Vznešený Alláh pravil v kontextu potvrzení skutečnosti, že Posel Boží Muhammed صلى الله عليه و سلم je dalším (a posledním) z řady poslů Božích, tedy mužů obdařených zjevením od Stvořitele:
فَاسْأَلُوا أَهْلَ الذِّكْرِ إِنْ كُنْتُمْ لا تَعْلَمُون
Zeptejte se tedy lidí, jimž dostalo se připomenutí, nevíte-li! (Nahl:43)
Vznešený Alláh pravil v kontextu potvrzení skutečnosti, že Posel Boží Muhammed صلى الله عليه و سلم je dalším (a posledním) z řady poslů Božích, tedy mužů obdařených zjevením od Stvořitele:
فَاسْأَلُوا أَهْلَ الذِّكْرِ إِنْ كُنْتُمْ لا تَعْلَمُون
Zeptejte se tedy lidí, jimž dostalo se připomenutí, nevíte-li! (Nahl:43)
Tatáž slova jsou v Koránu opakována i na dalším místě:
وَمَا أَرْسَلْنَا قَبْلَكَ إِلَّا رِجَالًا نُّوحِي إِلَيْهِمْ ۖ فَاسْأَلُوا أَهْلَ الذِّكْرِ إِن كُنتُمْ لَا تَعْلَمُونَ
A poslali jsme před tebou pouze muže, jimž vnuknutí jsme dali. Zeptejte se tedy lidí, jimž dostalo se připomenutí, nevíte-li! (Anbijá´:7)
Je pravidlem, že pokaždé, když jsou v Koránu na dvou místech opakována shodná slova, Alláh chce zdůraznit jejich význam a připomenout jejich důležitost, na kterou chce poukázat a na kterou chce obrátit pozornost posluchače. [1]
Při vysvětlování užitého pojmu أهل الذكر ahlu z-zikr učenci zaujali dvě stanoviska, která se navzájem překrývají:
První skupina, kam patří např. al-Hasan a Katáda, tento termín shodně s důvodem zjevení (arab. سبب النزول sebebu n-nuzúl) vztáhla na učené, zbožné a věřící mezi následovníky předcházejících zjevení, tedy jmenovitě mezi lid Tóry a Evangelia, přičemž nikterak nepopřeli, že do této množiny analogicky nemohou spadat i učenci z řad muslimů.
Druhá skupina uznala výše uvedený důvod zjevení, avšak na základě známého pravidla výkladu Koránu, dle nějž pointa tkví v obecném znění a nikoli ve specifické okolnosti zjevení (arab. العبرة بعموم اللفظ لا بخصوص السبب al-‘ibretu bi ‘umúmi l-lefzi, lá bichusúsi s-sebeb) výslovně zmínili především islámské učence. Tento svůj výklad podpořili jednak logikou nutnosti, neboť umma islámu v každé době a na každém místě zajisté potřebuje znalce zjevení, neboť jakákoli skupina lidí beze znalosti a bez vrstvy učených vždy bude žít v iluzích a tonout v temnotě nevědomosti. Tuto svou úvahu dále podpořili koránským veršem hovořícím o džihádu (zde ve smyslu ozbrojeného boje) ze súry at-Tewba, která ho jinak deklaruje povinností, avšak stanovuje i výjimku v případě jisté specifické skupiny lidí, která má raději zůstat mimo bitevní pole a věnovat se spíše studiu a výučbě:
وَمَا كَانَ الْمُؤْمِنُونَ لِيَنفِرُوا كَافَّةً ۚ فَلَوْلَا نَفَرَ مِن كُلِّ فِرْقَةٍ مِّنْهُمْ طَائِفَةٌ لِّيَتَفَقَّهُوا فِي الدِّينِ وَلِيُنذِرُوا قَوْمَهُمْ إِذَا رَجَعُوا إِلَيْهِمْ لَعَلَّهُمْ يَحْذَرُونَ
Věřící nechť se nevypravují všichni najednou; proč by se z každé skupiny nemohl vypravit jeden oddíl, aby se lidé z něho poučili o náboženství a aby po návratu mohli varovat svůj lid – snad budou se mít na pozoru! (Tewba:122)
Tedy i v krajní situaci válečného konfliktu a ozbrojeného boje je nutno zachovat ty, kteří pro ostatní zprostředkují poučení o věcech náboženských.
