Tři kamarádi

Následující příběh je o přátelství a zradě, o upřímnosti a pokrytectví.

Byli jednou tři mladí přátelé. Jeden z nich pocházel z velmi movité rodiny, ale domácnosti oněch dvou dalších už tolik zámožné nebyly.

Jednoho dne přišel bohatší mladík s nápadem, že se všichni tři budou postit dobrovolný půst v pondělí a ve čtvrtek. Jeden den v týdnu pak každý každého postupně pohostí postní večeří, iftárem, u sebe doma. Protože to byl jeho nápad, rozhodl se, že s přípravou začne nejprve on. A na něho vyšel tím pádem i první iftár.

Doma svému služebnictvu sdělil, že na zítra chystá významnou a mimořádnou večeři pro dva své výjimečné hosty. Poprosil služebné, aby důkladně naklidily celý dům a připravili v jídelně to nejlepší pohoštění. Kuchaře poprosil, aby jeho přátelům naservíroval to nejluxusnější a nejvybranější menu, které dokáže. A tak se i stalo.

Hosté přišli do skvoucí jídelny, kde na ně čekala plná konvice mléka a nejkvalitnější čerstvé datle na přerušení půstu, slaďoučké a veliké jako palec. Jako předkrm zeleninový salát s plody moře. Jako hlavní jídlo jehněcí pečeně, která se rozpadala v ústech. Jako příloha jak opékané brambory, tak i rýže s mandlemi a hrozinkami, každému podle libosti. K pití několik druhů ovocné šťávy, mezi nimiž nechyběla ani ta z granátového jablka. Samozřejmostí byla káva i čaj, černý i zelený hned v několika druzích. A nakonec jako dezert čokoládová fontána a kousky ovoce. Přátelé si užili přepychový večer ve vybranné společnosti u banketu na úrovni, s jídly tak luxusními, že vybranější nepamatovali, pokud vůbec kdy jedli.

Potom, další týden, nadešel předvečer dne, kdy měl u sebe pohostit své přátele druhý z mladíků. Řekl své matce, že zítra přijdou na večeři jeho dva nejlepší kamarádi. Poprosil ji, aby připravila chod o nic méně luxusní, než bylo jídlo, které mu naservírovali u jeho bohatého přítele.

„A kde na to asi tak mám vzít peníze?“ podivila se matka.

Mladík znechuceně obrátil oči v sloup a drze odsekl: „Pomož si, jak umíš! Ale opovaž se, abych kvůli tobě před ním vypadal jako nějaký chudák!“

Nešťastná žena si půjčila od sousedky, nakoupila ty nejluxusnější suroviny a k tomu i fůru ovoce. Připravila vybraná jídla a nezapoměla ani na moučník. Přetékající mísa salátu s plody moře, lahodná jehněcí pečínka s rýží i bramborami, několik druhů kávy a čaje, ovocné šťávy, samozřejmě i čokoládovo-ovocné fondue. Iftár proběhl bez nejmenších problémů. Opět honosná večeře, na kterou se ještě dlouho vzpomínalo.

Třetí týden přišla řada i na posledního mladíka. Večer před akcí požádal svou matku, aby mu na zítřek připravila iftár pro jeho dva nejlepší kamarády.

„Proč vůbec přijímáš od nich takové nabídky, když víš, jak na tom jsme!“ zlobila se na mladíka matka, „podívej se, do jak prekérní situace jsi mne přivedl, kde mám vzít na tak dobré jídlo, abych jim vyhověla a oni jím nepohrdli?!“

Mladík pokrčil rameny a uchlácholil matku slovy: „Mami, prosím tě, vůbec to neřeš. Tak uvař z toho, co doma máš. Pohosti je, čím sama uznáš za vhodné. Připravit přece můžeš i něco normálního, běžného, co jídáváme i my každý den. Nemusí se přece vždycky jíst jako v nějakém interhotelu v nóbl restauraci. Jsme jenom obyčejní lidé a jsme na tom tak, jak na tom jsme. Přece se nakonec nemáme za co stydět.“

Když přišel čas iftáru, hosté dorazili a usedli za stůl. Paní domácí přinesla skromné pohoštění. Karafu vody, tři malé skleničky s mlékem a každému přesně po třech tvrdých sušených datlích.

Tři přátelé spolu přerušili půst a pak se v hostitelově pokoji pomodlili.

Po modlitbě se vrátili ke stolu, aby usedli k postní večeři. Přátelé byli velmi překvapení, co je čekalo. Jako hlavní chod se podávala míchaná vajíčka, jako příloha pár krajíců suchého chleba a k tomu hrnek kefíru na zapití. Salát nikde, ovoce nikde, žádné plody moře, žádné džusy, žádná čokoláda. A jen jedna džezva kávy.

„Jé! Má šá Alláh! Míchané vajíčka! Ty už jsem vážně hodně dlouho neměl,“ vykřikl s neskrývanou radostí bohatý mladík. „Ať tě Alláh odmění a ať za to požehná i mamince,“ dodal a nešetřil pochvalami. Pak se s neskrývanou chutí pustil do jídla.

