Poté, co imám a soudce v ‘abbásovských službách Abú Júsuf Ja’kúb ibn Ibráhím al-Ansárí, jeden z nejvýznamnějších Abú Hanífových studentů, dosáhl hlubokého vhledu do nauk náboženství a věku zralosti, poté, co se jeho učitel přesvědčil o jeho příkladné morálce a vznešených mravech, které prokazoval vůči ostatním lidem, zanechal mu jeho stárnoucí učitel Abú Hnífa Nu’mán ibn Sábit ibn Zutá ibn Merzubán, zakladatel stejnojmenného mezhebu a jeden z největších islámských učenců, imám této ummy v islámsko-právní nauce, následující testament, patřící ke zlatému fondu rad pro všechny hledače nauky, učence, soudce a veřejné intelektuály v řadách muslimské ummy:
„Ó Ja’kúbe!
Nepodvracej státní moc a chovej respekt vůči jejím představitelům. Vystříhej se nadobro jakékoli snahy podvádět státní moc a ani nenavštěvuj její představitele často a sám od sebe. Nechej je, aby k tobě o radu přišli sami, ceníce si tak znalosti, které neseš. Budeš-li po jejich boku často, zneužijí tě a tvá pozice u nich pozbude respektu. Drž se od nich dál, tak jako se držíš dál i od ohně, jenž je dobrý sluha zdálky, ale zlý pán zblízka. Mocipáni nepřejí druhým to, co si přejí pro sebe. Před vládci nehovoř dlouze, protože potom tě chytnou za slovo a pak se budou snažit před ostatními lidmi dokazovat, že jsou mnohem lepší, nežli ty. Budou se ti snažit dopídit se tvých chyb a znevážit tě před ostatními.
Když už se nacházíš v přítomnosti moci, znej dobře cenu nejen svou, ale i cenu ostatních. Nevstupuj k vladaři tehdy, když je v jeho přítomnosti někdo jiný z učenců, kterého ty neznáš, protože pokud budeš učenější, znalejší a dovednější, než on, může tě to svést k pýše, takže se nad ním začneš povyšovat a to se ti stane osudným. Anebo ho před vladařem můžeš ponížit, což tvou pozici v očích vladaře sníží. Pokud ti vladař nabídne nějakou státní funkci, nepřijímej ji, dokud si nebudeš jist, že je tento vladař spokojen jak s tebou, tak i s tvými názory, hovoříme-li o nauce a o soudnictví, to proto, abys nebyl donucen řídit se v dané funkci názorem někoho jiného. Nezbližuj se s vládcovými pobočníky, ani s jeho suitou. Zbliž se jen se samotným vladařem a od ostatních dvořanů se drž co nejdál, aby tvá sláva a prestiž vydržely co nejdéle.
Před lidmi nemluv o čemkoli a neříkej úplně vše. Omez se jen na to, co je potřebné. O lidech, o obchodnících a dalších nehovoř nic, leda to, co je dobře podloženo naukou, aby tě lidé neosočili z toho, že někomu naddržuješ anebo že toužíš po něčím majetku, protože jinak o tobě začnou smýšlet ošklivě a napadnou tě, že jsi někým podplacený či vůči někomu podjatý. Před prostými lidmi se nesměj a nepotuluj se přespříliš po ulicích. Nedruž se příliš s dospívajícími mladíky, protože oni jsou skutečným pokušením a rozvratem. Avšak není nic špatného na tom, když budeš hovořit s dětmi a když je občas pohladíš po hlavě. Nechoď až moc často v průvodu ani s šejchy, ani s obyčejnými lidmi, protože pokud jim dáš přednost, sníží to respekt vůči nauce, kterou neseš a pokud je naopak necháš za sebou, podceníš sám sebe, protože jsou možná starší, než jsi ty.
Jak pravil Posel Boží صلى الله عليه وسلم:
لَيْسَ مِنَّا مَنْ لَمْ يَرْحَمْ صَغِيرَنَا وَيُوَقِّرْ كَبِيرَنَا
„Nepatří k nám ten, kdo není milosrdný vůči našim mladším a nemá respekt vůči našim starším.“1
Nejprve získávej nauku, potom nashromáždi dovolený majetek a pak se ožeň. Protože pokud budeš vydělávat své živobytí tehdy, kdy se máš učit, nebudeš se moci na nauku dobře soustředit. Majetek tě svede k nakupování a ty začneš být zaneprázdněn tímto světem dříve, než získáš dostatek vědomostí. Ztratíš čas, narodí se ti děti, budeš mít mnoho práce a budeš muset všechno stíhat, takže zanedbáš nauku. Uč se od počátku mladého věku, tehdy když tvé srdce i tvůj rozum žádné povinnosti netíží. Potom vydělej nějaké jmění. A pak se ožeň. Protože děti a rodina tvůj rozum zcela zaměstnají.