Těch, kteří se této úvahy drželi, bylo bezpočet.
Imám Abu l-Hasan ‘Alí al-Máwerdí uvádí, že ‘Alí ibn Abí Tálib a řada dalších mezi zbožnými předky smýšleli, že ahlu z-zikr jsou především učenci z řad muslimů. [2]
V jiném svém díle tento šáfi’ovský mudžtehid uvádí:
„Mnoho učenců z řad zbožných předků i učenců současných užilo tento verš jako důkaz povinnosti prostých lidí následovat učence.“ [3]
Imám at-Taberí ve svém Tefsíru pravil:
„A jiní řekli to, co se traduje až k Abú Dža’ferovi: „My jsme ti, jimž se dostalo připomenutí.“ [4]
Na jiném místě uvádí:
„Abú Dža’fer pravil: „Ti, jimž se dostalo připomenutí, jsou lidé Koránu (arab. أهل القرآن ahlu l-Kur´án).“ [5]
‘Abdurrahmán ibn Zejd ibn Aslem, sluha Omara ibnu l-Chattáb رضي الله عنه uvedl, že az-zikr znamená Korán a na podporu svého tvrzení citoval koránský verš:
إِنَّا نَحْنُ نزلْنَا الذِّكْرَ وَإِنَّا لَهُ لَحَافِظُونَ
My zajisté připomenutí jsme seslali a dobře je umíme ochránit. (Hidžr: 9)
A také verš:
إِنَّ الَّذِينَ كَفَرُوا بِالذِّكْرِ لَمَّا جَاءَهُمْ ۖ وَإِنَّهُ لَكِتَابٌ عَزِيزٌ
On zná ty, kdož nevěří v připomenutí, když přijde k nim, přestože je to Písmo vzácné (Fussilet: 41) [6]
Ibn Batta al-Akberí pravil:
„S poslušností vůči Alláhu a Jeho Proroku صلى الله عليه و سلم se pevně pojí i poslušnost vůči učencům:
أَطِيعُوا اللَّهَ وَأَطِيع
ُوا الرَّسُولَ وَأُولِي الْأَمْرِ مِنْكُمْ
Poslouchejte Boha, poslouchejte Posla i ty, kdož nad vámi mají autoritu. (Nisá´: 59)
A je známo od zbožných předků, že ti, kdož nad vámi mají autoritu (arab. ألو الأمر منكم úlu l-amri minkum) zahrnují nejen vojenské velitele, ale i učence. Řekli znalci práva: „Tak uvedli vykladači.“ A toto vysvětlení se dochovalo od Abu l-‘Álíjji.“ [7]
Imám Ibn Menda pravil:
„Alláh pravil:
لَّا تَجْعَلُوا دُعَاءَ الرَّسُولِ بَيْنَكُمْ كَدُعَاءِ بَعْضِكُم بَعْضًا ۚ قَدْ يَعْلَمُ اللَّـهُ الَّذِينَ يَتَسَلَّلُونَ مِنكُمْ لِوَاذًا ۚ فَلْيَحْذَرِ الَّذِينَ يُخَالِفُونَ عَنْ أَمْرِهِ أَن تُصِيبَهُمْ فِتْنَةٌ أَوْ يُصِيبَهُمْ عَذَابٌ أَلِيمٌ
Neberte výzvu posla k vám tak, jako by to byla výzva jednoho z vás k druhému! Bůh zná dobře ty z vás, kteří se potajmu okrádají. Nechť se mají na pozoru ti, kdož se vzpouzejí Jeho rozkazu, aby je nepostihla zkouška či trest bolestný. (Núr: 63)
Vznešený Alláh věděl, že se v této ummě po odchodu jejího Proroka صلى الله عَلَيْهِ وَسلم vyskytnou neshody a rozkoly. Věc ovšem spočívá v návratu k těm, jimž se dostalo připomenutí a k těm, kdož mají autoritu – a to jsou učenci, které vzpomíná Vznešený Alláh ve svých slovech:
لَوْ رَدُّوهُ إِلَى الرَّسُولِ وَإِلَىٰ أُولِي الْأَمْرِ مِنْهُمْ لَعَلِمَهُ الَّذِينَ يَسْتَنبِطُونَهُ مِنْهُمْ
