Nejlepší dny v celém roce podle Koránu

June 10, 2024 June 10, 2024

Vznešený Alláh praví:

وَأَذِّن فِي النَّاسِ بِالْحَجِّ يَأْتُوكَ رِجَالًا وَعَلَىٰ كُلِّ ضَامِرٍ يَأْتِينَ مِن كُلِّ فَجٍّ عَمِيقٍ ‎﴿٢٧﴾‏ لِّيَشْهَدُوا مَنَافِعَ لَهُمْ وَيَذْكُرُوا اسْمَ اللَّهِ فِي أَيَّامٍ مَّعْلُومَاتٍ

„A vyzývej lidi ke konání pouti, a nechť k tobě přijdou pěšky anebo jedouce na všelikých velbloudech rychlých, přicházejíce ze všech rozsedlin hlubokých, aby podali svědectví o užitečných darech jim uštědřených a aby vzpomínali jména Božího ve dnech známých …“ (Hadždž: 27-28)

Na jiném místě Alláh přísahá:

وَالْفَجْرِ ‎﴿١﴾‏ وَلَيَالٍ عَشْرٍ ‎﴿٢﴾‏ وَالشَّفْعِ وَالْوَتْرِ ‎﴿٣﴾‏

„Při úsvitu i při nocích deseti a při spárovaném a jedinečném.“ (Fedžr: 1-2)

 

Výklad citovaných koránských veršů

Podle konsenzu vykladačů Koránu odkazují výše uváděné „dny známé (arab. أيام معلومات ajjámun ma’lúmát)“ na prvních deset dní měsíce ذو الحجة Zu l-Hidždža.1

‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما řekl: „Dny známé odkazují na těchto deset dní.“2

Podle an-Newewího byl stejného názoru i Muhammed ibn Idrís aš-Šáfi’í.3 Stejného názoru byli podle Ibn Redžeba al-Hanbelího také ‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما, al-Hasan al-Basrí, ‘Atá, Mudžáhid, ‘Ikrima, Katáda a an-Nach’í. Totéž se uvádí i od Abú Hanífy a Ahmeda ibn Hanbel.4

Al-Beghawí říká:

„Známými dny jsou, jak uvádí většina vykladačů, prvních deset dní měsíce Zu l-Hidždža. Jako známé jsou označeny proto, že je všichni odpočítávají, neboť na konci této dekády probíhá pouť do Mekky.“5

Ibn Kesír dále vysvětluje význam oněch „nocí deseti“ takto:

„Odkazují na prvních deset dní Zu l-Hidždža, jak se uvádí od Ibn ‘Abbáse, Ibn Zubejra, Mudžáhida a vícero dalších autorit z řad zbožných předků i těch, co přišli po nich.“6

Ibnu l-Kajjim vidí v označení „noci“ arabskou stylistickou figuru a rétorickou praktiku, kdy je pomocí části označen celek:

„Tedy dnech deseti, dny jako časové úseky jsou pojmenovány podle nocí, které obsahují. Dobrý čin během těchto dní je u Alláha tak hodnotný, že se při těchto dnech rozhodl přísahat.“7

Ibn Redžeb s ním souhlasí a dodává:

„Alláh pro jejich význam při nich přísahá dohromady a u některých zvlášť. Úsvit může podle vykladačů nabídnout vícero obsahů, buď jde právě o úsvit specificky v těchto dnech, nebo o objevení se úsvitu, nebo o ranní modlitbu obecně, nebo o začátek dne, na který se myslí jako na celek. Pokud se myslí specifický, konkrétní úsvit, pak je to úsvit prvních deseti dní Zu l-Hidždža. A ještě pravděpodobnější je výklad, že se tím myslí konkrétně úsvit dne desátého, tedy dne oběti (arab. يوم النحر jewmu n-nahr), prvního dne svátku. Na základě všech těchto výroků jsou pak Alláhem do přísahy zahrnuty tyto dny celé ve své úplnosti. Deset nocí odkazuje na prvních deset v měsíci Zu l-Hidždža, což je správný názor většiny vykladačů z řad zbožných předků i těch po nich. Totéž se vícero podáními uvádí i od Ibn ‘Abbáse.“8

