بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّهَ حَقَّ تُقَاتِهِ وَلَا تَمُوتُنَّ إِلَّا وَأَنتُم مُّسْلِمُونَ
„Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali!” (Áli ‘Imrán: 102)
Milí bratři v islámu!
Vznešený Alláh praví:
حَتَّىٰ إِذَا جَاءَ أَحَدَهُمُ الْمَوْتُ قَالَ رَبِّ ارْجِعُونِ ﴿٩٩﴾ لَعَلِّي أَعْمَلُ صَالِحًا فِيمَا تَرَكْتُ ۚ كَلَّا ۚ إِنَّهَا كَلِمَةٌ هُوَ قَائِلُهَا ۖ
„A když k některému z nich přichází smrt, tu volá: „Pane můj, dej mi vrátit se na zemi, možná že vykonám něco dobrého v tom, co jsem zanedbal!“ Však pozor! Toto jsou jen slova, jež pronáší.“ (Mu´minún: 99-100)
Toto je situace umírajícího, který promrhal svůj život a zapomněl na Alláha a nyní, když už je pozdě, rád by napravil to, co zanedbal. Jenže už je pozdě.
V hadísu tradovaném od Abú Hurejry رضي الله عنه se od Posla Božího صلى الله عليه وسلم dochovala slova:
مَا مِنْ أَحَدٍ يَمُوتُ إِلاَّ نَدِمَ
„Není nikoho z těch, kdo zemřou, aniž by to olitoval.“
„A čeho bude litovat, Posle Boží?“ zeptali se přítomní, načež jim on odpověděl:
إِنْ كَانَ مُحْسِنًا نَدِمَ أَنْ لاَ يَكُونَ ازْدَادَ وَإِنْ كَانَ مُسِيئًا نَدِمَ أَنْ لاَ يَكُونَ نَزَعَ
„Bude-li dobro konající, olituje, že nevykonal dobra více. Pokud byl zlovolníkem, olituje, že se svým zlem nepřestal.“1
Zatímco lítost skutečného věřícího, jenž konal dobro, je upřímná, lítost nevěřícího zlovolníka jsou uvnitř ze své podstaty falešná a lživá, prázdná slova, jak praví Všemohoucí:
بَلْ بَدَا لَهُم مَّا كَانُوا يُخْفُونَ مِن قَبْلُ ۖ وَلَوْ رُدُّوا لَعَادُوا لِمَا نُهُوا عَنْهُ وَإِنَّهُمْ لَكَاذِبُونَ
„Ba ne, odkryje se jim jen to, co dříve skrývali. A byť i byli navráceni, opět by se obrátili k tomu, co bylo jim zakázáno – vždyť jsou to vskutku lháři!“ (An’ám: 28)
O stejném momentu hovoří i slova Vznešeného v následujících dvou verších:
وَقَالُوا إِنْ هِيَ إِلَّا حَيَاتُنَا الدُّنْيَا وَمَا نَحْنُ بِمَبْعُوثِينَ ﴿٢٩﴾ وَلَوْ تَرَىٰ إِذْ وُقِفُوا عَلَىٰ رَبِّهِمْ ۚ قَالَ أَلَيْسَ هَٰذَا بِالْحَقِّ ۚ قَالُوا بَلَىٰ وَرَبِّنَا ۚ قَالَ فَذُوقُوا الْعَذَابَ بِمَا كُنتُمْ تَكْفُرُونَ
„A řekli by: „Není nic než náš život pozemský a my nebudeme vzkříšeni.“ Kéž bys je mohl vidět, až budou před Pána svého postaveni a ten jim řekne: „Zdaž toto pravda není?“ I odvětí: „Ó ano, při Pánu našem!“ A řekne Pán: „Ochutnejte tedy trest za to, že jste nevěřící byli!“ (An’ám: 29-30)
Alláh Vševědoucí a Všeznající, který ví vše, co bylo je a bude i to co, není, kdyby bylo, jak by bylo, na jiném místě říká:
