Jessár ibn ‘Abdilláh al-Džuhení رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
لَا بَأْسَ بِالْغِنَى لِمَنْ اتَّقَى وَالصِّحَّةُ لِمَنْ اتَّقَى خَيْرٌ مِنْ الْغِنَى وَطِيبُ النَّفْسِ مِنْ النَّعِيمِ
„Není nic špatného na bohatství pro toho, kdo zůstane bohabojný, nicméně zdraví je pro toho, kdo je bohabojný ještě lepší, než bohatství. A dobrosrdečnost je milostí Boží sama o sobě.“1
Své o tom ví i dobře situovaný Egypťan jménem Hasan.
Na nouzi si rozhodně nemohl stěžovat. Ve své práci byl velmi úspěšný a měl naprosto skvělý plat. Ale v poslední době ho čím dál častěji sužovaly bolesti hrudníku, slabost a potíže s dýcháním. Navštívil tedy lékaře a ten mu po několika testech a vyšetřeních sdělil příčinu jeho obtíží. Kornatění věnčitých tepen a srdeční ischemie. Lékař doporučil Hasanovi navštívit specializovanou kliniku ve Velké Británii a nechat se tam v případě potřeby i zoperovat. Na tak složitý zákrok egyptské zdravotnictví podle něj nestačilo.
Hasan ale nechtěl z rodné země odjet. Nechtěl opustit svou rodinu. Jeho nejmladší a nejmilovanější dcerka na něj ovšem naléhala, aby do Londýna na další specializovaná vyšetření a případnou operaci přeci jen odjel. Říkala mu: „Tatínku můj, pokud mi umřeš, jak mám dál žít bez tebe?“ Taková slova pro něj byla jako dýka do srdce.
Zkontaktoval tedy londýnskou kliniku a domluvil si termín vyšetření. Když Egypťan obdržel výsledky testů, jeho ošetřující lékař v Británii mu oznámil nepříjemnou novinu: „Pane Hasane, vaše obtíže jsou daleko závažnější, než jsme se domnívali. Vřele vám doporučujeme podstoupit operaci co nejdříve a neodkladně, protože u vás existuje bezprostřední riziko vzniku sraženiny a těžkého infarktu. Pokud k němu dojde, vaše šance na přežití jsou minimální.“
Hasan byl zaskočen a takovou ránu nečekal. Zeptal se tedy lékaře, kdy má podstoupit tuto operaci. „Nejlépe tak do deseti dní nanejvýš,“ zněla lékařova odpověď. Lékař mu také vysvětlil, že operace bude poměrně komplikovaná a že jde o velmi závažný zákrok, který dost možná ani nemusí přežít.
„Doktore, dovolte mi ještě před operací navštívit mou rodinu v Egyptě, chtěl bych je ještě jednou vidět na tomto světě. A chtěl bych se s nimi rozloučit, pro případ, že se už neproberu,“ požádal Hasan ošetřujícího lékaře a ten mu vyhověl.
Hasan se vrátil domů do Egypta a pověděl rodině o tom, co říkají lékaři v Londýně. To samozřejmě přidělalo jeho rodině starosti, ale i přesto trvali na tom, aby jejich otec operaci podstoupil.
Tři dny poté, co Hasan přijel domů, odešel do místního nedalekého řeznictví nakoupit maso na oběd. Když se přiblížil k obchodu, spatřil opodál u kontejnerů na odpadky nějakou ženu, jak tam hledá odřezky masa a nějaké ty kosti, které sem řezník odhazoval. Ten pohled mu byl velmi nepříjemný. Odešel proto za tou ženou a zeptal se jí: „Sestro, copak tu děláš?“
Dotyčná se zastyděla a odvrátila od Hasana svou tvář.
„Nestyď se, sestro, třeba ti mohu nějak pomoci,“ oslovil ji vlídným hlasem Hasan.
Žena se rozplakala a v slzách líčila Hasanovi svůj životní příběh: „Mám čtyři děti a už dva roky, od doby, co můj manžel a jejich otec zemřel, nevědí, co je to maso. Jen jim vždycky takto nasbírám nějaké kosti a odřezky, kůže a lůj a z toho jim vařím polévku. Chodím sem vždy každý druhý nebo třetí den.“
Ta příhoda dobrotivého Hasana dojala k slzám. Pocítil v duši bolest. „Sestro,“ oslovil nešťastnou vdovu a vyzval ji: „pojď se mnou dovnitř.“
Když vešli dovnitř, obrátil se na řezníka a řekl mu: „Tato paní sem bude chodit za tebou dvakrát do týdne. Pokaždé si vezme ze tři kila masa. A já ti teď zaplatím za ni na celý rok dopředu. Není problém?“
Řezník na nabídku přikývl a vdova propukla v pláč a z celého srdce prosila Alláha, aby prokázal svou milost tomuto jejímu neznámému dobrodinci.
