بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je bludem a každý blud skončí v Pekelném Ohni.
Alláh Vznešený pravil:
يَا أَيُّهَا النَّاسُ اتَّقُوا رَبَّكُمُ الَّذِي خَلَقَكُم مِّن نَّفْسٍ وَاحِدَةٍ وَخَلَقَ مِنْهَا زَوْجَهَا وَبَثَّ مِنْهُمَا رِجَالًا كَثِيرًا وَنِسَاءً ۚ وَاتَّقُوا اللَّهَ الَّذِي تَسَاءَلُونَ بِهِ وَالْأَرْحَامَ ۚ إِنَّ اللَّهَ كَانَ عَلَيْكُمْ رَقِيبًا
„Lidé, bojte se Pána svého, jenž stvořil vás z bytosti jediné a stvořil z ní manželku její a rozmnožil je oba v množství velké mužů i žen. A bojte se Boha, v Jehož jménu se vzájemně prosíte, a dbejte na pravidla o pokrevních svazcích, neboť Bůh zajisté nad vámi je pozorovatelem.” (Nisá´: 1)
Milí bratři v islámu!
Vznešený Alláh praví:
لَّقَدْ كَانَ لَكُمْ فِي رَسُولِ اللَّهِ أُسْوَةٌ حَسَنَةٌ لِّمَن كَانَ يَرْجُو اللَّهَ وَالْيَوْمَ الْآخِرَ وَذَكَرَ اللَّهَ كَثِيرًا
„A věru máte nyní v poslu Božím příklad překrásný pro každého, kdo doufá v Boha a v den poslední a kdo Boha hojně vzpomíná.“ (Ahzáb: 21)
Na jiném místě ohledně následování proroků, mír s nimi všemi, a těch, kteří je provázeli, Vznešený Alláh říká:
لَقَدْ كَانَ لَكُمْ فِيهِمْ أُسْوَةٌ حَسَنَةٌ لِّمَن كَانَ يَرْجُو اللَّهَ وَالْيَوْمَ الْآخِرَ ۚ وَمَن يَتَوَلَّ فَإِنَّ اللَّهَ هُوَ الْغَنِيُّ الْحَمِيدُ
„Věru máte v nich příklad překrásný pro každého, kdo doufá dosáhnout Boha a dne soudného. Ten však, kdo obrátí se zády… tedy Bůh je soběstačný, chvályhodný!“ (Mumtehina: 6)
V hadísu od Džábira ibn ‘Abdilláh رضي الله عنهما Posel Boží صلى الله عليه وسلم říká:
إِنَّ مِنْ أَحَبِّكُمْ إِلَىَّ وَأَقْرَبِكُمْ مِنِّي مَجْلِسًا يَوْمَ الْقِيَامَةِ أَحَاسِنَكُمْ أَخْلاَقًا
„Věru k těm z vás, co jsou mi nejmilejší a budou v Soudný Den sedět ke mně nejblíže, patří ti z vás, co jsou nejlepších mravů.“1
Tato mravnost se týká jeho vztahu vůči Alláhu, vůči jemu samému, vůči lidem i vůči celému jeho okolí. K jejím podobám patří pravdivé slovo, potvrzení pravdy, která k nám přichází a odsouzení lži, která na nás útočí, čehož součástí je i správná věrouka a přijetí všech islámských nařízení, jak nás vybízí Vznešený Alláh:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّهَ وَكُونُوا مَعَ الصَّادِقِينَ
„Vy, kteří věříte! Bojte se Boha a buďte s pravdomluvnými!“ (Tewba: 119)
وَالَّذِي جَاءَ بِالصِّدْقِ وَصَدَّقَ بِهِ ۙ أُولَٰئِكَ هُمُ الْمُتَّقُونَ
„Ti, kdož pravdu přinášejí a ji potvrzují – hle, to jsou bohabojní!“ (Zumer: 33)
A patří k nim i skromnost a schopnost žít pro druhého dávaje se mu celý k dispozici v bezmezném altruizmu a věnovat ostatním své jmění a svůj čas, plníce Boží příkaz daný Prorokovi صلى الله عليه وسلم:
وَاخْفِضْ جَنَاحَكَ لِمَنِ اتَّبَعَكَ مِنَ الْمُؤْمِنِينَ
„A rozprostři křídla svá nad těmi, kdož následují tě z věřících.“ (Šu’ará: 215)
Anas رضي الله عنه vyprávěl: „Nikdy se nestalo, že by kdo Posla Božího صلى الله عليه وسلم o něco požádal, aby mu dal pro dobro islámu, aniž by mu to nedal. Jednou přišel jeden prostý muž a Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu věnoval stádo ovcí tak velké, že zaplnilo dolinu mezi dvěma horami. Dotyčný odešel ke svému lidu a řekl: „Lide můj, přijměte islám, protože Muhammed rozdává almužny, jako by se vůbec nebál nouze!“2
Anas také vyprávěl: „Jakákoli z medínských služek klidně mohla zajít za Poslem Božím صلى الله عليه وسلم, odvést si ho a jít s ním kamkoli potřebovala.“3
Bratři! Každý potřebuje nějaký vzor, každý má někoho, kdo mu je příkladem a koho následuje. A pokud nenásleduje toho, kdo ho vede k tomu nejlepšímu, následuje někoho, kdo ho vede k tomu nejhoršímu. Koránských příkladů podobných špatných vzorů je mnoho a jedním z nich jsou mocní a vážení lidé v našem okolí, kteří dokáží srdce a mysli lidí naplnit svými názory a kterým na svých sezeních všichni ostatní uvolňují své místo.
