Život je boj. Od stvoření světa se vždy a všude vede nekonečná válka, která nezná slitování. Vede se uvnitř každého z nás i okolo nás slovem, písmem a nejedou, žel, také zbraněmi. Válka zla proti dobru, temnoty proti světlu, lži proti pravdě a nevíry proti víře. Do této války jsme vtaženi proti své vůli už svým narozením, nelze před ní zavírat oči a není možné dezertovat. Nemáme možnost vyhlásit neutralitu, naopak musíme si vybrat tu správnou stranu, za kterou budeme bojovat. A musíme v této válce také prokázat svou upřímnost, neochvějnost, neústupnost, oddanost a statečnost, slovy Božími:
الَّذِينَ آمَنُوا يُقَاتِلُونَ فِي سَبِيلِ اللَّهِ ۖ وَالَّذِينَ كَفَرُوا يُقَاتِلُونَ فِي سَبِيلِ الطَّاغُوتِ فَقَاتِلُوا أَوْلِيَاءَ الشَّيْطَانِ ۖ إِنَّ كَيْدَ الشَّيْطَانِ كَانَ ضَعِيفًا
„Ti, kdož uvěřili, bojují na stezce Boží, a ti, kdož neuvěřili, bojují na stezce Tághúta. Bojujte proti stoupencům satanovým, vždyť slabé jsou proti vám úklady satanovy!“ (Nisá: 76)
Nechť nás nikdy naše strachy ze světských nebezpečí, domnělých či skutečných, jako jsou hrozby a útoky našich nepřátel, nesvedou od následování pravdy, která k nám sestoupila od Alláha, shůry sedmero nebes, a kterou nám hlásal Posel Boží صلى الله عليه وسلم již před více než čtrnácti staletími! Musíme si zůstat stát na svém a pokračovat tak, jak nám bylo poručeno, stůj co stůj, děj se co děj.
Jinak se staneme podobnými pokrytcům a malověrným, které Vznešený Alláh popisuje v následujícím verši:
أَلَمْ تَرَ إِلَى الَّذِينَ قِيلَ لَهُمْ كُفُّوا أَيْدِيَكُمْ وَأَقِيمُوا الصَّلَاةَ وَآتُوا الزَّكَاةَ فَلَمَّا كُتِبَ عَلَيْهِمُ الْقِتَالُ إِذَا فَرِيقٌ مِّنْهُمْ يَخْشَوْنَ النَّاسَ كَخَشْيَةِ اللَّهِ أَوْ أَشَدَّ خَشْيَةً ۚ وَقَالُوا رَبَّنَا لِمَ كَتَبْتَ عَلَيْنَا الْقِتَالَ لَوْلَا أَخَّرْتَنَا إِلَىٰ أَجَلٍ قَرِيبٍ ۗ قُلْ مَتَاعُ الدُّنْيَا قَلِيلٌ وَالْآخِرَةُ خَيْرٌ لِّمَنِ اتَّقَىٰ وَلَا تُظْلَمُونَ فَتِيلًا
„Což jsi neviděl ty, jimž bylo řečeno: „Spusťte své ruce, dodržujte modlitbu a dávejte almužnu!“ A když jim bylo předepsáno bojovat, hle, jedna skupina z nich, jež bojí se lidí tak, jak bojí se Boha, anebo ještě větším strachem, zvolala: „Pane náš, proč jsi nám předepsal boj? Nemohl bys nám jej ještě o malou chvíli odložit?“ Rci: „Užívání na tomto světě je jen nepatrné, zatímco onen svět je daleko lepší pro toho, jenž je bohabojný – a nebudete ošizeni ani o slupku pecky datlové!“ (Nisá: 77)
Bitva na Uhudu, jedna z epizod této věčné a celosvětové války, skončila nakonec těžkou porážkou pro muslimy, ale oni nikdy neklesli na mysli a nikdy nepropadli dojmu, že je jejich boj proti zlu útočících modloslužebníků marný.
Al-Beráa ibn ‘Ázib رضي الله عنه vyprávěl:
„Čelili jsme modloslužebníkům v den bitvy na Uhudu. Posel Boží صلى الله علسه سلم umístil čety lukostřelců na vyvýšeninu a ‘Abdulláha ibn Džubejra رضي الله عنه jmenoval jejich velitelem.
Rozkázal jim:
لاَ تَبْرَحُوا، إِنْ رَأَيْتُمُونَا ظَهَرْنَا عَلَيْهِمْ فَلاَ تَبْرَحُوا وَإِنْ رَأَيْتُمُوهُمْ ظَهَرُوا عَلَيْنَا فَلاَ تُعِينُونَا
„Neopouštějte svá místa! Pokud nás uvidíte, jak porážíme nepřítele, nehněte se nikam. Pokud uvidíte, jak nás porážejí oni, ani tehdy nám nespěchejte napomoc!“
Když jsme se potom střetli s nepřáteli, oni se brzy obrátili patami vzad a začali utíkat z boje, do té míry, že jsem mohl vidět jejich ženy, jak utíkají do bezpečí pod horu Uhud, s vyhrnutými šaty tak, že šlo vidět jejich ozdoby okolo kotníků.
