بسم الله الرحمن الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ ٱتَّقُوا۟ ٱللَّـهَ وَقُولُوا۟ قَوْلًا سَدِيدًا يُصْلِحْ لَكُمْ أَعْمَـٰلَكُمْ وَيَغْفِرْ لَكُمْ ذُنُوبَكُمْ ۗ وَمَن يُطِعِ ٱللَّـهَ وَرَسُولَهُۥ فَقَدْ فَازَ فَوْزًا عَظِيمًا
„Vy, kteří věříte! Bojte se Boha a mluvte slova přímá! Bůh pak pro vás zlepší skutky vaše a odpustí vám hříchy vaše. A kdo poslouchá Boha a posla Jeho, ten již dosáhl úspěchu nesmírného.” (Ahzáb: 70-71)
Milí bratři v islámu!
Vznešený Alláh cituje slova Proroka Músá/Mojžíše, mír s ním, svému lidu:
قَالَ مُوسَىٰ لِقَوْمِهِ اسْتَعِينُوا بِاللَّهِ وَاصْبِرُوا ۖ إِنَّ الْأَرْضَ لِلَّهِ يُورِثُهَا مَن يَشَاءُ مِنْ عِبَادِهِ ۖ وَالْعَاقِبَةُ لِلْمُتَّقِينَ
„Proste Boha o pomoc a buďte trpěliví, vždyť země Bohu náleží a On v dědictví ji dává tomu, komu chce ze služebníků Svých. A šťastný konec náleží bohabojným!“ (A’ráf: 128)
‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم vyprávět:
لَمَّا كَانَتْ اللَّيْلَةُ الَّتِي أُسْرِيَ بِي فِيهَا ، أَتَتْ عَلَيَّ رَائِحَةٌ طَيِّبَةٌ ، فَقُلْتُ : يَا جِبْرِيلُ ، مَا هَذِهِ الرَّائِحَةُ الطَّيِّبَةُ ؟ فَقَالَ : هَذِهِ رَائِحَةُ مَاشِطَةِ ابْنَةِ فِرْعَوْنَ وَأَوْلادِهَا ، قَالَ : قُلْتُ : وَمَا شَأْنُهَا ؟ قَالَ : بَيْنَا هِيَ تُمَشِّطُ ابْنَةَ فِرْعَوْنَ ذَاتَ يَوْمٍ ، إِذْ سَقَطَتْ الْمِدْرَى مِنْ يَدَيْهَا ، فَقَالَتْ : بِسْمِ اللَّهِ ، فَقَالَتْ لَهَا ابْنَةُ فِرْعَوْنَ: أَبِي؟ قَالَتْ: لا ، وَلَكِنْ رَبِّي وَرَبُّ أَبِيكِ اللَّهُ ، قَالَتْ : أُخْبِرُهُ بِذَلِكَ ! قَالَتْ : نَعَمْ ، فَأَخْبَرَتْهُ ، فَدَعَاهَا فَقَالَ : يَا فُلانَةُ؛ وَإِنَّ لَكِ رَبًّا غَيْرِي؟ قَالَتْ : نَعَمْ ؛ رَبِّي وَرَبُّكَ اللَّهُ ، فَأَمَرَ بِبَقَرَةٍ- أو نُقرَةٍ – مِنْ نُحَاسٍ فَأُحْمِيَتْ ، ثُمَّ أَمَرَ بِهَا أَنْ تُلْقَى هِيَ وَأَوْلادُهَا فِيهَا، قَالَتْ لَهُ : إِنَّ لِي إِلَيْكَ حَاجَةً ، قَالَ : وَمَا حَاجَتُكِ ؟ قَالَتْ : أُحِبُّ أَنْ تَجْمَعَ عِظَامِي وَعِظَامَ وَلَدِي فِي ثَوْبٍ وَاحِدٍ وَتَدْفِنَنَا، قَالَ: ذَلِكَ لَكِ عَلَيْنَا مِنْ الْحَقِّ ، قَالَ: فَأَمَرَ بِأَوْلادِهَا فَأُلْقُوا بَيْنَ يَدَيْهَا وَاحِدًا وَاحِدًا إِلَى أَنْ انْتَهَى ذَلِكَ إِلَى صَبِيٍّ لَهَا مُرْضَعٍ، وَكَأَنَّهَا تَقَاعَسَتْ مِنْ أَجْلِهِ، قَالَ: يَا أُمَّهْ؛ اقْتَحِمِي فَإِنَّ عَذَابَ الدُّنْيَا أَهْوَنُ مِنْ عَذَابِ الْآخِرَةِ ، فَاقْتَحَمَتْ
„V noci mé Noční cesty ke mně zavanula nádherná vůně. Zeptal jsem se: „Džibríle, co je to za libou vůni?“ Odpověděl mi: „Toto je vůně kadeřnice faraonovy dcery a dětí této kadeřnice.“ „Co s nimi bylo?“ zeptal jsem se a on mi odpověděl: „Když jednou vyčesávala vlasy faraonově dceři, vypadl jí hřebínek z rukou a ona řekla: „Ve Jménu Božím.“ „Ve jménu mého otce?“ podivila se faraonova dcera. „Nikoli,“ pravila kadeřnice, „pánem mým i tvého otce je Alláh!“ „Ty snad máš nějakého pána mimo mého otce?“ vykřikla se na ni faraonova dcera. „Ano, Alláha!“ trvala na svém kadeřnice. „Zpravím o tom otce!