Neproklínej ani čas, ani počasí – obojí je pouze od Alláha a od nikoho jiného!

Logo XXL

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

قَالَ اللَّهُ تَعَالَى يُؤْذِينِي ابْنُ آدَمَ، يَسُبُّ الدَّهْرَ وَأَنَا الدَّهْرُ، بِيَدِي الأَمْرُ، أُقَلِّبُ اللَّيْلَ وَالنَّهَارَ

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

قَالَ اللَّهُ تَعَالَى يُؤْذِينِي ابْنُ آدَمَ، يَسُبُّ الدَّهْرَ وَأَنَا الدَّهْرُ، بِيَدِي الأَمْرُ، أُقَلِّبُ اللَّيْلَ وَالنَّهَارَ

Vznešený Alláh pravil: „Syn Adamův Mi zlořečí – nadává na čas a přitom čas jsem Já, neboť v Mých Rukou jsou všechny věci a Já obracím noc v den.[1]

V Muslimově verzi téhož hadísu je řečeno:

قَالَ اللَّهُ عَزَّ وَجَلَّ يُؤْذِينِي ابْنُ آدَمَ يَقُولُ يَا خَيْبَةَ الدَّهْرِ ‏.‏ فَلاَ يَقُولَنَّ أَحَدُكُمْ يَا خَيْبَةَ الدَّهْرِ ‏.‏ فَإِنِّي أَنَا الدَّهْرُ أُقَلِّبُ لَيْلَهُ وَنَهَارَهُ فَإِذَا شِئْتُ قَبَضْتُهُمَا

Vznešený Všemohoucí Alláh pravil: „Zlořečí mi syn Adamův, když říká: „Zatracená doba!“ Nechť nikdo neříká „zatracená doba,“ neboť věru to Já jsem čas, Já obracím noc v den a pokud bych chtěl, obojí bych zrušil![2]

Tento hadís existuje i v kratší formě, která není kudsí (tj. kde Prorok صلى الله عليه و سلم necituje, že Alláh řekl):

لاَ تَسُبُّوا الدَّهْرَ فَإِنَّ اللَّهَ هُوَ الدَّهْرُ

Nenadávejte na čas, neboť věru to Alláh je čas.[3]

Ve skutečnosti je pojem čas vlastně jen lidským jménem pro pouhou iluzí, kterou vnímáme, když pozorujeme sled událostí tak, jak je za sebou řadí Všemohoucí Alláh, Který nemá společníka. Samotný čas plyne výhradně a jen z Jeho popudu a je jen nesamozřejmou fyzikální veličinou, bez vlastní vůle či záměrů.


Imám Muhammed ibn ‘Abdilwehháb v kapitole své knihy Kitábu t-tewhíd nazvané „Kdokoli nadává na čas, křivdí Alláhu“ pravil v souvislosti s výše citovanými kudsí hadísy:

Alláh Nejvyšší Nejvznešenější nás v tomto kudsí hadíse zpravuje o tom, že člověk se proklínáním času a připisováním událostí tomuto času dopouští velké nespravedlnosti a křivdy vůči Alláhu, neboť Sám Alláh jest Pánem času, On je Ten, který nastavuje a určuje běh událostí a On je Vlastníkem času. V druhém podání nám Prorok zakazuje proklínání času a říká, že Alláh je Vlastníkem času a Tím, Kdo ho uvádí do chodu včetně všech jeho záležitostí a událostí, což je potvrzením toho, co bylo uvedeno v předcházejícím podání. Z těchto hadísů lze vyvodit poučení, že je jednak zakázáno nadávat na čas a proklínat ho a jednak nelze žádnou událost připisovat času samotnému. Toto dokazuje spojení s předmětem této kapitoly – tj. že proklínat čas znamená dopouštět se ohromné nespravedlivosti vůči Alláhu. Tento hadís je spojen s předmětem توحيد tewhídu (tj. Jedinosti a Jedinečnosti Boží) tím, že spílat času znamená velkou křivdu vůči Alláhu v tom, že tímto prokazujeme víru, že je to čas, který způsobí, že se události stanou, což je podobou přidružování v Jedinosti Boží co se týče Jeho Panování (arab. الشرك بالله في توحيد الربوبية aš-širku billáhi fí tewhídi r-rubúbíjja), neboť je to pouze Alláh Jediný, kdo určuje sled událostí.[4]

