
„Pochybujete snad, že můžete spatřit měsíc za jasné noci bez oblaků? Nebo snad pochybujete, že můžete spatřit slunce na obloze bez oblaků?“
„Nikoli, Posle Boží,“ odpověděli.
Prorok صلى الله عليه و سلم pokračoval:
فَإِنَّكُمْ تَرَوْنَهُ كَذَلِكَ، يُحْشَرُ النَّاسُ يَوْمَ الْقِيَامَةِ، فَيَقُولُ مَنْ كَانَ يَعْبُدُ شَيْئًا فَلْيَتَّبِعْ. فَمِنْهُمْ مَنْ يَتَّبِعُ الشَّمْسَ، وَمِنْهُمْ مَنْ يَتَّبِعُ الْقَمَرَ وَمِنْهُمْ مَنْ يَتَّبِعُ الطَّوَاغِيتَ، وَتَبْقَى هَذِهِ الأُمَّةُ فِيهَا مُنَافِقُوهَا، فَيَأْتِيهِمُ اللَّهُ فَيَقُولُ أَنَا رَبُّكُمْ فَيَقُولُونَ هَذَا مَكَانُنَا حَتَّى يَأْتِيَنَا رَبُّنَا، فَإِذَا جَاءَ رَبُّنَا عَرَفْنَاهُ. فَيَأْتِيهِمُ اللَّهُ فَيَقُولُ أَنَا رَبُّكُمْ. فَيَقُولُونَ أَنْتَ رَبُّنَا. فَيَدْعُوهُمْ فَيُضْرَبُ الصِّرَاطُ بَيْنَ ظَهْرَانَىْ جَهَنَّمَ، فَأَكُونُ أَوَّلَ مَنْ يَجُوزُ مِنَ الرُّسُلِ بِأُمَّتِهِ، وَلاَ يَتَكَلَّمُ يَوْمَئِذٍ أَحَدٌ إِلاَّ الرُّسُلُ، وَكَلاَمُ الرُّسُلِ يَوْمَئِذٍ اللَّهُمَّ سَلِّمْ سَلِّمْ. وَفِي جَهَنَّمَ كَلاَلِيبُ مِثْلُ شَوْكِ السَّعْدَانِ، هَلْ رَأَيْتُمْ شَوْكَ السَّعْدَانِ؟
„Věru stejně tak uvidíte i Pána vašeho v Den Zmrtvýchvstání. Lidé budou shromážděni a On přikáže lidem, aby následovali to, co uctívali. Někteří z nich tedy budou následovat Slunce, jiní Měsíc, další jiná božstva. Jen tato umma zůstane, včetně pokrytců mezi nimi. Alláh k nim přijde a řekne: „Já jsem Pánem vaším.“ Oni odvětí: „Toto má být naše místo, až přijde náš Pán, poznáme Ho.“ Potom k nim Alláh přijde znovu a řekne: „Já jsem Pánem vaším.“ A oni řeknou: „Ty jsi Pánem naším.“ Alláh pak na ně zavolá a poté bude přes Peklo položen most Sirát. Potom budu já (Muhammed) prvním mezi proroky, kdo po něm spolu se svými následovníky přejde. Potom nebude nikdo, kromě proroků, schopen promluvit. A budou říkat jen: „Ó Alláhu, zachraň nás! Ó Alláhu, zachraň nás.“ Tam v Pekle budou háky jako trny pryšce. Viděli jste někdy trny pryšce?“
„Ano,“ odvětili lidé.