„Tak toto snad nemyslíte vážně, toto že má být iftár?!“ ohrnoval nos ten chudobnější z hostů a dodal: „Hoši, nevím jak vy, ale já odcházím do nejbližší restaurace, vždyť tohleto přece nemá žádnou úroveň.“ A jak řekl, tak i učinil. Hostitele i jeho bohatšího hosta tak nechal u stolu samotné.

Potom, co snědli vajíčka a popili, co se naservírovalo, zeptal se hostitel svého hosta u kávy smutně: „Ty, řekni mi vlastně, proč jsi tu se mnou zůstal a taky ses nešel najíst líp, někam do restaurace, tak jak on?“

„Protože můj plán byl od počátku úplně jiný,“ odpověděl mladíkův zámožný host a tajemně se usmál.

Pak se rozpovídal:

„Můj otec, jak možná víte, je hlavním akcionářem firmy, pro kterou oba pracujete, stejně jako vaši otcové a bratři. Já se chystám rozjet nový byznys a můj táta je v něm hlavní investor. Naléhavě potřebujeme třetího člověka. Musí to ale být někdo, na koho se můžeme vždy a za všech okolností spolehnout.

Chtěl jsem vás přijmout oba, ale táta si kladl podmínku, že si můžu vybrat jen jednoho jediného z vás, protože tři jsou prý tak akorát a čtyři jsou už moc. Nedokázal jsem se rozhodnout a nevěděl jsem, koho z vás dvou si vybrat jako společníka, konec konců nejlepší kamarádi jste oba dva. Nebo aspoň teda byli. Proto jsem vymyslel celou tu taškařici s iftáry doma. Byla to vlastně zkouška. Takový test. Takže tobě děkuju, že ses zachoval tak, jak ses zachoval a co se jeho týče, taky ti děkuju, žes mi pomohl odhalit jeho skutečnou tvář. Celé ty roky nás vodil za nos.

Za mě – nevím jak ty – ale já jsem s ním skončil. Pochopil jsem, že on nám za to nestojí a že není opravdový kamarád. Jak sám viděls, je to obyčejný křivák a podrazák. Klidně tě zradil, hodil přes palubu a ani nemrkl. Ačkoli se znáte roky, naprosto chladně bez výčitek svědomí tě přede mnou zesměšnil, jenom aby si sám dál mohl hrát na něco, co není. Ve skutečnosti jste na tom oba dva podobně, pokud ne úplně stejně.

Rozuměj a pochop, táta do toho dává opravdu moc peněz. Nepotřebujeme po svém boku někoho nespolehlivého, kdo se přetvařuje a hraje před námi komedie, jak je bohatý a jak je na úrovni, ale přitom ani vůbec netuší, že já i táta přesně víme, kolik kdo ve firmě berete. Kamaráde, ještě jednou opravdu díky moc, že jsi férový, střízlivě uvažující chlap. Před nikým nehraješ žádné komedie, jsi tím, kým jsi a nad nikoho se nevytahuješ. Ať tě Alláh odmění, žes mi tak fantasticky pomohl rozhodnout se.“

A ponaučení? Nikdy se nestyď za to, co jsi a jaký život vedeš. Bez ohledu na to, kolik je skromný a chudobný, nebo kolik tebou většina lidí bude opovrhovat. Nepřetvařuj se, na nic a na nikoho si nehraj a buď sám sebou.

Nenasazuj si nikdy žádnou masku. Tvář, tu měj vždy jen jednu. Tu svou, pěknou a příjemnou ve všech situacích a za všech okolností.

Nebuď zrádný pokrytec a převlékač kabátů. To je to, co tě učí islám, tvá víra.

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:

إِنْ شَرَّ النَّاسِ ذُو الْوَجْهَيْنِ، الَّذِي يَأْتِي هَؤُلاَءِ بِوَجْهٍ وَهَؤُلاَءِ بِوَجْهٍ ‏

„Věru nejhorším mezi lidmi je licoměrný pokrytec dvou tváří. Přichází k jedněm lidem a nastavuje jednu svou tvář a přichází k jiným s jinou.“¹

‘Ammár ibn Jásir رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:

‏ مَنْ كَانَ لَهُ وَجْهَانِ فِي الدُّنْيَا كَانَ لَهُ يَوْمَ الْقِيَامَةِ لِسَانَانِ مِنْ نَارٍ

„Kdokoli bude dvoutvářný na tomto světě, ten v Den Zmrtvýchvstání obdrží dva ohnivé jazyky.“²

1. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7179 a toto je jeho verze; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2526.
2. Zaznamenal Abú Dáwúd v Sahíha, hadís č. 4873 a toto je jeho znění; ad-Dárimí v Sunenu, hadís č. 2764; Abú Ja’lá v Musnedu, hadís č. 1620; a Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 5756. Na základě všech cest podání ho za sahíh označil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 892.