Každý den sledujeme, jak ta nejodpornější lidští škůdcové – nevěřící, bezbožníci a modloslužebníci ze Západu i odjinud, společně s novotáři, sektáři, zrádci a pokrytci s muslimskými jmény – blokují veškeré úsilí o pravdu, spravedlnost a dobro, jak hážou klacky pod nohy všem, kteří usilují o emancipaci muslimských komunit v diaspoře či o nezávislost a islámskou obrodu v řadě většinově muslimských zemí typu Pákistánu, Bangladéše, Malajsie, Indonésie či Turecka a bezpočtu afrických zemí, či o šíření správné věrouky a vyvracení sektářských bludů v zemích jako je Irák, Jemen, Indie a muslimské kraje Evropy.
Vidíme a slyšíme, jak se tato mrzká dvounohá havěť usilovně snaží zvrátit zavádění či přetrvání šarí’atského systému a zákonodárství v Sýrii, Saúdské Arábii, Somálsku, Nigérii, Afghánistánu i na mnoha jiných místech muslimského světa a jak následovníci těch, kteří vraždili Boží proroky, vyhlazují zraněné, choré a nemohoucí, starce, ženy ba i děti v hrdinné Gaze a se svými kumpány sejí zkázu a rozvrat po celé Zemi.
Aby nám dodal vervy a energie, Vznešený Alláh praví:
وَلَا تَهِنُوا فِي ابْتِغَاءِ الْقَوْمِ ۖ إِن تَكُونُوا تَأْلَمُونَ فَإِنَّهُمْ يَأْلَمُونَ كَمَا تَأْلَمُونَ ۖ وَتَرْجُونَ مِنَ اللَّهِ مَا لَا يَرْجُونَ ۗ وَكَانَ اللَّهُ عَلِيمًا حَكِيمًا
„Neochabujte v pronásledování lidu nepřátelského! A jestliže vy strádáte, strádají i oni, a stejně jako vy strádáte, avšak vy doufáte od Boha v to, v co oni nemohou doufat. A Bůh je vševědoucí, moudrý.“ (Nisá: 104)
Ať Alláh pomůže všem, kteří vedou džihád na cestě Boží svými životy, svobodou, majetky, vynaloženým časem, jak silou zbraně, tak i silou slova i pera, v každém ohledu a smyslu tohoto pojmu tak, jak je džihád definován předpisy islámu, protože oni jsou skutečným výkvětem a elitou mezi syny ummy Božího Posla Muhammeda صلى الله عليه وسلم, shodně slovům Božím:
لَّا يَسْتَوِي الْقَاعِدُونَ مِنَ الْمُؤْمِنِينَ غَيْرُ أُولِي الضَّرَرِ وَالْمُجَاهِدُونَ فِي سَبِيلِ اللَّهِ بِأَمْوَالِهِمْ وَأَنفُسِهِمْ ۚ فَضَّلَ اللَّهُ الْمُجَاهِدِينَ بِأَمْوَالِهِمْ وَأَنفُسِهِمْ عَلَى الْقَاعِدِينَ دَرَجَةً ۚ وَكُلًّا وَعَدَ اللَّهُ الْحُسْنَىٰ ۚ وَفَضَّلَ اللَّهُ الْمُجَاهِدِينَ عَلَى الْقَاعِدِينَ أَجْرًا عَظِيمًا ﴿٩٥﴾ دَرَجَاتٍ مِّنْهُ وَمَغْفِرَةً وَرَحْمَةً ۚ وَكَانَ اللَّهُ غَفُورًا رَّحِيمًا
„Nejsou si rovni ti věřící, kteří zůstali sedět doma – kromě těch, kdož jsou neschopní, s těmi, kdož usilovně bojují na stezce Boží majetkem svým i osobami svými. Bůh povýšil ty, kdož usilovně bojují majetkem svým i osobami svými, o stupeň výše než ty, kdož zůstali sedět doma. Všem Bůh přislíbil odměnu překrásnou, avšak vyznamenal ty, kdož usilovně bojují, nad těmi, kdož sedí doma, udělením Své odměny nesmírné a ve stupních u Sebe, v odpuštění i v milosti. A Bůh je odpouštějící, slitovný.“ (Nisá: 95-96)
Tito výjimeční lidé, mudžáhidé, bojovníci na cestě Boží, vznášejí své nároky oproti nám, běžným muslimům.
