Abú Hurejra رضي الله عنه uvedl, že Posel Boží ﷺ vyprávěl:
سأل موسى ربَّه عن ستِّ خصال؛ كان يظن أنَّها له خالصة، والسابعة لمْ يكن موسى يحبُّها
قال: يا ربِّ! أي عبادك أتقى؟ قال: الذي يذكر ولا ينسى.
قال: فأيُّ عبادك أهدى؟ قال: الذي يتبع الهدى.
Abú Hurejra رضي الله عنه uvedl, že Posel Boží ﷺ vyprávěl:
سأل موسى ربَّه عن ستِّ خصال؛ كان يظن أنَّها له خالصة، والسابعة لمْ يكن موسى يحبُّها
قال: يا ربِّ! أي عبادك أتقى؟ قال: الذي يذكر ولا ينسى.
قال: فأيُّ عبادك أهدى؟ قال: الذي يتبع الهدى.
قال: فأيُّ عبادك أحكم؛ قال: الذي يحكم للناس كما يحكم لنفسه.
قال: فأيُّ عبادك أعلم؟ قال: الذي لا يشْبعُ من العلم؛ يجمع علم الناس إلى علمه.
قال: فأيُّ عبادك أعزُّ؟ قال: الذي إذا قدر غفر.
قال: فأيُّ عبادك أغنى؟ قال: الذي يرضَى بما يُؤتى.
قال: فأيُّ عبادك أفقر؟ قال: صاحبٌ منقوصٌ.
„Músá عليه السلام se svého Pána zeptal na šestero vlastností, o kterých se domníval, že se jimi honosí výhradně on a zeptal se jej i na sedmou, kterou on sám velmi nemiloval.
Zeptal se: „Pane můj, kdo z Tvých služebníků je nejbohabojnější?“
„Ten, kdo si stále připomíná Alláha a nikdy nezapomíná,“ odpověděl Všemohoucí Alláh.
Zeptal se: „Kdo z Tvých služebníků je nejpřímější cestou veden?“
„Ten z nich, kdo následuje správné vedení,“ odpověděl Všemohoucí Alláh
Zeptal se: „Kdo z Tvých služebníků soudí nejlépe?“
„Ten z nich, kdo soudí pro lidi stejně, jako by rozsoudil sám sobě,“ odpověděl Všemohoucí Alláh.
Zeptal se: „Kdo z Tvých služebníků je nejznalejší?“
„Ten z nich, kdo nikdy není se sebou spokojen, nedokáže utišit svou žízeň po poznání a přidává i znalosti ostatních lidí ke své znalosti,“ odpověděl Vznešený Alláh.
Zeptal se: „Kdo ze Tvých služebníků je nejmocnějjší?“
„Ten z nich, který když získá převahu, tak odpustí,“ odpověděl Vznešený Alláh.
Zeptal se: „Kdo z Tvých služebníků je nejsobějstačnější?“
„Ten z nich, který je nejvíce spokojen s tím, čeho se mu dostalo,“ odpověděl Všemohoucí Alláh.
Potom se Músá zeptal: „Kdo z Tvých služebníků je nejnuznější?“ „Ten, který je stále v nedostatku,“ odpověděl Všemohoucí Alláh.“
Posel Božíﷺ dodal:
ليس الغنى عن ظهر؛ إنّما الغنى غنى النفس، وإذا أراد الله بعبد خيْراً؛ جعل غناه في نفسه، وتقاه في قلبه، وإذا أراد الله بعبد شرّاً جعل فقره بين عينيه.
„Soběstačnost není to, co je zjevné, věru soběstačnost je soběstačností vnitřní. Pokud si Alláh pro Svého služebníka přeje dobré, pak umístí do jeho já pocit soběstačnosti a do jeho srdce bohabojnost. A pokud si Alláh pro Svého služebníka přeje špatné, umístí mu před oči jeho nouzi kamkoli se otočí.“ [1]
Ibn Kesír vysvětlil užitý pojem صاحبٌ منقوصٌ sáhib menkús, znamenající přibližně „ten, který je stále v nedostatku,“ nebo „ten, který má pořád málo,“ takto:
„Někdo, kdo má stále málo a nikdy se nespokojí s tím, co mu bylo dáno a nárokuje si neustále více.“ [2]
Al-Albání dodává:
„To jest nuzný uvnitř sebe sama.“ [3]
Al-Albání také dále uvádí, že různé části tohoto vyprávění jsou doloženy jako sahíh hadísy v různých sbírkách, včetně obou sbírek Sahíh od Abú Hurejry a Abú Zerra رضي الله عنهما. Poslední dodatek uvádí i Ahmed od al-Hasana al-Basrího. [4]
_____________________________________
[1] Zaznamenali jej al-Charáití v Mekárimu l-achlák, 1/274, hadís č. 369; Ibn Asákír v Táríchu Dimešk, 17/367-368; a ad-Dejlemí v Sunenu 1/92 a 2/202 Jako sahíh jej doložil Ibn Hibbán v Sahíhu, 50/86; a jako hasan al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 3350.
[2] Viz Tárích Ibn Kesír, 1/291.
[3] Viz Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, 7/1058.
[4] Viz Ibid., 7/1059.