Posel Boží صلى الله عليه و سلم pokračoval:
فَإِنَّهَا مِثْلُ شَوْكِ السَّعْدَانِ، غَيْرَ أَنَّهُ لاَ يَعْلَمُ قَدْرَ عِظَمِهَا إِلاَّ اللَّهُ، تَخْطَفُ النَّاسَ بِأَعْمَالِهِمْ، فَمِنْهُمْ مَنْ يُوبَقُ بِعَمَلِهِ، وَمِنْهُمْ مَنْ يُخَرْدَلُ ثُمَّ يَنْجُو، حَتَّى إِذَا أَرَادَ اللَّهُ رَحْمَةَ مَنْ أَرَادَ مِنْ أَهْلِ النَّارِ، أَمَرَ اللَّهُ الْمَلاَئِكَةَ أَنْ يُخْرِجُوا مَنْ كَانَ يَعْبُدُ اللَّهَ، فَيُخْرِجُونَهُمْ وَيَعْرِفُونَهُمْ بِآثَارِ السُّجُودِ، وَحَرَّمَ اللَّهُ عَلَى النَّارِ أَنْ تَأْكُلَ أَثَرَ السُّجُودِ فَيَخْرُجُونَ مِنَ النَّارِ، فَكُلُّ ابْنِ آدَمَ تَأْكُلُهُ النَّارُ إِلاَّ أَثَرَ السُّجُودِ، فَيَخْرُجُونَ مِنَ النَّارِ قَدِ امْتَحَشُوا، فَيُصَبُّ عَلَيْهِمْ مَاءُ الْحَيَاةِ، فَيَنْبُتُونَ كَمَا تَنْبُتُ الْحِبَّةُ فِي حَمِيلِ السَّيْلِ، ثُمَّ يَفْرُغُ اللَّهُ مِنَ الْقَضَاءِ بَيْنَ الْعِبَادِ، وَيَبْقَى رَجُلٌ بَيْنَ الْجَنَّةِ وَالنَّارِ، وَهْوَ آخِرُ أَهْلِ النَّارِ دُخُولاً الْجَنَّةَ، مُقْبِلٌ بِوَجْهِهِ قِبَلَ النَّارِ فَيَقُولُ يَا رَبِّ اصْرِفْ وَجْهِي عَنِ النَّارِ، قَدْ قَشَبَنِي رِيحُهَا، وَأَحْرَقَنِي ذَكَاؤُهَا. فَيَقُولُ هَلْ عَسَيْتَ إِنْ فُعِلَ ذَلِكَ بِكَ أَنْ تَسْأَلَ غَيْرَ ذَلِكَ فَيَقُولُ لاَ وَعِزَّتِكَ. فَيُعْطِي اللَّهَ مَا يَشَاءُ مِنْ عَهْدٍ وَمِيثَاقٍ، فَيَصْرِفُ اللَّهُ وَجْهَهُ عَنِ النَّارِ، فَإِذَا أَقْبَلَ بِهِ عَلَى الْجَنَّةِ رَأَى بَهْجَتَهَا سَكَتَ مَا شَاءَ اللَّهُ أَنْ يَسْكُتَ، ثُمَّ قَالَ يَا رَبِّ قَدِّمْنِي عِنْدَ باب الْجَنَّةِ. فَيَقُولُ اللَّهُ لَهُ أَلَيْسَ قَدْ أَعْطَيْتَ الْعُهُودَ وَالْمَوَاثِيقَ أَنْ لاَ تَسْأَلَ غَيْرَ الَّذِي كُنْتَ سَأَلْتَ فَيَقُولُ يَا رَبِّ لاَ أَكُونُ أَشْقَى خَلْقِكَ. فَيَقُولُ فَمَا عَسَيْتَ إِنْ أُعْطِيتَ ذَلِكَ أَنْ لاَ تَسْأَلَ غَيْرَهُ فَيَقُولُ لاَ وَعِزَّتِكَ لاَ أَسْأَلُ غَيْرَ ذَلِكَ. فَيُعْطِي رَبَّهُ مَا شَاءَ مِنْ عَهْدٍ وَمِيثَاقٍ، فَيُقَدِّمُهُ إِلَى باب الْجَنَّةِ، فَإِذَا بَلَغَ بَابَهَا، فَرَأَى زَهْرَتَهَا وَمَا فِيهَا مِنَ النَّضْرَةِ وَالسُّرُورِ، فَيَسْكُتُ مَا شَاءَ اللَّهُ أَنْ يَسْكُتَ، فَيَقُولُ يَا رَبِّ أَدْخِلْنِي الْجَنَّةَ. فَيَقُولُ اللَّهُ وَيْحَكَ يَا ابْنَ آدَمَ مَا أَغْدَرَكَ، أَلَيْسَ قَدْ أَعْطَيْتَ الْعَهْدَ وَالْمِيثَاقَ أَنْ لاَ تَسْأَلَ غَيْرَ الَّذِي أُعْطِيتَ فَيَقُولُ يَا رَبِّ لاَ تَجْعَلْنِي أَشْقَى خَلْقِكَ. فَيَضْحَكُ اللَّهُ ـ عَزَّ وَجَلَّ ـ مِنْهُ، ثُمَّ يَأْذَنُ لَهُ فِي دُخُولِ الْجَنَّةِ فَيَقُولُ تَمَنَّ. فَيَتَمَنَّى حَتَّى إِذَا انْقَطَعَتْ أُمْنِيَّتُهُ قَالَ اللَّهُ عَزَّ وَجَلَّ تَمَنَّ كَذَا وَكَذَا. أَقْبَلَ يُذَكِّرُهُ رَبُّهُ، حَتَّى إِذَا انْتَهَتْ بِهِ الأَمَانِيُّ قَالَ اللَّهُ تَعَالَى لَكَ ذَلِكَ وَمِثْلُهُ مَعَهُ.
