بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je bludem a každý blud skončí v Pekelném Ohni.
Alláh Vznešený pravil:
يَا أَيُّهَا النَّاسُ اتَّقُوا رَبَّكُمُ الَّذِي خَلَقَكُم مِّن نَّفْسٍ وَاحِدَةٍ وَخَلَقَ مِنْهَا زَوْجَهَا وَبَثَّ مِنْهُمَا رِجَالًا كَثِيرًا وَنِسَاءً ۚ وَاتَّقُوا اللَّهَ الَّذِي تَسَاءَلُونَ بِهِ وَالْأَرْحَامَ ۚ إِنَّ اللَّهَ كَانَ عَلَيْكُمْ رَقِيبًا
„Lidé, bojte se Pána svého, jenž stvořil vás z bytosti jediné a stvořil z ní manželku její a rozmnožil je oba v množství velké mužů i žen. A bojte se Boha, v Jehož jménu se vzájemně prosíte, a dbejte na pravidla o pokrevních svazcích, neboť Bůh zajisté nad vámi je pozorovatelem.” (Nisá´: 1)
Milí bratři v islámu!
Vznešený Alláh praví:
قُلْ هُوَ الْقَادِرُ عَلَىٰ أَن يَبْعَثَ عَلَيْكُمْ عَذَابًا مِّن فَوْقِكُمْ أَوْ مِن تَحْتِ أَرْجُلِكُمْ أَوْ يَلْبِسَكُمْ شِيَعًا وَيُذِيقَ بَعْضَكُم بَأْسَ بَعْضٍ ۗ انظُرْ كَيْفَ نُصَرِّفُ الْآيَاتِ لَعَلَّهُمْ يَفْقَهُونَ
„Rci: „A jest v moci Jeho, aby na vás poslal trest, jenž postihne vás shora i zdola, či aby vás rozdělil na znesvářené strany a dal jedněm z vás okusit násilí druhých!“ Pohleď, jak činíme znamení Svá srozumitelnými – snad to pochopí.“ (An’ám: 65)
Drtivá síla přírodních katastrof jako jsou zemětřesení, povodně, požáry, tornáda, tajfuny, sněhové kalamity, mráz či třeba i epidemie, hladomory, nepříznivé klimatické změny, sucho a neúroda, toto vše nám připomíná především Svrchovanost, Moc a Sílu Toho Jediného, kdo jimi vládne. Tyto jevy nejsou jen výslednicí přírodních dějů a nevznikají jen proto, že dochází k příčinným souvislostem k nim vedoucím tak, jak nás to učí příslušné moderní přírodovědné obory studované v zemích Západu i jinde. Pro nás, věřící muslimy, je ovšem stěžejním a daleko důležitějším zjištění, že tyto katastrofy mají přímou vazbu na činy jednání lidí. To, co se nám vrací, není nic, než jen ozvěna našich špatných činů, memento pro nás, abychom napravili sami sebe a svůj vztah k Alláhu, k sobě samým i k lidem a přírodě okolo nás, vybízeli k dobru a odvraceli od zla a snažili se nezpronevěřit žádnou z podob dobrodiní, které nám Všemohoucí Alláh poskytl. Naše vznešená víra islámu nás učí, že jak zasejeme, tak i sklidíme. Všeznající Alláh říká:
وَضَرَبَ اللَّهُ مَثَلًا قَرْيَةً كَانَتْ آمِنَةً مُّطْمَئِنَّةً يَأْتِيهَا رِزْقُهَا رَغَدًا مِّن كُلِّ مَكَانٍ فَكَفَرَتْ بِأَنْعُمِ اللَّهِ فَأَذَاقَهَا اللَّهُ لِبَاسَ الْجُوعِ وَالْخَوْفِ بِمَا كَانُوا يَصْنَعُونَ
„A Bůh uvádí podobenství o městě, jež bylo bezpečné a spokojené a jemuž se dostávalo obživy v hojnosti ze všech stran, však nevděčné bylo vůči dobrodiní Božímu. A Bůh dal jim okusit oděvu hladu a strachu za to, čeho se dopustili.“ (Nahl: 112)
A také praví:
وَلَوْ أَنَّ أَهْلَ الْقُرَىٰ آمَنُوا وَاتَّقَوْا لَفَتَحْنَا عَلَيْهِم بَرَكَاتٍ مِّنَ السَّمَاءِ وَالْأَرْضِ وَلَٰكِن كَذَّبُوا فَأَخَذْنَاهُم بِمَا كَانُوا يَكْسِبُونَ
„Kdyby byli obyvatelé měst těchto uvěřili a bohabojní byli, byli bychom pro ně zajisté požehnání nebes i země otevřeli. Ale oni to vše za lež prohlašovali a potrestali jsme je za to, co si vysloužili.“ (A’ráf: 96)
