بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّهَ حَقَّ تُقَاتِهِ وَلَا تَمُوتُنَّ إِلَّا وَأَنتُم مُّسْلِمُونَ
„Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali!” (Áli ‘Imrán: 102)
Milí bratři v islámu!
Vznešený Alláh praví:
إِنَّمَا الْمُؤْمِنُونَ الَّذِينَ إِذَا ذُكِرَ اللَّهُ وَجِلَتْ قُلُوبُهُمْ وَإِذَا تُلِيَتْ عَلَيْهِمْ آيَاتُهُ زَادَتْهُمْ إِيمَانًا وَعَلَىٰ رَبِّهِمْ يَتَوَكَّلُونَ
„Věřícími jsou věru ti, jichž srdce se zachvívají, když Boha je vzpomínáno, a jichž víra se znásobí, když přednášena jsou jim Jeho znamení, a na Pána svého spoléhají.” (Anfál: 2)
Věru srdce je králem všech ostatních orgánů a částí těla. V hadísu an-Nu’mána ibn Bešíra رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه وسلم pokládá řečnickou otázku:
أَلاَ وَإِنَّ فِي الْجَسَدِ مُضْغَةً إِذَا صَلَحَتْ صَلَحَ الْجَسَدُ كُلُّهُ، وَإِذَا فَسَدَتْ فَسَدَ الْجَسَدُ كُلُّهُ. أَلاَ وَهِيَ الْقَلْبُ
„Což není v těle kousek masa, když je vpořádku, je vpořádku celé tělo a když se zkazí, zkazí se celé tělo? Což jím není srdce?”1
Ibnu l-Kajjim řekl, že „opravdový muž se bojí smrti svého srdce a nebojí se smrti svého těla.“2
A proto je naší povinností poznat srdce živé a zdravé od srdce mrtvého. Nechť tedy každý z nás uvažuje nad sebou samým, kde sám sebe nachází, zda-li je jeho srdce živé, či mrtvé.
Živé srdce je takové, které zná svého Pána, uctívá shodně Jeho příkazu pouze Jeho a nepřidružuje k Němu nikoho, uctívá Ho tak, jak On přikazuje a jak chce a jak je s tím On spokojen, které se nezastavuje u nízkých tužeb a světských pozlátek, které v sobě obsahují i Boží Hněv. Je to srdce, které miluje Stvořitele je spokojeno s Ním coby Pánem, s Jeho předurčením i s Jeho Zákonem.
Živé srdce je takové, které si neustále připomíná Svého Pána, na rozdíl od srdce mrtvého:
وَمَنْ أَظْلَمُ مِمَّن ذُكِّرَ بِآيَاتِ رَبِّهِ فَأَعْرَضَ عَنْهَا وَنَسِيَ مَا قَدَّمَتْ يَدَاهُ ۚ إِنَّا جَعَلْنَا عَلَىٰ قُلُوبِهِمْ أَكِنَّةً أَن يَفْقَهُوهُ وَفِي آذَانِهِمْ وَقْرًا ۖ وَإِن تَدْعُهُمْ إِلَى الْهُدَىٰ فَلَن يَهْتَدُوا إِذًا أَبَدًا
„A kdo nespravedlivější je než ten, jenž při zmínce o znameních Pána svého se od nich odvrací a zapomíná na to, co ruce jeho předtím konaly? A srdce jejich jsme pokryli clonou, aby mu neporozuměli, a uši jejich jsme ucpali hluchotou. A i kdybys je k cestě správné vyzval, přece ji nikdy následovat nebudou.“ (Kehf: 57)
Živé srdce na rozdíl od mrtvého hledá společnost zbožných a nenásleduje tupě jen své tužby a nedává přednost tomuto světu a jeho materiálním lákadlům nad Spokojeností Boží a odměnou na světě onom, shodně Božímu příkazu:
