بسم الله الرحمان الرحيم
بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, Jedinému bez společníků, požehnání a mír Jeho Poslu صل الله عليه و سلم, jeho rodu. společníkům, pravověrným chalífům a všem následovníkům jeho صل الله عليه و سلم cesty. Připomínejme si bohabojnost, dodržujme všechny příkazy naší víry a snažme se jít přímou stezkou. Alláh dž.š. zjevil (ve významu): Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali! (Álu‘Imán:102) A Muhammed y Posel a Služebník Boží, varoval „Nejhorší věcí jsou novoty ve víře a každá novota ve víře je zhoubná inovace, každá zhoubná inovace je bludem a každý blud je v ohni. (pekelném)“
A potom, milí bratři a sestry v islámu, Alláh dž.š. přikázal svým služebníkům, aby Ho uctívali v Jeho Jedinečnosti, aby se beze zbytku drželi jeho zákona a aby byli dobrem a milostí pro všechny ve svém okolí. Jedině Boží zákon, upravující jak vztah mezi Jím a Jeho služebníky, tak i mezi Jeho služebníky navzájem, vede k harmonii, prosperitě a úspěchu národů. Naopak jakékoli jeho zanechání, v jakémkoli ohledu, nemůže vést k ničemu jinému, než k úpadku, těžkostem, Božímu trestu a zatracení. Bůh řekl (ve významu): Ctěte Boha a nepřidružujte k Němu nic! Chovejte se vlídně k rodičům, příbuzným, sirotkům, chudým, sousedovi pokrevně spřízněnému i cizímu, příteli ze sousedství a jdoucímu po cestě Boží a těm, jimiž vládne vaše pravice! Bůh věru nemiluje ty, kdož jsou domýšliví a vychloubační (Nisá:36) Věz tedy, že pilířem islámské společnosti je proplést skupinu lidí pouty islámského bratrství a příbuzenství. Abú Hurejra vyprávěl v obecně přijímaném hadísu od Posla صل الله عليه و سلم: „Alláh stvořil všechny tvory a když dokončil stvoření, ar-rahim (krevní pouto) jej žádalo: „Bože k Tobě se utíkám před těmi, jež mne zpřetrhali.“ Pravil Bůh „Ano. A jsi spokojeno s tím, že podržím toho, kdo se tebe drží a odtrhnu se od toho, kdo se odtrhne od tebe?“ Pravilo: „Jsem spokojeno.“ „A tak tedy budiž,“ odvětil Bůh. Posel dodal: „Chcete-li, recitujte tento verš A je možné, že obrátíte-li se zády, budete šířit pohoršení na zemi a narušíte pokrevní svazky své. Toto jsou ti, jež Bůh proklel, hluchými je učinil a zraky jejich oslepil. Což nebudou uvažovat o Koránu či jsou snad na srdcích jejich zámky? (Muhammed:22-24)“ Imám a mufessir Ibn Kesír v komentáři k tomuto verši říká: „Tím se zakazuje každý druh pohoršení na zemi. Přetrhání pokrevních svazků se zákazem odděluje obzvláště. Naopak, Vznešený Alláh nařizuje, aby se na zemi postavily dobré vztahy, aby se rodinné vazby posilovaly, předně se nařizuje dobročinnost vůči bližním, odrážející se v dobrém slovu, dobrém činu, stejně jako v materiální pomoci.“ Člověk je zavázán příbuzenským poutem k pomoci a podpoře těch lidí, od nichž může dědit. Bůh řekl: A dědici připadá stejná povinnost. (Bekara:233) Ahmed ibn Hanbel, Abú Hanífa a mnoho dalších znalců z prvních generací to považovali za důkaz, že příbuzní mají při sobě stát a pomáhat si navzájem, všemi prostředky. Bůh zjevil ve své knize: Je ten, jenž ví, že to, co ti bylo sesláno od Pána tvého, je pravda, podoben slepci? To připomenou si věru lidé rozmyslem nadaní, ti, kdož věrně úmluvu s Bohem dodržují a smlouvy své neporušují, i ti, kdož spojují to, co Bůh přikázal, aby bylo spojeno, a Pána svého a účtováni hrozného se obávají, i ti, kdož vytrvalí jsou ve své touze spatřit tvář Pána svého, modlitbu dodržují a z toho, co jsme jim uštědřili, tajně i veřejně rozdávají a zlé dobrým odhánějí – pro ty uchystán je příbytek konečný (Ra’d:19-22) Ibn Kesír vysvětluje slova spojují to, co Bůh přikázal, aby bylo spojeno jako: „rodinné svazky a dobročinnost vůči rodině, chudým, nuzákům, lidem bez domova a všeobecně – konání dobra.