“ vyhrožovala se jí faraonova dcera. „Klidně,“ stála si za svým kadeřnice. Faraon si kadeřnici předvolal a pak se na ni obořil: „Ó ty a ty, máš snad nějakého pána kromě mne?“ „Ano, Pánem mým i tvým je Alláh!“ řekla kadeřnice hrdě. Potom poručil přinést obrovský měděný kotel, který rozpálili dožhava a pak přikázal do něj naházet její vlastní děti i ji. Kadeřnice řekla faraonovi: „Mám na tebe jen jedinou prosbu.“ „Jakou?“ zeptal se faraon. „Přála bych si sesbírat všechny kosti své i mých dětí a zabalit je do jediného plátna a pohřbít takto spolu.“ „Budiž, jak se ti zlíbí!“ svolil faraon. A potom poručil naházet její děti do kotle, přímo před jejíma očima jedno po jednom, od nejstaršího až po to nejmenší, kojence, kterého ještě držela v náruči. Jakoby kvůli němu polevila a zůstala stát, ale on zázračně promluvil, řka: „Maminko! Nepolevuj a pokračuj dál, věru trest na tomto světě je lehčí, nežli trest na světě onom.“ A ona pokračovala dál.“1
Na celém příběhu této umučené ženy a jejích povražděných dětí vidíme, že navzdory vší tragičnosti hlavní hrdinka jde dál svou cestou a triumfuje. Zdá se světskými měřítky poraženou – ani nezachrání své děti a ani sebe a všichni umírají příšernou smrtí – ale ve skutečnosti je to ona, kdo vítězí.
Ona nepropadá poraženecké mentalitě oběti, což, jak uvidíme, ostře kontrastuje s mnoha jinými příběhy Músáova lidu. Proto nepropadejme poraženecké mentalitě oběti. Ta člověka svazuje a sráží, spoutává ho pocity bezmoci a takto smýšlející člověk pak nenalézá cestu ze svého zoufalství. Na každý návrh pomoci nachází sto důvodů, proč změna nezafunguje. Takovými negativními myšlenkami se ubíjí svobodný a chrabrý lidský duch, což vidíme i v příkladě dialogu Músá a jeho prchajícího lidu, když spatřili na obzoru své pronásledovatele:
فَلَمَّا تَرَاءَى الْجَمْعَانِ قَالَ أَصْحَابُ مُوسَىٰ إِنَّا لَمُدْرَكُونَ ﴿٦١﴾ قَالَ كَلَّا ۖ إِنَّ مَعِيَ رَبِّي سَيَهْدِينِ ﴿٦٢﴾
„Když obě skupiny se spatřily, druhové Mojžíšovi zvolali: „Teď vskutku dostiženi jsme!“ I pravil Mojžíš: „Však nikoliv, vždyť Pán můj je se mnou a On povede mne!“ (Šu’ará: 61-62)
Poraženecká mentalita oběti ruší islámský imperativ loajality k víře a věřícím a distance od nevíry a nevěřících, vyjádřeného Božími slovy:
لَّا يَنْهَاكُمُ اللَّهُ عَنِ الَّذِينَ لَمْ يُقَاتِلُوكُمْ فِي الدِّينِ وَلَمْ يُخْرِجُوكُم مِّن دِيَارِكُمْ أَن تَبَرُّوهُمْ وَتُقْسِطُوا إِلَيْهِمْ ۚ إِنَّ اللَّهَ يُحِبُّ الْمُقْسِطِينَ ﴿٨﴾ إِنَّمَا يَنْهَاكُمُ اللَّهُ عَنِ الَّذِينَ قَاتَلُوكُمْ فِي الدِّينِ وَأَخْرَجُوكُم مِّن دِيَارِكُمْ وَظَاهَرُوا عَلَىٰ إِخْرَاجِكُمْ أَن تَوَلَّوْهُمْ ۚ وَمَن يَتَوَلَّهُمْ فَأُولَٰئِكَ هُمُ الظَّالِمُونَ ﴿٩﴾
