بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Alláh Vznešený pravil:
يَا أَيُّهَا النَّاسُ اتَّقُوا رَبَّكُمُ الَّذِي خَلَقَكُم مِّن نَّفْسٍ وَاحِدَةٍ وَخَلَقَ مِنْهَا زَوْجَهَا وَبَثَّ مِنْهُمَا رِجَالًا كَثِيرًا وَنِسَاءً ۚ وَاتَّقُوا اللَّهَ الَّذِي تَسَاءَلُونَ بِهِ وَالْأَرْحَامَ ۚ إِنَّ اللَّهَ كَانَ عَلَيْكُمْ رَقِيبًا
„Lidé, bojte se Pána svého, jenž stvořil vás z bytosti jediné a stvořil z ní manželku její a rozmnožil je oba v množství velké mužů i žen. A bojte se Boha, v Jehož jménu se vzájemně prosíte, a dbejte na pravidla o pokrevních svazcích, neboť Bůh zajisté nad vámi je pozorovatelem.” (Nisá´: 1)
Milí bratři v Islámu!
Vznešený Alláh ohledně změny modlitebního směru praví:
فَوَلِّ وَجْهَكَ شَطْرَ الْمَسْجِدِ الْحَرَامِ ۚ وَحَيْثُ مَا كُنتُمْ فَوَلُّوا وُجُوهَكُمْ شَطْرَهُ ۗ وَإِنَّ الَّذِينَ أُوتُوا الْكِتَابَ لَيَعْلَمُونَ أَنَّهُ الْحَقُّ مِن رَّبِّهِمْ ۗ وَمَا اللَّهُ بِغَافِلٍ عَمَّا يَعْمَلُونَ
„Obrať tedy tvář svou směrem k Mešitě posvátné! A kdekoliv budete, obracejte tvář svou ve směru jejím! Věru ti, jimž dostalo se Písma, vědí dobře, že to je pravda od Pána jejich přicházející. A není Bohu lhostejné, co dělají.” (Bekara: 144)
Všichni známe situaci, kvůli níž byl tento verš seslán. Poté, co Posel Boží صلى الله عليه وسلم přešel z Mekky do Medíny, obracel se asi šestnáct či sedmnáct měsíců směrem na Bejtu l-Makdis (Jeruzalém). Beráa ibn Ázib رضي الله عنه vypráví: „Modlili jsme se s Poslem Boží صلى الله عليه وسلم asi šestnáct či sedmnáct měsíců směrem na Jeruzalém. A potom mu Alláh přikázal obrátit se na kiblu.“1
Příkaz změnit kiblu byl následně potvrzen Božími slovy:
وَمِنْ حَيْثُ خَرَجْتَ فَوَلِّ وَجْهَكَ شَطْرَ الْمَسْجِدِ الْحَرَامِ ۖ وَإِنَّهُ لَلْحَقُّ مِن رَّبِّكَ ۗ وَمَا اللَّهُ بِغَافِلٍ عَمَّا تَعْمَلُونَ
„A ať vyjdeš odkudkoliv, obracej tvář svou směrem k Mešitě posvátné, neb ona je vskutku pravdou od Pána tvého. A není Bohu lhostejné, co děláte.“ (Bekara: 149)
Alláh činem změny kibly podtrhnul princip, že nic kromě Něj nemá právo ani nárok na uctívání. Neuctíváme ani místo, ani směr, ani stavbu. Neuctíváme ani tužby a ani domněnky a pochybnosti, ať už jsou naše vlastní, nebo nám je vsugerují jiní. My uctíváme Toho, který stvořil nebesa i zemi. Podrobujeme se Jeho vůli ihned a bez rozporování, ať už chápeme moudrost příkazu, nebo ne, tak jako ti pevní ve vědění, o nichž Alláh hovoří:
هُوَ الَّذِي أَنزَلَ عَلَيْكَ الْكِتَابَ مِنْهُ آيَاتٌ مُّحْكَمَاتٌ هُنَّ أُمُّ الْكِتَابِ وَأُخَرُ مُتَشَابِهَاتٌ ۖ فَأَمَّا الَّذِينَ فِي قُلُوبِهِمْ زَيْغٌ فَيَتَّبِعُونَ مَا تَشَابَهَ مِنْهُ ابْتِغَاءَ الْفِتْنَةِ وَابْتِغَاءَ تَأْوِيلِهِ ۗ وَمَا يَعْلَمُ تَأْوِيلَهُ إِلَّا اللَّهُ ۗ وَالرَّاسِخُونَ فِي الْعِلْمِ يَقُولُونَ آمَنَّا بِهِ كُلٌّ مِّنْ عِندِ رَبِّنَا ۗ وَمَا يَذَّكَّرُ إِلَّا أُولُو الْأَلْبَابِ
„On je ten, jenž seslal ti Písmo, v němž některé verše jsou pevně stanovené, a ty jsou podstatou Písma, zatímco jiné jsou víceznačné. Ti, v jejichž srdcích je odchýlení, následují to, co je v něm víceznačné, usilujíce tak o rozkol a snažíce se o svévolný výklad toho; však nezná výklad toho nikdo kromě Boha. Ti však, kdož pevni jsou ve vědění, hovoří: „My v ně jsme uvěřili; vše, co obsahuje, od Pána našeho je!“ A připomínají si to jedině ti, kdož rozmyslem jsou obdařeni.“ (Álu ‘Imrán: 7)