Boj se Alláha Vznešeného! Plň poctivě všechny úkoly a závazky, které jsou ti svěřeny. Raď se s kýmkoli můžeš, s urozenými i prostými a nikoho z lidí nepodceňuj. Měj respekt k sobě, ale i k ostatním. A moc se s nimi nepřátel, kromě těch, kdo se přátelí s tebou.
Nepředkládej obyčejným lidem vysoké otázky teologické spekulace (arab. علم الكلام ‘ilmu l-kelám), protože oni tě ve víře následují a pokud tak učiníš, začnou pak i oni do tohoto zabředávat. Kdo od tebe bude chtít, aby ses k něčemu vyjádřil a poskytl mu svou fetvu v dané otázce, odpověz mu jen na otázku, na kterou se tě ptal a nedodávej k tomu další otázku navíc, protože ta ti pak znemožní srozumitelně odpovědět na tu první.
Pokud s tebou bude chtít diskutovat někdo z prostých nevzdělaných lidí, ty s ním nediskutuj, protože na tebe přinese hanbu. Když jde o pravdu a spravedlnost, před nikým neprokaž svou bezmocnost, byť by šlo i o otázky vlády.
Vykonávej více skutků uctívání, než ostatní. Buď v tom aktivnější, protože pokud prostý lid u tebe nezaznamená více touhy po zbožných skutcích a více dobrých činů, než vykonávají oni, začnou si myslet, že tvůj zájem a tvá touha opadly a že ti tvá nauka není ku prospěchu více, než je ku prospěchu jim jejich nevědomost.
Měj se na pozoru před lidmi!
Pokud přijdeš na nějaké místo, kde se nacházejí učenci a vzdělanci, neusazuj se tam trvale a chovej se tam jako obyčejný měšťan, aby si oni nemysleli, že sis vzal za cíl jejich respekt a slávu. Pokud to totiž pocítí, všichni se proti tobě srotí a vrhnou se na tebe a na tvé názory a poštvou proti tobě i prostý lid. Jejich oči tě budou všude sledovat a ty se u nich staneš poníženým a naprosto bezvýznamným. Pokud se tě na něco budou tázat, nediskutuj s nimi a říkej jim jen věci podložené jasnými a jednoznačnými důkazy. Nesahej na jejich učence, jejichž autoritou se řídí, aby ani oni nenapadli tu tvou.
Dávej si na lidi velmi dobrý pozor. A vůči Alláhu se v soukromí chovej přesně stejně, jako se vůči němu chováš na veřejnosti. Nauce nebudeš ku prospěchu, dokud i o samotě nebudeš takový, jakým býváš mezi lidmi.
Pověří-li tě vládce nějakým úkolem, který ti nesedí, nepřijmi to od něj, leda že bys měl dojem, že tě jím pověřil jedině pro tvé znalosti a pro tvou učenost a pro nic jiného.
Neboj se zříci neplodné debaty. Příliš mnoho debatování negativně ovlivňuje člověka i jeho způsob vyjadřování.
Nesměj se přespříliš! To ničí srdce. Neusínej jinak, nežli klidný a spokojený. Nebuď zbrklý v úsudku. Na toho, kdo na tebe volá zezadu, nedbej, protože zezadu se volá na zvířata. Když hovoříš, nekřič a nezvedej hlas. Měj ve zvyku být uvnitř klidný a spokojený, aby i lidé mohli spatřit tvou stabilitu a vnitřní sílu.
Často vzpomínej Alláha Vznešeného a to i před lidmi, aby se to i oni od tebe naučili. Vymez pro sebe za den jisté chvíle, kdy budeš po modlitbě recitovat Korán a věnovat se vzpomínání Alláha (arab. الذكر az-zikr) a kdy mu budeš děkovat za svou schopnost zůstat vytrvalý, trpělivý a neochvějný, stejně jako i za všechny ostatní Boží dary vůči tobě. Vymez v měsíci určité dny pro dobrovolný půst, kdy se budeš postit, aby se to od tebe naučili i ostatní, následujíce tvůj příklad. Udrž plnou kontrolu sám nad sebou i nad vším, co se tě týká, aby ti tvá nauka přinesla plody jak na tomto, tak i na onom světě. Nevěnuj se koupi a prodeji osobně ty sám, spíše si najdi a najmi někoho, kdo to vybaví za tebe. Nespoléhej se na svou pozemskou obživu a na to, co máš v hrsti, Alláh se tě na všechno toto bude tázat. Nepřibližuj se k představitelům moci, protože pokud tak učiníš, oni tě zavalí svými potřebami, které pokud jim vyplníš, oni tě zneváží a pokud je nevyplníš, oni na tebe svolají hanbu.
