Vznešený Alláh pravil:
وَيُسَبِّحُ الرَّعْدُ بِحَمْدِهِ وَالْمَلَائِكَةُ مِنْ خِيفَتِهِ وَيُرْسِلُ الصَّوَاعِقَ فَيُصِيبُ بِهَا مَن يَشَاءُ وَهُمْ يُجَادِلُونَ فِي اللَّـهِ وَهُوَ شَدِيدُ الْمِحَالِ
Vznešený Alláh pravil:
وَيُسَبِّحُ الرَّعْدُ بِحَمْدِهِ وَالْمَلَائِكَةُ مِنْ خِيفَتِهِ وَيُرْسِلُ الصَّوَاعِقَ فَيُصِيبُ بِهَا مَن يَشَاءُ وَهُمْ يُجَادِلُونَ فِي اللَّـهِ وَهُوَ شَدِيدُ الْمِحَالِ
A slaví hrom chválu Jeho a stejně činí i andělé z bázně před Ním. On blesky vysílá a zasahuje jimi, koho chce, zatímco lidé se hádají o Bohu, jenž mocný je v prudkosti Své. (Ra’d:13)
Důvodem seslání tohoto verše byl podle Anase ibn Málika رضي الله عنه případ, kdy Posel Boží صلى الله عليه و سلم vyslal jednoho ze svých společníků k jednomu z vůdců modloslužebníků, aby jej vyzval k návratu ke Vznešenému Alláhu.
Dotyčný vůdce ovšem pyšně a s posměchem odvětil: „A z čehopak je vyroben onen Pán, ke kterému mne voláš? Ze železa, z bronzu, stříbra nebo ze zlata?“
Prorokův vyslanec se tedy vrátil zpět a o všem, co zažil, Prorokovi صلى الله عليه و سلم povyprávěl, načež jej Prorok صلى الله عليه و سلم vyslal zpět, ale dotyčný se vrátil se stejným výsledkem, jako předtím.
Vrátil se tedy podruhé, ale nezměnilo se vůbec nic. Vůdce reagoval stejným posměškem, vyslanec se vrátil k Prorokovi صلى الله عليه و سلم, zpravil ho o vůdcově reakci a Prorok صلى الله عليه و سلم jej za ním poslal zpět ještě i potřetí. Ale i potřetí se situace opakovala stejným způsobem, jako předtím.
Poté Alláh poslal blesk, který dotyčného vůdce zasáhl a usmrtil. Posel Boží صلى الله عليه و سلم pak dotyčnému vyslanci řekl:
إِنَّ اللَّهَ قَدْ أَهْلَكَ صَاحِبَكَ بَعْدَكَ
„Alláh věru poté, co jsi odešel, poslal na tvého společníka hrom a zničil ho.“
Poté Všemohoucí Alláh seslal výše citovaný verš. [1]
Šejchu l-islám Ibn Tejmíjja uvádí, že to, k čemu tento verš vybízí bylo častou praktikou Prorokova صلى الله عليه و سلم společníka ‘Abdulláha ibn Zubejra رضي الله عنهما. Vždy, když zaslechl hrom, zanechal mluvení a řekl:
سبحان الذي يسبح الرعد بحمده و الملائكة من خيفته
„Subhána llezí jusebbihu r-ra’du bihamdihi we l-meláiketu min chífetihi,“ tj. „Sláva Tomu, Jehož slaví hrom v Jeho chvále i andělé ze strachu před Ním.“ [2]
Imám Málik a od něj pak imám al-Buchárí uvádí dodatek: „Tento hrom je vážná hrozba pro lidi na zemi.“ [3]
Další uvádějí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
الرعد ملك من الملائكة موكل بالسحاب، (بيديه أو في يده مخراق من نار يزجر به السحاب) والصوت الذي يسمع منه زجره السحاب إذا زجره حتى ينتهي إلى حيث أمره
„Hrom je andělem z řad andělů, který má na starosti oblaka (v jeho ruce, či v jeho rukou je palice z ohně, kterou udeří do oblaku) a rána z jeho úderu do oblaku, když do něj udeří, skončí tam, kde to Alláh přikáže.“ [4]
At-Tirmizí uvádí, že šlo o odpověď na jednu z několika otázek položených medínskými židy, kteří následně potvrdili pravdivost těchto jeho slov.
Dále se jej otázali: „Zprav nás ohledně toho, co si Izrael (přídomek proroka Ja’kúba/Jákoba) zakázal.“ Odpověděl:
شْتَكَى عِرْقَ النَّسَا فَلَمْ يَجِدْ شَيْئًا يُلاَئِمُهُ إِلاَّ لُحُومَ الإِبِلِ وَأَلْبَانَهَا فَلِذَلِكَ حَرَّمَهَا
„Trpěl ischiasem a proto si nedokázal obstarat nic k jídlu, kromě masa a mléka velbloudů. Proto si ho pak (až se uzdravil) z tohoto důvodu zakázal.“
Řekli: „Pravdu jsi děl.“ [5]
Tzn. na počest svého uzdravení se potom zdržoval jeho konzumace.
Výše uvedená podání hovoří o realitě, podstatě a původu hromu v nepoznatelném světě (arab. غيب ghajb), o jeho příčinách a důvodech, které spadají mimo dosah běžného lidského poznání. Tato podání nevyvracejí a ani sama nejsou vyvracena poznatky, které ohledně hromu a blesku přináší fyzika, meteorologie a další světské nauky zabývající se zemskou atmosférou a jevy v ní probíhajícími. Naopak, tyto zákonitosti platí a jsou jedněmi z četných zákonitostí mezi zákonitostmi Božími, stvořenými Všemohoucím Alláhem a platícími s omezenou působností. Podání, která jsme uvedli, jen dokládají příčiny a důvody těchto jevů v rovině nepoznatelna, působící ještě dříve, než nastane to, co dokáže pozorovat věda a dávající smysl pozorovanému dění. Hovoří o věcech, které jsou nad a mimo rámec toho, o čem hovoří vědci a co měří a zobrazují jejich přístroje a výzkumné metody.
A Alláh ví nejlépe.
_____________________________________
[1] Zaznamenal al-Bezzár v Kešfu l-astár, 3/54, podání č. 2221; Ab
ú Ja’lá v Musnedu, 2/846 a 6/87-88, hadís č. 3341; Ibn Džerír at-Taberí v at-Tárích, 13/84 a další. Jako sahíh podle podmínek obou šejchů jej doložil al-Albání v Zilálu l-dženna, hadís č. 692.
[2] Viz al-Kelimu t-tajjib, podání č. 157, jako sahíh jej doložil al-Albání.
[3] Uvádí jej Málik v Muwetta´, 2/992; a al-Buchárí v al-Adebu l-mufred, podání č. 723.
[4] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, 4/129; Ahmed v Musnedu, 1/274; Abú Ishák al-Harbí v Gharíbu l-hadís, 5/123/1-2; at-Taberání v Mu’džemu l-kebír, hadís č. 12429; Ibn Bušrán v al-Ámálí, 24/27/2; Dijá´ al-Makdisí v al-Ahádísi l-muchtára, str. 206-207, od Ibn ‘Abbáse رضي الله عنهما. Jako sahíh doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1872.
[5] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3117 jako hasan sahíh gharíb. Al-Háfiz Ibn Hadžer uvádí dvě další podobná podpůrná podání v Tachrídžu l-Kaššáf, str. 91. Další uvádí al-Charáití v Mekárimu l-achlák, str. 85, jenže toto je slabé. Viz al-Albání v as-Sahíha, 4/493.