Když Hasan dorazil z nákupu domů, otevřela mu jeho nejmladší dcerka. Spatřila na jeho tváři změnu a proto se ho zeptalo: „Tati, co se ti stalo? Vypadáš nějak jinak, než předtím …“
„To nic, holčičko, jen jsem moc šťastný a spokojený ve svém srdci, v mé duši,“ odpověděl Hasan a povyprávěl dcerce, co se mu přihodilo u řezníka.
Když to dcerka uslyšela, řekla: „Všemohoucí Bože, vnes radost do srdce mého tatínka tak, jako on vnesl radost do srdce oné neznámé chudé muslimky!“
Uplynuly dva další dny a Hasan nastoupil do letadla a odjel zpátky do Londýna na operaci. Doktor ho poslal na ještě jedno předoperační vyšetření, jehož součástí byly také nejnovější snímky srdce, aby se vidělo, jak a kudy mají vést operaci Hasanových koronárních cév a v jak moc závažném stavu vlastně jsou.
Když dorazily snímky, ošetřující lékař šokovaně zamrkal, mnul si oči a obracel snímky sem a tam, nahoru a dolů. „Člověče, to snad není možné, vy máte srdce jako mladík! Nevidím tu ani stopy po usazeninách na stěnách cév. Nikde nic ucpaného.“
Po konzultacích s kolegy lékař usoudil, že zřejmě došlo k záměně snímků. To pro něj bylo nejpravděpodobnější vysvětlení. A tak poslal pacienta ještě na jedny snímky. Jenže i ty ukazovaly stejně dramatické zlepšení. Co zlepšení, přímo vyléčení z neduhu.
Lékař přišel k Hasanovi naprosto zmaten a zeptal se ho: „Chlape, co to s vámi je … Něco takového jsem v životě ještě neviděl. Vy vůbec nemáte ucpané cévy. Nepotřebujete žádnou operaci. Vy jste něco bral? Nějaké léky? Jaké? Co probůh může tak rychle a efektivně zabírat! Tohle se musí klinicky zdokumentovat, podělte se!“
„Sláva Alláhu,“ řekl Hasan a od srdce se zasmál, „je toto vůbec možné? Já jsem vůbec nic nebral, žádné tabletky, ani kapky ani nic jiného.“
Nemohl na nic přijít. Přemýšlel dál. A pak si vzpomenul na onu příhodu před řeznictvím. Na onu chudobnou muslimku, vdovu, matku čtyř hladových dětí. Vzpomenul si na autentické hadísy, v nichž Posel Boží صلى الله عليه وسلم učí, že milodar léčí nemocné, prodlužuje lidský život a chrání před neštěstími a pohromami. Otočil se tváří ke svému lékaři, usmál se a pravil: „Aha. Už vím, proč. Já totiž uzavřel obchod. S Bohem Samotným.“
A takový obchod nemůže přinést ztrátu, neboť Abú Hurejra رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
مَا مِنْ يَوْمٍ يُصْبِحُ الْعِبَادُ فِيهِ إِلاَّ مَلَكَانِ يَنْزِلاَنِ فَيَقُولُ أَحَدُهُمَا اللَّهُمَّ أَعْطِ مُنْفِقًا خَلَفًا . وَيَقُولُ الآخَرُ اللَّهُمَّ أَعْطِ مُمْسِكًا تَلَفًا
„Není žádného dne, v němž Boží služebníci vstanou, aby v něm nesestoupili na zem dva andělé. První z nich řekne: „Ó Bože, dej tomu, kdo dává druhým, o to více!“ A ten druhý poví: „Ó Bože, a tomu, kdo jiným odpírá, zvětši jeho ztrátu o to víc!“2
- Zaznamenali Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 2141; Ahmed v Musnedu, hadís č. 23158; al-Hákim v al-Mustedreku, hadís č. 2163; a Abú Hátim ar-Rází v al-‘Ilel, hadís č. 2542. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 174.
- Muttefekun ‘alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1442; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1010.