بسم الله الرحمن الرحيم
Jménem Alláha Milostiplného, Smilovného.
Chvála Alláhu, požehnání a mír jeho Poslu, jeho rodu a všem, kdo kráčejí po jeho cestě!
Posláním muslimské ummy je střežit poselství islámu a doručit ho celému lidstvu. Konkrétně na našich bedrech leží úkol udržet si svou islámskou víru v prostředí země, která je či se stala naším domovem a dostavit poselství islámu našim sousedům a spoluobčanům okolo nás. Jenže pro splnění tohoto úkolu je nutné položit si základní otázky: Koho a jakým způsobem vlastně v současnosti vyzývat k islámu? Jaké cíle má v současnosti před sebou islámská osvěta v našich podmínkách? V čem se z hlediska vyzývání k islámu liší dnešní doba od předchozích a náš místní kontext od jiných?
Naše doba a naše země
Náš místní kontext představuje výzvu pro islámskou osvětu v tom, že je naplněn negativním předporozuměním vůči islámu a muslimům, jak zděděným, nesoucím z doby předmoderní přes epochu nacionalizmu, sekularizace a ateizace, až po stereotypy a předsudky nejnovější, pramenící z okázalé změny geopolitické orientace a touhy včlenit se zpět do myšlenkového světa vytouženého Západu. To je komplikováno zanedbatelným počtem reálných muslimů, jejich minimálním dosahem a praktickou nemožností existence širších a významnějších přirozených interakcí mezi naší komunitou a zbytkem společnosti, která na rozdíl od naší komunity lokalizované v univerzitních městech, není z větší části urbanizována. V neposlední řadě nelze opomenout faktory deziluze obyvatelstva z ideologií a politik států, které byly národu vnucovány jako ekonomičtí a političtí spojenci, ekonomickou kolonizaci a periferizaci této země, pošlapávání její politické, vojenské, ekonomické i kulturní suverenity ze strany globalizace a též prekarizaci sociálních i ekonomických vztahů a vazeb jejích obyvatel.
Dnešní doba se od dřívějších období islámské historie liší v několika ohledech, zejména pak ve skutečnosti, že svět je daleko propojenější než kdykoli v dějinách, informace, mylné i pravdivé, se šítí daleko rychleji a snáze a jakýkoli názor může díky současným komunikačním technologiím získat na popularitě bez ohledu na svou odbornou fundovanost a faktickou podloženost.
Muslimové jsou také omnoho více v kontaktu se zbytkem světa, který tvoří příslovečnou globální vesnici. Navíc se ocitli v pozici těch slabších, kteří daleko spíše následují jiné, než aby byli jinými následováni a daleko spíše odpovídají na námitky jiných, kteří na ně uvalují svou agendu, než aby sami nějakou vlastní agendu vytvářeli a jistým způsobem směřovali ostatní k tomu, aby reagovali a odpovídali na ně. Muslimové už nejsou v pozici silnějšího a tomu se musí přizpůsobovat i jazyk a styl, kterým artikulují své náboženské požadavky a sdělují poselství své víry ostatním, obzvláště v historicko-zeměpisných kontextech, kde tvoří jen malou menšinu bez významnějších lokálních dějin.
Islámská jurisdikce dále ve větší části světa již není aplikována jako pozitivní právo, anebo alespoň ne v celé své šíři. Na mnoha místech světa žijí početné muslimské komunity jako menšiny pod nadvládou jiných. Celkově sečteno a podtrženo, muslimská umma se ocitá v defenzívě a jejím hlavním úkolem je udržet si vlastní víru ještě spíše, než ji šířit jiným. Nicméně i toto zvěstování samozřejmě zůstává neoddělitelným islámským imperativem i dnes, zejména v podmínkách umožňující svobodnou a nikým necenzurovanou výměnu názorů a myšlenek.
Základní teze
Na základě těchto skutečností možno formulovat několik základních tezí a okruhů, které dle našeho názoru nesmí soudobé vyzývání k islámu opomenout:
Prvním a nejdůležitějším je budování pevného a neochvějného islámského přesvědčení (arab. اليقين al-jekín) v pohledu nejzákladnějších premis islámského náboženství věrně a přesně tak, jak jsou po celé věky formulovány, bez jejich proměny, na základě příslušných důkazů racionálních (arab. الأدلة العقلية al-adilletu l-‘aklíja), tak i tradovaných (arab. النقلية an-naklíja), zahrnujících náboženské texty a staletí jejich interpretativní tradice legitimními učenci této ummy, avšak s využitím soudobého jazyka srozumitelného i dnes a s pomocí prostředků moderních komunikačních technologií a médií. A nejpůsobivější obraz těchto rozumových argumentů nám poskytuje právě opět Zjevení, tedy Korán a Sunna.