Kdyby se však s ní obrátili na posla anebo na ty, kdož mezi nimi mají autoritu, dozvěděli by se ji tak ti, kteří se mezi nimi snaží proniknout k pravdivosti její. (Nisá´:83).“ [8]
Imám al-Beghawí ve svém vysvětlení předmětného verše uvádí:
„Verš byl zjeven ohledně učených z řad židů a křesťanů, ale svou implikací zahrnuje učence z řad následovníků Koránu, jak se uvádí od Ibn Zejda.“ [9]
Háfiz Ibn Hadžer al-‘Askalání vyložil tento verš známým hadísem, v němž k Prorokovi صلى الله عليه و سلم a jeho druhům رضي الله عنهم أجمعين přichází anděl Džibríl عليه السلام a vyptává se Proroka na co je to islám, co je víra (arab. الإيمان al-ímán), co je konání dobra (arab. الإحسان al-ihsán) a co jsou znamená příchodu Hodiny. Tento hadís je potom podle něj objasněním koránského příkazu ptát se těch, jimž se dostalo připomenutí. [10]
Málikovský učenec Abú ‘Abdulláh Muhammed al-Fásí pravil:
„Povinností učence je tedy přikazovat ostatním svým bratřím muslimům vhodné a zakazovat zavrženíhodné tím nejadekvátnějším způsobem a vyučovat je, neboť Vznešený Alláh pravil:
فَاسْأَلُوا أَهْلَ الذِّكْرِ إِنْ كُنْتُمْ لا تَعْلَمُونَ
Zeptejte se tedy lidí, jimž dostalo se připomenutí, nevíte-li! (Nahl: 43)“ [11]
Imám Sa’duddín Mes’úd at-Teftezárí užil verše o ahlu z-zikr k potvrzení konsensu učenců (arab. إجماع idžmá’), když pravil:
„Když se jich tedy zeptají a oni se na odpovědi shodnou, tato odpověd vyžaduje, aby byla přijata a následována, dokonce i kdyby v dané otázce nebyl v daný okamžik žádný prospěch:
فَاسْأَلُوا أَهْلَ الذِّكْرِ إِنْ كُنْتُمْ لا تَعْلَمُونَ
Zeptejte se tedy lidí, jimž dostalo se připomenutí, nevíte-li! (Nahl: 43)
Alláh též pravil:
وَمَا كَانَ اللَّهُ لِيُضِلَّ قَوْمًا بَعْدَ إِذْ هَدَاهُمْ
A Bůh věru není takový, aby dal zbloudit lidem poté, co uvedl je na správnou cestu (Tewba:115)
To ukazuje na to, že On do srdcí toho lidu, který je učený a správně vedený, neuvrhne neshody.“ [12]
Tedy at-Taftezáí užil tohoto verše k dokázání právoplatnosti konsensu, který vlastně vzniká prostým rozšířením příkazu ptát se učenců.
Také imám Muhammed ibn Ibráhím ibnu l-Wezír al-Jemení se přikláněl k tomuto vysvětlení ve své knize al-
‘Awásim mine l-kawásim fí zebbi ‘ani s-sunneti Abí Kásím. [13] Ohledně tohoto díla prohlásil imám aš-Šewkání: „Pokud by Jemen nezplodil nic jiné, nežli jen tuto knihu, pak ona sama by byla dostačujícím dílem, na které by mohl být hrdý.“ Jde totiž o velmi hluboké a vyčerpávající dílo bránící autoritu Sunny, ve kterém Ibnu l-Wezír reaguje na svého oponenta v dané době.