Tím se změna kibly stala důkazem vyneseným nad věřícími, pokrytci i nevěřícími, ať už modloslužebníky, či následovníky písma. A síla víry se poznala podle rychlosti, s níž jednotliví věřící tento Boží příkaz naplnili, jak o tom Alláh hovoří:
وَمَا جَعَلْنَا الْقِبْلَةَ الَّتِي كُنتَ عَلَيْهَا إِلَّا لِنَعْلَمَ مَن يَتَّبِعُ الرَّسُولَ مِمَّن يَنقَلِبُ عَلَىٰ عَقِبَيْهِ ۚ وَإِن كَانَتْ لَكَبِيرَةً إِلَّا عَلَى الَّذِينَ هَدَى اللَّهُ
„A ustanovili jsme qiblu, k níž až dosud jste se obraceli, jedině proto, abychom rozeznali ty, kdož následují posla, od těch, kdož odvracejí se od stop jeho. A bylo to velikou nesnází pro všechny, kromě těch, které vedl Bůh.“ (Bekara: 143)
Tímto skutkem také přechází vedení lidstva v pravé víře z národa hebrejského, sídlícího v Palestině, na národ arabský, obývající Hidžáz, a následně na všechny ostatní, kteří je následovali, shodně Božím slovům:
وَكَذَٰلِكَ جَعَلْنَاكُمْ أُمَّةً وَسَطًا لِّتَكُونُوا شُهَدَاءَ عَلَى النَّاسِ وَيَكُونَ الرَّسُولُ عَلَيْكُمْ شَهِيدًا
„A takovýmto způsobem jsme vás učinili obcí vzdálenou krajností, abyste byli svědky o lidech a aby posel byl svědkem o vás.“ (Bekara: 143)
Tím je ummě islámu, národu, k němuž patříme a k němuž se hlásíme i my, dáno výsadní postavení mezi ostatními národy:
كُنتُمْ خَيْرَ أُمَّةٍ أُخْرِجَتْ لِلنَّاسِ تَأْمُرُونَ بِالْمَعْرُوفِ وَتَنْهَوْنَ عَنِ الْمُنكَرِ وَتُؤْمِنُونَ بِاللَّهِ
„Vy jste národ nejlepší, jenž kdy povstal mezi lidmi; vy přikazujete vhodné, zakazujete zavrženíhodné a věříte v Boha.“ (Álu ‘Imrán: 110)
Změna kibly byla také důkazem významu Božího Posla صلى الله عليه وسلم, jemuž Alláh splnil přání, jež spatřil v jeho srdci:
قَدْ نَرَىٰ تَقَلُّبَ وَجْهِكَ فِي السَّمَاءِ ۖ فَلَنُوَلِّيَنَّكَ قِبْلَةً تَرْضَاهَا ۚ
„Vídáme tě často obracet tvář svou k nebi sem a tam a obrátíme tě proto ke kible, jež se ti bude líbit.“ (Bekara: 144)
Změna kibly potvrdila vznešenost věrouky islámu i pravdivost poselství Božího Posla صلى الله عليه وسلم navzdory pochybám a posměšků pošetilců mezi následovníky předešlých zjevení:
سَيَقُولُ السُّفَهَاءُ مِنَ النَّاسِ مَا وَلَّاهُمْ عَن قِبْلَتِهِمُ الَّتِي كَانُوا عَلَيْهَا ۚ قُل لِّلَّهِ الْمَشْرِقُ وَالْمَغْرِبُ ۚ يَهْدِي مَن يَشَاءُ إِلَىٰ صِرَاطٍ مُّسْتَقِيمٍ
„Budou říkat hlupáci mezi lidmi: „Co odvrátilo je od kibly jejich, k níž dříve se obraceli?“ Odpověz: „Bohu patří východ i západ a On vede, koho chce, ke stezce přímé.“ (Bekara: 142)
Beráa رضي الله عنه v jiném vyprávění o změně kibly také uvádí příklad velikosti bratrství a hloubky pochopení prvních muslimů, když se otočili přímo během modlitby hned poté, co uslyšeli hlas jednoho z nich, který se právě spolu s Prorokem صلى الله عليه وسلم pomodlil jiným směrem. A také měli starost o ty z nich, kteří se změny kibly nedožili. Alláh jim v odpovědi seslal slova:
وَمَا كَانَ اللَّهُ لِيُضِيعَ إِيمَانَكُمْ ۚ إِنَّ اللَّهَ بِالنَّاسِ لَرَءُوفٌ رَّحِيمٌ
„Vždyť Bůh nechce, aby zanikla víra vaše, neboť Bůh vůči lidem je blahovolný a slitovný.“ (Bekara: 143)2
Nejenže nezapoměli na své mrtvé, oni dokonce chápali, že modlitba je nedílnou součástí víry a kibla její podmínkou. A že jako důkaz stačí, když jim od Proroka صلى الله عليه وسلم vypráví jediný důvěryhodný svěděk.
