‘Abdurrahmán ibn Abí Sa’sa’a vyprávěl, že Abú Sa’íd al-Chudrí رضي الله عنه řekl jeho otci:
إِنِّي أَرَاكَ تُحِبُّ الْغَنَمَ وَالْبَادِيَةَ، فَإِذَا كُنْتَ فِي غَنَمِكَ أَوْ بَادِيَتِكَ فَأَذَّنْتَ بِالصَّلاَةِ فَارْفَعْ صَوْتَكَ بِالنِّدَاءِ، فَإِنَّهُ لاَ يَسْمَعُ مَدَى صَوْتِ الْمُؤَذِّنِ جِنٌّ وَلاَ إِنْسٌ وَلاَ شَىْءٌ إِلاَّ شَهِدَ لَهُ يَوْمَ الْقِيَامَةِ.
‘Abdurrahmán ibn Abí Sa’sa’a vyprávěl, že Abú Sa’íd al-Chudrí رضي الله عنه řekl jeho otci:
إِنِّي أَرَاكَ تُحِبُّ الْغَنَمَ وَالْبَادِيَةَ، فَإِذَا كُنْتَ فِي غَنَمِكَ أَوْ بَادِيَتِكَ فَأَذَّنْتَ بِالصَّلاَةِ فَارْفَعْ صَوْتَكَ بِالنِّدَاءِ، فَإِنَّهُ لاَ يَسْمَعُ مَدَى صَوْتِ الْمُؤَذِّنِ جِنٌّ وَلاَ إِنْسٌ وَلاَ شَىْءٌ إِلاَّ شَهِدَ لَهُ يَوْمَ الْقِيَامَةِ.
„Věru vidím, že máš rád ovce a pustinu. Tedy, kdykoli jsi se svými ovcemi v pustině a chceš svolat k modlitbě, zvyšuj při tomto volání hlas, neboť není nikoho, kdo by uslyšel něčí svolávání k modlitbě, ať už je džinem, člověkem, či jakýmkoli jiným stvořením, aniž by nebyl v Soudný Den pro dotyčného svědkem.“ Abú Sa’íd dodal: „Tak i Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil.“ [1]
V tomto hadísu je důkaz, že kdokoli slyší muezínovo volání, ať již je džinem, člověkem, zvířetem, či dokonce stromem nebo kamenem, bude svědkem ve prospěch muezína v Den Soudu. Také je toto podání důkazem chvályhodnosti hlasitého svolávání svolávání k modlitbě, aby byl počet svědků co největší, dokud v tom není nějaká další potenciální škoda či omezení, které by tomu bránilo.
O výtečné hodnotě svolávání k modlitbě (arab. أذان azán či ezán) existuje v Sunně celá řada podání, ve kterých se různými slovy vzpomíná jeho hodnota, ohromná důležitost a přednosti, které ezán přináší jak muezínovi, tak i těm, kteří jeho volání slyší.
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
لَوْ يَعْلَمُ النَّاسُ مَا فِي النِّدَاءِ وَالصَّفِّ الأَوَّلِ، ثُمَّ لَمْ يَجِدُوا إِلاَّ أَنْ يَسْتَهِمُوا عَلَيْهِ لاَسْتَهَمُوا، وَلَوْ يَعْلَمُونَ مَا فِي التَّهْجِيرِ لاَسْتَبَقُوا إِلَيْهِ، وَلَوْ يَعْلَمُونَ مَا فِي الْعَتَمَةِ وَالصُّبْحِ لأَتَوْهُمَا وَلَوْ حَبْوًا.
