بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je bludem a každý blud skončí v Pekelném Ohni.
Alláh Vznešený pravil:
يَا أَيُّهَا النَّاسُ اتَّقُوا رَبَّكُمُ الَّذِي خَلَقَكُم مِّن نَّفْسٍ وَاحِدَةٍ وَخَلَقَ مِنْهَا زَوْجَهَا وَبَثَّ مِنْهُمَا رِجَالًا كَثِيرًا وَنِسَاءً ۚ وَاتَّقُوا اللَّهَ الَّذِي تَسَاءَلُونَ بِهِ وَالْأَرْحَامَ ۚ إِنَّ اللَّهَ كَانَ عَلَيْكُمْ رَقِيبًا
„Lidé, bojte se Pána svého, jenž stvořil vás z bytosti jediné a stvořil z ní manželku její a rozmnožil je oba v množství velké mužů i žen. A bojte se Boha, v Jehož jménu se vzájemně prosíte, a dbejte na pravidla o pokrevních svazcích, neboť Bůh zajisté nad vámi je pozorovatelem.” (Nisá´: 1)
Milí bratři v islámu!
Vznešený Alláh praví:
قُلْ أَرَأَيْتُمْ إِنْ أَصْبَحَ مَاؤُكُمْ غَوْرًا فَمَن يَأْتِيكُم بِمَاءٍ مَّعِينٍ
„Rci: „Co myslíte? Kdyby se jednou zrána vody vaše v hloubce ztratily, kdo tedy, ne-li Bůh, vodu pramenitou vám dá?“ (Mulk: 30)
Na jiném místě říká:
أَفَرَأَيْتُمُ الْمَاءَ الَّذِي تَشْرَبُونَ ﴿٦٨﴾ أَأَنتُمْ أَنزَلْتُمُوهُ مِنَ الْمُزْنِ أَمْ نَحْنُ الْمُنزِلُونَ ﴿٦٩﴾ لَوْ نَشَاءُ جَعَلْنَاهُ أُجَاجًا فَلَوْلَا تَشْكُرُونَ ﴿٧٠﴾
„Uvažovali jste někdy o vodě, kterou pijete? Sesíláte ji snad vy z mraků, anebo jsme My těmi, kdož ji sesílají? Kdybychom chtěli, učinili bychom ji hořkou a slanou – což tedy vděčni nebudete?“ (Wáki’a: 68-70)
Voda. Jak cená je pro toho, kdo ji postrádá! A ten, kdo ji má nadosah v dobré kvalitě a odpovídajícím množství, ji – žel – často pokládá za samozřejmost. Jak jsme v uplynulých dnech nejprve sucha a potom záplav viděli, síla vody dovede být ničivá, leč zároveň je také životodárná, slovy Božími:
وَجَعَلْنَا مِنَ الْمَاءِ كُلَّ شَيْءٍ حَيٍّ ۖ أَفَلَا يُؤْمِنُونَ
„A z vody jsme vše živé učinili? Což neuvěří?“ (Anbijá: 30)
Na jiných místech Alláh praví:
وَنَزَّلْنَا مِنَ السَّمَاءِ مَاءً مُّبَارَكًا فَأَنبَتْنَا بِهِ جَنَّاتٍ وَحَبَّ الْحَصِيدِ
„A seslali jsme z nebe vodu požehnanou, z níž dali jsme vyrůst zahradám i zrní, jež dává úrodu“ (Káf: 9)
أَوَلَمْ يَرَوْا أَنَّا نَسُوقُ الْمَاءَ إِلَى الْأَرْضِ الْجُرُزِ فَنُخْرِجُ بِهِ زَرْعًا تَأْكُلُ مِنْهُ أَنْعَامُهُمْ وَأَنفُسُهُمْ ۖ أَفَلَا يُبْصِرُونَ
„Což nepozorují, jak ženeme vodu na zem vyprahlou, takže z ní obilí vzrůstá, jímž živí se jak oni, tak i jejich stáda? Což jasně to nezří?“ (Sedžda: 27)
A v tomto je také potvrzení Boží moci vzkřísit v Den Zmrtvýchvstání k životu to, co Alláh byl předtím stvořil, slovy Božími:
وَهُوَ الَّذِي يُرْسِلُ الرِّيَاحَ بُشْرًا بَيْنَ يَدَيْ رَحْمَتِهِ ۖ حَتَّىٰ إِذَا أَقَلَّتْ سَحَابًا ثِقَالًا سُقْنَاهُ لِبَلَدٍ مَّيِّتٍ فَأَنزَلْنَا بِهِ الْمَاءَ فَأَخْرَجْنَا بِهِ مِن كُلِّ الثَّمَرَاتِ ۚ كَذَٰلِكَ نُخْرِجُ الْمَوْتَىٰ لَعَلَّكُمْ تَذَكَّرُونَ
„A On je ten, jenž větry vysílá jako poselství radostné, zvěstující milosrdenství Jeho. Když potom jsou obtíženy mračny těžkými, ženeme je nad krajinu mrtvou a sesíláme z nich vodu, jejíž pomocí dáváme vyrůst všem druhům plodů. A stejně tak dáme vyjíti mrtvým z jejich hrobů – snad si to připomenete!“ (A’ráf: 57)
Věřící! Jak velká je ovšem Boží moc, když dokáže z životodárné průzračné tekutiny vytvořit i temnou páchnoucí masu přinášející smrt a zkázu všemu, co jí stojí v cestě! Pomněte příkladu potopy, která smetla zlovolný a modloslužebný lid Božího Posla Núha/Noema, mír s ním:
فَفَتَحْنَا أَبْوَابَ السَّمَاءِ بِمَاءٍ مُّنْهَمِرٍ ﴿١١﴾ وَفَجَّرْنَا الْأَرْضَ عُيُونًا فَالْتَقَى الْمَاءُ عَلَىٰ أَمْرٍ قَدْ قُدِرَ ﴿١٢﴾ وَحَمَلْنَاهُ عَلَىٰ ذَاتِ أَلْوَاحٍ وَدُسُرٍ ﴿١٣﴾ تَجْرِي بِأَعْيُنِنَا جَزَاءً لِّمَن كَانَ كُفِرَ ﴿١٤﴾ وَلَقَد تَّرَكْنَاهَا آيَةً فَهَلْ مِن مُّدَّكِرٍ
„A brány nebeské jsme otevřeli pro vodu tekoucí proudem a ze země vytrysknout jsme dali pramenům, až setkaly se oba proudy dle rozkazu, jenž byl již předurčen. A naložili jsme Noeho na loď postavenou z prken a palmových vláken, aby plula pod naším zrakem v odměnu tomu, jenž byl tak odvržen. A ponechali jsme ji jako znamení. Což není nikoho, kdo připomněl by si to nyní?“ (Kamer: 11-15)
Jak můžeme zůstat lhostejní vůči takové připomínce? Matka věřících ‘Áiša رضي الله عنها vypráví, že kdykoli se zvedl vítr a nakupila se oblaka, Posel Boží صلى الله عليه وسلم prosíval:
اللَّهُمَّ إِنِّي أَسْأَلُكَ خَيْرَهَا وَخَيْرَ مَا فِيهَا وَخَيْرَ مَا أُرْسِلَتْ بِهِ وَأَعُوذُ بِكَ مِنْ شَرِّهَا وَشَرِّ مَا فِيهَا وَشَرِّ مَا أُرْسِلَتْ بِهِ
„Ó Bože! Věru Tě prosím o jeho dobro, dobro všeho v něm a dobro všeho, s čím je poslán. A utíkám se k Tobě o ochranu před jeho zlem, zlem všeho v něm a zlem všeho, s čím je poslán.“
‘Áiša pokračuje: „Pokud by se během bouře ozval hrom, anebo se na obloze zablýskalo, barva ve tváři Posla Božího صلى الله عليه وسلم by se změnila, chodil by dovnitř a ven, dopředu a dozadu a když by pak začalo pršet, pocítil by úlevu takovou, že bych ji zpozorovala na jeho tváři.“ ‘Áiša se ho zeptala na důvod toho všeho a on jí odpověděl:
لَعَلَّهُ يَا عَائِشَةُ كَمَا قَالَ قَوْمُ عَادٍ
„Co když by to, ‘Áišo, bylo, jako když pravil lid ‘Ád:
فَلَمَّا رَأَوْهُ عَارِضًا مُّسْتَقْبِلَ أَوْدِيَتِهِمْ قَالُوا هَٰذَا عَارِضٌ مُّمْطِرُنَا ۚ بَلْ هُوَ مَا اسْتَعْجَلْتُم بِهِ ۖ رِيحٌ فِيهَا عَذَابٌ أَلِيمٌ
„A když spatřili mračno blížící se k údolím jejich, zvolali: „Toto mračno nám přinese déšť!“ „Nikoliv, to je to, co přáli jste si uspíšit! To vichřice je, v níž trest je bolestný!“ (Ahkáf: 24)“1
V uplynulých dnech jsme mohli sledovat, jak se z hodiny na hodinu měnily prognózy a modely vývoje srážek a situace na řekách. Bude nám to stačit, abychom si uvědomili omezenost a nespolehlivost našich znalostí oproti úplnosti, spolehlivosti a nekonečné neomezenosti Božího Vědění a Moudrosti, která obepíná i nepoznatelné, shodně Jeho Slovům:
إِنَّ اللَّهَ عِندَهُ عِلْمُ السَّاعَةِ وَيُنَزِّلُ الْغَيْثَ وَيَعْلَمُ مَا فِي الْأَرْحَامِ ۖ وَمَا تَدْرِي نَفْسٌ مَّاذَا تَكْسِبُ غَدًا ۖ وَمَا تَدْرِي نَفْسٌ بِأَيِّ أَرْضٍ تَمُوتُ ۚ إِنَّ اللَّهَ عَلِيمٌ خَبِيرٌ
„Jen u Boha je vědění o příchodu Hodiny. On déšť hojný sesílá a ví, co skryto je v lůnech, zatímco duše žádná nezná, co si zítra vyslouží, a žádná neví, ve které zemře zemi. Bůh věru je vševědoucí a dobře zpravený!“ (Lukmán: 34)
Jen Alláh ví, jaký déšť kde spadne, kolik ho bude a jaké následky přinese! ‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم zodpověděl medínským židům jejich otázku o hromu a sesílání deště takto:
مَلَكٌ مِنَ الْمَلاَئِكَةِ مُوَكَّلٌ بِالسَّحَابِ مَعَهُ مَخَارِيقُ مِنْ نَارٍ يَسُوقُ بِهَا السَّحَابَ حَيْثُ شَاءَ اللَّهُ
„To je jeden z andělů, pověřený oblaky. Má ohnivou palici, kterou žene oblaka tam, kam se Alláhu zachce.“2
Slyšeli jsme a uvěřili jsme přesně tak, aniž se pídíme po detailech a podstatě toho a aniž to rozporujeme. Víra v Boží anděly a jejich konkrétní funkce je totiž nedílnou součástí pilířů naší věrouky.