V příbězích o dávných pokoleních Alláh o takových falešných autoritách říká:
وَانطَلَقَ الْمَلَأُ مِنْهُمْ أَنِ امْشُوا وَاصْبِرُوا عَلَىٰ آلِهَتِكُمْ ۖ إِنَّ هَٰذَا لَشَيْءٌ يُرَادُ
„A vzdálili se velmoži z nich a řekli: „Jděte a při božstvech svých vytrvejte! Vždyť to věru je věc vyžadovaná.“ (Sád: 6)
Jindy jimi bývají živí či mrtví předkové zosobňující letité tradice národů, následované i za cenu toho, že šlo o choré bludy a absurdní nesmysly, Slovy Božími:
وَإِذَا قِيلَ لَهُمُ اتَّبِعُوا مَا أَنزَلَ اللَّهُ قَالُوا بَلْ نَتَّبِعُ مَا وَجَدْنَا عَلَيْهِ آبَاءَنَا ۚ أَوَلَوْ كَانَ الشَّيْطَانُ يَدْعُوهُمْ إِلَىٰ عَذَابِ السَّعِيرِ
„A když je jim řečeno: „Následujte to, co seslal Bůh!“, odpovídají: „Nikoliv, my budeme následovat to, co u otců svých jsme nalezli.“ A což když je satan zve k trestu plamene šlehajícího?“ (Lukmán: 21)
Mohou jimi být i špatí přátelé, od nichž člověk přebírá chybné postoje a ohavné móresy, jichž potom bude v Soudný den pouze litovat, jak praví Alláh:
يَا وَيْلَتَىٰ لَيْتَنِي لَمْ أَتَّخِذْ فُلَانًا خَلِيلًا ﴿٢٨﴾ لَّقَدْ أَضَلَّنِي عَنِ الذِّكْرِ بَعْدَ إِذْ جَاءَنِي
„Běda mi, kéž jsem toho a toho za přítele nebral, vždyť on mne věru od připomenutí odvedl poté, co se mi ho dostalo.“ (Furkán: 28-29)
Anebo jím může být i šejtán, který ho svádí k následování jeho zkaženého ega, ponoukajícího ke zlu, slovy Božími:
وَمَن يَكُنِ الشَّيْطَانُ لَهُ قَرِينًا فَسَاءَ قَرِينًا
„A ten, jemuž je satan souputníkem, ten špatného má souputníka!“ (Nisá: 38)
A co se stane potom, v Den Soudný, kdy přijdou všechny postranní zájmy vniveč a pravda vyjde najevo? Alláh nám o tom detailně vypráví v Koránu, když říká:
إِذْ تَبَرَّأَ الَّذِينَ اتُّبِعُوا مِنَ الَّذِينَ اتَّبَعُوا وَرَأَوُا الْعَذَابَ وَتَقَطَّعَتْ بِهِمُ الْأَسْبَابُ ﴿١٦٦﴾ وَقَالَ الَّذِينَ اتَّبَعُوا لَوْ أَنَّ لَنَا كَرَّةً فَنَتَبَرَّأَ مِنْهُمْ كَمَا تَبَرَّءُوا مِنَّا ۗ كَذَٰلِكَ يُرِيهِمُ اللَّهُ أَعْمَالَهُمْ حَسَرَاتٍ عَلَيْهِمْ ۖ وَمَا هُم بِخَارِجِينَ مِنَ النَّارِ ﴿١٦٧﴾
„A až se zřeknou ti, kteří byli následováni, těch, kdož je následovali, a až spatří trest a svazky jejich vzájemné budou zpřetrhány, zvolají ti, kdož je následovali: “Kéž bychom se mohli navrátit a zříci se jich tak, jako oni se nyní zříkají nás!” A takto jim Bůh ukáže činy jejich k zármutku jejich. A nebude pro ně úniku z ohně pekelného!“ (Bekara: 166-167)
وَقَالُوا رَبَّنَا إِنَّا أَطَعْنَا سَادَتَنَا وَكُبَرَاءَنَا فَأَضَلُّونَا السَّبِيلَا ﴿٦٧﴾ رَبَّنَا آتِهِمْ ضِعْفَيْنِ مِنَ الْعَذَابِ وَالْعَنْهُمْ لَعْنًا كَبِيرًا ﴿٦٨﴾
„A řeknou; „Pane náš, poslouchali jsme náčelníky své a velikány své a oni nám dali zbloudit z cesty! Pane náš, dej jim trest dvojnásobný a proklej je prokletím velikým!“ (Ahzáb: 67-68)
Ale Alláh odpoví:
لِكُلٍّ ضِعْفٌ وَلَٰكِن لَّا تَعْلَمُونَ
„Všem dostane se dvojnásobku, avšak vy to ještě nevíte.“ (A’ráf: 38)
(…)
Služebníci Boží!