“ Největším a nejdůležitějším úkolem v tomto ohledu a zároveň nejpřednějším svazkem hodným udržení je vztah k rodičům. Abdulláh ibn Amru ibn al-Ás vyprávěl následující Prorokova صل الله عليه و سلم slova: „Největší hříchy jsou: 1. stavět někoho na roveň Alláhu; 2. být neposlušný k rodičům; 3. zabít někoho bezprávně a 4. křivě přísahat.“ Podle Buchárího. Muslim zaznamenal od Abdulláha ibn Amra, že Posel صل الله عليه و سلم pravil: „Boží spokojenost je ve spokojenosti rodičů. A hněv Boží je v hněvu rodičů.“ Abú Hurejra citoval slova Posla صل الله عليه و سلم: „Dítě se nijak nemůže oddlužit svému rodiči, kromě když by upadl v otroctví, ono by ho svým majetkem vykoupilo a vysvobodilo.“ Zaznamenal Tirmízí. Od Abdulláha ibn Amra zaznamenal Muslim následující Prorokova صل الله عليه و سلم slova: „Mezi velké hříchy spadá i to, že někdo nadává svým rodičům.“ „Posle Boží, což někdo může nadávat svým rodičům?“ zeptali se přítomni. „Může,“ opáčil Posel صل الله عليه و سلم. „Někdo bude urážet otce druhého a ten zase bude urážet otce toho prvního, nebo někdo bude druhému urážet matku a on potom bude urážet matku prvního.“ Proč tedy spousta z nás neuposlechla? Nejčastějším důvodem, proč lidé přerušují pokrevní svazky, je nevědomost následků z toho pramenících, nedostatek bohabojnosti a malověrnost. Potom pýcha, namyšlenost a pocit opovržení vůči zbytku příbuzenstva, kteří nedosáhli takového majetku nebo společenského postavení, či lakota v duši a z ní pramenící strach, aby příbuzní nezačali požadovat něco z majetku, příjmů, či prestiže dotyčného. Zaneprázdněnost tímto světem, když je zapomenutí na někoho z příbuzenstva, např. při pozvání na oslavu, mylně vyloženo jako nechuť, akt nepřátelství a nenávisti. Nebo křivda při dědictví, nejčastěji vůči sestrám či dcerám, z hromadění majetku a strachu, aby s provdáním dcery majetek nepřešel jinam. To jsou vše malicherné důvody, připočteme-li také to, že islám zaručil ženě její práva, mezi nimi i právo na majetek a svobodné nakládání s ním dle jejího uvážení. To jsou Alláhem stanovená, nezrušitelná práva a nikdo do nich nesmí zasahovat. Posledním důvodem je nechuť navázat tyto svazky první. Při pohledu na sunnu Posla صل الله عليه و سلم a našich zbožných předků však shledáváme pravý opak takového jednání. Abdulláh ibn Amr vyprávěl hadís: „Není spojující, kdo odměňuje, nýbrž je spojující ten, který naváže vztah, když se zpřetrhá.“ Zaznamenal Buchárí. Alí ibn Abí Tálib vyprávěl, že mu Posel Boží صل الله عليه و سلم poradil: „Udržuj rodinné svazky i s tím, kdo je s tebou zpřetrhal a krásně postupuj vůči tomu, kdo s tebou jedná ošklivě.“ Podle Muslima. Od Abú Hurejry se vypráví, že se jeden člověk otázal Posla صل الله عليه و سلم: „Posle Boží, mám rodinu se kterými udržuji vztah, ale oni se mnou ne. Krásně se chovám vůči nim, ale oni vůči mně ošklivě. Milostiv jsem vůči nim, ale oni to neopětují.“ „Pokud jsi takový, jak tvrdíš,“ řekl Posel, „je to jako by si je krmil žhavým uhlím a pořád dokud budeš takový, Bůh ti bude poskytovat podporu ve vztahu k nim.“ Podle Muslima.