„Bůh vám nezakazuje, abyste byli dobří a spravedliví vůči těm, kdož nebojovali proti vám kvůli náboženství a nevyhnali vás z příbytků vašich, neboť Bůh věru miluje poctivé. Avšak Bůh vám zakazuje brát si za přátele ty, kteří proti vám bojovali kvůli náboženství, a ty, kteří vás vyhnali z příbytků vašich, a ty, kteří pomáhali při vašem vyhánění. A ti, kdož se s nimi budou přátelit, jsou nespravedliví!“ (Mumtehina: 8-9)
Díky poraženecké mentalitě pak vznikají páté kolony pokrytců a malověrných, zrazující upřímné věřící a usilující o kapitulaci tváří v tvář nepříteli výměnou za nabídnutou iluzi bezpečí. Alláh Nejvyšší říká:
الَّذِينَ يَتَّخِذُونَ الْكَافِرِينَ أَوْلِيَاءَ مِن دُونِ الْمُؤْمِنِينَ ۚ أَيَبْتَغُونَ عِندَهُمُ الْعِزَّةَ فَإِنَّ الْعِزَّةَ لِلَّهِ جَمِيعًا
„Ti, kdož si berou nevěřící za přátele místo věřících, hledají snad u nich moc? Vždyť moc veškerá patří Bohu.“ (Nisá: 139)
Vznešený Alláh odsuzuje poraženeckou mentalitu a ukazuje nám její nebezpečí i v konfrontaci Músáova lidu s mocnými a silnými nepřáteli ve městě, když odmítli za sebe bojovat:
قَالُوا يَا مُوسَىٰ إِنَّا لَن نَّدْخُلَهَا أَبَدًا مَّا دَامُوا فِيهَا ۖ فَاذْهَبْ أَنتَ وَرَبُّكَ فَقَاتِلَا إِنَّا هَاهُنَا قَاعِدُونَ
„Však lidé zvolali: „Mojžíši, nevstoupíme nikdy do té to země, dokud v ní budou obři. Vytáhni ty a tvůj Pán a dejte se s nimi do boje, my zůstaneme sedět tady.“ (Máida: 24)
To je poraženecká mentalita oběti – stěžovat si neustále na všechny dokola a nikdy sám nevykonat nic pro zlepšení. Jít cestou nejmenšího odporu a obětovávat hodnotnější za méně hodnotné, což se u tohoto lidu projevilo ještě jednou, když pohrdli Božími dary stínu, many a křepelek, jak praví Alláh:
وَإِذْ قُلْتُمْ يَا مُوسَىٰ لَن نَّصْبِرَ عَلَىٰ طَعَامٍ وَاحِدٍ فَادْعُ لَنَا رَبَّكَ يُخْرِجْ لَنَا مِمَّا تُنبِتُ الْأَرْضُ مِن بَقْلِهَا وَقِثَّائِهَا وَفُومِهَا وَعَدَسِهَا وَبَصَلِهَا ۖ قَالَ أَتَسْتَبْدِلُونَ الَّذِي هُوَ أَدْنَىٰ بِالَّذِي هُوَ خَيْرٌ ۚ اهْبِطُوا مِصْرًا فَإِنَّ لَكُم مَّا سَأَلْتُمْ ۗ وَضُرِبَتْ عَلَيْهِمُ الذِّلَّةُ وَالْمَسْكَنَةُ وَبَاءُوا بِغَضَبٍ مِّنَ اللَّهِ
„A hle, řekli jste: „Mojžíši, nelze nám snášet stále potravu jedinou. Popros Pána svého za nás, aby pro nás dal vyrůst z toho, co plodí země, zelenině, okurkám, česneku, čočce a cibuli!“ I řekl Mojžíš: „Přejete si vyměnit to, co lepší je, za mnohem horší? Sestupte do Egypta, tam budete mít to, co si žádáte!“ A postihl je nedostatek a bída a pocítili hněv Boží.“ (Bekara: 61)
Naší největší chybou je, že vychováváme své syny ke hře na uplakané chudáčky, kteří se psychicky zhroutí při první životní výzvě. Při sebemenším problému v zaměstnání, rodině či společnosti odvrhujeme modlitbu, předpisy islámu i vnější znaky naší islámskosti, Korán i Sunnu hážeme za záda, abychom lépe zapadli, aby nebylo vidět, kdo jsme a vymlouváme se, že to či ono nejde. Vychovávejme naopak své děti hrdé na svůj islám a jeho symboly a učme je se islámu nikdy za žádnou cenu nezříci. Pamatujme, že na silného si nikdo nedovolí, zatímco bezmocný slaboch útoky přitahuje.