(…)
Služebníci Boží!
Výlučnost kibly následovníků islámu je znakem jejich výlučnosti jako celku i jejich jednoty napříč dobou i místem, jejich cíl je společný a stejná je jejich mise, neboť Vznešený Alláh praví:
إِنَّ هَٰذِهِ أُمَّتُكُمْ أُمَّةً وَاحِدَةً وَأَنَا رَبُّكُمْ فَاعْبُدُونِ
„Hle, tato vaše obec je obcí jedinou a Já Pánem jsem vaším, uctívejte Mne tedy!“ (Anbijá: 92)
Anas ibn Málik رضي الله عنه slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:
مَنْ صَلَّى صَلاَتَنَا، وَاسْتَقْبَلَ قِبْلَتَنَا، وَأَكَلَ ذَبِيحَتَنَا، فَذَلِكَ الْمُسْلِمُ الَّذِي لَهُ ذِمَّةُ اللَّهِ وَذِمَّةُ رَسُولِهِ، فَلاَ تُخْفِرُوا اللَّهَ فِي ذِمَّتِهِ
„Kdokoli se modlí jako my, obrací se k naší kible a jí námi poražená zvířata, to je muslim, jenž je pod záštitou Alláha i Jeho Posla. Proto nezraďte Alláha tím, že zradíte jeho záštitu!“3
Je také odhalením zatvrzelé povahy nevěřících, neboť Vznešený Alláh praví:
وَلَئِنْ أَتَيْتَ الَّذِينَ أُوتُوا الْكِتَابَ بِكُلِّ آيَةٍ مَّا تَبِعُوا قِبْلَتَكَ ۚ وَمَا أَنتَ بِتَابِعٍ قِبْلَتَهُمْ ۚ وَمَا بَعْضُهُم بِتَابِعٍ قِبْلَةَ بَعْضٍ ۚ وَلَئِنِ اتَّبَعْتَ أَهْوَاءَهُم مِّن بَعْدِ مَا جَاءَكَ مِنَ الْعِلْمِ ۙ إِنَّكَ إِذًا لَّمِنَ الظَّالِمِينَ
„A i kdybys přinesl těm, jimž dostalo se Písma, jakékoliv znamení, nebudou se řídit kiblou tvou a ty se nebudeš řídit kiblou jejich. A někteří z nich se ani neřídí qiblou ostatních. Budeš-li pak následovat učení jejich scestná poté, co dostalo se ti vědění, budeš věru jedním z nespravedlivých.“ (Bekara: 145)
Podobně na jiném místě říká:
وَلَن تَرْضَىٰ عَنكَ الْيَهُودُ وَلَا النَّصَارَىٰ حَتَّىٰ تَتَّبِعَ مِلَّتَهُمْ ۗ قُلْ إِنَّ هُدَى اللَّهِ هُوَ الْهُدَىٰ ۗ وَلَئِنِ اتَّبَعْتَ أَهْوَاءَهُم بَعْدَ الَّذِي جَاءَكَ مِنَ الْعِلْمِ ۙ مَا لَكَ مِنَ اللَّهِ مِن وَلِيٍّ وَلَا نَصِيرٍ
„Nebudou s tebou spokojeni ani židé, ani křesťané, pokud nebudeš následovat náboženství jejich. Rci: „Vedení Boží je jediné správné vedení!“ Budeš-li však následovat učení jejich scestná poté, co dostalo se ti vědění, nenalezneš pak proti Bohu ani ochránce, ani pomocníka žádného.“ (Bekara: 120)
A proto je naše spása a svoboda v následování islámu a pouze islámu, šarí’y a pouze šarí’y a vzdálení se od všech bludů a nesmyslů, které se od toho odchylují. Naše kibla je na Mekku! I když je mnoho těch, kteří by ji rádi obrátili jiným směrem, nazápad či navýchod. Není a nikdy a nebude jiným směrem, než na Mekku – i když se to protiví nevěřícím!
Prosíme Alláha, aby nám dal trpělivost vydržet na kible islámu, zvětšil naši víru, zachránil nás před Ohněm Pekelným a dal nám vstoupit do zahrad Ráje! Ámín!