„Tyto háky věru budou jako trny pryšce, leč nikdo, kromě Alláha, neví, jak velké jsou. Budou zachytávat lidi podle jejich činů. Někteří spadnou a zůstanou v Pekle navěky. Dalším se dostane trestu a z Pekla vyjdou, protože pokud si Alláh usmyslí prokázat tomu, komu z lidí Pekla chce, milost, přikáže andělům, aby jej z pekla vytáhli, jako ty, kteří uctívali jen Jeho Jediného. Andělé je z Pekla vyjmou, rozpoznávaje je podle stop po padání na tvář. V tom okamžiku z Pekla vyjdou, skoro jako kostlivci. Budou pokropeni vodou života a znovu vyklíčí tak, jako vyklíčí semena na břehu tekoucí vody. Poté, když Alláh dokončí Soud mezi Svými stvořeními, zůstane mezi Peklem a Rájem jeden muž, jenž bude posledním z lidí Pekla, kterým bude dáno nakonec vstoupit do Ráje. Bude obrácen čelem k Peklu a řekne: „Ó Alláhu, odvrať mou tvář od Ohně tak, jako mne vysušil jeho vítr a jako mne spálila jeho pára.“ Alláh mu řekne: „Budeš ode mne žádat ještě něco dalšího v případě, že ti toto bude dáno?“ „Při Tvé Moci, nikoli!“ odpoví muž. A dá svému Pánu slib a uzavře dohodu. Alláh následně jeho tvář odvrátí od Pekla. Když bude hledět tváří k Ráji a uvidí jeho rozkoše, zůstane zticha, jak dlouho jen Alláh bude chtít. Poté řekne: „Ó Pane můj, nech mne přijít až k branám Ráje.“ Alláh se otáže: „A nedal jsi Mi slib, že ode Mne nebudeš už nic více žádat?“ Odpoví: „Při Tvé Moci, už Tě nebudu o nic prosit!“ A dá svému Pánu slib a uzavře dohodu, načež mu Alláh dovolí přijít až k branám Ráje. Potom přijde k branám Ráje a uvidí rajský život a rozkoše a zůstane zticha tak dlouho, dokud si Alláh bude přát, načež řekne: „Ó Pane můj, dej mi vstoupit do Ráje!“ Alláh odvětí: „Synu Adamův, jak zrádný jsi! Což jsi Mi nedal slib a neuzavřel se Mnou dohodu, že Mne už nebudeš prosit o více než o to, co ti již bylo dáno?“ Řekne: „Pane můj! Neučiň mne tím nejzkaženějším ze Tvých stvoření.“ Alláh se usměje a dovolí mu vejít do Ráje, dovolí mu žádat tolik, kolik jen chce a on tak i učiní, dokud nebudou všechny jeho tužby ukojeny. Pak mu Alláh řekne: „Žádej tomu podobného ještě a ještě více.“ Alláh mu připomene a když už budou všechny jeho tužby nasyceny, Alláh mu řekne: „Toto vše ti budiž dáno – a ještě jednou tolik navíc.”
Abú Sa’íd al-Chudrí رضي الله عنه, když slyšel toto Abú Hurejrovo vyprávění, dodal: „Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:
قَالَ اللَّهُ لَكَ ذَلِكَ وَعَشَرَةُ أَمْثَالِهِ .
„Pravil Vznešený Alláh: „Toto vše budiž pro tebe a ještě desetkrát tolik.“
Abú Hurejra podotkl: „Nezapamatoval jsem si od Posla Božího صلى الله عليه و سلم nic, kromě jeho slov:
. لَكَ ذَلِكَ وَمِثْلُهُ مَعَهُ
„… a toto vše ti budiž dáno – a ještě jednou tolik navíc.“
Abú Sa’íd pravil: „Já jsem ho věru slyšel říci:
ذَلِكَ لَكَ وَعَشَرَةُ أَمْثَالِهِ .
„Toto vše budiž pro tebe a ještě desetkrát tolik.“ [2]
Jedním ze způsobů jak přivést do souladu Abú Hurejrovo a Abú Sa’ídovo podání je připustit, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم ve skutečnosti vyřkl obě verze, ale tu druhou už Abú Hurejra neslyšel.