Nemůžeme-li jim pomoci bezprostředně a přímo svými životy, silami, dovednostmi, znalostmi, časem a majetky, alespoň nezpronevěříme naše závazky loajality a bratrství vůči nim. Postavíme se na jejich stranu, neohrozíme jejich blízké, nenecháme je napospas a nevydáme je nepříteli, vytvoříme veřejné mínění příznivě nakloněné na jejich stranu a společenský tlak na naše elity, aby je podpořily politicky, budeme je bránit před kýmkoli, kdo by je chtěl pomlouvat, budeme jim poskytovat své upřímné a dobře míněné rady a budeme za ně pronášet prosebné modlitby.
Zejd ibn Chálid al-Džuhení رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
مَنْ جَهَّزَ غَازِيًا فِي سَبِيلِ اللَّهِ فَقَدْ غَزَا وَمَنْ خَلَفَهُ فِي أَهْلِهِ بِخَيْرٍ فَقَدْ غَزَا
„Kdokoli vypraví válečníka na cestě Boží, ten jakoby sám vytáhl do boje. A kdokoli zaopatří jeho rodinu, jak nejlépe dovede, ten jakoby sám vytáhl do boje.“1
Abú Umáma al-Báhilí رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
مَن جاهد في سَبيلِ اللهِ كان ضامنًا على اللهِ، ومن عادَ مريضًا كان ضامنًا على اللهِ، ورجلٌ دخل بيتَه بسلامٍ، فهوَ ضامنٌ على اللهِ. ومن دخلَ على إمامٍ يُعزِّرُه كان ضامنًا على اللهِ، ومن جلَس في بيتِه لَم يَغتَبْ إنسانًا كان ضامنًا على اللهِ.
„Kdokoli bojuje na cestě Boží, tomu Alláh garantuje ochranu. Kdokoli navštěvuje nemocného, tomu Alláh garantuje ochranu. Muži, který vstoupí do svého domu a pozdraví pozdravem míru, Alláh garantuje ochranu. Tomu, kdo vejde za vládcem a upozorní ho na jeho prohřešek, Alláh garantuje ochranu. A tomu, kdo sedí ve svém domě a žádného člověka nepomlouvá, Alláh garantuje svou ochranu.“2
Ibráhím ibn Adhem řekl: „Kdo ostatním nepomáhá ani svým majetkem, ani rozdáváním jídla a pití, nechť jim alespoň prokáže svou laskavost svým úsměvem a příkladným chováním!“3
Pokud je toto řečeno o lidech všeobecně, o to více to platí pro výjimečné jedince, kteří bojují na cestě Boží!
Jsme si vědomi toho, že všichni jsme jen lidé, které si není radno idealizovat a ani oni nejsou výjimkou – nicméně nikdy nevyprchá náš obdiv vůči nim, těm, kteří se zasazují o islám svým životem, zdravím, časem, majetkem a znalostmi. Nebudeme se hnidopišně pídit po jejich nejnepatrnějších chybičkách a poklescích, budeme pro ně hledat omluvu, dokud to jen půjde. Oni nepřestanou být naším vzorem a my se budeme po jejich boku snažit věrně sloužit dobru islámské zvěsti, nakolik to bude v našich silách.
Nikdy neklesejme pod svou úroveň a neplazme se před nepřítelem, neměřme všechno jen přízemní světskou optikou a nezapomínejme na faktor Boží pomoci i ve chvílích, které se zdají absolutně beznadějné. Nikdy naše bratry bojující na cestě Boží nepodezřívejme ze slepého idealizmu a zabedněného fanatizmu, abychom nebyli jako pokrytci a malověrní, o nichž Alláh říká:
يَقُولُ الْمُنَافِقُونَ وَالَّذِينَ فِي قُلُوبِهِم مَّرَضٌ غَرَّ هَٰؤُلَاءِ دِينُهُمْ ۗ وَمَن يَتَوَكَّلْ عَلَى اللَّهِ فَإِنَّ اللَّهَ عَزِيزٌ حَكِيمٌ
„A hle, řekli pokrytci a ti, v jejichž srdcích je choroba: „Tyto lidi oklamalo náboženství jejich!” Ale ten, kdo se spoléhá na Boha – vždyť Bůh mocný je i moudrý.“ (Anfál: 42)
Nepropadejme naivnímu idealizmu, že světový řád vytvořený nepřáteli Alláha, islámu a muslimů, s jejich pokryteckými zásadami a gumově ohebnými pravidly a zákony bude hovořit v náš prospěch a dá nám za pravdu. To se nikdy nestane, protože z jejich strany vždy bude platit jen zákon jediný – právo silnějšího a zákon džungle. Oni budou proti nám a budou nás napadat jednoduše proto, že mohou a chtějí. Zapomeňme na prázdné floskule o lidkých právech, mezinárodním právu a trestním tribunálu, diplomatických úmluvách a politických zárukách. Ty můžeme jedině smotat a vyhodit do smetí. Čím dříve si to uvědomíme, tím více zklamání sami sobě ušetříme. Náš boj za nás nevybojuje nikdo, nežli my sami. A právě mudžáhidé po celém světě jsou hybnou silou a avantgardou tohoto boje. Prolévají svou krev a obětují své životy i za nás.
Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja řekl:
„Nejvíce zklamání a rozčarovanosti nalezneš u lidí lenivých, kteří necítí radost a života si ani neužívají, na rozdíl od lidí pracovitých, kteří pilně konají.“4
Naše srdce i prosby zůstávají se všemi mudžáhidy ve všech koutech světa, kteří různými způsoby bojují a pokládají životy a osobní oběti za to, aby Boží Slovo stálo nejvýše.
Protože, jak říká Ibn Tejmíja:
„Boj se vede prosbou stejně tak, jako se vede i rukou!“5
Proto na závěr uvádím několik proseb ze Sunny, které Posel Boží صلى الله عليه وسلم opakovával v situaci konfrontace s nepřítelem nebo tyranskou mocí. Prosíme těmito prosbami a hledáme požehnání v těch formulacích, které používal i on.
Abú Músá al-Aš’arí رضي الله عنه vyprávěl: „Když se Posel Boží صلى الله عليه وسلم obával zla nějakého lidu, říkal by:
اللَّهُمَّ إِنَّا نَجْعَلُكَ فِي نُحُورِهِمْ وَنَعُوذُ بِكَ مِنْ شُرُورِهِمْ
„Ó Alláhu, Tebe stavíme před sebe jako štít před nimi a k Tobě se utíkáme před jejich zlem!”6
Anas ibn Málik رضي الله عنه vyprávěl, že když se Posel Boží صلى الله عليه وسلم vypravil na bojové tažení, často opakoval tuto prosbu:
اللَّهُمَّ أَنْتَ عَضُدِي وَنَصِيرِي بِكَ أَحُولُ وَبِكَ أَصُولُ وَبِكَ أُقَاتِلُ
„Ó Alláhu, Ty jsi má podpora, Ty jsi můj pomahač, s Tebou postupuji vpřed, s Tebou útočím a s Tebou na své straně bojuji.“7
‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه řekl: „Když je nad vámi ustaven vládce, jehož tyranie, zpupnosti a nespravedlnosti se obáváte, potom řekněte:
اللَّهُمَّ رَبَّ السَّمَاوَاتِ السَّبْعِ، وَرَبَّ الْعَرْشِ الْعَظِيمِ، كُنْ لِي جَارًا مِنْ فُلاَنِ بْنِ فُلاَنٍ وَأَحْزَابِهِ مِنْ خَلاَئِقِكَ، أَنْ يَفْرُطَ عَلَيَّ أَحَدٌ مِنْهُمْ أَوْ يَطْغَى، عَزَّ جَارُكَ، وَجَلَّ ثَنَاؤُكَ، وَلا إِلَهَ إِلا أَنْتَ.