„Pokud by lidé věděli, co se skrývá ve svolávání (tj. k modlitbě) a ve stání v první řadě (tj. na společnou povinnou modlitbu), přičemž by nenalezli jiné cesty, než losovat, losovali by o ně. A pokud by věděli, co obsahuje polední modlitba, závodili by na ni. A kdyby věděli, co tkví v modlitbě večerní a modlitbě za úsvitu, přicházeli by na ni dokonce i kdyby se měli doplazit.“ [2]
Abú Hurejraرضي الله عنه rovněž vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:
إِذَا نُودِيَ لِلصَّلاَةِ أَدْبَرَ الشَّيْطَانُ وَلَهُ ضُرَاطٌ حَتَّى لاَ يَسْمَعَ التَّأْذِينَ، فَإِذَا قَضَى النِّدَاءَ أَقْبَلَ، حَتَّى إِذَا ثُوِّبَ بِالصَّلاَةِ أَدْبَرَ، حَتَّى إِذَا قَضَى التَّثْوِيبَ أَقْبَلَ حَتَّى يَخْطُرَ بَيْنَ الْمَرْءِ وَنَفْسِهِ، يَقُولُ اذْكُرْ كَذَا، اذْكُرْ كَذَا. لِمَا لَمْ يَكُنْ يَذْكُرُ، حَتَّى يَظَلَّ الرَّجُلُ لاَ يَدْرِي كَمْ صَلَّى.
„Když je svoláno k modlitbě, šejtán prchá pryč a utíkajíc pouští nahlas větry, aby ezán neslyšel. Když ezán skončí, vrací se zpět, aby znovu prchal, když se recituje ikáma. Poté, co ikáma skončí, vrací se zpět, vmísí se mezi člověka a jeho ego a našeptává mu (aby jej odvrátil od modlitby), připomínaje mu to či připomínaje mu ono, o čem ani před modlitbou nepřemýšlel, takže zapomene i to, kolik se již modlil.“ [3]
Hadís je důkazem, že ezán odhání šejtána a že když ho šejtán uslyší, uteče hrůzou pryč, aby ho neslyšel. Když pak ezíán skončí, vrací se, aby našeptával modlícím se lidem a modlitbu jim tak překazil.
Podobných textů o hodnotě ezánu je mnoho.
Co by tedy muslim měl dělat, když slyší ezán? Když muslim slyší ezán, je doporučeno, aby opakoval slova, která pronáší muezín.
Od Omara ibnu l-Chattábaرضي الله عنه se dochovalo, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil:
إِذَا قَالَ الْمُؤَذِّنُ اللَّهُ أَكْبَرُ اللَّهُ أَكْبَرُ . فَقَالَ أَحَدُكُمُ اللَّهُ أَكْبَرُ اللَّهُ أَكْبَرُ . ثُمَّ قَالَ أَشْهَدُ أَنْ لاَ إِلَهَ إِلاَّ اللَّهُ . قَالَ أَشْهَدُ أَنْ لاَ إِلَهَ إِلاَّ اللَّهُ ثُمَّ قَالَ أَشْهَدُ أَنَّ مُحَمَّدًا رَسُولُ اللَّهِ . قَالَ أَشْهَدُ أَنَّ مُحَمَّدًا رَسُولُ اللَّهِ . ثُمَّ قَالَ حَىَّ عَلَى الصَّلاَةِ . قَالَ لاَ حَوْلَ وَلاَ قُوَّةَ إِلاَّ بِاللَّهِ . ثُمَّ قَالَ حَىَّ عَلَى الْفَلاَحِ . قَالَ لاَ حَوْلَ وَلاَ قُوَّةَ إِلاَّ بِاللَّهِ . ثُمَّ قَالَ اللَّهُ أَكْبَرُ اللَّهُ أَكْبَرُ . قَالَ اللَّهُ أَكْبَرُ اللَّهُ أَكْبَرُ . ثُمَّ قَالَ لاَ إِلَهَ إِلاَّ اللَّهُ . قَالَ لاَ إِلَهَ إِلاَّ اللَّهُ . مِنْ قَلْبِهِ دَخَلَ الْجَنَّةَ
„Když muezín řekne: „Alláhu akbar, Alláhu akbar“ (tj. Bůh je Největší, Bůh je Největší), načež někdo z vás odvětí:
