Vznešený Alláh praví:
إِنَّ اللَّهَ يَأْمُرُكُمْ أَن تُؤَدُّوا الْأَمَانَاتِ إِلَىٰ أَهْلِهَا وَإِذَا حَكَمْتُم بَيْنَ النَّاسِ أَن تَحْكُمُوا بِالْعَدْلِ ۚ إِنَّ اللَّهَ نِعِمَّا يَعِظُكُم بِهِ ۗ إِنَّ اللَّهَ كَانَ سَمِيعًا بَصِيرًا
„Bůh vám přikazuje, abyste vraceli svěřené majetky jejich vlastníkům, a když soudíte mezi lidmi, abyste soudili spravedlivě. Vždyť Bůh – a jak krásné je to, k čemu vás napomíná – vždyť Bůh slyšící je i jasnozřivý.“ (Nisá: 58)
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
كُلُّ سُلاَمَى مِنَ النَّاسِ عَلَيْهِ صَدَقَةٌ، كُلَّ يَوْمٍ تَطْلُعُ فِيهِ الشَّمْسُ يَعْدِلُ بَيْنَ النَّاسِ صَدَقَةٌ
„Na každý lidský kloub je každý den, v němž vyjde slunce, potřeba udělit almužnu. A jednat s lidmi spravedlitě je také podobou almužny.“1
Rufá’a ibn Ráfi’ رضي الله عنه vypráví, že vyšel s Poslem Božím صلى الله عليه وسلم na medínský hřbitov al-Bakí’ a slyšel ho tam říci:
يا معشرَ التُّجّارِ ألا إنَّ التُّجّارَ همُ الفُجّارُ إلا منِ اتَّقى وبرَّ وصدقَ
„Ó shromáždění obchodníků! Zdaž nejsou obchodníci věru hanebníci, kromě těch, kteří zůstanou bohabojní, prokáží dobro a poví pravdu?!“2
Vypráví se, že jeden muslimských obchodníků stále upozorňoval své zaměstnance, kteří v jeho obchodě prodávali jeho zboží jeho jménem, aby byli vůči všem zákazníkům vždy spravedliví, bohabojní a pravdivě ukázali nejen na klady, ale také na zápory a nedostatky zboží, které prodávají: „Nekvalitní zboží nikdy žádnému zákazníkovi neprodávejte, nenadsazujte cenu a pokud už musíte prodat i něco, co není úplně kvalitní, důkladně každému jednomu kupujícímu ukažte, v čem není kvalitní a proč. A pokud i nadále trvá na jeho koupi, dejte mu na ně slevu.“
Městem, v němž se jejich tržnice nacházela, jednou projížděla karavana kupců. Mezi nimi i jeden žid. Když tento muž odešel nakupovat na tržnici, zavítal i do obchodu onoho muslima. Přítomný zaměstnanec mu v nepřítomnosti svého nadřízeného prodal nekvalitní zboží za celých 300 stříbrných dirhemů, ale na jeho nedostatky ho vůbec neupozornil.
Když se majitel obchodu o několik dní později vrátil z cesty, všiml si, že nekvalitní kusy chybějí. Zeptal se svého mladého zaměstnance, kam se poděly a on mu odpověděl: „Přijela karavana a v ní mezi mnoha jinými lidmi i jeden žid. Tak jsem mu toto zboží prodal.“
„A za kolik?“ zeptal se vedoucí prodejny.
„Za rovné tři stovky stříbrných!“ chlubil se mladík svým umem.
Svědomitý majitel obchodu se rozhněval a křičel na svého prodejce: „Tak nekvalitní zboží za tak vysokou cenu! Že ti není hanba! To nenechám jen tak!“
Poručil svého sluhu, aby mu vystrojil koně. Vyskočil do sedla a tryskem se rozjel dostihnout karavanu. Jenže ta už byla nahony daleko.
Když karavanu po dlouhých třech dnech a třech nocích již notně vyčerpán dostihl, hledal v celém tábořišti svého zákazníka. Nevěděl o něm nic, jen to, že je židovského vyznání.
