Mesrúk se zeptal matky věřících ‘Áiše رضي الله عنه, jaký čin Posel Boží صلى الله عليه و سلم nejvíce miloval. Odpověděla mu:
.الدَّائِمُ
„Ten vykonávaný stále a pravidelně.“
Potom se zeptal, kdy Posel Boží صلى الله عليه و سلم vstával (ráno na modlitbu) a ona mu odpověděla:
Mesrúk se zeptal matky věřících ‘Áiše رضي الله عنه, jaký čin Posel Boží صلى الله عليه و سلم nejvíce miloval. Odpověděla mu:
.الدَّائِمُ
„Ten vykonávaný stále a pravidelně.“
Potom se zeptal, kdy Posel Boží صلى الله عليه و سلم vstával (ráno na modlitbu) a ona mu odpověděla:
يَقُومُ إِذَا سَمِعَ الصَّارِخَ
„Vstával, když uslyšel kohouta zakokrhat.“ [1]
Tyto Prorokovy صلى الله عليه و سلم každodenní životní zvyklosti vyjadřují obecný princip, který byl Poslem Božím صلى الله عليه و سلم také přímo vyřčen, často opakován a dále dochován v hadísu Abú Músá al-Aš’arího رضي الله عنه, jenž pravil: „Slyšel jsem Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci při mnoha příležitostech:
.إِذَا كَانَ الْعَبْدُ يَعْمَلُ عَمَلاً صَالِحًا فَشَغَلَهُ عَنْهُ مَرَضٌ أَوْ سَفَرٌ كُتِبَ لَهُ كَصَالِحِ مَا كَانَ يَعْمَلُ وَهُوَ صَحِيحٌ مُقِيمٌ
„Pokud bude služebník stále a pravidelně vykonávat nějaký zbožný skutek, ale jeho vykonání mu najednou znemožní nemoc, nebo cesta, zapíše se mu odměna za něj, jakoby jej vykonal, jakoby byl zdráv či necestoval.“ [2]
Toto chápání vykresluje četnými příklady také Korán.
Vznešený Alláh popsal skutečné modlící jako:
الَّذِينَ هُمْ عَلَىٰ صَلَاتِهِمْ دَائِمُونَ
[Ty], kteří v modlitbách svých jsou setrvalí (Me’áridž: 23)
Vznešený Prorokovi صلى الله عليه و سلم a jeho příkladem i ostatním věřícím poručuje:
فَاصْبِرْ صَبْرًا جَمِيلًا
Neochvějný buď a pěkně jen vytrvej! (Me’áridž: 5)
Podle mnoha islámských učenců pojem صبر sabr, překládaný jako vytrvalost, trpělivost či neochvějnost, v sobě vedle trpělivosti vůči životním nesnázím zahrnuje také aspekt neochvějnosti v přesvědčení a setrvalosti ve vykonávání dobrých skutků a vyhýbání se skutkům špatným. A toto je jeho nejvznešenější podoba a samý jeho vrchol.
Alláh poručil Svému Poslu a skrze jeho příklad rovněž i ostatním muslimům, aby nepolevovali ve svém úsilí přibližovat se Mu, až dokud neodejdou z tohoto světa:
وَاعْبُدْ رَبَّكَ حَتَّىٰ يَأْتِيَكَ الْيَقِينُ
A Pánu svému služ do chvíle, kdy k tobě nepochybně přijde jistota (smrti)! (Hidžr: 99)
Máme v tom následovat příklad svého prorockého předchůdce ‘Ísá ibn Merjem عليه السلام (Ježíše syna Mariina), který ohledně příkazu, který obdržel od Alláha, řekl:
وَأَوْصَانِي بِالصَّلَاةِ وَالزَّكَاةِ مَا دُمْتُ حَيًّا
A modlitbu a almužnu; co živ budu, mi poručil (Merjem: 31)
Podobné platí pro jakýkoli dobrý čin a pro jakýkoli zbožný skutek, kterým vzýváme a uctíváme našeho Pána.
Tohoto principu se také držely nejlepší generace této ummy.
Ve stejném duchu a z téhož důvodu ‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه pravil:
!تعودوا الخير فإنما الخير في العادة
„Navykávejte se na dobro, protože dobro je jen to, co plyne z návyku!“ [3]
Ibn Redžeb al-Hanbelí varoval:
„Těch, kteří se vypraví na cestu přes poušť je bezpočet. Ale těch, kteří se také dobéřou konce cesty, je jen velmi málo.” [4]
Šejch Ibn ‘Usejmín tento princip vysvětlil:
„Nepropadněte lenosti a nezanechávejte vykonávání dobrých skutků poté, co jste je jednou vykonávat začali. Vytrvejte při nich. To proto, že pokud jejich vykonávání opustíte a potom začnete vykonávat jiné, které potom zase opustíte a pak opět začnete vykonávat nějaké další, žádný z vašich skutků nebude vykonáván zcela pravidelně.“ [5]
____________________________________________________
[1] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1132.
[2] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 3091, jako hasan jej doložil al-Albání.
[3] Zaznamenal Ibn Abí Šejba v al-Musennefu, podání č. 35713.
[4] Viz Taríku ile ´lláh, str. 67.
[5] Viz Šerhu Rijádi s-sálihín
, 2/82