Milí Bratři a sestry v islámu! V udržování rodinných svazků tkví nesmírná zodpovědnost. Kdo je udrží zajisté dojde nesmírné odměny na světě onom i tomto a kdo je zpřetrhá, ten věru neujde trestu. Aiša vyprávěla, že Posel Boží صل الله عليه و سلم řekl: „Pouto příbuzenských vztahů visí z Trůnu Božího a říká: Kdo uchovává dobré vztahy se mnou, Bůh s ním bude uchovávat pevná pouta, kdo však se mnou přetrhá vztahy, Bůh přetrhá pouta s ním.“ Na něm je shoda. Vězte, že přerušení pokrevních svazků je překážkou vstupu do Ráje. Od Džubejra ibn Mut’ima se tradují slova Posla صل الله عليه و سلم: „Nevejde do ráje ten, který zpřetrhá (rodinné) svazky.“ Zaznamenal Tirmízí. Udržování rodinných svazků je také důvodem šťastného života, dobrého živobytí a pokoje. Kdo toho chce dosáhnout, měl by se zaměřit na tuto stránku života. Anas ibn Málik řekl, že Posel صل الله عليه و سلم pravil: „Ten, kdo si přeje zachovat příliv bohatství a prodloužit si život, by se měl pěkně chovat k rodičům a upevňovat vztahy s příbuznými.“ Zaznamenal Bejhekí. Kdo se chce vyhnout těžkostem a trestu Božímu na tomto světě, nechť nezanedbá tuto stránku života. Imám Ahmed zaznamenal od Abú Bakra hadís oceňovaný Tirmízím jako sahíh: Pravil Posel صل الله عليه و سلم: „Není přednějšího hříchu, aby Bůh za něj urychlil trest ještě na tomto světě, s tím, co připravil pro toho, kdo jej učiní, než přestupnictví a zpřetrhání rodinných svazků.“ A věz, milý bratře a milá sestro, že ti, kteří nedodrží tento závazek vůči svému Stvořiteli, svým příbuzným a blízkým, jsou Bohem prokleti. Alí ibn Husejn radil svému synu: „Nepřátel se s tím, kdo zpřetrhal pokrevní svazky, neboť jsem jej nalezl prokletého v Knize Boží na třech místech: A je možné, že obrátíte-li se zády, budete šířit pohoršení na zemi a narušíte pokrevní svazky své. (Muhammed:22), Avšak ti, kdož úmluvu s Bohem porušují po jejím uzavření, kdož přetrhávají svazky, jež Bůh nařídil, aby byly spojeny, a ti, kdož pohoršení na zemi šíří, ti nechť jsou prokleti a nechť příbytek mají odporný! (Ra’d:25) a kteří porušují smlouvu Boží po jejím uzavření a rozdělují to, co Bůh přikázal spojit, a po zemi pohoršení šíří. A to jsou ti, kdož ztrátu utrpí. (Bekara:27)“
Alláhumma! Kajeme se z křivd, kterých jsme se dopustil vůči nám samým i vůči našim bližním, upřímným pokáním. Pane náš a Stvořiteli, Vládce všech světů, prosíme tě o odpuštění našich hříchů i hříchů našich blízkých. Požehnej jim i nám a učiň z nás všech obyvatele nejvznešenějších míst ráje. Ámín!