V této souvislosti Ibn ‘Abdilwehháb cituje koránský verš:

وَقَالُوا مَا هِيَ إِلَّا حَيَاتُنَا الدُّنْيَا نَمُوتُ وَنَحْيَا وَمَا يُهْلِكُنَا إِلَّا الدَّهْرُ ۚ وَمَا لَهُم بِذَٰلِكَ مِنْ عِلْمٍ ۖ إِنْ هُمْ إِلَّا يَظُنُّونَ

Říkají: “Neexistuje leč tento náš život pozemský, zemřeme a žijeme a pouze čas nás zahubí!” Však o tom, co říkají, žádných vědomostí nemají a jenom se tak dohadují. (Džásíjja: 24)

Následně dodává:

Alláh Nejvznešenější Nejvyšší nás v tomto verši zpravuje o nevěřících الدهرية ad-dehríjja [5] mezi Araby i ostatními, kteří nevěří v žádný další život kromě života vezdejšího na tomto světě, ani v Pána, ani ve Stvořitele, Alláha Nejvyššího. Věří, že smrt nezpůsobuje nic jiného, nežli jen pouhý běh času. Následně Alláh Vznešený Nejvyšší odmítá jejich tvrzení s tím, že pro svá tvrzení nemohou najít absolutně žádný důkaz a proto závisí jen na prázdných domněnkách a svých vlastních nepodložených názorech. Z tohoto verše lze vyvodit závěr, že připisovat dobro či zlo jen samotnému průběhu času jest podobou bezvěrectví, verš dále potvrzuje existenci posmrtného života a fakt, že ačkoli čas není jménem Božím, Bůh si ho připisuje Sám Sobě. Verš také potvrzuje, že ti, kteří události připisují jen samotnému času, křivdí Alláhu. Verš souvisí s tématem tewhídu v tom, že odmítá tvrzení těch, kteří připisují sled událostí samotnému průběhu času, neboť tímto svým tvrzením připisují Alláhu společníka, přičemž Alláh je ve skutečnosti Jediný, kdo určuje, co bude a stane se a co nebude a nestane se.[6]

Budoucí děje jsou totiž jedněmi z klíčů nepoznatelného (arab. mefátíhu l-ghajb) které zmiňuje ‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنه v hadísu, kde Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

مِفْتَاحُ الْغَيْبِ خَمْسٌ لاَ يَعْلَمُهَا إِلاَّ اللَّهُ لاَ يَعْلَمُ أَحَدٌ مَا يَكُونُ فِي غَدٍ، وَلاَ يَعْلَمُ أَحَدٌ مَا يَكُونُ فِي الأَرْحَامِ، وَلاَ تَعْلَمُ نَفْسٌ مَاذَا تَكْسِبُ غَدًا، وَمَ
ا تَدْرِي نَفْسٌ بِأَىِّ أَرْضٍ تَمُوتُ، وَمَا يَدْرِي أَحَدٌ مَتَى يَجِيءُ الْمَطَرُ

Klíčů nepoznatelného, které nezná nikdo, kromě Alláha, je patero – nikdo neví, co se stane zítra, nikdo neví, co je v lůně matky, nikdo neví, co zítra získá, nikdo neví, na kterém místě zemře a nikdo neví, kdy zaprší.[7]

V této souvislosti pravil Vznešený:

إِنَّ اللَّـهَ عِندَهُ عِلْمُ السَّاعَةِ وَيُنَزِّلُ الْغَيْثَ وَيَعْلَمُ مَا فِي الْأَرْحَامِ ۖ وَمَا تَدْرِي نَفْسٌ مَّاذَا تَكْسِبُ غَدًا ۖ وَمَا تَدْرِي نَفْسٌ بِأَيِّ أَرْضٍ تَمُوتُ ۚ إِنَّ اللَّـهَ عَلِيمٌ خَبِيرٌ