‘Abdurrahmán as-Se’dí dodává:

„V těchto prvních deseti dnech se nachází také den ‘Arefa, kdy poutníci stojí na planině ‘Arefát. Toho dne Alláh odpouští Svým služebníkům, což působí šejtánovi smutek. Neboť věru šejtán není viděn poníženější a odvrženější v žádný jiný den, nežli právě v den ‘Arefa. To proto, kolik v ten den vidí scházet z nebe andělů a milosti od Alláha pro Jeho služebníky. Navíc je během těchto dní vykonávána celá řada dobrých skutků a uctívání spojených s hadždžem a ‘umrou. A toto vše jsou tak velkolepé události, že zasluhují, aby při nich Alláh přísahal.“9

Následně Alláh přísahá při spárovaném a jedinečném, což vysvětluje Džábir ibn ‘Abdilláh رضي الله عنهما slovy Božího Posla صلى الله عليه وسلم:

إِنَّ الْعَشْرَ عَشْرُ الْأَضْحَى، وَالْوَتْرُ يَوْمُ عَرَفَةَ، وَالشَّفْعُ يَوْمُ النَّحْرِ

„Věru desátým z deseti je první den svátku, jedinečným je den ‘Arefa a spárovaným je den oběti.“10

Zvláštní hodnotu dne ‘Arefa dokládá hadís matky věřících ‘Áiše رضي الله عنها, dle níž Posel Boží صلى الله عليه وسلم říká:

مَا مِنْ يَوْمٍ أَكْثَرَ مِنْ أَنْ يُعْتِقَ اللَّهُ فِيهِ عَبْدًا مِنَ النَّارِ مِنْ يَوْمِ عَرَفَةَ وَإِنَّهُ لَيَدْنُو ثُمَّ يُبَاهِي بِهِمُ الْمَلاَئِكَةَ فَيَقُولُ مَا أَرَادَ هَؤُلاَءِ

„V žádný jiný den Alláh z Ohně nespasí více služebníků, nežli v Den ‘Arefa. Věru se spouští a chválí se jimi před anděly, řkouce: „Copak to ode mne chtějí?“11

 

Prvních deset dní v Sunně

O mimořádném významu těchto dní hovoří i četná podání v Sunně.

‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Božíصلى الله عليه وسلم řekl:

مَا الْعَمَلُ فِي أَيَّامِ الْعَشْرِ أَفْضَلَ مِنَ الْعَمَلِ فِي هَذِهِ

„Není činu, který by, vykonaný v jiných dnech, byl hodnotnější, nežli je čin vykonaný v těchto deseti.“

Na to se někteří přítomní zeptali: „To ani džihád na cestě Boží?“

Posel Boží صلى الله عليه وسلم jim odvětil:

وَلاَ الْجِهَادُ، إِلاَّ رَجُلٌ خَرَجَ يُخَاطِرُ بِنَفْسِهِ وَمَالِهِ فَلَمْ يَرْجِعْ بِشَىْءٍ ‏

„Ani džihád, kdomě muže, který vyrazí a vystavuje nebezpečí i sebe sama i svůj majetek a nic z toho se nevrátí.“12

Ibn Tejmíja vysvětluje:

„Věnovat se během prvních desíti dní měsíce Zu l-Hidždža uctívání je lepší, nežli bojovat na cestě Boží tak dlouho, dokud by při tom boji člověk nepřišel o život a celé své jmění.“13

Ibn Redžeb říká:

„Tento hadís je důkazem, že na světě není žádného činu v jiný den, který by byl u Alláha milejší, nežli uctívání v tyto dny. Z tohoto pravidla není výjimky. A pokud jsou tyto činy u Alláha nejmilejší, potom jsou u Něj i nejhodnotnější.“14

‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:

ما من أيّامٍ أفضَلَ عندَ اللهِ ولا أحَبَّ إليه فيهنَّ العمَلُ من هذه الأيّامِ أيّامِ العَشْرِ؛ فأكْثِروا فيهنَّ منَ التَّحميدِ، والتَّهليلِ، والتَّكبيرِ.