Totéž uvádí i šejch Džábir al-Džezáirí [14] a šejch Muhammed Muntasir al-Hasaní, který říká:
„Tedy zeptejte se následovníků předešlých písem, tedy učených z řad židů a křesťanů, nicméně věc se takto nemá, odpověď výše vzpomínaných, pokud budou tázáni, neustavuje důkaz a Alláh ani nemyslel, že tito mají být dotazováni – naopak – „ti, jimž se dostalo připomenutí“ jsou učenci, nositelé nauky, lidé Koránu, ti kteří studují nauku islámu a vyučují ji druhé – ti, kteří se stali imámy nauky.“ [15]
‘Alláma Muhammed Amín aš-Šinkítí pravil:
„Ptejte se tedy těch, jimž se dostalo připomenutí znamená, že Vznešený Alláh přikázal tomu, kdo nemá znalost, aby se otázal někoho, kdo je znalejší, na což ukazují slova Posla Božího صلى الله عليه و سلم, že odstranění nevědomosti se děje tázáním se učenců, jak řekl v otázce muže zraněného na hlavě:
أَلاَّ سَأَلُوا إِذْ لَمْ يَعْلَمُوا فَإِنَّمَا شِفَاءُ الْعِيِّ السُّؤَالُ
„To se nemohli zeptat, když nevěděli? Věru lékem na neznalost jest otázka!“ [16]
Tak uvádějí imám Ahmed a další.“ [17]
Imám ‘Abdulláh ibn ‘Abdirrahmán Abú Battín pravil:
„Tomu, kdo hledá úspěch a pokoj, přísluší aby se dotazoval učenců Sunny a ve svém náboženství netápal:
فَاسْأَلُوا أَهْلَ الذِّكْرِ إِنْ كُنْتُمْ لا تَعْلَمُون
Zeptejte se tedy lidí, jimž dostalo se připomenutí, nevíte-li! (Nahl:43)
A aby se neptal učenců inovátorských sekt.“ [18]
Pozdější učenci ve valné většině souhlasili s vysvětlením, že ahlu z-zikr jsou učenci muslimů a toto vysvětlení také často citovali ve svých knihách a statích.
Z učenců moderní doby se tohoto vysvětlení, tedy že „ti, jimž se dostalo připomenutí, jsou lidmi nauky, tedy islámskými učenci,“ [19] drželi např. šejchové as-Sa’dí a Ibn ‘Usejmín a mnoho dalších.
Pro podporu tohoto tvrzení existují i další argumenty ze Sunny. Uvádíme jen některé z nich:
‘Abdulláh ibn ‘Amr ibnu l-‘Ás رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
إِنَّ اللَّهَ لاَ يَقْبِضُ الْعِلْمَ انْتِزَاعًا، يَنْتَزِعُهُ مِنَ الْعِبَادِ، وَلَكِنْ يَقْبِضُ الْعِلْمَ بِقَبْضِ الْعُلَمَاءِ، حَتَّى إِذَا لَمْ يُبْقِ عَالِمًا، اتَّخَذَ النَّاسُ رُءُوسًا جُهَّالاً فَسُئِلُوا، فَأَفْتَوْا بِغَيْرِ عِلْمٍ، فَضَلُّوا وَأَضَلُّوا
„Alláh neodejme nauku tím, že ji vyrve služebníkům, nýbrž odejme nauku tím, že bude odnímat učence, až žádný učenec nezůstane, načež si lidé za své vůdce vezmou nevědomé, kterých se budou tázat a oni jim budou odpovídat beze znalosti, spějíce v blud a v blud ostatní uvádějíc.“ [20]
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
يحمل هذا العلم من كل خلف عدوله ينفون عنه تحريف الغالين وانتحال المبطلين وتأويل الجاهلين
„Tato nauka bude v každé generaci přenášena pravdomluvnými, spravedlivými, kteří z ní budou odstraňovat změny, jichž se dopustili ti, kdož překračují meze, falešná tvrzení lhářů a nepravdivé výklady nevědomých.“ [21]
‘Awf ibn Málik al-Ašdže’í رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم se jednou zadíval do nebe a pravil:
هذا اوان يرفع العلم
„Toto je okamžik vyzdvižení nauky pryč.“
Kdosi řekl: „Ale Posle Boží, jak může být nauka vyzdvižena pryč, když máme Knihu Boží, kterou čteme, kterou studujeme a kterou vyučujeme i naše děti?“
Posel Boží صلى الله عليه و سلم mu odpověděl:
إن كنت لأحسبك من أفقه أهل المدينة
„Považoval jsem tě za jednoho z nejchápavějších z lidu Medíny.“
Poté vzpomenul, že židé a křesťané setrvávají v bludu,
ačkoli také mají přímo před sebou svá písma. [22]
‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه přinesl následující vysvětlení těchto slov: „Každý následující den bude horší, nežli ten předešlý, až do Dne Zmrtvýchvstání. A nemyslím tím nárůst bohatství ani neužitečných záležitostí. Spíše tím myslím pokles znalostí s tím, jak bude čas dál ubíhat, až se lidé stanou obdobně nevědomými, díky tomu, že jejich učenci vymřou, načež oni přestanou přikazovat vhodné a zakazovat zavrženíhodné, což následně povede k jejich zkáze.“ [23]
O důležitosti a nepostradatelnosti učenců náboženských nauk pro ummu islámu se vyjadřovali také mnozí ze zbožných předků a imámů této ummy.