Nesleduj a nepiď se po chybách lidí, naopak dobře si zapamatuj to, co udělali správně. Znáš-li nějakého člověka po zlu, po jeho zlu ho nevzpomínej, ale požaduj po něm dobro a potom ho po tomto dobru i vzpomínej, leda že by šlo o záležitosti týkající se víry.
Pokud se něco dozvíš a pochopíš, že je s ním něco špatně ohledně náboženství, raději na něj lidi upozorni, aby ho nenásledovali a vyhli se mu. Posel Boží صلى الله وسلم údajně řekl:
اذكروا الفاجر بما فيه حتى يحذره الناس وإن كان ذا جاه ومنزلة
„Uveďte hřích hříšníka, aby se ho lidé vyvarovali, byť by to byl někdo respektovaný a vysoce postavený!“2
Proto u kohokoli spatříš nedostatky v jeho náboženství, ukaž na ně a nenechej se zastrašit jeho postavením. Vznešený Alláh ti proti němu pomůže a pomůže tak i Svému Náboženství. Pokud se takto zachováš, všichni si tě budou vážit a nikdo se neodváží veřejně praktikovat novoty přimyšlené do víry.
Nepřátel se s těmi, co následují jen své tužby!
Pokud u vládnoucí moci spatříš některé činy, které nejsou v souladu s naukou, ty sám jim na to ukaž způsobem, který nezanechá pochyb o tvém respektu vůči nim, protože pěst vládnoucí moci je omnoho tvrdší, nežli tvá vlastní. Řekneš jim: „Podřizuji se tvému rozkazu v tom, v čemž mi máš pravomoc rozkazovat a v čem jsi můj nadřízený, ale musím tě navzdory tomu všemu varovat před některými tvými činy, které jsou v rozporu s naukou naší víry.“ Pokud se takto vůči vladaři zachováš byť i jen jedinkrát, samo to stačí. Pokud s tím budeš pokračovat, měj na paměti, že se ti vládce může začít mstít a to může mít za následek i ponižování a ničení víry.
Pokud někdo nedbá tvých rad a znovu se dopustí toho, co nemá, věz, že si přeje tě vyzkoušet, zda jsi skutečne neochvějný a upřímný ve tvé snaze vybízet k dobru. Pokud se tak stane i podruhé, jdi k němu přímo domů a dopřej mu svou radu ve věcech náboženství. Pokud se jedná o novotáře, vyvrať ho. Pokud se jedná o vládce, napomeň ho vším, co znáš z Knihy Boží a Sunny Božího Posla صلى الله عليه وسلم. Pokud to od tebe přijme, dobře pro něj. A pokud to od tebe nepřijme, pros Alláha Vznešeného, aby tě před ním ochránil.
Často si připomínej smrt a pros o odpuštění pro tvého učitele, pro všechny, od kterých ses něčemu naučil a buď setrvalý v recitaci Koránu. Navštěvuj hroby učenců a šejchů. Přijímej to dobré, co uslyšíš od běžných lidí, když ti vyprávějí, jak ve snu spatřili Posla Božího, anebo cokoli dalšího, co dobří lidé v mešitách ve svých snech spatří, včetně lidí, co už opustili tento svět.
Nevysedávej s následovíky tužeb, leda že bys je chtěl vyzvat k následování pravé víry.
Neoddávej se přespříliš zahálce a na nikoho nenadávej.
Když muezín svolá k modlitbě, ty buď připraven vstoupit do mešity, aby tě v prvních řadách nepředbíhali obyčejní prostí lidé.
Nezřizuj si bydlení v blízkosti paláců vladařů. Pokud si u svého souseda všimneš čehokoli špatného, ukryj jeho hanbu, protože ukrýt ji je závazek. Nerozkrývej hanbu ostatních lidí. Když se k tobě někdo přijde poradit, ukaž mu a nasměruj ho na to, co znáš a přibliž ho k Alláhu Vznešenému. Přijmi ode mne tento testament, protože ti bude, dá-li Alláh, ku prospěchu i na začátku, i na konci tvé kariéry.
Daleko se drž od hamižnosti, protože díky lakotě si člověk vyslouží nenávist ostatní. Nebuď hrabivý, nebuď ukrutný a nikdy nebuď netransparentní. Vždy a za všech okolností si zachovej svoji lidskou důstojnost a osobní hrdost.
Buď ambiciózní, protože ten, kdo zůstal bez ambic, slábne a upadá.
Když kráčíš ulicí, neohlížej se ani napravo, ani nalevo a tvůj pohled nechť bude stále upřen k zemi.
