بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّهَ حَقَّ تُقَاتِهِ وَلَا تَمُوتُنَّ إِلَّا وَأَنتُم مُّسْلِمُونَ
„Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali!” (Áli ‘Imrán: 102)
Milí bratři v islámu!
Vznešený Alláh ohledně soudného dne praví:
يَوْمَ تُبَدَّلُ الْأَرْضُ غَيْرَ الْأَرْضِ وَالسَّمَاوَاتُ ۖ وَبَرَزُوا لِلَّهِ الْوَاحِدِ الْقَهَّارِ
„Toho dne země nahrazena bude zemí jinou a nebe jiným nebem a kdy lidé stanou před Bohem jediným, podmanitelem” (Ibráhím: 48)
Ten, který nejlépe objasňuje Své Zjevení, toto vysvětluje jinde Svými slovy:
إِذَا السَّمَاءُ انشَقَّتْ ﴿١﴾ وَأَذِنَتْ لِرَبِّهَا وَحُقَّتْ ﴿٢﴾ وَإِذَا الْأَرْضُ مُدَّتْ ﴿٣﴾ وَأَلْقَتْ مَا فِيهَا وَتَخَلَّتْ ﴿٤﴾ وَأَذِنَتْ لِرَبِّهَا وَحُقَّتْ ﴿٥﴾
„Až se nebe rozštěpí a uposlechne Pána svého a své povinnosti zadost učiní, až se země zarovná a vyvrhne, co v ní je, prázdnou se stane a uposlechne Pána svého a své povinnosti zadost učiní.“ (Inšikák: 1-5)
يَوْمَ يَفِرُّ الْمَرْءُ مِنْ أَخِيهِ ﴿٣٤﴾ وَأُمِّهِ وَأَبِيهِ ﴿٣٥﴾ وَصَاحِبَتِهِ وَبَنِيهِ ﴿٣٦﴾ لِكُلِّ امْرِئٍ مِّنْهُمْ يَوْمَئِذٍ شَأْنٌ يُغْنِيهِ ﴿٣٧﴾
„V ten den prchne člověk od bratra svého, matky své i otce svého, družky své i synů svých, neboť každý člověk v ten den bude mít práci sám se sebou jen.“ (‘Abese: 34-37)
وَكُلُّهُمْ آتِيهِ يَوْمَ الْقِيَامَةِ فَرْدًا
„a všichni k Němu přijdou v den zmrtvýchvstání jako jedinci.“ (Merjem: 95)
Na jiném místě popisuje tyto hrůzné okamžiky takto:
إِذَا الشَّمْسُ كُوِّرَتْ ﴿١﴾ وَإِذَا النُّجُومُ انكَدَرَتْ ﴿٢﴾ وَإِذَا الْجِبَالُ سُيِّرَتْ ﴿٣﴾ وَإِذَا الْعِشَارُ عُطِّلَتْ ﴿٤﴾ وَإِذَا الْوُحُوشُ حُشِرَتْ ﴿٥﴾ وَإِذَا الْبِحَارُ سُجِّرَتْ ﴿٦﴾ وَإِذَا النُّفُوسُ زُوِّجَتْ ﴿٧﴾ وَإِذَا الْمَوْءُودَةُ سُئِلَتْ ﴿٨﴾ بِأَيِّ ذَنبٍ قُتِلَتْ ﴿٩﴾ وَإِذَا الصُّحُفُ نُشِرَتْ ﴿١٠﴾ وَإِذَا السَّمَاءُ كُشِطَتْ ﴿١١﴾ وَإِذَا الْجَحِيمُ سُعِّرَتْ ﴿١٢﴾ وَإِذَا الْجَنَّةُ أُزْلِفَتْ ﴿١٣﴾ عَلِمَتْ نَفْسٌ مَّا أَحْضَرَتْ ﴿١٤﴾
„Až slunce bude svinuto, až hvězdy pohasnou, až hory se z místa pohnou, až březí velbloudice bude zanedbána a divoká zvířata shromážděna, až moře se povaří a duše až se spáří, až zaživa pohřbená bude tázána, pro jakou vinu byla utracena, až svitky budou rozvinuty a nebe bude staženo a peklo rozpáleno a zahrada rajská přiblížena, tehdy duše každá, co vykonala, pozná!“ (Tekwír: 1-14)
إِذَا السَّمَاءُ انفَطَرَتْ ﴿١﴾ وَإِذَا الْكَوَاكِبُ انتَثَرَتْ ﴿٢﴾ وَإِذَا الْبِحَارُ فُجِّرَتْ ﴿٣﴾ وَإِذَا الْقُبُورُ بُعْثِرَتْ ﴿٤﴾ عَلِمَتْ نَفْسٌ مَّا قَدَّمَتْ وَأَخَّرَتْ ﴿٥﴾
„Až se nebe rozpukne, až se hvězdy rozptýlí, až se moře rozlijí, až se hroby převrátí, pak pozná každý jedinec, co učinil zavčas a co promeškal.“ (Infitár:1-5)