„Alláhu akbar, Alláhu akbar,“ když pak (dále muezín) řekne: „Ašhedu an lá iláhe ille ´lláh“ (tj. dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha), načež pak (dotyčný) odvětí: „Ašhedu an lá iláhe ille ´lláh,“ když pak řekne: „Ašhedu anne Muhammeden resúlu ´lláh“ (tj. dosvědčuji, že Muhammed je Posel Boží), načež on odvětí: „Ašhedu anne Muhammeden resúlu ´lláh,“ když pak řekne: „Hajja ‘ala s-salát“ (tj. vzhůru k modlitbě), načež on odvětí: „Lá hawle we lá kúwwete illá bi ´lláh“ (tj. není moci ani síly kromě u Alláha), když pak řekne: „Hajja ‘ale l-feláh“ (tj. vzhůru k úspěchu), načež on odvětí: „Lá hawle we lá kúwwete illá bi ´lláh,“ když pak (muezín) řekne: „Alláhu akbar, Alláhu akbar,“ načež on odvětí: „Alláhu akbar, Alláhu akbar“ a když potom řekne: „Lá iláhe ille ´lláh,“ načež (dotyčný) odvětí: „Lá iláhe ille ´lláh“ (upřímně) ze srdce, vstoupí do Ráje.“ [4]
V tomto hadísu je doložena zvláštní hodnota poslechu ezánu a opakování slov, která muezín pronáší, přičemž se opakují tatáž slova, s výjimkou slov muezína „hajja ‘ala s-salát“ a „hajja ‘ale l-feláh,“ na která posluchač odpovídá slovy „lá hawle we lá kúwwete illá bi´lláh.“ Je tomu tak proto, že muezínova slova „vzhůru k modlitbě“ jsou apelem na lidi, aby se přišli pomodlit a jeho slova „vzhůru k úspěchu“ jsou výzvou pro ně, aby si přišli pro svou odměnu. Když tedy muslim říká „není moci ani síly kromě u Alláha“ poté, co slyšel muezína, jak pronáší tato slova, prosí Alláha, aby mu k tomu dopomohl a umožnil mu to (tj. aby správně vykonal modlitbu a obdržel odměnu). Prorokova slova „upřímně ze srdce“ jsou důkazem, že musí být splněna podmínka upřímnosti, protože ta je základem, podle kterého jsou přijímána slova i činy.
Dochována je i prosba, která se pronáší poté, co muezín skončí ezán.
Džábir ibn ‘Abdilláhرضي الله عنه slyšel Posla Božíhoصلى الله عليه و سلم říci, že kdokoli poté, co si vyslechl ezán, řekne:
اللَّهُمَّ رَبَّ هَذِهِ الدَّعْوَةِ التَّامَّةِ، وَالصَّلَاةِ الْقَائِمَةِ، آتِ مُحَمَّداً الْوَسِيلَةَ وَالْفَضِيلَةَ، وَابْعَثْهُ مَقَاماً مَحْمُوداً الَّذِي وَعَدْتَهُ
„Alláhumme rabbi házihi d-da’weti t-támmeti wa s-saláti l-káimeti, áti Muhammeden al-wesíletu we l-fadíletu we ´b’ashu makámen mahmúden allezí wa’adteh,“ tj. „Ó Alláhu, Pane tohoto bezchybného volání (tj. volání k uctívání Jediného, vedle Něhož nic nemá právo být uctíváno) a právě ustavené pravidelné modlitby, daruj Muhammedovi nejvyšší pozici v Ráji, poctu a vyšli ho na místo nejvíce chválené (tj. poctu v podobě možnosti přímluvy v Den Soudu).“ [5]
Autor: šejch ‘Abdurrezzák al-Bedr
Zdroj: Fikhu l-ad’íjeti we l-azkár, str. 126-130, upraveno redakcí.
________________________________________________________
[1] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 609.
[2] Muttefakun ‘alejhi. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 615; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 427.
[3] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 608.
[4] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 385.
[5] Tuto prosbu uvádí al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 614.