Jen u Boha je vědění o příchodu Hodiny. On déšť hojný sesílá a ví, co skryto je v lůnech, zatímco duše žádná nezná, co si zítra vyslouží, a žádná neví, ve které zemře zemi. Bůh věru je vševědoucí a dobře zpravený! (Lukmán:34)

Veškeré možné predikce, které lidé a jimi vytvořené vědecké modely předkládají, jsou proto jen přibližnými aproximacemi bez absolutní a nezpochybnitelné platnosti. Je důležité vědět, že jakkoli mohou být velice přesné a praktické pro každodenní život, nikde není psáno, že se musí vždy vyplnit a že kauzální souvislosti, na základě kterých pracují, nemohou být předstiženy nějakou další příčinou a tyto předpovědi, ať už počasí, či ku příkladu prenatální diagnostiky, se nakonec nevyplní, protože vše je v Rukou Božích, který o těchto věcech ví i dopředu a mnohem dříve, nežli je jakákoli lidská vědecká metoda toto schopna odhalit.

To, že Alláh Sám Sobě připisuje jisté povětrnostní jevy, je doloženo i v Koránu a Sunně.

Vznešený Alláh pravil:

هُوَ الَّذِي أَنزَلَ مِنَ السَّمَاءِ مَاءً ۖ لَّكُم مِّنْهُ شَرَابٌ وَمِنْهُ شَجَرٌ فِيهِ تُسِيمُونَ يُنبِتُ لَكُم بِهِ الزَّرْعَ وَالزَّيْتُونَ وَالنَّخِيلَ وَالْأَعْنَابَ وَمِن كُلِّ الثَّمَرَاتِ ۗ إِنَّ فِي ذَٰلِكَ لَآيَةً لِّقَوْمٍ يَتَفَكَّرُونَ

On je Ten, Jenž z nebe vodu seslal, z níž pro vás jsou nápoje a z níž žijí rostliny, na nichž stáda svá pasete. A z ní vyrůstá vám obilí, olivovníky, palmy datlové a vinná réva i všechny druhy ovoce. A v tom je věru znamení pro lid přemýšlivý. (Nahl: 10-11)

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Omar ibnu l-Chattába رضي الله عنه vedl skupinu poutníků směřujících spolu s ním do Mekky na hadždž. Zafoukal silný vítr a Omar se okolo jdoucích zeptal: „Co je vítr zač?“ Nedokázali mu odpovědět. Abú Hurejra tedy pobídl svého velblouda, aby zrychlil a dohnal Omara. Když k němu dorazil, řekl mu: „Slyšel jsem, že ses ptal na vítr. Slyšel jsem, jak Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

الرِّيحُ مِنْ رُوحِ اللَّهِ تَأْتِي بِالرَّحْمَةِ ، وَتَأْتِي بِالْعَذَابِ ، فَلَا تَسُبُّوهَا ، سَلُوا اللَّهَ خَيْرَهَا ، وَاسْتَعِيذُوا بِاللَّهِ مِنْ شَرِّهَا.

Vítr je z přímého popudu Alláha, přichází jako milost i jako trest, proto ho neurážejte, nýbrž proste o dobro v něm a utíkejte se k Alláhu před jeho zlem.[8]

Al-Albání uvedl, že tento hadís jako sahíh ocenili al-Hákim, Ibn Hibbán i az-Zehebí a výraz من روح الله min rúhi ´lláh, překládaný jako z přímého popudu Alláha, odkazuje na milost Boží, arab. رحمة الله rahmetu ´lláh nebo na trest Boží, arab. عذاب الله ‘azábu ´lláh. [9]

Toto potvrzuje i další podání od ‘Abdulláha ibn ‘Abbáse رضي الله عنه, jenž vypráví, že kdosi proklel vítr, podle vypravěče Muslimovy verze, komusi vítr odvál kabát a dotyčný vítr proklel, načež Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

لاَ تَلْعَنْهَا فَإِنَّهَا مَأْمُورَةٌ وَإِنَّهُ مَنْ لَعَنَ شَيْئًا لَيْسَ لَهُ بِأَهْلٍ رَجَعَتِ اللَّعْنَةُ عَلَيْهِ ‏