Ve stejném duchu hovoří i Posel Boží صلى الله عليه وسلم, když v hadísu od ‘Abdulláha ibn Omara رضي الله عنهما říká:
إِذَا تَبَايَعْتُمْ بِالْعِينَةِ وَأَخَذْتُمْ أَذْنَابَ الْبَقَرِ وَرَضِيتُمْ بِالزَّرْعِ وَتَرَكْتُمُ الْجِهَادَ سَلَّطَ اللَّهُ عَلَيْكُمْ ذُلاًّ لاَ يَنْزِعُهُ حَتَّى تَرْجِعُوا إِلَى دِينِكُمْ
„Když se začnete věnovat přeprodávání, chytíte se kravských ocasů, spokojíte se s obděláváním a zanecháte džihádu, Alláh vás zachvátí ponížením, které z vás nesejme, dokud se nenavrátíte ke svému náboženství!“2
Proto řešme sami své problémy, neukazujme prstem na druhé, ale věnujme pozornost sobě. Za problémy naší místní komunity i ummy jako celku neseme vinu především my sami. Prolitá krev muslimů ulpívá především na našich rukou. Jsme vinni za naši bezzubost a neschopnost rázné akce. Za nevychovanost, kriminalitu a gangsterské chování valné části muslimské mládeže v metropolích Evropy, za hamižnost, drogy, alkohol, hazard, nedostatek islámské morálky, ctností a zbožnosti v našich řadách, za asimilaci našich potomků do společnosti nevěřících a přijetí jejich pravidel a zvyklostí, za zkorumpovanost a proradnost našich vládnoucích elit – za to vše můžeme primárně my a nikoli naši nepřátelé.
(…)
Služebníci Boží
Vznešený Alláh nás volá a povzbuzuje:
وَلَا تَهِنُوا وَلَا تَحْزَنُوا وَأَنتُمُ الْأَعْلَوْنَ إِن كُنتُم مُّؤْمِنِينَ
„Neochabujte, nermuťte se, vždyť přece budete mít vrch, jste-li věřící!“ (Áli ‘Imrán: 139)
Poraženecká mentalita je důvodem, proč se muslimům v posledních desetiletích opakuje historie genocid na mnoha místech, jako na Balkáně či v Palestině. Společný jmenovatel všech těchto příběhů je jasný: Rvi se sám za sebe! Nenechej, aby za tebe bojovali druzí, aby ses potom nestal jejich otrokem. Buď proto jako svobodomyslný a nepoddajný, nezkrocený vlk, co s vyceněnými zuby bojovně střeží vše, co mu právem náleží, a nebuď jako ochočený úlisný pes, co tomu, kdo ho bije přes hřbet, poníženě líže nohy a čeká, až mu hodí ohlodanou kost! Buď jako dlouhý ostrý trn, na který se všichni bojí šlápnout, a nikoli jako slizká hrouda bláta, která se přizpůsobí každé podrážce! Neházej svou tvář nikomu pod nohy, pokud ještě nějakou tvář vůbec máš!
A skončím koránským veršem, v němž Vznešený Alláh praví:
تِلْكَ مِنْ أَنبَاءِ الْغَيْبِ نُوحِيهَا إِلَيْكَ ۖ مَا كُنتَ تَعْلَمُهَا أَنتَ وَلَا قَوْمُكَ مِن قَبْلِ هَٰذَا ۖ فَاصْبِرْ ۖ إِنَّ الْعَاقِبَةَ لِلْمُتَّقِينَ
„A toto je jedna ze zvěstí skrytých, které ti dáváme jako zjevení a které ani ty, ani lid tvůj jste před tím neznali. Buď tedy trpělivý, vždyť bohabojným patří konec šťastný!“ (Húd: 49)
Prosíme Alláha, aby sjednotil tuto ummu, navrátil jí její ztracenou slávu a pomohl jí proti jejím nepřátelům na světě tomto a aby nás všechny uvedl do zahrad Ráje na světě onom. Ó Alláhu, pomož utlačovaným muslimům, požehnej muslimům usilujícím na cestě Boží a přijmi jejich mučedníky. Ámín!
- Zaznamenali s drobnými odchylkami Ahmed v Musnedu, hadís č. 2821 a toto je jeho verze; al-Hákim v al-Mustedreku, hadís č. 3835; Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 2903; at-Taberání v al-Mu’džemu l-kebíru, hadís č. 12280. Jako hasan ho doložil Šu’ajb al-Arnáút v Techrídžu l-Musned, 5/30-31.
- Zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 3462; al-Bezzár v Musnedu, hadís č. 5887; a at-Taberání v Musnedu š-Šámíjín, hadís č. 2417. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Ghájetu l-merám, hadís č. 160.