„Ó Alláhu, Pane sedmera nebes a Pane Trůnu nesmírného, buď mi záštitou před tím a tím, synem toho a toho a jeho kumpány z řad tvých stvoření, aby nikdo z nich vůči mně nepřekročil meze a nezachoval se násilnicky, Tvá záštita je mocná, Tvé vychvalování je velkolepé, není nikoho hodného uctívání, nežli Tebe!“8
‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما řekl ohledně Božích slov:
الَّذِينَ قَالَ لَهُمُ النَّاسُ إِنَّ النَّاسَ قَدْ جَمَعُوا لَكُمْ فَاخْشَوْهُمْ فَزَادَهُمْ إِيمَانًا وَقَالُوا حَسْبُنَا اللَّهُ وَنِعْمَ الْوَكِيلُ
„A když jim lidé řekli: „Lidé se proti vám shromáždili, bojte se jich!“ – tu zvětšila se ještě víra jejich a zvolali: „Nám postačí Bůh, a jak výtečný On je ochránce!“ (Áli ‘Imrán: 173)
„Tato slova:
حَسْبُنَا اللَّهُ وَنِعْمَ الْوَكِيلُ
„Nám postačí Bůh, a jak výtečný On je ochránce!“ (Áli ‘Imrán: 173) pronesl Ibráhím, mír s ním, když byl vržen do ohně. A pronesl je i Muhammed صلى الله عليه وسلم, když mu pokrytci namítali: „Lidé se shromáždili proti vám, bojte se jich!“9
Alláh pak pokračuje a zpravuje nás, jaký byl konečný výsledek:
فَانقَلَبُوا بِنِعْمَةٍ مِّنَ اللَّهِ وَفَضْلٍ لَّمْ يَمْسَسْهُمْ سُوءٌ وَاتَّبَعُوا رِضْوَانَ اللَّهِ ۗ وَاللَّهُ ذُو فَضْلٍ عَظِيمٍ ﴿١٧٤﴾ إِنَّمَا ذَٰلِكُمُ الشَّيْطَانُ يُخَوِّفُ أَوْلِيَاءَهُ فَلَا تَخَافُوهُمْ وَخَافُونِ إِن كُنتُم مُّؤْمِنِينَ
„A tak se vrátili díky přízni a laskavosti Boží a nestalo se jim nic zlého. A usilovali o to, co se líbí Bohu, a Bůh pánem je laskavosti nesmírné. Hle, toto je satan, který často vám nahání strach svými stoupenci, však nebojte se jich, nýbrž bojte se Mne, jste-li věřící.“ (Áli ‘Imrán: 174 – 175)
‘Abdulláh ibn Abí ‘Awfá رضي الله عنهم vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم v den porážky spolčenců v bitvě u Příkopu, když byli muslimové v Medíně obklíčeni ze všech stran zdrcující převahou modloslužebníků z Mekky a jejich nevěřících spolčenců, pronesl tuto prosbu:
اللَّهُمَّ مُنْزِلَ الْكِتَابِ، سَرِيعَ الْحِسَابِ، اهْزِمِ الأَحْزَابَ وَزَلْزِلْ بِهِمْ
„Ó Alláhu, sesílateli Písma, rychlý zúčtovateli, poraz spolčence a otřes jimi!“10
A jak dobře víme, Alláh pak spolčence rozeštval mezi sebou navzájem a seslal živelnou pohromu v podobě bouře, která rozmetala jejich tábor.
Mudžáhidé patří k nám a my patříme k nim. I my jsme mudžáhidé, i my po jejich boku bojujeme na cestě Boží, ve stejných řadách, pod praporcem tewhídu a zástavou Božího náboženství islámu!
Ať Alláh vede nás i je přímou cestou, vnukne našim vládcům i našim učencům to, v čem je největší dobro pro islám i muslimy a vede nás všechny společně k triumfu a vítězství na tomto i na onom světě. Ámín!
- Muttefekun ‘alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2843; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1895.
- Zaznamenali Ahmed v Musnedu, hadís č. 22093; Ibn Chuzejma v Sahíhu, hadís č. 1495; a v delší verzi Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 372. Uvádí ho i al-Munzirí v at-Terghíbu we t-terhíb, hadís č. 2738. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu t-Terghíb, hadís č. 1317.
- Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá, 7/89.
- Viz Rawdatu l-muhibbín, str. 168.
- Viz Minhádžu s-sunna, 4/482.
- Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 1537; an-Nesáí v as-Sunenu l-kubrá, hadís č. 8631; Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 4865; al-Hákim v al-Mustedreku, hadís č. 2665; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 19720. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 4806.
- Zaznamenali s drobnými odchylkami Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 2632; an-Nesáí v as-Sunenu l-kubrá, hadís č. 8630; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 12909. Jako sahíh ho dokládá Ibn Hadžer ve Futúhátu r-rabbáníja, 5/60; a jako hasan gharíb ho doložil al-Albání v Hidájetu r-ruwát, hadís č. 2374.
- Zaznamenal al-Buchárí v al-Adebu l-mufred, hadís č. 707. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Adebi l-mufred, 545. Pozn. překladu: Když Prorokův صلى الله عليه وسلم společník takto napřímo cituje nějakou prosbu, takto přímo instruuje, anebo použije trpný rod a řekne “bylo nám nařízeno” či “bylo nám zakázáno” či “bylo nám svoleno” potom většina učenců smýšlí, že je to jako přímá Prorokova صلى الله عليه وسلم řeč. Viz Ma’rifetu ‘ulúmi l-hadís, str. 21.
- Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 4563.
- Muttefekun ‘alejh. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7489; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1742.