OTÁZKA: Co je to uřknutí, neboli zlé oko? Má víra v něj islámský základ, nebo se jedná jen o pověru rozšířenou mezi muslimy navzdory islámu? A může džin opravdu vstoupit do lidského těla a škodit mu?
ODPOVĚĎ:
OTÁZKA: Co je to uřknutí, neboli zlé oko? Má víra v něj islámský základ, nebo se jedná jen o pověru rozšířenou mezi muslimy navzdory islámu? A může džin opravdu vstoupit do lidského těla a škodit mu?
ODPOVĚĎ:
Ano. Zlé oko, neboli uřknutí, skutečně existuje a víra v něj je jasně doložitelnou součástí náboženství islámu.
Důkazem je al-Buchárím a Muslimem shodně přijímaný hadís od Abú Hurejry رضي الله عنه, ve kterém Posel Boží صلى الله عليه و سلم nade vší pochybnost sděluje:
الْعَيْنُ حَقٌّ
„Uřknutí jest pravdou.“ [1]
Háfiz Ibn Hadžer al-‘Askalání přišel s touto definicí uřknutí, neboli zlého oka:
„Uřknutí je kochající se pohled promíchaný se závistí osoby zkažené duše.“ [2]
Důkazem je také souvislost utíkání se v ochranu Boží před závistivci a jejich závistí, zmíněná ve verši:
وَمِن شَرِّ حَاسِدٍ إِذَا حَسَدَ
A před zlem závistníka, když závidí (Felak:5)
Existenci tohoto fenoménu také dokládá obecná praktická zkušenost mnoha národů napříč celým světem, které ho znaly a tradovaly různé, mnohdy bludné a pověrečné praktiky, které jej měly odstraňovat nebo před ním chránit.
Ze Sunny se nám dochovaly následující v islámu platné způsoby prevence a léčení zlého oka či uřknutí:
I. Prevence.
Spočívá jednak v ochraně sebe sama před cizím uřknutím a jednak v ochraně druhých před uřknutím ze strany nás samých.
Abú Sa’íd al-Chudrí رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم se utíkal k Alláhu v ochranu před džiny a zlým okem, tedy uřknutím ze strany lidí i předtím, než byly zjeveny المعاوذتان al-mu’áwizetán, tj. poslední dvě súry z Koránu, obsahující příkaz:
… قُلْ أَعُوذُ بِرَبِّ
Rci: Utíkám se v ochranu Pána … (Felak:1; Nás:1)“ Poté již Prorok صلى الله عليه و سلم z tohoto důvodu nerecitoval nic jiného. [3]
Co se týče ochrany druhých před naším zlým okem, málikovský učenec az-Zarkání radí:
„Řekni:
بارك الله فيك
báraka ´lláhu fík, tj. ať ti v tom Alláh požehná, a toto odstraní uřknutí a neutralizuje jeho účinky.“ [4]
Imám Ibnu l-Kajjim dodává:
„Pokud se člověk bojí, že může někoho uřknout, pak má říci:
اللهم بارك عليه Alláhumme bárik ‘alejhi, tj. Ó Alláhu, požehnej mu,
nebo:
ما شاء الله لا قوة الا بالله
má šá Alláhu lá kúwwete illá bi ´lláhi, tj. budiž, jak chce Alláh, není síly kromě u Alláha.“ [5]
II. Pronášení ochraných formulí, neboli رقية rukja.
Ta se používá i v okamžiku, když někdo již dopady zlého oka pocítí, a pomůže jeho působení odstranit. Takto instruoval Posel Boží صلى الله عليه و سلم svou manželku ‘Áišu رضي الله عنها v sahíh hadíse. [6] A nejúčinější rukjou jsou příslušné pasáže z Koránu, jako právě al-mu’áwizetán.