Spatření Alláha v Soudný den je skutečnost, potvrzená Koránem:
وُجوهٌ يَومَئِذٍ ناضِرَةٌ إِلىٰ رَبِّها ناظِرَةٌ
V ten den budou jedny tváře zářící a ke svému Pánu hledící (Kijáma:22-23).
Následovníci ahlu s-sunna we l-džemá’a jsou zajedno v tom, že služebníci svého Pána skutečně spatří, shodně zákonitostem Onoho světa a posmrtného života. Sekty mušebbiha a kerrámíja toto připouští jen částečně a mu’tezila tuto možnost zcela popírají na základě verše:
لا تُدرِكُهُ الأَبصارُ وَهُوَ يُدرِكُ الأَبصارَ
Zraky lidí Ho nedosáhnou, leč On jich dosahuje (An’ám:103).
Ahlu s-sunna tento verš interpretují jako „jejich zraky nevidí Jeho, avšak On je vidí.“
Mu’tezilité citují verš ohledně proroka Músá/Mojžíše, mír s ním, na hoře Sinaji, jemuž Všemohoucí pravil:
لَن تَراني وَلٰكِنِ انظُر إِلَى الجَبَلِ فَإِنِ استَقَرَّ مَكانَهُ فَسَوفَ تَراني
Nikdy Mne nespatříš, ale pohleď k této hoře: jestliže zůstane nehybná na místě svém, tedy Mne uvidíš! (A’ráf:143) přičemž záporku pro budoucí čas „len“ vysvětlují jako zákaz, který je věčného trvání.
Představitelé všech platných a uznaných mezhebů ovšem zdůrazňují, že všechny tyto mu’tezility citované verše se netýkají onoho, ale pouze a výhradně tohoto světa. Nemohou proto vyvrátit možnost, že na světě onom Alláha spatřit půjde.
Mu’tezilité citují i verš:
وَما كانَ لِبَشَرٍ أَن يُكَلِّمَهُ اللَّهُ إِلّا وَحيًا أَو مِن وَراءِ حِجابٍ أَو يُرسِلَ رَسولًا فَيوحِيَ بِإِذنِهِ ما يَشاءُ ۚ إِنَّهُ عَلِيٌّ حَكيمٌ
A není dáno smrtelníku žádnému, aby s ním Bůh rozmlouval, leda prostřednictvím vnuknutí či zpoza clony anebo tak, že vyšle posla, jenž vnuká lidem z dovolení Jeho to, co On chce a On vznešený je a moudrý. (Šúrá:51) avšak tento verš hovoří jen ohledně různých druhů a způsobů zjevení, které Alláh během dějin odesílal svým Poslům a o podmínkách tohoto hmotného světa. V odlišných podmínkách světa onoho budou také platit odlišné zákonitosti toho, co lze a co nelze spatřit.
Most Sirát je popisován jako tenčí než vlas a ostřejší než ostří šavle. Na něm budou lidé tázáni na svou víru v Alláha, na modlitbu, zekát, půst v ramadánu, velkou i malou pouť, předpisově vykonanou rituální očistu ať již omytím, nebo koupelí. Existence tohoto mostu je možná nepochopitelná na základě našich běžných zkušeností z reality tohoto světa, avšak nemusí odporovat zákonitostem světa onoho. Dokonce i na tomto světě v přírodě vidíme různé navzájem protichůdné podmínky a rozdílná prostředí. Rostlinstvo a zvířena souše nemůže přežít v oceánu a naopak. Také fyzikální zákonitosti, jako například působení zemské přitažlivosti, se, jak víme, mohou v různých částech vesmíru, například na jiných planetách, lišit. Proto není až tak nepředstavitelné, že na onom světě lidé budou moci přejít i po takto tenkém mostě. Zákonitosti onoho světa proto zajisté budou odpovídat potřebám onoho světa. Mnohost a různost těchto zákonů je odrazem moudrosti Stvořitele a naše nechápavost vůči nim znakem omezenosti našeho lidského rozumu.
Háky, které budou lidi zachytávat a strhávat do pekla, připodobnil Prorok صلى الله عليه و سلم k trnům pryšce (bot. rod Euphorbia, arab. السعدان as-sa’dán), ostnaté suchomilné byliny rostoucí v aridních oblastech a ronící bílou mízu – jsou podobného, dlouhého a zahnutého tvaru.
____________________________________________
[1] Podání uvádí Ibn Kajjím al-Džewzíjja v Miftáhu dári s-se’áda, 1/180.
[2] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 806.