Neproklínej ho, věru on jen plní příkaz a věru ten, kdo prokleje něco, či někoho, na koho se to nevztahuje, toto prokletství se pak vrací na něj.[10]

Imám aš-Šáfi’í pravil: „Nesluší se proklínat vítr, protože on je pouze stvořením, které poslouchá Alláha, je vojákem z Jeho vojska a Alláh do něj vkládá milost, pokud chce, či trest, pokud chce.“  [11]

Od Ubejje ibn Ka’b رضي الله عنه se uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم v této souvislosti pravil:

لَا تَسُبُّوا الرِّيحَ فَإِذَا رَأَيْتُمْ مَا تَكْرَهُونَ فَقُولُوا : اللَّهُمَّ إنَّا نَسْأَلُكَ مِنْ خَيْرِ هَذِهِ الرِّيحِ وَخَيْرِ مَا فِيهَا وَخَيْرِ مَا أُمِرَتْ بِهِ ، وَنَعُوذُ بِك مِنْ شَرِّ هَذِهِ الرِّيحِ وَشَرِّ مَا فِيهَا وَشَرِّ مَا أُمِرَتْ بِهِ.

Neproklínejte vítr, pokud uvidíte něco, co se vám nezamlouvá, řekněte: „Alláhumme inná nes´eluke min chajri házihi r-ríhi we chajri má fíhá we chajri má amiret bihi we na’úzu bike min šerri házihi r-ríhi we šerri má fíhá we šerri má amiret bih,“ tj. „Ó Alláhu, věru Tě prosíme o dobro tohoto větru, o dobro, co je v něm a o dobro, které jsi přikázal spolu s ním a utíkáme se k Tobě před zlem tohoto větru, zlem toho, co je v něm i zlem toho, co jsi přikázal spolu s ním.[12]

Na nepříze
ň počasí tedy nutno reagovat nikoli klením, ale prosbou směřovanou na Toho, Kdo počasí sesílá.

V obou sbírkách Sahíh se od Proroka صلى الله عليه و سلم dochovala i tato prosba recitovaná při silném větru a bouři:

اللَّهُمَّ إنَّا نَسْأَلُكَ خَيْرَهَا وَخَيْرَ مَا فِيهَا وَخَيْرَ مَا أُرْسِلَت بِهِ ، وَنَعُوذُ بِك مِنْ شَرِّهَا وَ شَرِّ مَا فِيهَا وَ شَرِّ مَا أُرْسِلَت بِهِ

Alláhumme inní as´eluke chajrehá we chajre má fíhá we chajre má ursilet bihi we a’úzu bike min šerrihá we min šerri má fíhá, we min šerri má ursilet bihi,“ tj. „Ó Alláhu, žádám tě o její dobro, o dobro toho, co je v ní i o dobro toho, s čím je poslána a utíkám se k Tobě před zlem jejím, před zlem toho, co je v ní i před zlem toho, s čím je poslána.[13]

Podobně je také dochováno připomenutí při zaslechnutí hromu. ‘Abdulláh ibnu z-Zubejr رضي الله عنهpokaždé, když uslyšel hřmění, přestal mluvit a recitoval:

سبحان الذي يسبّح الرعد بحمده والملائكة من خيفته

Subhána llezí jusebbihu r-ra’du bihamdihi we l-meláiketu min chífetih,“ tj. „Sláva Tomu, Jehož chválu hrom oslavuje i andělé ze své bázně.[14]

Podle Džábira ibn ‘Abdilláha رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه و سلم prosíval o déšť slovy:

اللَّهُمَّ اسْقِنَا غَيْثاً مُغِيثاً مَرِيئاً مُرِيعاً، نَافِعاً غَيْرَ ضَارٍّ، عَاجِلاً غَيْرَ آجِلٍ.

