OTÁZKA: Kolik rek’át se má správně modlit modlitba teráwíh? Je pravda, že přidávat nad jedenáct rek’át je inovace? Co dělat v případě, že se imám modlí více? Je možno po osmi rek’átech odejít?
ODPOVĚĎ:
OTÁZKA: Kolik rek’át se má správně modlit modlitba teráwíh? Je pravda, že přidávat nad jedenáct rek’át je inovace? Co dělat v případě, že se imám modlí více? Je možno po osmi rek’átech odejít?
ODPOVĚĎ:
Nepovinná noční modlitba تراويح teráwíh je ozdobou měsíce ramadánu a patří k tomuto vznešenému měsíci stejně neodmyslitelně, jako půst přes den. Blaze tomu, kdo k ní spěchá a vykonává ji za imámem, v mešitě společně s ostatními. Ten, který vykonává tertáwíh doma, činí dobře, ale přichází o dodatečnou část odměny za něj. A ten, který ho nevykonává, sice nehřeší, ale přichází o nevyčíslitelné požehnání, dobrodiní a odměnu.
Imám Jahjá an-Newewí řekl:
„Modlitba teráwíh je doporučená konsensem islámských učenců.“ [1]
Důkazem je hadís, v němž Abú Zerr al-Ghifárí رضي الله عنه vyprávěl: „Postili jsme se s Poslem Božím صلى الله عليه و سلم, ale nemodlili jsme se společně noční modlitby, dokud z měsíce nezůstalo jen sedm (nocí). Potom nás on صلى الله عليه و سلم v modlitbách vedl třetinu noci. Potom nás až do šesté z nich v modlitbách nevedl. Šesté noci nás nevedl, avšak páté noci nás vedl celou první polovinu noci. Řekli jsme: „Posle Boží, budeš nás vést v modlitbách i po zbytek této noci?“ Odpověděl:
“ إِنَّهُ مَنْ قَامَ مَعَ الإِمَامِ حَتَّى يَنْصَرِفَ كُتِبَ لَهُ قِيَامُ لَيْلَةٍ
„Věruže, kdokoli stojí (v modlitbě) s imámem, dokud ten neskončí, tomu se zapíše, jakoby se modlil celou noc.“
Potom nás v modlitbě nevedl, dokud nezůstaly z měsíce poslední tři (noci). Třetí noc nás v modlitbě vedl, zavolal i svou rodinu a své ženy, aby se s námi modlily, dokud jsme se nezačali strachovat, že promeškáme náš úspěch.“
Jeden z vypravěčů tohoto hadísu, Džábir ibn Nufejr, se zeptal Abú Zerra, co se myslí tímto úspěchem. Abú Zerr odpověděl: „Suhúr.“ [2]
Abú ‘Ísá at-Tirmizí v pozmnámce k tomuto hadísu uvádí, že je hasan sahíh. Říká dále:
„Učenci se rozcházejí v přesném počtu rek’átů modlitby teráwíh. Někteří říkají, že je to čtyřicet jeden rek’át dohromady i s modlitbou witr. Toto je stanovisko a praxe učenců z Medíny. Většina učenců zastává názor, který se traduje od Omara, ‘Alího a dalších společníků Proroka صلى الله عليه وسلم – tedy že teráwíh se modlí dvacet rek’át. Toto je názor také Sufjána as-Sewrího, Ibn Mubáreka a aš-Šáfi’ího. Aš-Šáfi’í: „Toto jsem sám zažil v našich krajích, v Mekce se modlí dvacet rek’át.“ Podobné se uvádí i od Ahmeda s tím, že nad tuto mez nic nedodával. Ishák (ibn Ráhawejh) mu oponuje s tím, že se někdy modlil i čtyřicet jedna, jak se dochovalo v podání od Ubejje ibn Ka’ba. Od Ibn Mubáreka, Ahmeda a Isháka se také uvádí, že je to tolik rek’át, kolik se v měsíci ramadánu modlí imám. Od aš-Šáfi’ího se uvádí, že pokud se člověk modlí sám, může dodat nad tuto mez. To naznačují i podání od ‘Áiše, Nu’mána ibn Bešíra a Ibn ‘Abbáse.“
Nejlepším způsobem provedení modlitby teráwíh je ovšem modlit se osm rek’át a k tomu přidat 3 rek’áty modlitby witr, případně modlit se 10 rek’át, s delší recitací, delšími předklony i delším padáním na tvář.