Když odejdeš do veřejných lázní, nechovej se tam tak, jako se chová prostý lid, když platí za jejich služby, anebo za své přátele. Plať velkodušněji, než běžní lidé, abys mezi lidmi ukázal svůj charakter a lidé si tě ještě více považovali.
Nehněvej se na učence!
Nechoď osobně za řemeslníky či krejčími, najdi pro sebe někoho spolehlivého, kdo za tebe podobné věci vyřídí. Nebuď hnidopich, když měříš, vážíš, dáváš či platíš. Ve všem tom využij pomoci ostatních. Tento svět si drž od těla a nespatřuj v něm převelikou hodnotu, protože učení ho považují za laciný. To, co je u Alláha, je omnoho hodnotnější, nežli tento svět. Vezdejší starosti přenechej ostatním z toho důvodu, aby ses ty mohl v poklidu o to více věnovat nauce. To je lepší pro tebe i pro tvé potřeby.
S lidmi příliš nerozmlouvej. Nedebatuj s těmi, kteří neumí a nedokáží debatovat tím správným způsobem a ani s těmi, kteří si cestou debaty jen přejí dosáhnout slávy a věhlasu. Takoví se pouštějí do nejrůznějších tematik před očima ostatních a přejí si pouze, aby tě znevážili. Nejde jim o tebe a ani o to, že následuješ pravdu, což možná i oni sami tuší.
Když se ocitneš mezi staršími lidmi, nepovyšuj se nad ně, dokud tě oni sami nad sebe nepovýší, abys nebyl z jejich strany vystaven čemukoli nemilému.
Když se ocitneš mezi jakýmikoli lidmi, nespěchej před ně do mihrábu, abys je vedl v modlitbě, dokud tě k tomu oni sami nepustí na znak úcty, kterou vůči tobě přechovávají.
Nikdy sám sobě nedovol, aby ses rozhněval a rozběsnil na sezení nauky!
Oddávání, páteční kázání a vedení pohřebních či svátečních modliteb přenechej místním imámům a kazatelům.
A prosím, nezapomeň na mne ve svých prosebných modlitbách a přijmi ode mne tuto mou radu. Tento testament ti dávám ze svého srdce. Pro tebe a kvůli dobru ostatních muslimů.“3
- Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1919 jako gharíb s poznámkou, že podobné se traduje i od Ibn ‘Amra, Ibn ‘Abbáse, Abú Hurejry a Abú Umámy رضي الله عنهم أجمعين s tím, že v řetězci vypravěčů je i jistý Zerbí, který od Anase vypráví i odvržené hadísy. To potvrzuje i Ibn ‘Adí v al-Kámilu fi d-du’afá, 3/487; a al-Hajsemí v Medžme’u z-zewáid, 8/17. Uvádí ho také Ahmed v Musnedu, 11/143; Abú Ja’lá v Musnedu, hadís č. 4241; al-Háris v Musnedu, 798; al-Bezzár v Ahkámu š-šerí’ati l-kubrá, 3/120; as-Sujútí v al-Džámi’u s-saghír, hadís č. 7872. Jako hasan ho však doložil al-Albání v Sahíhu Suneni t-Tirmizí, hadís č. 1565. Na základě podpůrných podání ho dokonce ocenil jako sahíh li-ghajrihi v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 2196.
- Výrok je z hlediska nauky o hadísech slabý, doložen je mnoha podáními v lehce odlišných zněních a všechny obsahují da’íf vypravěče a není je možno posílit, pročež jako hadís není doložen přímo k Prorokovi صلى الله عليه وسلم, avšak pravidlo, které ustavuje, je platné a používané. Viz as-Semhúdí v al-Ghimáru ‘ale l-limár, podání č. 19; srov. az-Zerkání v Muchtesaru l-mekásid, hadís č. 81. Od Mu’áwíji ibn Hajdy al-Kurešího رضي الله عنه ho zaznamenali Ibn ‘Adí v al-Kámilu fid-du’afá, 2/430, přičemž mezi jeho vypravěči je nespolehlivý al-Džárúd bin Jezíd; at-Taberání v al-Mu’džemu l-kebíru, hadís č. 1010; al-Bejhekí v as-Sunenu l-kubrá, hadís č. 21442; a al-Chatíb al-Baghdádí v Táríchu Baghdád, 1/382. S jinými vypravěči ho uvádí Ibn Kejsarání v Zechíratu l-huffáz, 1/227 s poznámkou, že podání má hodně verzí, ale všechny obsahují slabé vypravěče. Od dědečka Behze ibn Hakíma ho uvádí i Ibnu l-Džewzí v al-‘Ilelu l-mutenáhíja, 2/779, avšak i zde figuruje nespolehlivý vypravěč al-Džárúd.
- Zaznamenal Ibn Nudžejm al-Hanefí v al-Ašbáhu wen-nezáir, str. 367-372.