Vzpomínaný Ibn Mes’údرضي الله عنه řekl: „Lidé budou kráčet po cestách dobra, dokud budou přejímat znalost od svých starších, pravdymilovných, od svých učenců. Pokud budou čerpat nauku od svých mladších, od zlých, dojdou zkázy.“ [24]
‘Adí ibn Hátim رضي الله عنه pravil: „Bude se vám dobře dařit tak dlouho, dokud neuznáte to, co jste znávali, za špatné, či dokud se nevystříháte toho, co jste znávali, že je dobré a dokud znalí a učení mezi vámi budou moci bez obav promluvit.“ [25]
Rabí’a ibn ‘Abdirrahmán, učitel imáma Málika ibn Anas, pravil: „Lidé jsou v péči svých učenců jako děti na klíně svých otců.“ [26]
As-Siklí vyprávěl, že imám Málik řekl: „Je tvou povinností poznat lidi nauky a snažit se k nim být co nejlepší. Je tvou povinností, abys pokaždé, když projdeš nějakou vesnicí a dozvíš se, že v ní žije nějaký učenec, jej navštívil a pozdravil pozdravem míru.“ [27]
Uvádí se, že imám aš-Šáfi’í pravil: „Nežij v kraji, kde není ani učenec, který by tě zpravil o tvém náboženství, ani lékař, který by tě zpravil o tvém těle.“ [28]
Imám Ahmed napsal:
„Všechna chvála Alláhu, který v každém období mezi příchodem proroků posílá skupinu lidí nauky, kteří vyzývají zbloudilé ke správnému vedení a trpělivě snáší jejich útlaky. Skrze Knihu Boží oni oživují mrtvé a světlem od Alláha dávají prozřít slepým. Kolik jen lidí, které Iblís zabil, oni oživili, kolik jen lidí zbloudilých, co sešli z cesty a tápali v bludu, oni uvedli na správnou cestu! Jak krásný je jejich účinek na lidi a jak zavilí proti nim lidé jsou! Oni odstraňují z Knihy Boží překroucené výklady těch, kteří v náboženství přehánějí, falešná tvrzení lhářů i nesprávná pochopení ignorantů, pozdvihajících zástavu inovace a podněcujících rozkoly. Tací se ve svých názorech na Písmo rozcházejí, ale shodují se v opozici k jeho významu. Hovoří o Alláhu a Jeho Knize beze znalosti, hádají se ohledně toho, co je v Knize víceznačné a těmito mnohoznačnostmi klamou nevědomé. Proto se utíkáme k Alláhu před rozkoly těchto bludařů!“ [29]
Ibnu l-Kajjim al-Džewzíjja pravil:
„Posel Boží صلى الله عليه و سلم říkával, že nevědomost je choroba a lékem na ni je tázat se učenců.“ [30]
Jeden z učenců moderní doby, šejch ‘Abdusselám ibn Burdžís, dodává:
„Ó hledači nauky! Pokud skutečně toužíte čerpat znalosti přímo z jejich pramene, pak jsou zde pro vás starší učenci, jejichž brady zšedivěly, těla oslabila a síly byly vyčerpány na cestě nauky a vyučování. Pevně se k nim přimkněte dříve, nežli je ztratíte a přijdete o ně, využijte jejich přítomnosti a obohaťte se jejich poklady, nežli vám ony zmizí před očima spolu s nimi, věru měsíc v úplňku je v temnotě noci postrádán!“ [31]
______________________________________________________
[1] Více viz imám az-Zerkeší v al-Burhán fí ‘ulúmi l-Kur´án, 1/29.
