Vznešený Alláh praví:
وَلَا يَحِيقُ الْمَكْرُ السَّيِّئُ إِلَّا بِأَهْلِهِ ۚ فَهَلْ يَنظُرُونَ إِلَّا سُنَّتَ الْأَوَّلِينَ ۚ فَلَن تَجِدَ لِسُنَّتِ اللَّهِ تَبْدِيلًا ۖ وَلَن تَجِدَ لِسُنَّتِ اللَّهِ تَحْوِيلًا
„Však úklady zlovolné obklíčí jedině ty, kdož je chystají. Což mohou očekávat něco jiného než obvyklý osud národů dávných? A nenalezneš ve zvyklosti Boží změnu žádnou! A nenalezneš ve zvyklosti Boží odchylku žádnou!“ (Fátir: 43)
Džábir ibn ‘Abdilláh رضي الله عنهما uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
اتَّقُوا الظُّلْمَ فَإِنَّ الظُّلْمَ ظُلُمَاتٌ يَوْمَ الْقِيَامَةِ وَاتَّقُوا الشُّحَّ فَإِنَّ الشُّحَّ أَهْلَكَ مَنْ كَانَ قَبْلَكُمْ حَمَلَهُمْ عَلَى أَنْ سَفَكُوا دِمَاءَهُمْ وَاسْتَحَلُّوا مَحَارِمَهُمْ
„Střezte se nespravedlivosti a křivdy, protože ona bude temnotou v Den Zmrtvýchvstání. A střezte se hrabivosti, protože hrabivost zničila mnoho z těch, co byli před vámi. Právě hrabivost je navedla na bezprávné prolévání krve a na to, že věci, které předtím byly zakázané, začali považovat za dovolené.“1
‘Urwa ibn Zubejr uvádí, že jistá Arwá bint Uwejs zažalovala před místodržícím Merwánem ibn Hakemem Se’ída ibn Zejda ibn ‘Amra ibn Nufejla رضي الله عنه, jednoho z nejbližších společníků Posla Božího صلى الله عليه وسلم, jednoho z deseti, kterým byl přislíben Ráj ještě za jejich života.
Obviňovala ho křivě a bez důkazu, že údajně zcizil její majetek tím, že si bezprávně přivlastnil část jejího pozemku.
Se’íd na svou obranu řekl: „Zdaž zrovna já bych neprávem zabral část její půdy i poté, co jsem slyšel Božího Posla صلى الله عليه وسلم o tomto skutku říci to, co o tom řekl?“
„A co jsi od něj o této věci slyšel?“ zeptal se ho místodržící Merwán.
Se’íd odpověděl: „Slyšel jsem ho říci:
مَنْ أَخَذَ شِبْرًا مِنَ الأَرْضِ ظُلْمًا، فَإِنَّهُ يُطَوَّقُهُ يَوْمَ الْقِيَامَةِ مِنْ سَبْعِ أَرَضِينَ
„Kdo bezprávně zabere byť i jen píď cizí země, tomu bude v Den Zmrtvýchvstání na krk pověšeno všech sedm zemí!“
Merwán se potom otočil k Se’ídovi a pravil: „Po tomto už ani nemusíš na svou obhajobu předkládat žádné další důkazy.“
„Bože můj!“ obracel se Se’íd v prosebných modlitbách. „Pokud ona lže, oslep ji a usmrť přímo na jejím pozemku.“
Vypravěč tohoto hadísu dodává: „Dotyčná žena nezemřela, dokud před smrtí nepřišla o zrak. A zemřela tak, že když se procházela po svém pozemku, spadla do díry a smrtelně se zranila.“2
V Muslimově verzi Muhammed ibn Zejd ibn ‘Abdilláh ibn Omar líčí stejný příběh a navíc dodává, že spatřil Arwu bint Uwejs jak se prochází po svém pozemku. Protože byla slepá, držela se jeho zídky a tápala. Blíže ke středu svého pozemku se ani neodvážila.
Hořekovala: „Postihla mne Se’ídova kletba! Postihla mne Se’ídova kletba!“
Jeden z vypravěčů tohoto hadísu v Muslimově verzi upřesňuje, že na jejím pozemku se nacházela studna. Byla vykopaná přímo v té sporné části, o kterou se před guvernérem soudila se Se’ídem. Právě do této studny tato stařena spadla a srazila si vaz. Studna se tak stala jejím hrobem.
Jak plyne z tohoto příběhu, pravda vždy vyjde najevo a Alláh bude vždy ochráncem pravdomluvných, poctivých, čestných a spravedlivých. Nechť se mají na pozoru všichni ti, kteří křivě svědčí a bez důkazů a falešně obviňují bezúhonné věřící z rozmanitých podob zla a nepravostí, od nichž jsou oni čisti!