(…)
Služebníci Boží!
Vznešený Alláh praví:
وَمِنْ آيَاتِهِ أَنَّكَ تَرَى الْأَرْضَ خَاشِعَةً فَإِذَا أَنزَلْنَا عَلَيْهَا الْمَاءَ اهْتَزَّتْ وَرَبَتْ ۚ إِنَّ الَّذِي أَحْيَاهَا لَمُحْيِي الْمَوْتَىٰ ۚ إِنَّهُ عَلَىٰ كُلِّ شَيْءٍ قَدِيرٌ
„A k znamením Jeho patří, že vidíš zem zvadlou, však když vodu na ni sešleme, tu rozhýbá se a rozbují. A vpravdě ten, jenž oživil ji, je též mrtvých oživovatel a On nad každou věcí všemocný je.“ (Fussilet: 39)
Zdaž v tom, čeho jsme byli v uplynulém týdnu svědky, nebylo znamením od Alláha a probuzením pro nás? Pro někoho bude to, co se stalo, Božím požehnáním, pokud probudí své srdce a bude pospíchat k dobrému činu, zejména k nezištné pomoci všem těm, které pohroma postihla, vždyť Alláh říká:
وَمَا نُرْسِلُ بِالْآيَاتِ إِلَّا تَخْوِيفًا
„A My znamení Svá jen pro postrašení sesíláme.“ (Isrá: 59)
Možná se všichni zamyslíme nad svou nespravedlností ve vztahu k Alláhu, k sobě samému, svým blízkým a obecně lidem okolo nás bez rozdílu vyznání a také vůči zbytku Božího stvoření v přírodě okolo nás. Potom to, co se stalo, pro nás nebude pohroma, ale požehnání a očištění. Vždyť to, co se stalo, je jen malá část následků našich zlých činů, slovy Božími:
وَمَا أَصَابَكُم مِّن مُّصِيبَةٍ فَبِمَا كَسَبَتْ أَيْدِيكُمْ وَيَعْفُو عَن كَثِيرٍ
„A nepostihne vás neštěstí žádné, leda za to, co ruce vaše si vysloužily, však On mnohé odpouští.“ (Šúrá: 30)
Záleží jen na nás samých. Pokud však budeme pokračovat dále ve své hříšnosti a lhostejnosti, staneme se jen dalšími v řadě pokolení, kterých dary se obrátily v jejich zkázu, generací, o nichž Vznešený Alláh říká:
فَلَوْلَا إِذْ جَاءَهُم بَأْسُنَا تَضَرَّعُوا وَلَٰكِن قَسَتْ قُلُوبُهُمْ وَزَيَّنَ لَهُمُ الشَّيْطَانُ مَا كَانُوا يَعْمَلُونَ ﴿٤٣﴾ فَلَمَّا نَسُوا مَا ذُكِّرُوا بِهِ فَتَحْنَا عَلَيْهِمْ أَبْوَابَ كُلِّ شَيْءٍ حَتَّىٰ إِذَا فَرِحُوا بِمَا أُوتُوا أَخَذْنَاهُم بَغْتَةً فَإِذَا هُم مُّبْلِسُونَ ﴿٤٤﴾
„Kéž by se byly, když přišla k nim přísnost Naše, pokořily! Však srdce jejich se zatvrdila a satan jim zkrášlil skutky jejich. A když zapomněli na to, co bylo jim připomenuto, otevřeli jsme jim brány k radostem všem. A když se potom radovali z toho, čeho se jim dostalo, uchvátili jsme je znenadání a octli se v beznaději.“ (An’ám: 43-44)
Prosíme Alláha, aby každá kapka deště, která na nás spadne, byla požehnáním a nikoli katastrofou, aby otevřel naše oči a srdce, abychom mohli spatřovat a chápat Jeho znamení. Ámín!
- Muttefekun ‘alejh. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 4828; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 899.
- Jako součást delšího hadísu zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3117 jako hasan sahíh a toto je jeho verze; ve zkrácené verzi ho uvádí an-Nesáí v as-Sunenu l-kubrá´, hadís č. 9024; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 2483. Jako hasan ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 3553.