Mnozí staří muslimští dějepisci, dokonce i Ahmed ibn Hanbel, uvádí, že v ummejovské době byla nalezena malá schránka a v ní zrno pšenice o velikosti datlové pecky. Na schránce bylo napsáno: „Toto rostlo a rodilo v dobách, kdy se dodržovala spravedlnost.“1 Ibnu l-Kajjim uvádí od Mudžáhida slova: „Věru když je těžký rok, nastane sucho a neprší, všechna zvířata proklínají hříšníky z řad synů Adamových: „Toto je za všechny hříchy syna Adamova!“2
Vznešený Alláh v Koránu na jiném místě popisuje tresty dřívějších pokolení:
فَكُلًّا أَخَذْنَا بِذَنبِهِ ۖ فَمِنْهُم مَّنْ أَرْسَلْنَا عَلَيْهِ حَاصِبًا وَمِنْهُم مَّنْ أَخَذَتْهُ الصَّيْحَةُ وَمِنْهُم مَّنْ خَسَفْنَا بِهِ الْأَرْضَ وَمِنْهُم مَّنْ أَغْرَقْنَا ۚ وَمَا كَانَ اللَّهُ لِيَظْلِمَهُمْ وَلَٰكِن كَانُوا أَنفُسَهُمْ يَظْلِمُونَ
„A uchvátili jsme všechny z nich za hříchy jejich; proti jedněm z nich jsme vyslali vichřici, jiní byli uchváceni křikem, další jsme dali pohltit zemí a jiné jsme pak utopili. A nebyl to Bůh, který jim ukřivdil, leč oni sami sobě ukřivdili.“ (‘Ankebút: 40)
Nejbezpečnější cesta pro nás je vzít si z nich příklad, nesoudit ostatní a naopak zpytovat své svědomí, kát se k Alláhu dokud ještě máme čas, věnovat se sami sobě a zanechat vlastního zla, protože jedině tak se nakonec může i pohroma v dobré obrátit a stát se důvodem naší spásy díky naší trpělivosti a usilovné sebenápravě.
V neposlední řadě nás rozmýšlení o přírodních pohromách tohoto světa vede ke zjištění, že jsou připomínkou daleko většího blahobytu a daleko větších nesnází v podobě kataklyzmat před koncem světa a potom na světě onom, v Soudný Den a poté v Ráji a v Pekle shodně slovům Božím:
فَأَذَاقَهُمُ اللَّهُ الْخِزْيَ فِي الْحَيَاةِ الدُّنْيَا ۖ وَلَعَذَابُ الْآخِرَةِ أَكْبَرُ ۚ لَوْ كَانُوا يَعْلَمُونَ
„A Bůh dal jim okusit zahanbení v životě pozemském, však věru trest na onom světě bude těžší – kéž by to jen věděli!“ (Zumer: 26)
V hadísu od Huzejfy ibn Usejda رضي الله عنه jmenuje Posel Boží صلى الله عليه وسلم mezi deseti znameními příchodu Hodiny také:
خَسْفٌ بِالْمَشْرِقِ وَخَسْفٌ بِالْمَغْرِبِ وَخَسْفٌ فِي جَزِيرَةِ الْعَرَبِ
„zemětřesení a propad země na východě, na západě a na Arabském poloostrově,“ a také:
وَنَارٌ تَخْرُجُ مِنْ قُعْرَةِ عَدَنٍ تَرْحَلُ النَّاسَ
„oheň z Adenského kráteru, který bude hnát lidi.“3
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
نَارُكُمْ جُزْءٌ مِنْ سَبْعِينَ جُزْءًا مِنْ نَارِ جَهَنَّمَ
„Váš oheň je jen jedna sedmdesátina Pekelného ohně.“
„Posle Boží, už jenom to by stačilo,“ řekli přítomní sahábové.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم dodal:
فُضِّلَتْ عَلَيْهِنَّ بِتِسْعَةٍ وَسِتِّينَ جُزْءًا، كُلُّهُنَّ مِثْلُ حَرِّهَا
„Pekelný oheň je o dalších devětašedesát částí silnější, než je pozemský oheň a každá jeho část je tak žhavá, jako oheň tohoto světa.“4
A naopak, budeme-li konat dobro a sklánět se před Božím Zákonem, bude nás provázet i na tomto světě dobro, shodně slovům Božím:
لِّلَّذِينَ أَحْسَنُوا فِي هَٰذِهِ الدُّنْيَا حَسَنَةٌ ۚ وَلَدَارُ الْآخِرَةِ خَيْرٌ ۚ وَلَنِعْمَ دَارُ الْمُتَّقِينَ
„Těm, kdož dobré v životě tomto činili, těm dobré patří, však pobyt na světě onom bude lepší. A jak krásný bude příbytek bohabojných!“ (Nahl: 30)
(…)
Služebníci Boží!