[2] Viz an-Nuketu we l-‘ujúnu – Tefsír al-Máwerdí, komentář příslušných veršů.
[3] Viz al-Háwí al-kebír fí fikhi mezhebi l-imámi š-Šáfi’í, 16/52.
[4] Viz Džámi’u l-beján ‘an ta´wíli áji l-Kur´án, 17/209.
[5] Viz Ibid., 18/ 414.
[6] Ibidum.
[7] Viz Ibtálu l-hijel, 1/5.
[8] Viz Risáletun fí fadli l-achbári we šerhi l-mezhebi ahli l-ásári we hakíkati s-sunen, 1/22.
[9] Viz Me’álimu t-tenzíli fí tefsíri l-kur´án, 5/311.
[10] Viz Mesáilu adžábe ‘anhá l-háfiz Ibn Hadžer, 1/6.
[11] Viz al-Medchal, 2/84.
[12] Viz Šerhu t-telwíhi ‘ale t-tewdíh, 2/101.
[13] Viz Mesáilu adžábe ‘anhá l-háfiz Ibn Hadžer, 1/315.
[14] Viz Ajseru t-tefsíri l-kelámi l-‘Alíji l-Kebír, 1/424.
[15] Viz Tefsíru l-Kur´áni l-kerím, 3/49.
[16] Hadís zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 336. Sahíh podle al-Albáního.
[17] Viz Adwá´u l-beján, 7/316.
[18] Viz ar-Raddu ‘ale l-burda, 1/5.
[19] Viz Tejsíru l-kerím, 1/441.
[20] Hadís je muttefakun ‘alejhi, zaznamenali jej al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 100; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2673.
[21] Hadís zaznamenali al-Bejhekí v Sunenu l-kubrá, 10/209; Ibn Abí Hátim v al-Džerhu we t-ta’díl, 2/17; a Ibn ‘Abdilberr v at-Temhíd, 1/57-58 od Ibráhíma ibn ‘Abdirrahmána al-‘Uzerího رضي الله عنه. Jako sahíh byl oceněn imámem Ahmedem v Táríchu Dimešk, 7/39. Objevuje se také u al-Chatíba al-Baghdádího v Šerefu ashábi l-hadís, str. 29. Jako sahíh jej doložil i šejch al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, 227.
[22] Zaznamenal al-Chatíb al-Baghdádí v Iktidáu l-‘ilmi l-‘amal, str. 58. Jako sahíh jej doložil al-Albání.
[23] Zaznamenal ad-Dárimí v Sunenu, hadís č. 194; an-Nesáí v Sunenu, 3/393; al-Chatíb v al-Fakíh we l-muttefakih, 1/456. Viz také Ibn Hadžerovo vysvětlení ve Fethu l-Bárí, 13/26.
[24] Zaznamenal Ibn Menda v Musnedu Ibráhíma ibn Adhem, str. 34; uvádí jej i al-Chatíb al-Baghdádí v an-Nasíha, str. 8.
[25] Zaznamenal Ibn Batta v al-Ibánetu l-kubrá, čl. 26.
[26] Zaznamenal Ibn Batta v Ibid., 1/44.
[27] Viz al-Džámi’, 9/347.
[28] Zaznamenal al-Bejhekí v Menákibu š-Šáfi’í, 2/115.
[29] Viz ar-Raddu ‘ala z-zenádikati we l-džehmíjja fímá šakkat fíhi min mutešábihi l-Kur´áni we te´wwelethu ‘alá ghajri t-te´wílih, str. 170.
[30] Viz ad-Dá´u we d-dewá´, str. 8.
[31] Viz ‘Awáiku t-talleb, str. 26.