OTÁZKA: Člověk by měl vyznávat pravou víru, protože všechna velká náboženství světa se shodují v tom, že pokud se člověk neskloní ani jednou před nekonečným božím majestátem, má garantováno nepředstavitelné utrpení: to potvrzuje Korán, Bible i třeba indická Bhagavadgíta. Myslím si, že pravá víra se pozná tak, že bez ohledu na to, jaká je doba, tak informace obsažené v písmu jsou pravdivé a praktické za všech okolností. Co o tom soudíte?
OTÁZKA: Člověk by měl vyznávat pravou víru, protože všechna velká náboženství světa se shodují v tom, že pokud se člověk neskloní ani jednou před nekonečným božím majestátem, má garantováno nepředstavitelné utrpení: to potvrzuje Korán, Bible i třeba indická Bhagavadgíta. Myslím si, že pravá víra se pozná tak, že bez ohledu na to, jaká je doba, tak informace obsažené v písmu jsou pravdivé a praktické za všech okolností. Co o tom soudíte?
ODPOVĚĎ:
Co se týče vašeho tvrzení, že všechna písma se shodují na tom, že pokud se člověk neskloní před nekonečným a ohromným Majestátem Božím, upadne na onom světě v nepředstavitelné a nekonečné utrpení, pak toto tvrzení je beze sporu pravdivé. A toto je také stanoviskem islámu napříč dějinami islámských náboženských nauk. Islám nezaručil spásu konkrétní skupině lidí jen proto, že jsou příslušníci konkrétní lidské skupiny, ani nezjemňoval či nezpřísňoval výlučnost spásy vybraných lidí usneseními náboženských představitelů a jejich přehodnocováním jinými náboženskými představiteli v jiných dobách, nýbrž definoval její podmínky.
Islámská věrouka napříč staletími jasně určuje, kdo spasen je a kdo spasen není. Jedině ten, kdo uctívá Jednoho Jediného Boha Stvořitele, Který je Jedinečný, neplodil a nebyl zplozen a nemá Sobě rovného, nepřidružuje k němu nic a nikoho, věří v Soudný Den a přijímá bez rozdílu poselství od prvního do posledního proroka existující v jeho době se vším, co toto poselství hlásá – tedy v dnešní době také poselství Proroka Muhammeda صلى الله عليه و سلم (což ho činí muslimem), dosáhne spásy.
A toto je onen Islám, kosmický princip naprostého odevzdání se do vůle Všemohoucího, který je od počátku věků jedním jediným přijatým náboženstvím.
Vznešený Alláh praví:
إِنَّ الدّينَ عِندَ اللَّهِ الإِسلامُ
Náboženstvím jediným u Boha jest věru islám. (Áli ‘Imrán: 19)
a také:
وَمَن يَبتَغِ غَيرَ الإِسلامِ دينًا فَلَن يُقبَلَ مِنهُ وَهُوَ فِي الآخِرَةِ مِنَ الخاسِرينَ
Kdo touží po jiném náboženství než po islámu , nebude to od něho přijato a v životě budoucím bude mezi těmi, kdož ztrátu utrpí. (Áli ‘Imrán: 85)
Představa, že univerzum, které má počátek a před kterým nebylo nic, vzniklo samo od sebe, působením týchž přírodních zákonů, které jsou jeho neoddělitelnou součástí danou z jeho podstaty, je neudržitelná, podobně jako představa, že vzniklé univerzum s počátkem v čase je věčné a nezanikající, protože víme, že přece byl moment, kdy vůbec neexistovalo.
Představa, že existuje vícero stvořitelských a všemohoucích božstev je logickým sporem, neboť pokud by nějaké přemohlo ostatní, ostatní božstva by nebyla všemohoucí a pokud by nepřevládlo žádné, nebyla by všemohoucí žádná, neboť by nemohlo ani jedno přemoci ta ostatní. Pokud by bylo jedno božstvo všemohoucí a vedle něj existovala jiná méně mocná, jaký význam by mělo uctívat tato méně mocná božstva s omezeným působením, pokud můžeme uctívat Všemohoucího? A jaký bychom vůbec měli důkaz, že existují, vedle Jediného Všemohoucího?
Představa odmítnutí některého v sérii poslů s poselstvími v jádru totožnými kompromituje vlastní víru ve zbývající posly – z jakého titulu odmítat některého z nich a jiného přijímat, když se podstaty jejich poselství nijak neliší?
Proto správné náboženství odmítá tyto tři nelogické představy. A to je islám a ten, kdo tomuto věří, je u Boha muslimem, lhostejno, v jaké době a na jakém místě žil, jakým jménem sám sebe nazývá a kam a mezi koho se ve své lidské perspektivě a osobním omezeném vidění sebe sama řadí.
Vznešený Alláh z tohoto důvodu a v tomto kontextu praví:
إِنَّ الَّذينَ آمَنوا وَالَّذينَ هادوا وَالصّابِئونَ وَالنَّصارىٰ مَن آمَنَ بِاللَّهِ وَاليَومِ الآخِرِ وَعَمِلَ صالِحًا فَلا خَوفٌ عَلَيهِم وَلا هُم يَحزَنونَ
Věru ti, kdož uvěřili, a ti, kdož vyznávají židovství, a sabejci a křesťané – vůbec ti, kdož uvěřili v Boha a v den poslední a dobré skutky konali, ti nemusí mít strach a nebudou zarmouceni.(Máida:69)
Islám také přináší praktická a pravdivá nařízení pro každou dobu a místo, která nejsou v rozporu s měnícími se podmínkami a časoprostorovými reáliemi, ve kterých lidé žijí.
Např. modlitby, jak je předepisuje šarí’a, jsou vykonatelné vždy a všude. V podmínkách, kdy jsme schopni určit modlitební směr, jako i tehdy, když toho schopni nejsme. V podmínkách, když jsme schopni dodržet předpisy rituální očisty i tehdy, když toho schopni nejsme. V oblastech na rovníku, kde se délka dne a noci v roce nemění i tam, kde nastává polární den a noc. Platí na souši, na moři, ve vzduchu i ve vesmíru.
Např. zákaz požívání alkoholu a ostatních omamných látek je velmi praktickým nařízením a jeho škodlivost pro jedince i společnost je pravdou odhalovanou ve stále větší míře také soudobými vědami a lékařstvím.
Koránské Zjevení dále neobsahuje žádné údaje, které by byly v rozporu s jasnými, neoddiskutovatelnými a jednoznačnými empirickými fakty, které dokládá jako pravdivé i moderní vědecké poznání. Islám se také nezakládá na premisách, které by byly jasně a jednoznačně označitelné jako lživé, naopak, mnoho je toho, co je dokazováno a stále jasněji a explicitněji potvrzováno.
Vznešený Alláh praví:
لا يَأتيهِ الباطِلُ مِن بَينِ يَدَيهِ وَلا مِن خَلفِهِ ۖ تَنزيلٌ مِن حَكيمٍ حَميدٍ
a nic falešného se doň ni zpředu ni zezadu nedostane, vždyť seslání od moudrého, chvályhodného to je! (Fussilet: 42)
A Alláh ví nejlépe.