وَلَوْ تَرَىٰ إِذِ الْمُجْرِمُونَ نَاكِسُو رُءُوسِهِمْ عِندَ رَبِّهِمْ رَبَّنَا أَبْصَرْنَا وَسَمِعْنَا فَارْجِعْنَا نَعْمَلْ صَالِحًا إِنَّا مُوقِنُونَ
„Kdybys viděl, jak provinilci klopíce hlavy před Pánem svým volat budou: „Pane náš, viděli jsme a slyšeli jsme; vrať nás na zem a my zbožné skutky konat budeme, neboť nyní jsme o pravdě přesvědčeni.“ (Sedžda: 12)
وَتَرَى الظَّالِمِينَ لَمَّا رَأَوُا الْعَذَابَ يَقُولُونَ هَلْ إِلَىٰ مَرَدٍّ مِّن سَبِيلٍ
„A uzříš nespravedlivé volat, až spatří trest svůj: „Je způsob nějaký, jak jej odvrátit?“ (Šúrá: 44)
Jenže už bude pozdě a oni budou v plamenech pekelných, slovy Božími:
وَهُمْ يَصْطَرِخُونَ فِيهَا رَبَّنَا أَخْرِجْنَا نَعْمَلْ صَالِحًا غَيْرَ الَّذِي كُنَّا نَعْمَلُ ۚ أَوَلَمْ نُعَمِّرْكُم مَّا يَتَذَكَّرُ فِيهِ مَن تَذَكَّرَ وَجَاءَكُمُ النَّذِيرُ ۖ فَذُوقُوا فَمَا لِلظَّالِمِينَ مِن نَّصِيرٍ
„A budou tam úpět: „Pane náš, vyveď nás odtud a my budeme dobré skutky konat, nikoliv to, co dříve jsme dělali!“ „Což nedarovali jsme vám věk dlouhý, aby ten, kdo uvažuje, si to mohl uvážit? A nepřišel k vám varovatel? Okuste tedy trestu! A nespravedliví nebudou mít pomocníka žádného!“ (Fátir: 37)
Ibn Kesír uvádí od Katády, že al-‘Alá ibn Zijád řekl: „Ať si každý z vás představí, že k němu přišla smrt a on prosil svého Pána, aby ho vrátil zpět a že ho On vrátil. Nechť potom koná skutky pokornosti vůči Alláhu!“ A Katáda dodal: „Při Alláhu, jeho přáním není nic, než vrátit se a být pokorným vůči Alláhu. Podívejte se na žadonění lhostejného nevěřícího a konejte vy podle jeho přání!“2
Kolik lidí v okamžiku své smrti litovalo, že se více nevěnovalo hromadění majetku a prázdné zábavě? Že nestrávili více času u televize, na internetu a na sociálních sítích? Ani jeden! Všichni pláčou po možnosti více a lépe sloužit svému Stvořiteli. Využijme čas, který nám ještě zůstal!
Ibn Redžeb al-Hanbelí říká:
„Největším přáním mrtvých v jejich hrobech je žít ještě aspoň hodinu, aby se stihli kát a vykonali aspoň jeden dobrý skutek. Avšak lidé na tomto světě svými životy mrhají a zabíjí svůj čas lhostejností a nedbalostí, dokonce je mnoho těch, co hřeší.“3
Zapamatujme si proto slova ‘Alího ibn Abí Táliba رضي الله عنه: „Tento svět se neodvratně oddaluje a svět onen se čím dál více přibližuje. Každý má své syny. Proto buďte syny světa onoho a nikoli světa tohoto! Dnes se pracuje a není zúčtování, aby se zítra zůčtovalo a už nebylo možnosti něco vykonat.“4
(…)
Služebníci Boží!