وَاصْبِرْ نَفْسَكَ مَعَ الَّذِينَ يَدْعُونَ رَبَّهُم بِالْغَدَاةِ وَالْعَشِيِّ يُرِيدُونَ وَجْهَهُ ۖ وَلَا تَعْدُ عَيْنَاكَ عَنْهُمْ تُرِيدُ زِينَةَ الْحَيَاةِ الدُّنْيَا ۖ وَلَا تُطِعْ مَنْ أَغْفَلْنَا قَلْبَهُ عَن ذِكْرِنَا وَاتَّبَعَ هَوَاهُ وَكَانَ أَمْرُهُ فُرُطًا
„Buď neochvějný v duši své spolu s těmi, kdož Pána svého zrána i navečer vzývají po Jeho tváři toužíce! A neodvracej oči své od nich v žádosti po krásách života pozemského a neposlouchej toho, jehož srdce jsme učinili lhostejným k připomenutí Svému, ani toho, jenž jen vášně své následuje a jehož chování míru překračuje!“ (Kehf: 28)
Kdo má živé srdce, na rozdíl od vlastníka srdce mrtvého, není slepý, hluchý a necitlivý vůči pravdě a připomínce toho, co Alláh seslal:
خَتَمَ اللَّهُ عَلَىٰ قُلُوبِهِمْ وَعَلَىٰ سَمْعِهِمْ ۖ وَعَلَىٰ أَبْصَارِهِمْ غِشَاوَةٌ ۖ وَلَهُمْ عَذَابٌ عَظِيمٌ
„Bůh srdce jejich i sluch jejich zapečetil a přes oči jejich clonu položil a pro ně je určen trest hrozný.“ (Bekara: 7)
Smrt srdce a jeho lhostejnost vůči pravdě je znakem jeho zatvrzelosti, duchovní smrti člověka a jeho trestu ještě na tomto světě za porušování úmluvy s Alláhem. O zatvrzelosti srdcí Alláh na jiném místě téže súry praví:
ثُمَّ قَسَتْ قُلُوبُكُم مِّن بَعْدِ ذَٰلِكَ فَهِيَ كَالْحِجَارَةِ أَوْ أَشَدُّ قَسْوَةً ۚ وَإِنَّ مِنَ الْحِجَارَةِ لَمَا يَتَفَجَّرُ مِنْهُ الْأَنْهَارُ ۚ وَإِنَّ مِنْهَا لَمَا يَشَّقَّقُ فَيَخْرُجُ مِنْهُ الْمَاءُ ۚ وَإِنَّ مِنْهَا لَمَا يَهْبِطُ مِنْ خَشْيَةِ اللَّهِ ۗ وَمَا اللَّهُ بِغَافِلٍ عَمَّا تَعْمَلُونَ
„Vaše srdce se však od té doby zatvrdila a stala se jakoby kameny skal aneb ještě tvrdšími, neboť mezi skalami jsou takové, z nichž tryskají potoky, a jsou mezi nimi jiné, jež pukají a vytéká z nich voda, a další, jež převracejí se ze strachu před Bohem. A není Bohu lhostejné, co děláte!“ (Bekara: 74)
Živé srdce cítí vnitřní klid a vyrovnanost, protože tíseň uvnitř hrudi je znakem toho, že srdce umírá, shodně Božím slovům:
فَمَن يُرِدِ اللَّهُ أَن يَهْدِيَهُ يَشْرَحْ صَدْرَهُ لِلْإِسْلَامِ ۖ وَمَن يُرِدْ أَن يُضِلَّهُ يَجْعَلْ صَدْرَهُ ضَيِّقًا حَرَجًا كَأَنَّمَا يَصَّعَّدُ فِي السَّمَاءِ ۚ كَذَٰلِكَ يَجْعَلُ اللَّهُ الرِّجْسَ عَلَى الَّذِينَ لَا يُؤْمِنُونَ
„Koho Bůh chce vést cestou správnou, tomu otevře hruď pro islám; tomu, komu chce dát zbloudit, tomu zúží a uzavře hruď, jako by měl stoupat k nebi. A takto Bůh dává pocítit hněv svůj těm, kdož neuvěřili.“ (An’ám: 125)
A na tomto světě není nic horšího, nežli smrt srdce, protože smrt srdce je takříkajíc peklo na zemi, do nějž člověk vstoupí ještě dřív, než propadne tomu skutečnému na onom světě. A stejně tak existuje pro živoucí srdce metaforický ráj ještě na tomto světě, ještě před tím skutečným Rájem na světě onom.
(…)
Služebníci Boží!