A nechť si dávají obzvláštní pozor ti, kteří zabírají věřícím jejich zemi a vyhánějí je z míst, která byla domovem jejich předků a jich samých už po celá dlouhá staletí! Protože každá křivda dojde zaslouženého trestu a Alláh nenechá žádnou nespravedlnost nepotrestánu.
Nechť se všichni takoví mají na pozoru a nechť tito věřící naopak neklesají na mysli, neboť všemohoucí Alláh, Stvořitel a Vládce nebes i každičkého jednoho kousku zemského povrchu a nejen toho, ten, před kterým není úniku ba ani úkrytu, říká:
وَلَئِن سَأَلْتَهُم مَّنْ خَلَقَ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضَ لَيَقُولُنَّ اللَّهُ ۚ قُلْ أَفَرَأَيْتُم مَّا تَدْعُونَ مِن دُونِ اللَّهِ إِنْ أَرَادَنِيَ اللَّهُ بِضُرٍّ هَلْ هُنَّ كَاشِفَاتُ ضُرِّهِ أَوْ أَرَادَنِي بِرَحْمَةٍ هَلْ هُنَّ مُمْسِكَاتُ رَحْمَتِهِ ۚ قُلْ حَسْبِيَ اللَّهُ ۖ عَلَيْهِ يَتَوَكَّلُ الْمُتَوَكِّلُونَ ﴿٣٨﴾ قُلْ يَا قَوْمِ اعْمَلُوا عَلَىٰ مَكَانَتِكُمْ إِنِّي عَامِلٌ ۖ فَسَوْفَ تَعْلَمُونَ ﴿٣٩﴾ مَن يَأْتِيهِ عَذَابٌ يُخْزِيهِ وَيَحِلُّ عَلَيْهِ عَذَابٌ مُّقِيمٌ ﴿٤٠﴾
„A kdyby ses jich zeptal: „Kdo stvořil nebesa a zemi?“, odpověděli by jistě: „Bůh.“ Rci: „Domníváte se snad, že kdyby Bůh mne chtěl postihnout neštěstím, že ti, které vedle Něho vzýváte, by byli schopni mne tohoto neštěstí zbavit? Anebo kdyby mi chtěl poskytnout milosrdenství Své, že by je mohli zadržet?“ A rci: „Bůh mi plně stačí a na Něho nechť se spoléhají ti, kdož se spoléhají.“ Rci: „Lide můj, jednejte podle svého stanoviska, já také tak budu jednat a záhy se dozvíte, koho postihne trest zahanbující a na koho se vylije trest trvalý.“ (Zumer: 38-40)
Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín řekl:
„Pokud jsi skutečně bohabojný a neustále jsi si vědom Božího dohledu nad sebou, pak si buď jist, že Alláh ti jistojistě poskytne cestu ven z jakékoli nesnáze, která tě poskytne.“3
A v jiném svém díle stejný autor rozptyluje naše obavy z falešných obvinění, kleteb a proseb proti nám samým, pakliže jsou na naši adresu pronášeny bezprávně, když píše:
„Nijak se neboj těch, kteří proti tobě vzývají Alláha a prosí Ho bezprávně, protože ten, kdo na prosby bude odpovídat, je Alláh Sám, Všemohoucí a Velkolepý, Slavený a Velebený. A On nikdy nepomůže a nesešle Svou podporu někomu, kdo se dopouští bezpráví, křivdy a nespravedlivosti.“4
Buď si jistý sám sebou a každým svým krokem. Konej tak, aby ses za nic nemusel omlouvat a abys ani nezavdal podnět k pochybám ostatních. A pokud tě i přesto budou ostouzet, hanět a napadat, nechť v tobě nevzbudí strach, protože Alláh dobře ví, jaký jsi ve skutečnosti. A ví to ještě lépe, nežli ty sám.
Prosíme Alláha, abychom vždy byli mezi těmi, kterým Alláh pomůže a které podpoří a nikdy se nestali těmi, proti kterým prosí utlačovaní a utiskovaní a proti kterým Boží podpora a pomoc zasahuje. Ó Bože! Navrať čestným a spravedlivým, ctnostným a bezúhonným každý kousek země, který jim zlí tyrani uzurpovali! Ó Alláhu, nedej žádnému zločinci a okupantovi požehnání v pozemcích, které si zabral, dej, aby se ukradená půda stala zhoubou a hrobem tomu, kdo ji ukradl! Ukaž spravedlivým ponížení těch, kteří je utlačovali, oslep je před smrtí a zahub je přímo na půdě, kterou bezprávně odcizili jiným! A pověs jim na krk sedmero zemí v Den, kdy se k Tobě všichni navrátíme! Ámín!