„Není dní u Alláha hodnotnějších, kdy by u Něj byl dobrý skutek milejší, nežli těchto prvních deset dní. Proto v nich Alláha co nejvíce chvalte, vzpomínejte Jeho Jedinost a velebte.“15

‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:

مَا مِنْ عَمَلٍ أَزْكَى عِنْدَ اللَّهِ عَزَّ وَجَلَّ وَلَا أَعْظَمَ أَجْرًا مِنْ خَيْرٍ يَعْمَلُهُ فِي عَشْرِ الْأَضْحَى

„Není žádného činu u Alláha Vznešeného čistějšího a velkolepějšího odměnou, nežli dobrého skutku v prvních deseti dnech před svátkem oběti.“16

Podle jiného podání dodal také:

فأكثروا فيهن من التسبيح والتحميد والتكبير والتهليل…

„… proto v těchto dnech co nejvíce oslavujte, chvalte a velebte Alláha, zdůrazňujíce Jeho výlučné právo na uctívání.“17

Ibn Redžeb al-Hanbelí pravil:

„Toto je zlatá příležitost. Toto je zlatá příležitost. Nepromarněte šanci tyto výjimečné dni využít. Nejsou žádné jiné dni, které by byly lepší a významnější, nežli tyto.“18

Džábir رضي الله عنه také vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:

أفضل أيام الدنيا أيام العشر

„Nejlepšími dny na tomto světě je prvních deset dní.“19

Podle al-Munáwího se zde myslí právě první dekáda měsíce Zu l-Hidždža.20

Podle Ibn Tejmíji se jim nevyrovná ani posledních deset dní Ramadánu, ačkoli posledních deset nocí ramadánu je samo o sobě hodnotnějších, než prvních deset nocí v Zu l-Hidždža.21

Ibn Hadžer al-‘Askalání řekl:

„Důvodem tak mimořádného významu prvních desíti dní Zu l-Hidždža je, že v sobě spojují všechny hlavní činy uctívání – půst, modlitbu, milodary, vzpomínání Alláha i hadždž. A toto nikdy jindy nenastává.“22

Také pravil:

„Zřejmým důvodem pro tak velký význam těchto prvních deseti dní Zu l-Hidždža je, že se jedná o sezónu, v níž se potkává tolik různých a rozmanitých podob uctívání, jako modlitba i půst, milodar i hadždž. A k tomuto nedochází nikdy jindy v roce.“23

 

Mnohost dobrých skutků během tohoto období

Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín vyjmenoval celou řadu zbožných skutků a dobrých činů, které mají být v této době vykonávány:

„Tyto zbožné skutky jsou rozmanité: recitace Koránu, vzpomínání Alláha, oslavování Alláha, chválení Alláha, pronášení svědectví tewhídu, velebení Alláha, vybízení k dobru a odvracení od zla, modlitba, almužna, dobro vůči rodičům a utužování rodinných vztahů. Podob dobrých činů je bezpočet. Pokud během těchto dní dáte milodarem jediný dirham a pokud druhý dáte v posledních dnech Ramadánu, který z milodarů bude hodnotnější? Milodar během prvních deseti dní Zu l-Hidždža! Ten bude u Alláha milejší dokonce i než milodar v posledních deseti dnech Ramadánu.“24

Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín také řekl:

„Lidé jsou nedbalí v pohledu prvních deseti dní měsíce Zu l-Hidždža. Proto je úkolem hledačů nauky objasňovat masám jejich hodnotu. Lidé mají rádi, když se jim připomenou dobré skutky, nicméně i sami studenti nauky zapomínají na to, aby je k tomu povzbuzovali.“25

Tyto dny jsou časem, kdy se pokorně obracíme k Alláhu a kajícně se k němu navracíme, prosíme o Jeho požehnání, zpytujeme vlastní svědomí a zvedáme k Alláhu ruce s prosbou o odpuštění. Toto je sezóna dobra, požehnaných okamžiků a příležitostí konat dobro.