Alláhumme ´skiná ghajsen mughísen muríen murí’an náfi’an ghajre dárran, ‘ádžilen ghajre ádžil,“ tj. „Ó Alláhu, napoj nás deštěm nápomocným, důkladným a zdravým, užitečným a nikoli škodlivým, včasným a nikoli opožděným.[15]

Podobně také podle ‘Áiše رضي الله عنه při dešti Prorok صلى الله عليه و سلم prosíval:

اللَّهُمَّ اجْعَلْهُ صَيِّبًا نَافِعًا

Alláhumme ´dž’alhu sajjiban náfi’an,“ tj. „Ó Alláhu, učiň ho deštěm hojným, užitečným.[16]

Dochovala se i tato prosba:

اللَّهُمَّ حَوَالَيْنَا وَ لاَ عَلَيْنَا، اللَّهُمَّ عَلَى الآكَامِ وَ الظِّرَابِ، وَ بُطُونِ الاَوْدِيَةِ، وَ مَنَابِتِ الشَّجَرِ.

Alláhumme hawálíná we lá ‘alejná, Alláhumme l-akámi we z-zarábi we l-butúni l-awdijeti we menábiti š-šedžer,“ tj. „Ó Alláhu (nech padat déšť) okolo nás a ne na nás, Ó Alláhu (nech padat déšť) na pastviny, kopce i kořeny stromů.[17]

V obou sbírkách Sahíh se také dochovala prosba recitovaná Poslem Božím صلى الله عليه و سلم po skončení deště:

مُطِرْنَا بِفَضْلِ اللَّهِ وَرَحْمَتِهِ

Mutirná bifadli lláhi we rahmetih,“ tj. „Zapršelo nám z přízně Boží a Jeho Milosti.[18]

Šejch Ibn ‘Usejmín k principu neproklínání počasí dodal:

Tato negace proklínání větru znamená zákaz. To proto, že proklínat vítr znamená proklínat Toho, Kdo ho stvořil a poslal. Déšť nemožno připsat ani větru, ani počasí, ani atmosféře, naopak, jsou to věci, které jsou, podobně jako vítr, pod plnou kontrolou Alláha jediného.[19]

______________________________________________________

[1] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7491. V kratší verzi stojí „a v Mých rukou je noc i den!“ Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6181.

[2] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2246.

[3] Nebo s dodatkem: „Nechť nikdo neříká „zatracená doba,“ …“Viz Ibidum.

[4] Viz Kitábu t-tewhíd, kap. č. 43.

[5] Tj. ti, kteří věří ve věčnost a nepomíjivost stvořeného světa a odmítají víru ve vše, co není materiální povahy.

[6] Viz Ibidum.

[7] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1039.

[8] Zaznamenal ho ‘Abdulláh ibn Ahmed v Zijádatu l-Musned, 5/123; al-Buchárí v al-Adebu l-mufred, 906; an-Nesáí v Sunenu, hadísy č. 520 a 933; aIbn Abí Šejba v al-Musannefu, 10/217. Uvádí ho i at-Taháwí v Muškili l-ásár, 1/398; Ibn Tejmíjja v al-Kelimetu t-tajjiba< /span>, str. 135; Ibn Kesír v Džámi’u l-mesáníd, 1/115/86; Ibn Hadžer v Atráfu l-musnad, 1/215/63. Jako sahíh podle podmínek obou šejchů jej doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 2756.

[9] Viz Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, 6/601-602.

[10] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 4908; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1978 jako hasan gharíb; at-Taberání v al-Kebír, 3/175-176 a al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, 2/102/1. Jako spolehlivé podle podmínek al-Buchárího a Muslima ocenil jeho vypravěče al-Munzirí v at-Terghíbu we t-terhíb, 3/288-289; a hadís jako sahíh doložili Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 1988; a al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 528.

[11] Viz Medžmú’u šerhi l-muhdeb, 5/92.

[12] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2253 jako hasan sahíh; al-Albání doložil jako sahíh v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, 6/598, hadís č. 2756.

[13] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, 4/76; a Muslim v Sahíhu, 2/116.

[14] Zaznamenal Málik v Muwetta´u, hadís č. 1839.

[15] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 1169.

[16] Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 1523.

[17] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1013, na autoritu Šeríka ibn ‘Abdilláha ibn Abí Nemira رضي الله عنه.

[18] Muttefakun ‘alejhi. Na autoritu Zejda ibn Chálid al-Džuheního رضي الله عنه zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 846; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 71.

[19] Viz Medžmú’u fetáwá we resáil Ibni ‘Usejmín, 10/276.