Druhým důležitým bodem je přímo se zaměřit na posílení jistoty přesvědčení ohledně těch prvků islámu, o nichž bývá nejvíce pochybováno, v nichž jsou mezi muslimy největší nedostatky, a které jsou terčem skeptických útoků nejčastěji, protože kolidují s dnešními dominantními ideologiemi materializmu, empirizmu, liberalizmu, kapitalizmu a sekularizmu.1
Adresáti naší výzvy
Při této činnosti je třeba se zaměřovat na následující cílové skupiny:
Především naši muslimskou komunitu zde v naší zemi, obzvláště ty z nich, kteří nehovoří arabsky a mezi nimi pak zejména ty z nich, kteří islám teprve před nedávnem přijali, anebo se ho teprve snaží praktikovat poté, co ve svých rodinách žili daleko od něj. Právě ti musí nejvíce čelit pochybnostem ohledně správné věrouky, které do jejich srdcí cíleně vsazuje školství počínaje mateřskou a konče vysokou školou, protože se opírá o liberálně-sekulární paradigma, které v naší společnosti dominuje. Zvláštní pozornost je třeba věnovat těm, kteří nejsou schopni islám studovat v jiných jazycích, primárně v arabštině či zprostředkovaně ve velkých západních jazycích, jako např. angličtině. Jim musí být představen islám v jim srozumitelné formě v jejich mateřském, ku příkladu českém jazyce.
Další významnou cílovou skupinou je inteligence, studenti a absolventi vysokých škol, zejména humanitně-vědních oborů, od čerstvě přijatých studentů až po profesory. Právě oni jsou nejčastějšími zájemci o informace o islámu a projevují zápal pro jeho studium. Toto ovšem neznamená, že kvůli vysokoškolákům musíme ignorovat všechny ostatní. Ba naopak, naše náruč je otevřená komukoli z našich nemuslimských sousedů. Platí ovšem, že my nikoho o ničem nepřesvědčujeme, ale jen předkládáme náboženská fakta islámu tak jak jsou, bez jejich účelového deformování. Právě těmto dvěma hlavním skupinám lidí je určen i náš internetový portál.
Metoda našeho vyzývání
Při doručování pravdy těmto skupinám lidí, respektive těm z nich, kteří o ni stojí, se spoléháme primárně na argumenty Zjevení (arab. الوحي al-wahj), kterými k lidstvu promlouvá jeho Stvořitel a které jsou přímé, jasné, názorné a srozumitelné každému, na rozdíl od spekulací a sofismů, s nimiž operují filozofové, volící dlouhou a náročnou cestu, která stejně mnoho plodů nepřináší.
Ibn Tejmíja pravil:
„Ve zkratce jsou argumenty pro Boží existenci a náboženské poznání, které přednesli logici, racionalisté a filozofové omnoho méně průkazné v porovnání s tím, co přišlo v Knize Boží a v Sunně, takže opravdu jen ten, koho si Alláh přeje uvést na správnou cestu si tuto správnou cestu skrze tento diskurs také nalezne. Tedy to z racionálních důkazů a jistoty náboženského poznání, co bylo dáno Poslu Božímu صلى الله عليه وسلم dalece převyšuje všechno to, s čím přišli rozumy všech velkých myslitelů nejranějších i nejsoučasnějších generací.“2
Naše osvětová činnost má své priority i z hlediska tematik, o nichž máme hovořit.
Jedinečnost a Dokonalost Boží
První a nejzásadnější je otázka Jediného Pravého Boha, Absolutního a Dokonalého, protože na dobrém pochopení této tematiky je založeno vše ostatní. Kohokoli srdce nalezne klid a spokojenost na této víře, skrze důkazy jak vrozené intuitivní víry (arab. الفطرة al-fitra), tak i těmi rozumovými, s nimiž přichází Zjevení, ten pochopí, že nauka o Bohu je naukou nauk a základem veškerého dalšího poznání, že je přirozenou nezbytností dalšího poznávání světa, kultivace vlastního ega a mravního růstu. Že přijetí toho, co se arabsky jmenuje التوحيد at-tewhíd, tedy doktríny o absolutní Boží Jedinosti, Jedinečnosti a výlučném nároku na uctívání, otvírá brány všemu tomu, co přichází do srdce po něm. Jedině touto cestou se v srdci probudí touha uctívat Jediného Pravého Boha a upřímně mu zasvětit svou víru. A na obou z nich se také odrazí i to, zda toto přijetí proběhlo na samém začátku dokonale, anebo mělo své rezervy.