Alláh ty, kteří mohou být jiným dobrým vzorem, popisuje ve Svých Slovech:
وَيُؤْثِرُونَ عَلَىٰ أَنفُسِهِمْ وَلَوْ كَانَ بِهِمْ خَصَاصَةٌ
„A dávají jiným přednost před sebou, i kdyby sami měli nedostatek.“ (Hašr: 9)
Podle ‘Abdulláha ibn Omara رضي الله عنهما ohledně těch prvních Posel Boží صلى الله عليه وسلم pronesl:
أحَبُّ الناسِ إلى اللهِ أنْفعُهُمْ، وأَحَبُّ الأعمالِ إلى اللهِ عزَّ وجلَّ سُرُورٌ تُدخِلُهُ على مُسلِمٍ، أو تَكشِفُ عنهُ كُربةً، أو تَقضِيَ عنهُ دَيْنًا، أو تَطرُدَ عنهُ جُوعًا، ولَأَنْ أمْشِيَ مع أخِي المسلمِ في حاجةٍ أحَبُّ إليَّ من أنْ أعتكِفَ في المسجدِ شهْرًا، ومَنْ كفَّ غضَبَهُ، سَتَرَ اللهُ عوْرَتَهُ، ومَنْ كظَمَ غيْظًا، ولوْ شاءَ أنْ يُمضِيَهُ أمْضاهُ، مَلأَ اللهُ قلْبَهُ رضِىَ يومَ القيامةِ، ومَنْ مَشى مع أخيهِ المسلمِ في حاجَتِه حتى يُثْبِتَها لهُ، أثْبتَ اللهُ تعالى قدَمِه يومَ تَزِلُّ الأقْدامُ، وإنَّ سُوءَ الخُلُقِ لَيُفسِدُ العملَ، كَما يُفسِدُ الخَلُّ العَسَلَ
„Alláhu nejmilejšími lidmi jsou ti, kteří jsou nejužitečnější pro druhé. A nejlepším činem u Vznešeného Alláha je přinášet štěstí jinému muslimovi, anebo od něj odstranit tíseň či za něj uhradit dluh nebo nenasytit jeho hlad. Jít s mým bratrem muslimem vyřešit jeho potřeby je pro mne milejší, než strávit celý měsíc uctíváním v mešitě. Kdokoli udrží svou zlobu, Alláh přikryje jeho hanbu. Kdokoli zkrotí svůj hněv, byť měl možnost dát mu plný průchod, Alláh naplní jeho srdce spokojeností v Den Zmrtvýchvstání. Kdo se vydá se svým bratrem vyřešit jeho potřeby, dokud mu je nezajistí, Vznešený Alláh upevní jeho paty v den, kdy jiné uklouznou. A věru špatné mravy vskutku zkazí činy tak, jako ocet zkazí med.“4
A naopak špatné vzory Alláh popisuje ve Svých Slovech:
وَيْلٌ لِّلْمُطَفِّفِينَ ﴿١﴾ الَّذِينَ إِذَا اكْتَالُوا عَلَى النَّاسِ يَسْتَوْفُونَ ﴿٢﴾ وَإِذَا كَالُوهُمْ أَو وَّزَنُوهُمْ يُخْسِرُونَ ﴿٣﴾
„Běda těm, kdo míru zkracují, kteří když jim je měřeno plnou míru od lidí žádají, však když pro druhé měří či váží, ztrátu jim působí!“ (Muteffifín: 1-3)
To jsou hamižní a pomstychtiví závistníci a sobečtí prospěcháři. Myslí jen na sebe, umí jen brát a nedokážou nic dávat.
Existují tedy dvě základní skupiny možných vzorů. Jedni přinášejí druhým užitek a prospěch, možná i za cenu toho, že na tom sami třeba i tratí. Zatímco druzí přinášejí ostatním okolo sebe jen zkázu a zmar, ať už z toho mají prospěch či dokonce vůbec ne. Proto následujte ty první a vystříhejte se těch druhých.
Konej, bratře, jak sám chceš. Následuj si, koho chcteš. Ale pamatuj, že tak, jak s tímto naložíš, bude naloženo i s tebou.
Prosíme Alláha, abychom dokázali rozpoznat, kdo je skutečným vzorem pro ryzí Boží služebníky a o sílu ho následovat. Ó Bože, dej nám rozpoznat, kdo nás naopak vede po cestě šejtána a dej nám sílu odvrhnout ho. Ámín!
- Jako součást delšího hadísu uvádí at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2018; al-Charáití v Mekárimu l-achlák, hadís č. 59; a at-Taberání v Mekárimu l-achlák, hadís č. 6. Jako hasan ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 791.
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2312.
- Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6072.
- Zaznamenal at-Taberání v al-Mu’džemu l-awsat, hadís č. 6026. Jako hasan ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 906.