Vznešený Alláh praví:
كُلُوا مِن طَيِّبَاتِ مَا رَزَقْنَاكُمْ وَلَا تَطْغَوْا فِيهِ فَيَحِلَّ عَلَيْكُمْ غَضَبِي ۖ وَمَن يَحْلِلْ عَلَيْهِ غَضَبِي فَقَدْ هَوَىٰ
„Jezte tedy z výtečných pokrmů, jež jsme vám uštědřili, avšak nepřehánějte v tom, jinak vás postihne hněv Můj! A koho hněv Můj postihne, ten již do záhuby spěje.“ (TáHá: 81)
Existují tedy tři typy lidí v pohledu živelných pohrom, které lidstvo postihují v poslední době čím dál častěji a ve větším rozsahu. Jsou jimi věřící, kteří mají jak srdce, díky němuž cítí, že něco se z jejich strany děje špatně a také mají rozum a správné pochopení, díky němuž vědí, kudy vede cesta k nápravě. Potom existují sice možná v jádru pokorní, ale naivní a omezení lidé, kteří sice tuší, že se někde děje chyba, ale netuší, kde přesně vězí příčina a že jediná cesta k nápravě tkví v naprostém podrobení se Božímu Zákonu. Myslí si třeba, že problémem jsou skleníkové plyny a nikoli lidská hrabivost a hamižnost, nebo že řešením jsou obnovitelné zdroje a elektromobilita a nikoli respektování Božích pravidel. A třetí skupinou jsou zpupní a arogantní popírači vlivu lidských hříchů na běh světa kolem nás, kteří nemají pražádného rozumu, byť si myslí, že všechno pochopili a všemu rozumí nejlépe. A takoví ve své pýše ani nemají srdce a nejsou schopni ani zrnka sebereflexe. Alláh o takových říká:
أَفَأَمِنَ الَّذِينَ مَكَرُوا السَّيِّئَاتِ أَن يَخْسِفَ اللَّهُ بِهِمُ الْأَرْضَ أَوْ يَأْتِيَهُمُ الْعَذَابُ مِنْ حَيْثُ لَا يَشْعُرُونَ ﴿٤٥﴾ أَوْ يَأْخُذَهُمْ فِي تَقَلُّبِهِمْ فَمَا هُم بِمُعْجِزِينَ ﴿٤٦﴾ أَوْ يَأْخُذَهُمْ عَلَىٰ تَخَوُّفٍ فَإِنَّ رَبَّكُمْ لَرَءُوفٌ رَّحِيمٌ ﴿٤٧﴾
„Zdaž jisti jsou si ti, kdož osnovali zlé, že Bůh je nedá pohltit zemí anebo že k nim nepřikvačí trest z místa, odkud to netuší, či nezasáhne je v činnosti jejich proměnlivé, aniž tomu budou moci zabránit, anebo je neuchvátí ve stavu strachu hrozného? Pán váš však věru shovívavý je a slitovný.“ (Nahl: 45-47)
Z tohoto důvodu patřila podle ‘Abdulláha ibn Omara رضي الله عنهما k prosbám Božího Posla صلى الله عليه وسلم i tato, v níž ho následuje každý soudný člověk zdravého selského rozumu:
اللَّهُمَّ إِنِّي أَعُوذُ بِكَ مِنْ زَوَالِ نِعْمَتِكَ وَتَحَوُّلِ عَافِيَتِكَ وَفُجَاءَةِ نِقْمَتِكَ وَجَمِيعِ سَخَطِكَ
„Ó Bože, věru se k Tobě utíkám před pominutím Tvého dobrodiní, vypršením Tvé ochrany, dopadnutím Tvých pohrom a před všemi podobami Tvého Hněvu!“5