III. Koupel.
Pro léčbu zlého oka je možno použít také očistnou rituální koupel (arab. غسل ghusl), jak se dochovalo v sahíh hadíse od Ibn ‘Abbáse رضي الله عنهما, dokládajícím reálnost uřknutí. Posel Boží صلى الله عليه و سلم v něm poté, co potvrdil, že zlé oko je opravdu reálným fenoménem, dodává:
وَلَوْ كَانَ شَىْءٌ سَابَقَ الْقَدَرَ سَبَقَتْهُ الْعَيْنُ وَإِذَا اسْتُغْسِلْتُمْ فَاغْسِلُوا
„… pokud by něco mohlo předběhnout osud, bylo by to zlé oko. A pokud byste byli vyzváni k provedení koupele (jako léku) kvůli působení zlého oka, okoupejte se.“ [7]
Co se týče útoku džinů, nebo přímo vstupu džina do člověka, opět se jedná o doloženou součást věrouky ahlu s-sunna we l-džemá’a. Džin se může o člověka otřít, může mu ublížit a může do něj i přímo vstoupit, což vše způsobuje vážné především psychické potíže. Závažnost problému pak odpovídá závažnosti útoku džina.
Ibn Tejmíjja pravil:
„Skutečnost, že džin může vstoupit do lidského těla, je dokázána konsensem imámů ahlu s-sunna we l-džemá’a.“ [8]
Nicméně lidé mají z těchto věcí někdy až příliš velkou hrůzu a zapomínají na Všemohoucnost Boží. Ibn Tejmíjja praví:
„Mnoho pacientů se dokonce vyléčí samo a to i bez jakékoli léčby! Buď přijatou prosbou, nebo účinnou rukjou, nebo silou vlastního srdce, pevně a dokonale se spoléhajícího na Alláha!“ [9]
Ibnu l-Kajjim praví:
„Panika nikdy žádnou nesnáz neodvrátila. Panikaření vždy každou nesnáz jen zhoršilo.“ [10]
Šejch Ibnu l-‘Usejmín odpověděl na dotaz jak se před jejich působením chránit:
„Spása leží v pevném spojení srdce s jeho Pánem, ve spoléhání se na Něho a v přenechání všech záležitostí zcela na Něm.
Člověk využívá autenticky dochované zpúsoby a islámsky přijatelné prostředky k vlastní ochraně před podobným škodlivým působením. Záležitosti magie, džinů, zlého oka a jim podobné se mezi lidmi velmi rozšířili jedině díky jejich nedbalosti a nedostatku uvědomování si Alláha, slabosti spoléhání se na Něj, neznalosti a nevyučování dochovaných proseb a připomenutí, kterými se lze proti těmto jevům bránit.
Pokud by lidé tyto věrohodnou cestou dochované způsoby ochrany využívali, zcela jistě víme, že by zamezili a zabránili těmto jevům ještě silněji, než brání zeď příchodu Je´džúdž a Me´džúdž.
Nicméně naneštěstí většina lidí o těchto autenticky tradovaných prosbách a způsobech ochrany neví zhola nic.
A dokonce ti, kteří je znají, na ně často zapomínají, nedbají na ně, nebo je recitují jen mechanicky bez rozjímání nad jejich smyslem. To je velký nedostatek. Kdyby lidé skutečně využívali tyto islámem dovolené ochranné prostředky tak, jak se užívat mají, byli by uchráněni mnohého zla. A Alláha prosíme o úspěch a o bezpečí. Ámín.“ [11]
Výše uvedené ovšem neznamená, že veškeré psychické choroby jsou výsledkem působení džinů. Naopak, většina je původu organického nebo ve vnitřním prožívání lidí, ve shodě s poznatky psychiatrie. V případě jakýchkoli problémů je v zájmu zachování zdraví nemocného nutno spolupracovat s lékaři i s islámskými učenci.
A Alláh ví nejlépe.
_________________________________________
[1] Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadísy č. 5740 a 5944; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2187.
[2] Viz Fethu l-Bárí, 10/200.
[3] Zaznamenal Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2058 jako hasan gharíb; an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 5494; a Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3508.
[4] Viz Šerhu Muwatta’i Málik, 4/320.
[5] Viz at-Tibbu n-nebewí, str. 156.
[6] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2195.
[7] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2188.
[8] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 24/276-277.
[9] Viz Ibid., 21/56.
[10] Viz Zádu l-me’ád, 4/189.
[11] Viz Usúlu t-tefsír, str. 194-195.