Vznešený Alláh přikazuje Svému Poslu صلى الله عليه وسلم:
وَأَنذِرِ النَّاسَ يَوْمَ يَأْتِيهِمُ الْعَذَابُ فَيَقُولُ الَّذِينَ ظَلَمُوا رَبَّنَا أَخِّرْنَا إِلَىٰ أَجَلٍ قَرِيبٍ نُّجِبْ دَعْوَتَكَ وَنَتَّبِعِ الرُّسُلَ ۗ أَوَلَمْ تَكُونُوا أَقْسَمْتُم مِّن قَبْلُ مَا لَكُم مِّن زَوَالٍ
„Varuj lidi přede dnem, kdy trest se k nim dostaví a kdy řeknou ti, kdož byli nespravedliví: „Pane náš, dej nám odklad do blízké lhůty a my pak odpovíme na výzvu Tvou a posly následovat budeme.“ „Což jste již dříve nepřísahali, že pro vás zánik neplatí?“ (Ibráhím: 44)
‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
اغْتَنِمْ خَمْسًا قَبْلَ خَمْسٍ شَبَابَكَ قَبْلَ هَرَمِكَ وَصِحَّتَكَ قَبْلَ سَقَمِكَ وَغِنَاكَ قَبْلَ فَقْرِكَ وَفَرَاغَكَ قَبْلَ شُغُلِكَ وَحَيَاتَكَ قَبْلَ مَوْتِكَ
„Využij příležitosti jedněch pěti před jinými pěti. Tvého mládí před tvou starobou, tvého zdraví před tvou chorobou, tvého bohatství před tvou chudobou, tvého volného času před tvou zaneprázdněností a tvého života před tvou smrtí.“5
A toto bylo také praxí našich zbožných předků.
Uvádí se, že al-Fudajl ibn Ijjád se jednoho muže zeptal: „Kolik máš roků?“
„Šedesát,“ odpověděl dotyčný.
Al-Fudajl pravil: „Takže šedesát roků se ubíráš cestou ke svému Pánu a nyní jsi skoro na konci.“
„Alláhu patříme a k Alláhu se navrátíme,“ odpověděl dotyčný.
Al-Fudajl se ho tedy zeptal: „A víš, co to vůbec znamená, když říkáš, že Alláhu patříme a k Alláhu se navrátíme?“
„Abú ‘Alí,“ oslovil dotyčný al-Fudajla, „vysvětli nám to.“
Al-Fudajl mu odpověděl: „Alláhu patříme, tedy jsme Jeho služebníky. K Němu se navrátíme, tedy budeme před Ním stát. Kdo ví, že před Ním bude stát, ví, že bude tázán. Kdo ví, že bude tázán, ten si připraví odpovědi.“
„Abú ‘Alí, je nějaká cesta ven?“ zeptal se ten muž.
„Samozřejmě,“ odvětil al-Fudajl, „a to lehoučká.“
„V čem spočívá?“ zeptal se dotyčný a al-Fudajl mu odpověděl: „Konej dobro po zbytek svého života, bude ti odpuštěno to, co z něj uplynulo. Jinak, pokud budeš po zbytek života konat zlo, budeš trestán i za to, co už uběhlo.“6
Ptejme se tedy sami sebe. Čím jsme strávili svůj dosavadní život? Co je naším životním projektem a co po sobě zanecháváme těm po nás?
Prosím Alláha, abychom byli po zbytek času, který je nám vyměřen, lepšími, než jsme byli doposud a abychom byli na onom světě odměněni za to dobré a nikoli za to špatné, co je v nás. Ámín!
- Zaznamenali at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2403; Ibn ‘Adí v al-Kámilu fi d-du’afá, 7/203; a Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 8/178. Jako hasan ho doložil Ibn Hadžer al-‘Askalání v Hidájetu r-ruwát, 5/166. Mnozí další učenci ho však dokládají jako slabý, avšak jeho smysl je správný.
- Viz Tefsíru l-Kur´áni l-‘Azím, 5/430.
- Viz Latáifu l-me’árif, str. 339.
- Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, 5/2359, jako mu’allek podání.
- Zaznamenal al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, hadís č. 10250; al-Hákim v Mustedreku, hadís č. 7846; a Ibn Abi d-Dunjá v Kasru l-amel, hadís č. 111. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 1077.
- Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá, 8/114.