Naše nádechy a výdechy tak nejsou ničím jiným, nežli odpočítáváním do příchodu Soudného dne, o jehož nástupu Vznešený Alláh tvrdí:
إِنَّ يَوْمَ الْفَصْلِ كَانَ مِيقَاتًا ﴿١٧﴾ يَوْمَ يُنفَخُ فِي الصُّورِ فَتَأْتُونَ أَفْوَاجًا ﴿١٨﴾ وَفُتِحَتِ السَّمَاءُ فَكَانَتْ أَبْوَابًا ﴿١٩﴾ وَسُيِّرَتِ الْجِبَالُ فَكَانَتْ سَرَابًا ﴿٢٠﴾
„Den rozhodnutí věru přijde v čase určeném; v ten den na roh bude zatroubeno a v zástupech dostavíte se a nebe se otevře a branami stane se a hory se do pohybu dají a budou přeludem.” (Nebe´: 17-20)
Alláh ohledně Soudného Dne sděluje se slibem i varováním:
كَلَّا إِذَا دُكَّتِ الْأَرْضُ دَكًّا دَكًّا ﴿٢١﴾ وَجَاءَ رَبُّكَ وَالْمَلَكُ صَفًّا صَفًّا ﴿٢٢﴾
„Však pozor! Až země bude rozdrcena ranou za ranou a přijde Pán tvůj i andělé, řada za řadou“ (Fedžr: 21-22)
Komentátoři těchto veršů uvádějí, že se roztrhne první nebe, sestoupí všichni andělé prvního nebe a obklíčí lidi. Potom se roztrhne druhé nebe, sestoupí všichni andělé druhého nebe a obklíčí kruh lidí a andělů prvního nebe. Pak se roztrhne třetí nebe, sestoupí všichni jeho andělé a postaví se do řady za anděly druhého nebe atd., dokud se neroztrhnou všechna nebesa a neseřadí se všichni jejich andělé do sedmi řad.1
V dlouhém hadísu Abú Se’ída al-Chudrího رضي الله عنه vypráví Posel Boží صلى الله عليه وسلم o událostech Soudného dne. Poté, co každý národ bude odvlečen do Pekelného ohně za modlou, kterou uctívali a zůstanou jen muslimové, Alláh se jim ukáže v podobě, která Mu nejvíce odpovídá – a On má podobu, s níž nelze nic porovnat – a Jeho upřímní služebníci Ho poznají. Potom Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
فَيَسْجُدُ لَهُ كُلُّ مُؤْمِنٍ، وَيَبْقَى مَنْ كَانَ يَسْجُدُ لِلَّهِ رِيَاءً وَسُمْعَةً، فَيَذْهَبُ كَيْمَا يَسْجُدَ فَيَعُودُ ظَهْرُهُ طَبَقًا وَاحِدًا
„Pak před Ním padne na tvář každý věřící a zůstane stát jen ten, kdo před Ním padal na tvář jen proto, aby ho jiní viděli či aby byl po dobru vzpomínán. I on se nahne, aby padl, ale jeho záda ztuhnou v jeden kus.“2
A to je smysl Božích slov:
وَيُدْعَوْنَ إِلَى السُّجُودِ فَلَا يَسْتَطِيعُونَ خَاشِعَةً أَبْصَارُهُمْ تَرْهَقُهُمْ ذِلَّةٌ ۖ وَقَدْ كَانُوا يُدْعَوْنَ إِلَى السُّجُودِ وَهُمْ سَالِمُونَ
„A oni výzvu dostanou, aby na zem padli, a schopni toho nebudou. A hanba na ně padne a zraky ponížením sklopí: vždyť k padnutí na zem vyzváni byli, když ještě v bezpečí na zemi žili.“ (Kalem: 42-43)
Vznešený Alláh také praví v súře Kehf, kterou čteme každý pátek:
وَعُرِضُوا عَلَىٰ رَبِّكَ صَفًّا لَّقَدْ جِئْتُمُونَا كَمَا خَلَقْنَاكُمْ أَوَّلَ مَرَّةٍ ۚ بَلْ زَعَمْتُمْ أَلَّن نَّجْعَلَ لَكُم مَّوْعِدًا ﴿٤٨﴾ وَوُضِعَ الْكِتَابُ فَتَرَى الْمُجْرِمِينَ مُشْفِقِينَ مِمَّا فِيهِ وَيَقُولُونَ يَا وَيْلَتَنَا مَالِ هَٰذَا الْكِتَابِ لَا يُغَادِرُ صَغِيرَةً وَلَا كَبِيرَةً إِلَّا أَحْصَاهَا ۚ وَوَجَدُوا مَا عَمِلُوا حَاضِرًا ۗ وَلَا يَظْلِمُ رَبُّكَ أَحَدًا ﴿٤٩﴾