Jedná se jen o několik málo dní, o omezený počet rychle ubíhajíících hodin, které velmi rychle uplynou. Proto je naplňme tím, co nám bude na onom světě ku prospěchu a mějme se napozoru před vším, co činí naše srdce zatvrzelými a díky čemuž zapomeneme na hodnotu těchto chvil, díky čemuž budeme odvedeni od konání dobra a díky čemuž oslabí naše odhodlání prosit Alláha o odpuštění.

 

Deset rad v prvních deseti dnech měsíce Zu l-Hidždža

1. Je to ve skutečnosti jen devět postních dní, k nimž se jako desátý přidává den Svátku, kdy je podle konsenzu islámských učenců zakázáno se postit.

2. Půst je doporučován po všech těchto prvních devět dní a vrcholí půstem v den ‘Arefa. Toto doporučení se vztahuje pro všechny, kteří tohoto roku nejsou přítomni v Mekce a nespoluúčastní se na rituálech pouti.

3. Během všech těchto dní je obzvláště vhodné co nejvíce vzpomínat Alláha všemi obecnými větami ذكر zikru. Z Boží milosti bylo těchto prvních deset dní učiněno těmi nejlepšími v celém roce a mezi tím nejlepším uctíváním, které je v souvislosti s nimi skloňováno a které patří vůbec k těm nejjednodušším a nejsnadnějším – a tím je právě zikr. Alláh ho vzpomíná obzvláště právě kvůli jeho snadnosti. Kdokoli zatouží po odměně, obdrží ji. A tato odměna není odepřena nikomu, leda tomu, kdo si zaslouží ji nezískat.

4. Z nich nejvýznamnější je pronášení تكبير tekbíru, tedy provolání „Alláh je největší (arab. الله أكبر Alláhu akbar).“ Toto se týká všech těchto dní. Tekbír během těchto dní můžeme rozdělit na nevymezený a vymezený. Nevymezený začíná nástupem prvního dne z této dekády a končí až západem slunce posledního dne tešríku, dne 13. Zu l-Hidždža. Vymezený tekbír pro ty, kteří se neúčastní hadždže, začíná po fedžru v den ‘Arefa a pokračuje až do ‘asru posledního dne tešríku. Pro poutníky začíná polednem v den oběti a pokračuje až do ‘asru posledního dne tešríku. Od úsvitu dne ‘Arefa až do západu slunce posledního dne tešríku se oba překrývají. To je celkem pět dní.26

5. Obzvláště je ve všech deseti těchto dnech doporučováno číst Korán, kolik jen člověk dokáže a také rozdávat milodary.

6. Vrcholem půstu v těchto dnech je půst dne ‘Arefa, který má mimořádný význam, shodně tomu, co Abú Katáda رضي الله عنه, slyšel od Posla Božího صلى الله عليه وسلم:

صِيَامُ يَوْمِ عَرَفَةَ أَحْتَسِبُ عَلَى اللَّهِ أَنْ يُكَفِّرَ السَّنَةَ الَّتِي قَبْلَهُ وَالسَّنَةَ الَّتِي بَعْدَهُ…

„…za půst v den ‘Arefa počítám, že mi Alláh smaže hříchy za rok předcházející i za ten následující.“27 Myšleny jsou drobné prohřešky nevyžadující pokání.