Nakonec ho nalezl a řekl mu: „V mém obchodě ti za nehorázné tři stovky stříbrných dirhemů prodali zboží, které je naprosto nekvalitní a takovou hodnotu určitě nemá. Prosím, přijmi mou hlubbokou omluvu. Dej mi ho zpátky a já ti dávám ze svého tvých třista dirhemů.“
„Naprosto pozoruhodné,“ kroutil žid udiveně hlavou, „to jsi jel celé tři dny za námi, jen abys mi vrátil peníze? Proč vůbec? A k čemu?“
Muslimský kupec mu odpověděl: „Protože já jsem muslim a má víra mne učí spravedlivosti. Náš Prorok, ať mu Alláh požehná a dopřeje míru, nás učil:
مَنْ غَشَّنَا فَلَيْسَ مِنَّا
„Kdo nás podvádí, není jedním z nás!“3
„Taky bych ti velmi rád něco oznámil, příteli,“ pravil s vážnou tváří židovský zákazník, „víš, ty stříbrné peníze, kterés ode mne za své zboží dostal, ani nejsou pravé. Jsou to všechno ve skutečnosti bezcenné padělky. A ještě něco, dívej, tady máš ode mě další tři stovky, tentokrát pravých. A dám ti klidně i mnohem více, než jen to. Protože já přímo teď a tady dosvědčuji, že nic a nikdo nemá právo na uctívání, kromě Alláha Jediného, a že Muhammed صلى الله عليه وسلم je Poslem Božím.“
A tak tento zámožný židovský obchodník příjal přímo v onom karavanním táboře islám. Přidružil se ke svému muslimskému společníkovi a pokračovali ve vzájemném poctivém obchodování, protože díky islámu a jeho zásadám se oba přesvědčili o bezúhonnosti toho druhého.
Tento příběh je názornou ukázkou toho, jak se poctivé obchodování muslimů stávalo v mnoha dobách a kontextech pravým a skutečným důvodem přijetí islámu ze strany mnoha obyvatel Indie, Indonésie, Malajsie, ostrovů v Indickém oceáně, ale i na pobřeží ba i ve vnitrozemí subsaharské Afriky. Tím nejostřejším mečem, díky němuž se islám šířil, byl meč muslimské spravedlnosti, jehož ostří nekompromisně roztínalo pravdu od lži a dobro od zla.
V takových dobách muslimové ani nemuseli nijak zvlášť misijně působit, protože islám se šířil sám od sebe a správné vedení bylo jasně odlišeno od bludu. Pokud se chopíme jeho vznešených principů i dnes, tak, jak se ho chápaly generace našich předků, tato doba se vrátí. Naší povinností není islám šířit žádným obzvláštním úsilím. Naší povinností je jen představit islám lidem a ukázat jim jeho krásu, nejlépe v našich vlastních činech. A už vůbec není naší povinností chvástat se počtem těch, kteří ho od nás přijali.
Islám zazáří a bude triumfovat tak jako tak, ať už s námi, anebo s někým jiným, jak pravil Všemohoucí Alláh:
يُرِيدُونَ لِيُطْفِئُوا نُورَ اللَّهِ بِأَفْوَاهِهِمْ وَاللَّهُ مُتِمُّ نُورِهِ وَلَوْ كَرِهَ الْكَافِرُونَ ﴿٨﴾ هُوَ الَّذِي أَرْسَلَ رَسُولَهُ بِالْهُدَىٰ وَدِينِ الْحَقِّ لِيُظْهِرَهُ عَلَى الدِّينِ كُلِّهِ وَلَوْ كَرِهَ الْمُشْرِكُونَ ﴿٩﴾
„Rádi by sfoukli světlo Boží ústy svými, avšak Bůh učiní světlo Své dokonalým, i když se to protiví nevěřícím. A On je ten, jenž seslal posla Svého se správným vedením i s náboženstvím pravdivým, aby zvítězilo nad všemi náboženstvími, i když se to protiví modloslužebníkům.“ (Saff: 8-9)
Proto, bratři a sestry, buďte trpěliví a snažte se být těmi nejlepšími vyslanci islámské zvěsti. Kdyby neexistoval žádný jiný důkaz výjimečnosti a nadřazenosti islámu nad cokoli jiného, nežli skutečnost, že vůči muslimům na celém světě je uplatňován jiný metr, než platí vůči zbytku světové populace, samo to by stačilo. Vždyť zaostalost, násilí, chaos, bezpráví a teror jsou v mediích i v politice nazývány svými pravými jmény v podstatě jen tehdy, když je jejich viníkem muslim, ale nikdy, když za ně může nemuslim. A to vše ve jménu rovnosti, lidských práv, demokracie a pokroku.