Důkazem je podání od ‘Áiši رضي الله عنها, uvádějící, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم se v pozdní části noci modlil jedenáct rek’át a potom si lehl, dokud jej hlas muezína nezpravil o nástupu ranní modlitby. [3]
Šejch Muhammed Násiruddín al-Albání vysvětluje, proč je nejlepší modlit se zrovna osm rek’át:
„Po 20 let se Posel Boží صلى الله عليه و سلم během ramadánu i mimo ramadán nemodlil více než 11 rek’át. Mimo tato podání nemáme žádný důkaz ze Sunny, který by lidem bránil přidávat nad tento počet.
Jak potom někdo může říci, že je to bid’a? Bid’a je to, co chápeme ze slov Posla Božího صلى الله عليه و سلم:
كُلَّ بِدْعَةٍ ضَلاَلَةٌ وَكُلَّ ضَلاَلَةٍ فِي النَّارِ
„Každá inovace je bludem a každý blud je v Ohni.“ [4]
A co je potom chápáno jako bid’a? Konání ještě více dobrých skutků, které zavedl sám Posel Boží صلى الله عليه و سلم, avšak neurčil měrou, to jistě není.“ [5]
Na jiném místě řekl:
„Sunna Posla Božího صلى الله عليه و سلم je dvojího, či spíše trojího druhu: výrok, čin a tiché schválení. Je proto nezbytné čerpat Sunnu ze všech těchto tří typů, čímž předejdeme rozporu mezi jednotlivými jejími částmi. Pokud hovoříme o noční modlitbě a o Prorokem صلى الله عليه و سلم ustaveném principu, že noční modlitby se modlí v celcích po dvou, pak toto může zahrnovat modlitbu o celkovém počtu deseti, dvaceti, třiceti nebo kolik jen chcete rek’átech. Ale Posel Boží صلى الله عليه و سلم sám se nemodlíval více, než jedenáct.
Noční modlitba bývá nazývána صلاة الليل salátu l-lejl, صلاة القيام salátu l-kijám i صلاة التهجد salátu t-tehedždžud, všechny tyto názvy odkazují na jednu a tutéž věc. Modlete se tedy v částech po dvou, neuspěchávejte modlitbu, čtěte během ní z Koránu co jen chcete, a stání, předklon i padnutí na tvář během ní prodlužte.“ [6]
Nicméně dovoleno je i 20 i více, všechny způsoby jsou autentické a vše je to správně.
Šejchu l-islám Ibn Tejmíjja říká:
„Kdo smýšlí, že je noční modlitba v ramadánu omezena jen na určitý počet rek’átů Poslem Božím صلى الله عليه و سلم, ke kterému nemožno nic dalšího dodávat, ani z něj nic ubírat, chybuje.“ [7]
Šejch Sálih al-Fewzán dodal:
„Toto je očividné a je proto nepřístojné přít se o to do té míry, že se najdou někteří, kteří říkají, že dodávat cokoli nad jedenáct nebo třináct rek’át je bid’a. To by potom znamenalo, že Omar رضي الله عنه a další sahábové se dopouštěli inovace. Posel Boží صلى الله عليه و سلم nikdy přesný počet rek’átů na teráwíh nespecifikoval, spíše řekl:
مَنْ قَامَ رَمَضَانَ إِيمَانًا وَاحْتِسَابًا, غُفِرَ لَهُ مَا تَقَدَّمَ مِنْ ذَنْبِهِ
„Kdo se modlí ramadán s vírou a nadějí na odměnu, tomu budou odpuštěny jeho předchozí hříchy.“ [8]
Také řekl:
“ إِنَّهُ مَنْ قَامَ مَعَ الإِمَامِ حَتَّى يَنْصَرِفَ كُتِبَ لَهُ قِيَامُ لَيْلَةٍ
„Věruže, kdokoli stojí (v modlitbě) s imámem, dokud ten neskončí, tomu se zapíše, jakoby se modlil celou noc.“ [9]
Tedy nijak tento počet nespecifikoval. Přílišná tvrdost v této otázce jen zapřičiňuje bezohledná slova.
Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:
فَعَلَيْكُمْ بِمَا عَرَفْتُمْ مِنْ سُنَّتِي وَسُنَّةِ الْخُلَفَاءِ الرَّاشِدِينَ الْمَهْدِيِّينَ
„Na vás tedy je držet se toho, co znáte ze sunny mé a sunny pravověrných, správně vedených chalífů.“ [10]
A Omar je druhým pravověrným chalífou a sahábové se za ním modlili teráwíh 23 rek’áty (i s witrem) přímo v Prorokově صلى الله عليه و سلم mešitě.“ [11]
Důležité je tedy neodcházet ze společné modlitby dříve, než imám skončí. Jinak přicházíme o odměnu popisovanou v úvodním hadíse. Pokud bychom se modlili jen osm rek’át s tím, že je to nejautentičtější způsob vykonání teráwíhu, ale imám by se modlil dvacet, nezískali bychom ji.
Imám Ahmed řekl: „Nikdo by neměl opouštět modlitbu, dokud se imám nedomodlí až do konce.“ [12]
Abú Dáwúd dodává: „Viděl jsem imáma Ahmeda jak se v ramadánu modlí za imámem pořád, kromě jediné noci, kdy jsem nebyl přítomen já.“ [13]
Pokud ji chceme, je nutno vydržet do samého konce modlitby, dokud imám neskončí i witr, tak jako to učinil imám Ahmed. Tak uvádí i šejch Ibn Džibrín. [14]
Šejch Ibn Báz pravil:
„Sunnou je modlit se právě tolik, kolik se modlí i imám, i kdyby se modlil třiadvacet rek’át.“ [15]
Teráwíh je nepovinná modlitba, platí tedy pro ni podobné úlevy jako pro všechny ostatní nepovinné modlitby. Ten, pro něhož je obtížné kvůli přílišné délce recitace stát, se může modlit vsedě apod. Imám Ibn ‘Abdilberr pravil:
„Učenci se jednomyslně shodují, že v případě dobrovolné modlitby je možno modlit se vsedě i za imámem, který stojí.“ [16]
Nechť vám Alláh požehná a přijme vaše modlitby. Ámín.
________________________________________________
[1] Viz al-Medžmú’u, 3/363.
[2] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 806.
[3] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6310. O tom, že součástí tohoto počtu byl i minimálně jeden rek’át witru, hovoří podání v al-Buchárího Sahíhu, hadís č. 1139; v Sunenu Abú Dáwúda, hadís č. 1335, sahíh podle al-Albáního; v Sunenu an-Nesáího, hadísy č. 1696 a 1726 jako sahíh.
[4] Od Džábira ibn ‘Abdilláha رضي الله نه zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 1578 jako sahíh.
[5] Viz Silsiletu l-hudá we n-núr, č. 723.
[6] Viz Silsiletu l-hudá we n-núr, č. 694.
[7] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 22/272.
[8] Hadís je muttefekun ‘alejhi, od Abú Hurejry رضي الله عنه jej zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2009; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 759.
[9] Viz at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 806.
[10] Část z hadísu od Irbáda ibn Sáriji, zaznamenaného Ibn Mádžou v Sunenu, hadís č. 45.
[11] Viz Šerhu achsari l-muchtesarát, 1/183-284.
[12] Uvádí Safíjjurrahmán al-Mubárekfúrí v Tuhfetu l-ahwezí, 3/448.
[13] Ibidum.
[14] Viz Fetáwá šejchi Ibn Džibrín, 9/24.
[15] Viz Medžmú’u l-fetáwá Ibni Báz, 11/325.
[16] Viz al-Istizkár, 5/389.