Vznešený Alláh praví:
وَمَن يَعْشُ عَن ذِكْرِ الرَّحْمَٰنِ نُقَيِّضْ لَهُ شَيْطَانًا فَهُوَ لَهُ قَرِينٌ
„A tomu, kdo vyhýbá se připomenutí Milostiplného, tomu přidělíme satana, jenž bude druhem jeho věrným.“ (Zuchruf: 36)
Pečujte o svá srdce a nenechejte je napospas tomu, co přináší jejich chorobu a smrt, jako je odvrácení se od vzpomínání Alláha a rozjímání o tom, co lidstvu seslal, čímž se dotyčný odvrací od cesty pravdy, shodně Božím slovům:
فَلَمَّا زَاغُوا أَزَاغَ اللَّهُ قُلُوبَهُمْ ۚ وَاللَّهُ لَا يَهْدِي الْقَوْمَ الْفَاسِقِينَ
„A když se odvrátili, Bůh odvrátil srdce jejich, neboť Bůh nevede cestou správnou lid hanebníků.“ (Saff: 5)
V neposlední řadě sem patří i poslech všeho, co Alláh zakázal, od planých tlachů, pomluv, hanebných slov až po zvuk hudebních nástrojů:
وَمِنَ النَّاسِ مَن يَشْتَرِي لَهْوَ الْحَدِيثِ لِيُضِلَّ عَن سَبِيلِ اللَّهِ بِغَيْرِ عِلْمٍ وَيَتَّخِذَهَا هُزُوًا ۚ أُولَٰئِكَ لَهُمْ عَذَابٌ مُّهِينٌ
„Mezi lidmi je i ten, jenž bez jakéhokoliv vědění zábavné povídání nakupuje, aby tak svedl lidi z cesty Boží, z níž posměšky si tropí – a to jsou ti, kteří se trestu zahanbujícího dočkají!“ (Lukmán: 6)
Nezapomeňte, drazí, že srdce umírá na následky hříchů, jimiž je zraňováno, jak říká Posel Boží صلى الله عليه وسلم v hadísu od Huzejfy ibn Jemána رضي الله عنه:
تُعْرَضُ الْفِتَنُ عَلَى الْقُلُوبِ كَالْحَصِيرِ عُودًا عُودًا فَأَىُّ قَلْبٍ أُشْرِبَهَا نُكِتَ فِيهِ نُكْتَةٌ سَوْدَاءُ وَأَىُّ قَلْبٍ أَنْكَرَهَا نُكِتَ فِيهِ نُكْتَةٌ بَيْضَاءُ حَتَّى تَصِيرَ عَلَى قَلْبَيْنِ عَلَى أَبْيَضَ مِثْلِ الصَّفَا فَلاَ تَضُرُّهُ فِتْنَةٌ مَا دَامَتِ السَّمَوَاتُ وَالأَرْضُ وَالآخَرُ أَسْوَدُ مُرْبَادًّا كَالْكُوزِ مُجَخِّيًا لاَ يَعْرِفُ مَعْرُوفًا وَلاَ يُنْكِرُ مُنْكَرًا إِلاَّ مَا أُشْرِبَ مِنْ هَوَاهُ
„Pokušení a rozkoly budou prostírány srdcím tak, jako se splétají rákosové rohože stéblo po stéblu a kterékoli srdce se jimi nasákne, bude poskvrněno skvrnkou tečkou, ale kterékoli srdce je odmítne, bude označeno skvrnkou bílou, dokud se nestanou dvěma typy srdcí, buď čistě bílými jako bílý kámen, kterým neuškodí žádné pokušení ani rozkol, dokud nebesa i země trvají, anebo černými v barvě temného prachu, jež budou jako obrácená nádoba. Ta nebudou ani uznávat vhodné a ani odvrhovat zavrženíhodné, budou pouze jen nasáknuta tužbou.“3
A to je to, co Alláh vzpomíná ve svých slovech:
كَلَّا ۖ بَلْ ۜ رَانَ عَلَىٰ قُلُوبِهِم مَّا كَانُوا يَكْسِبُونَ
„Však pozor! Naopak srdce jejich zrezivěla od toho, co si vysloužila.“ (Muttefifín:14)
Prosíme Alláha, aby oživil naše srdce a nedal jim zahynout. Ámín!