O to víc je smutnější, že mezi muslimy se čím dál řidčeji nacházejí jedinci, kteří by se podobali aspoň v něčem našemu poctivému obchodníkovi z příběhu. Většina z muslimů dnes následuje linii menšího odporu, pro snadnější život na tomto světě plave s proudem a točí se podle toho, odkud vane vítr. A toto je přesně to, před čímž nás varovaly generace zbožných předků, jako al-Hasan al-Basrí, když řekl: „Nedovol, aby i ovce byla chytřejší, než ty. Kupředu ji popohání povyk a zpět ji zahání upřený pohled.“4 Takoví postrádají vlastní iniciativu a vnitřní popud stále konat dobro. Vzdali se plné kontroly nad svými činy a podřizují je činům ostatních. Jejich rozhodnutí nejsou tak úplně jejich vlastní a nechávají s sebou pro své osobní pohodlí manipulovat. Když je jejich okolí dobré, jsou dobří spolu s ním. Ale když koná zlo, svezou se s ním na šikmou plochu i oni. Společenské podmínky a situace vytvářejí jejich jednání, takže z nich každá „nouze“ udělá příslovečného „zloděje.“
A nejhorší mezi nimi jsou ti, kteří jsou zrcadlovým obrazem nepřátel islámu, akorát s obráceným znaménkem. Takoví dokážou ospravedlnit jakékoli zlo, kterého se dopouští jejich vlastní lidé vůči těm cizím, vůči nimž nemají ani špetičku shovívavosti. Žádný zločin těch jejich není tolik závažný, aby byl zločinem, zatímco u těch druhých neexistuje nic, co by se dalo velkodušně odpustit. Tento druh lidí opouští země, kde tvrdou pěstí vládne spravedlivý Boží Zákon a přikrádá se cizopasit, šířit zkázu, rozvracet, loupit, vraždit a znásilňovat tam, kam šarí’atská justice nedosáhne. A právě takoví jsou důvodem společenského jevu známého jako islamofobie. Ve skutečnosti žádná neexistuje. Je to vždy jen reakce na křivdu ze strany těchto špatných muslimů, nebo prachobyčejná zášť vůči pravdě islámu ze strany jeho nepřátel, anebo nestálá směsice obojího.
Jenže i toto je důkazem pravdivosti islámu, neboť takový čas byl předpovězen v hadísu ‘Alího ibn Abí Táliba رضي الله عنه, kde Posel Boží صلى الله عليه وسلم údajně řekl:
يوشَكُ أن يأتيَ على النّاسِ زمانٌ لا يبقى من الإسلامِ إلّا اسمُه ولا يبقى من القرآنِ إلّا رسمُه مساجدُهم عامرةٌ وهي خرابٌ من الهُدى علماؤُهم أشرُّ مَن تحتَ أديمِ السَّماءِ من عندهم تخرُجُ الفتنةُ وفيهم تعودُ
„Lidem již skoro nadešel čas, kdy z islámu zůstane jen jméno a z Koránu jen jeho zápis. Jejich mešity budou zbudovány, ale jejich správné vedení bude poškozeno. Jejich učenci budou těmi nejhoršími pod nebeskou klenbou. Od nich bude pramenit jejich rozvrat a k nim se bude i navracet.“5
Proto dnes, více než kdy jindy, platí pravidlo zformulované mimo jiné Muhammedem ibn Sálih al-‘Usejmínem:
„Pravdou je to, pro co existuje důkaz a nikoli to, co konají lidé.“6
Jinými slovy, nesuďme islám podle muslimů, nýbrž muslimy podle islámu.
- Muttefekun ‘alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2707; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1009.
- Zaznamenal Abú Dža’fer at-Taberí v Musned ‘Alí, hadís č. 47 a jeho isnád je sahíh.
- Jako součást delšího hadísu od Abú Hurejry رضي الله عنه zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 101.
- Tak uvádí Ajmen Ša’bán v ad-Diráru l-‘álí min akwáli l-Hasani l-Basrí, 3/47.
- Zaznamenal al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, hadís č. 1763; a Ibnu l-Kajserání v Zechíratu l-huffáz, 5/2808. Al-Albání označuje jeho řetězec za přerušený a proto se ze strany nauky o hadísech jedná o velmi slabé podání, viz Hidájetu r-ruwát, podání č. 266. Nicméně jako zkazka o budoucích pokušeních (arab. ملاحم meláhim) je toto podání potvrzeno zkušeností odborníků v tomto oboru.
- Viz Medžmú’u l-fetáwá, 7/367.