‘Abdurrahmán ibn Abí ‘Atík vyprávěl, že jeho otec slyšel, jak matka věřících ‘Áiša رضي الله عنها vyprávěla, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
السِّوَاكُ مَطْهَرَةٌ لِلْفَمِ مَرْضَاةٌ لِلرَّبِّ
„Siwák jest čistidlem úst i potěšením pro Pána.“ [1]
‘Abdurrahmán ibn Abí ‘Atík vyprávěl, že jeho otec slyšel, jak matka věřících ‘Áiša رضي الله عنها vyprávěla, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
السِّوَاكُ مَطْهَرَةٌ لِلْفَمِ مَرْضَاةٌ لِلرَّبِّ
„Siwák jest čistidlem úst i potěšením pro Pána.“ [1]
‘Abdurrahmán ibn Sachr رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
لولا أن أشق على أمتي لفرضت عليهم السواك مع الوضوء
„Pokud bych tím nezpůsobil obtíže své ummě, zavedl bych použití siwáku jako povinnost při každé rituální očistě …” [2]
‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم neusínal, aniž si nevyčistil zuby miswákem a když se probudil, začínal svůj den právě tím, že si jím vyčistil zuby znovu. [3]
Arabský pojem سواك siwák, anebo též مسواك miswák, je dřívko na čištění zubů, vyrobené z větviček vždyzeleného stromu arabsky zvaného الأراك al-arák, česky známého jako salvadora perská (bot. Salvadora persica), rostoucího v suchých subtropických a tropických oblastech Asie, především na Arabském poloostrově.
Mechanicky i chemicky díky svým pryskyřicím odstraňuje nečistoty a plak ze zubů, působí antibakteriálně a protizánětlivě a osvěžuje dech.
Proto ho používají muslimové na celém světě při náboženských praktikách v mnoha různých příležitostech, natolik, že se stal neoddělitelnou součástí vnějšího vzhledu muslimů bez ohledu na místo, kde žijí.
Al-Menáwí praví:
„Učenci jmenovali až deset různých situací, ve kterých má být použit miswak. Patří mezi ně:
- Po probuzení.
- Během procesu vykonávání rituální očisty, též nazývané abdest (arab. وضوء wudú´).
- Před vykonáním modlitby (nutno se ujistit, že dásna nekrvácejí).
- Před recitací Koránu.
- Před setkáním s lidmi.
- Při vstupu do vlastního domu.
- Když je člověk hladový.
- Když zuby zežloutnou.
- Když člověk pocítí, že mu páchne z úst.
- Při umírání, pokud je to možno a pokud je toho člověk schopen.“ [4]
_____________________________________________
[1] Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 1832, Ibn Chuzejma doložil jako sahíh.
[2] Zaznamenal jej al-Munzirí v at-Terghíbu we t-terhíb, 1/101; al-Bejhekí v Sunenu l-kubrá, hadís č. 134; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 10480. Jako sahíh jej doložil Hákim v Mustedreku, hadís 469. Souhlasí s ním al-Albání v Sahíhu l-džámi’, hadís č. 5319.
[3] Viz Sahíhu Musned, hadís č. 760.
[4] Viz Fajdu l-kadír, 1/22. Viz také aš-Šámí v Raddu l-muchtár, 1/113-114; a podrobněji i Abú Šáma al-Makdisí v Chulásatu l-fitra, str. 27-37.