„A předvedeni před Pána tvého v řadách budou. „Teď přišli jste k Nám tak, jak jsme vás poprvé stvořili; a přece jste tvrdili, že neustanovíme pro vás lhůtu žádnou.“ A předložena bude Kniha každého a uvidíš provinilé v obavách z toho, co v ní je obsaženo. A řeknou: ,,Běda nám, co je to za knihu, že ani malé, ani velké skutky zaznamenat neopominula?“ A naleznou před sebou vše, co dělali, a neošidí Pán tvůj z nich jediného.“ (Kehf: 48-49)
Ibn Redžeb pravil: „Ještě dnes se vynasnažte, abyste svými činy plně potvrdili tewhíd, protože nikdo kromě Alláha před Božím trestem nikoho nezachrání.“3
(…)
Služebníci Boží!
Vznešený Alláh nám všem připomíná:
إِنَّ فِي ذَٰلِكَ لَذِكْرَىٰ لِمَن كَانَ لَهُ قَلْبٌ أَوْ أَلْقَى السَّمْعَ وَهُوَ شَهِيدٌ
„V tom věru je připomenutí pro toho, kdo srdce má či uši nastavuje a je sám svědkem očitým.“ (Káf: 37)
Zatím jste ještě na tomto světě a máte možnost konat. Bratře muslime, ještě se můžeš postit, ještě můžeš rozdávat milodary, ještě můžeš prosit o odpuštění. Ještě můžeš padnout na tvář. Nacházíš se v požehnaném měsíci Ša’bánu a čekáš příchod Ramadánu. Abú Bekr al-Belchí pravil: „Příměr Ša’bánu je, že je jako oblaka a příměr Ramadánu je, že je jako déšť.“4 ‘Amr ibn Kajs řekl: „Blažen budiž ten, kdo očistí sám sebe ještě před Ramadánem!“5
Postit se, modlit se, rozdávat almužny, vzpomínat Alláha a recitovat Korán, bylo také Sunnou Božího Posla صلى الله عليه وسلم.
Usáma ibn Zejd رضي الله عنه poznamenal: „Posle Boží, nevidím, že by ses postil v nějakém měsíci více, nežli v Ša’bánu.“
Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu odvětil:
ذَلِكَ شَهْرٌ يَغْفُلُ النَّاسُ عَنْهُ بَيْنَ رَجَبٍ وَرَمَضَانَ وَهُوَ شَهْرٌ تُرْفَعُ فِيهِ الْأَعْمَالُ إِلَى رَبِّ الْعَالَمِينَ فَأُحِبُّ أَنْ يُرْفَعَ عَمَلِي وَأَنَا صَائِمٌ
„To je měsíc, který lidé zanedbávají, mezi Redžebem a Ramadánem, je to měsíc, v němž se skutky zvedají k Pánu všech světů a já miluji, když se mé skutky zvedají, zatímco se postím.“6
Prosíme Alláha Vznešeného, aby nás podpořil v našem úsilí konat dobré činy, dal nám dožít Ramadánu a očistil nás od našich hříchů. Ámín!
- Tak uvádí al-Begháwí v Me’álimu t-tenzíl, 4/613; a aš-Šewkání ve Fethu l-Kadír, 5/588.
- Celý hadís je muttefekun ‘alejhi, viz u al-Buchárího v Sahíhu, hadís č. 7439; a u Muslima v Sahíhu, hadís č. 183.
- Viz Kelimetu l-ichlás, str. 71.
- Zaznamenal Ibn Redžeb al-Hanbelí v Letáifu l-me’árif, str. 121.
- Viz Ibid., str. 138.
- Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 2357 a toto je jeho verze; a v delší verzi Ahmed v Musnedu, hadís č. 12753. Jako hasan ho doložil al-Albání v Sahíhu t-terghíb, hadís č. 1022.