7. Poutní sezóna nekončí 10. dnem, dnem svátku, ale pokračuje dalšími dny, tzv. أيام التشريك ajjámu t-tešrík, tj. 11., 12. a 13. den měsíce, kdy poutníci stále setrvávají v údolí Miná, shodně Božím Slovům:

وَاذْكُرُوا اللَّهَ فِي أَيَّامٍ مَّعْدُودَاتٍ ۚ فَمَن تَعَجَّلَ فِي يَوْمَيْنِ فَلَا إِثْمَ عَلَيْهِ وَمَن تَأَخَّرَ فَلَا إِثْمَ عَلَيْهِ ۚ لِمَنِ اتَّقَىٰ ۗ وَاتَّقُوا اللَّهَ وَاعْلَمُوا أَنَّكُمْ إِلَيْهِ تُحْشَرُونَ

„Vzpomínejte Boha ve stanovených dnech! A kdo si pospíší o dva dny, nebude to hřích, a kdo se opozdí o dva dny, ani to nebude hříchem! A to platí pro toho, kdo je bohabojný. A bojte se Boha a vězte, že u Něho budete shromážděni.“ (Bekara: 203)

8. Předepsáno je přinést v tyto dny obětinu a tento skutek je v závislosti na intepretacích různých mezhebů buď povinností každého plátce zekátu, jak tvrdí oficiální názor hanefíjského mezhebu, jedno podání od Málika a jak preferoval Ibn Tejmíja, anebo podle většinového názoru silně doporučeným a bohulibým aktem pro každého, kdo je toho schopen.28

9. Kdokoli si sám přeje obětovat, ať už obětování provede sám anebo přes zplnomocněnce, by si neměl stříhat vlasy a nehty, i když možná nejde o přímý zákaz. Toto se nevztahuje na někoho, kdo je zplnomocněn, ale sám obětinu za sebe nezamýšlí.

Učenci se však neshodují na tom, zda tento předpis hovoří o zákazu či jen o zavrženíhodnosti, případně není relevantní vůbec. Podle první skupiny, kam patří Se’íd ibn Musejjib, ar-Rabí’a, Ahmed, Ishák, Ibnu l-Munzir a Dáwúd az-Záhirí, jsou tyto činy pro obětníka zakázány shodně explicitnímu znění hadísu matky věřících Umm Selemy رضي الله عنها, v němž Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:

إِذَا دَخَلَتِ الْعَشْرُ وَأَرَادَ أَحَدُكُمْ أَنْ يُضَحِّيَ فَلاَ يَمَسَّ مِنْ شَعَرِهِ وَبَشَرِهِ شَيْئًا

„Pokud kdokoli z vás zamýšlí obětovat, nechť po svém vstupu do deseti dní měsíce nic neodnímá ze svých vlasů a nechtů.“29

Podle druhé skupiny učenců je toto dovoleno shodně hadísu ‘Áiše رضي الله عنها, která řekla: „Svýma rukama jsem pletla věnec na obětního velblouda od Posla Božího صلى الله عليه وسلم. Posel Boží صلى الله عليه وسلم velbloudovi věnec nasadil a poslal ho do Mekky po mém otci. A dokud naše obětina nebyla poražena, Poslu Božímu صلى الله عليه وسلم nic z toho, co mu Alláh již dříve dovolil, nebylo zakázáno.“30

Tohoto názoru se drží Abú Hanífa a podle jednoho podání Málik. Podle aš-Šáfi’ího a velké většiny učenců jeho mezhebu je to zavrženíhodné, stejně jako podle druhého podání od Málika.31

10. Svátek oběti trvá čtyři dny, samotný den obětování a k tomu navíc i tři dny tešríku, kdy poutníci pobývají na Miná, protože Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:

أَيَّامُ التَّشْرِيقِ أَيَّامُ أكل وَشرب وَذكر الله

„Dni tešríku jsou dny jídla, pití a vzpomínání Alláha.“32

Na základě citovaných zdrojů sestavil: Alí Větrovec

  1. Tento konsezus uvádějí al-Beghawí v Me’álimu t-tenzíl, 5/379; a Ibn Kesír v Tefsíru l-Kur´áni l-‘Azím, 5/415.
  2. Zaznamenal Ibn Kesír v Tefsíru l-Kur´áni l-‘Azím, 3/205.
  3. Viz al-Azkár, str. 209.
  4. Viz Latáifu l-me’árif, str. 361.
  5. Viz Me’álimu t-tenzíl, 3/284.
  6. Viz Tefsíru l-Kur´áni l-‘Azím, 4/459.
  7. Viz at-Tibjánu fí aksámi l-Kur´án, str. 18.
  8. Viz Latáifu l-me’árif, str. 360.
  9. Viz Tejsíru l-Kerími r-Rahmán, str. 923.
  10. Zaznamenali Ahmed v Musnedu, hadís č. 14511; a an-Nesáí v as-Sunenu l-kubrá, hadís č. 11672. Pravděpodobněji jde však o slova samotného Džábira a nikoli Proroka صلى الله عليه وسلم, jak uvádí i Ibn Kesír v Tefsíru l-Kur´áni l-‘Azím, 8/413. Jako hadís je al-Albání ocenil jako slabé podání v Da’ífu l-Džámi’, hadís č. 1508.
  11. Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1348.
  12. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 969.
  13. Viz al-Fetáwá l-kubrá, 5/342.
  14. Viz Latáifu l-me’árif, str. 351.
  15. Zaznamenali v různých verzích Ahmed v Musnedu, hadís č. 5446 a toto je jeho znění; ‘Abd ibn Humejd v Musnedu, hadís č. 805; a al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, hadís č. 3750. Všichni vypravěči jsou spolehliví, kromě Zejda ibn Abí Zijáda, v němž je jistá slabost, jak uvádí Šu’ajb al-Arnáút v Šerhu Muškili l-ásár, hadís č. 2971. Jako hasan ho proto dokládá al-‘Irákí v at-Takjídu we l-ídáh, hadís č. 474.
  16. Zaznamenali ad-Dárimí v Sunenu, hadísy č. 1774 a 1815; a al-Munzirí v at-Terghíbu we t-terhíb, 2/124. Jako hasan ho doložil al-Albání v Irwáu l-ghalíl, 3/398.
  17. Zaznamenali at-Taberání v al-Mu’džemu l-kebír, 3/110; al-Anberí v al-Mešícha, 1/161 a 2/160; a al-Munzirí v at-Terghíbu we t-terhíb, 2/124. Jako hasan ho doložil al-Albání v Ibidum.
  18. Viz Letáifu l-me’árif, 1/274.
  19. Zaznamenal al-Hajsemí v Kešfu l-astár, hadís č. 1128; jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 1133.
  20. Viz Fejdu l-Kadír, 2/51.
  21. Viz Medžmú’u l-fetáwá, 25/287.
  22. Viz Fethu l-Bárí, 2/460.
  23. Viz Fethu l-Bárí, 2/534.
  24. Viz al-Likáu š-šehrí, 2/10.
  25. Viz Medžmú’u l-fetáwá, 25/189.
  26. Viz Sa’d al-Chaslán v Medžálisu ‘ašri Zi l-Hidždža, str. 18-19.
  27. Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1162.
  28. Více informací o předpisech obětiny a názorech jednotlivých autorit na její povinnost viz zde: https://www.e-islam.cz/islamsko-pravni-predpisy-o-obetine/
  29. Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1977.
  30. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1700.
  31. Názory jednotlivých učenců na tuto problematiku konzultuj v dílech al-Mughní, 9/346; Me’álimu s-sunen, 2/196; at-Temhíd, 17/235; Šerhu s-Sunna, 4/348; aI-Minhádž, 13/116; aI-Medžmú’, 8/363; aI-Mufhim, 5/382; Hiljetu l-‘ulemá, 3/371-372; ‘Umdetu l-kárí, 21/158; a Bezlu l-medžhúd, 13/12.
  32. Od Abu l-Melíha Nubejše al-Huzelího رضي الله عنه zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1141.