Muslimové však začali provolávat: „Válečná kořist! Válečná kořist!“
‘Abdulláh ibn Džubejr odvětil: „Poslu Božímu jsem přece dal své čestné slovo, že se nehnu z místa!“
Jenže jeho vojáci nedbali na jeho rozkazy a rozutekli se za kořistí. Když opustili přidělené pozice, Alláh způsobil, že se situace obrátila, oni ztratili v nastalém chaosu orientaci, nevěděli z které do které a ani kam mají jít a čelili vysokým ztrátám. Na sedmdesát z nich přímo na tom místě zahynulo.
Abú Sufján, vůdce nevěřících a modloslužebníků, vystoupal na vyvýšeninu, otočil se k muslimům a oslovil je: „Je Muhammed přítomen mezi svými lidmi?“
Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
لاَ تُجِيبُوهُ
„Neodpovídejte mu!“
Abú Sufján zavolal do muslimkých řad znovu: „Je syn Abú Kuháfy přítomen mezi svými lidmi?“
Posel Boží صلى الله عليه وسلم znovu poručil lidem:
لاَ تُجِيبُوهُ
„Neodpovídejte mu!“
Abú Sufján vyvolával dál: „Je syn al-Chattábův přítomen mezi lidmi?“ A potom, když se nedočkal odpovědi, dodal: „Všichni jsou mrtví! Věru kdyby byli živí, ozvali by se!“
Potom to už Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه nevydržel a zakřičel na něj: „Lháři! Nepříteli Alláha! Alláh je zachoval, i když se ti to nebude líbit!“
Abú Sufján se ještě jednou obrátil směrem k muslimům a se zuřivostí v hlase pravil: „Hubel je největší! Hubel je největší a nejvznešenější!“
Posel Boží صلى الله عليه وسلم pobídl své věrné:
أَجِيبُوهُ
„Teď mu odpovídejte!“
„A co máme říci?“ ptali se jeho společníci a on odpověděl:
قُولُوا اللَّهُ أَعْلَى وَأَجَلُّ
„Řekněte: Alláh je ještě větší a vznešenější!“
Abú Sufján na muslimy znovu vykřiknul: „My máme al-‘Uzzá a vy žádnou nemáte!“
Posel Boží صلى الله عليه وسلم pobídl své věrné ještě jednou:
أَجِيبُوهُ
„Tak mu odpovězte!“
„A co máme říci?“ ptali se oni a Prorok صلى الله عليه وسلم jim poradil:
قُولُوا اللَّهُ مَوْلاَنَا وَلاَ مَوْلَى لَكُمْ
„Alláh je naším záštitníkem a vy žádného záštitníka nemáte!“
Abú Sufján zvolal: „Toto je den odplaty za naši porážku u Bedru! Válečné štěstí je vrtkavé, nestálé a přelétavé! Války dopadají i nerozhodně! Některé své mrtvé najdete zmasakrované a zhanobené! Ani jsem to neporučil, ale ani se za to neomlouvám!“
Omar ibnu l-Chattáb tehdy dodal: „To není to samé! Naši padlí jsou v Ráji, zato ti vaši jsou v Pekelném ohni!“1
Vznešený Alláh totiž praví:
فَلْيُقَاتِلْ فِي سَبِيلِ اللَّهِ الَّذِينَ يَشْرُونَ الْحَيَاةَ الدُّنْيَا بِالْآخِرَةِ ۚ وَمَن يُقَاتِلْ فِي سَبِيلِ اللَّهِ فَيُقْتَلْ أَوْ يَغْلِبْ فَسَوْفَ نُؤْتِيهِ أَجْرًا عَظِيمًا
„Nechť tedy bojují na stezce Boží ti, kdož kupují za život pozemský život budoucí! A těm, kdož bojují na stezce Boží a budou zabiti či zvítězí, těm dáme odměnu nesmírnou.“ (Nisá: 74)
Takto se bojuje věčná válka v konkrétní životní bitvě. Drží se slovo a poslouchají se rozkazy. Zachovává se mravní úroveň, která nepřítele dalece převyšuje. Rozvažuje se, kdy je lepší uštědřit protivníkovi úder a kdy je naopak lepší stáhnout se. Neblokuje se každá rána a neútočí se při každé příležitosti. Neodpovídá se na každou provokaci a zároveň se nepříteli nedovoluje převzít iniciativu. A dbá se na rady těch, kterým se dostalo vědění a kteří mají autoritu vést a poroučet a ttaké rozhodnout, kdy je ta správná chvíle na to projevit se a adekvátně reagovat.
Proto, ať už je válka vedena kterýmkoli způsobem, na kterémkoli bojišti a její konkrétní bitva dopadne jakkoli, důležité je stát na té správné straně a nehnout se z ní ani o píď, bez ohledu na to, jak se věci okolo nás zrovna vyvíjejí. Výsledek je předem jasný a pokud ani o píď neopustíme své pozice, které jsme slíbili neopustit, dopadne pro nás tak či onak pozitivně. Vítěz zůstane vítězem a případný mučedník poputuje přímo do Ráje!