Z tohoto důvodu musíme o tewhídu hovořit neustále a doplňovat v něm ty aspekty, které si lidé osvojili pokřiveně či nedostatečně, abychom docílili posílení a upevnění jejich víry. V tom se opíráme primárně na důkazy z lidské přirozenosti, pak na důkaz o nutnosti příčiny pro vznik něčeho, co dříve neexistovalo, pak na důkaz v uspořádanosti a účelnosti stvoření, důkazy podtrhující Boží péči o nás, což je vše očividné a posiluje naši víru s tím, jak i s pomocí dnešní vědy objevujeme další a další nové, doposud netušené Boží zákonitosti a podoby tohoto vznikání, uspořádanosti, účelnosti a péče. Toto vše nás vede k víře v Absolutně Dokonalého Stvořitele a k přirozené potřebě Ho vzývat a sloužit mu celým svým životem.
Islám jako cesta
Druhou tematikou, která je nadstavbou té první, je, že jedině skrze tuto službu Jedinému Pravému Bohu se dopátráme odpovědi na základní otázky lidstva – kdo jsme, odkud kam směřujeme a v co ústí naše existence. Protože vše bylo stvořeno s účelem, má svůj účel i naše bytí a tímto účelem je naše služba Jedinému Pravému Bohu. On stvořil subatomární částice hmoty, z nich poskládal atomy, z nich molekuly, ty uspořádal do živých buněk a z nich sestavil i celého člověka, jako i všechny ostatní organismy. Všechny tyto organizmy provázal předivem vzájemných vztahů a naprogramoval je vrozenými způsoby chování a jednání. Po tom všem není myslitelné, že by právě člověka zanechal jen tak bezúčelně se trmácet po světě a neseslal mu pravý návod na život, aby ho vedl způsobem, kterým plně zrealizuje všechna svá nadání, která mu On vložil do vínku. Naopak, sesílá mu Své Zjevení a činí tak přes své vyvolené proroky, kteří toto Jeho Zjevení komunikují lidstvu lidsky srozumitelným způsobem. Takto velkolepost stvoření ukazuje na ještě větší a hlubší skutečnost v jeho pozadí. A úkolem Zjevení a Proroků, mír s nimi všemi, kteří ho lidstvu zvěstují, je přivést lidi na Boží cestu a objasnit jim to, v čem se navzájem ve svých názorech rozcházejí.
Ibnu l-Kajjim řekl:
„Ten, kdo už proměnil člověka z kapky semene v přilnavou kapku, potom v hrudku tkáně a pak z něj vytvořil lidský zárodek, ten, kdo ho potom učinil slyšícím a vidoucím, obdařil ho smysly a schopnostmi, dal mu pevnou kostru, užitečné tělesné funkce, nervovou soustavu, svaly, vazy a šlachy a mnoho dalšího, co zůstalo Jeho tajemstvím, který dovedl jeho stvoření k dokonalosti … Je snad možné, aby ho On nedokázal takto stvořit ještě jednou? Anebo že by ho po tom všem zanechal jen tak bez cíle a péče?“3
Naopak! Vznešený Alláh praví:
رَبُّنَا الَّذِي أَعطَى كُلَّ شَيء خَلقَهُ ثُمَّ هَدَى
„Náš Pán je ten, jenž každé věci podobu její dal a pak po správné cestě ji vedl.“ (Táhá: 50)
A také o Sobě říká, že je Tím:
الَّذِي خَلَقَ فَسَوَّى وَالَّذِي قَدَّرَ فَهَدَى
„… jenž vše stvořil a vyrovnal, každý osud předurčil a usměrnil.“ (al-A’lá: 2-3)
- O těchto ideologiích, jejich historii, vlivu na soudobé západní myšlení a jejich dopadu na muslimy viz knihu Sultána ibn ‘Abdirrahmán al-‘Umejrího Záhiratu nakdi d-díni fi l-fikri l-gharbíji l-hadís (vyd. 2018 v al-Chubaru, KSA). Ke stažení je např. zde: https://archive.org/details/1_20200512_20200512_2203/page/n3/mode/2up.
- Viz Minhádžu s-sunneti n-nebewíja, 2/110. Srov. s podobným autorovým odůvodněním v Der´u te’árudi l-‘akli we n-nakl, 7/289; v Medžmú’atu r-resáil, 2/195; a v al-Adilletu l-‘aklíjetu n-naklíjetu ‘alá usúli l-i’tikád, str. 71.
- Viz Sewáiku l-mursela, 2/480.