بسم الله الرحمان الرحيم
بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Bohu, Jedinému bez společníků, požehnání a mír Jeho Posluصل الله عليه و سنلم, jehorodu. společníkům, pravověrným chalífům a všem následovníkům jeho صل الله عليه و سنلم cesty. Připomínejme si bohabojnost, dodržujme všechny příkazy naší víry a snažme se jít přímou stezkou. Alláh dž.š. zjevil (ve významu): Lidé, bojte se Pána svého, jenž stvořil vás z bytosti jediné a stvořil z ní manželku její a rozmnožil je oba v množství velké mužů i žen. A bojte se Boha, v Jehož jménu se vzájemně prosíte, a dbejte na pravidla o pokrevních svazcích, neboť Bůh zajisté nad vámi je pozorovatelem. (Nisá´:1) A Muhammed صل الله عليه و سنلم Posel a Služebník Boží, varoval „Nejhorší věcí jsou novoty ve víře a každá novota ve víře je zhoubná inovace, každá zhoubná inovace je bludem a každý blud je v ohni.”
A potom, milí bratři a milé sestry v islámu, Slaven budiž Alláh dž.š., jenž oznamuje: Uspějí ti věřící, kteří v modlitbách svých jsou pokorní (Mu´minún:1-2) Ibn Kesír vysvětluje, co znamená pokorní: „jsou ponížených srdcí, upírajíce pohledy na místo své modlitby, nespouštěje jej z očí. Poníženosti a pokory při modlitbě dosáhne ten, který soustředí své srdce jen na ni a jen jí ho oddá, upřednostňujíce modlitbu nad vším ostatním. A tehdy mu ona bude odpočinkem a radostí.“ O pokoře hovoří Abú Hámid al-Ghazálí slovy: „Věz, že pokora je plodem víry a výsledkem silného přesvědčení ve Vznešenost Boží. Ten, který je jí obdařen, bude pokorný v modlitbě i mimo ni. V osamění i ve vztahu ke státní pokladně, navzdory potřebě. Příčinou pokory je poznání, že Alláh sleduje Svého služebníka, poznání Boží Vznešenosti a lidské omezenosti. Z těchto poznání rodí se pokora a není vázána výhradně na modlitbu.“ V sahíh hadísu zaznamenaném Abú Daúdem od Ammára bin Jásira praví Posel صل الله عليه و سنلم: „Člověk se pomodlí a z modlitby se mu zapíše (je přijato) jen desetina, devítina, osmina, šestina, pětina, čtvrtina, třetina, nebo polovina.“ Omar ibn al-Chattáb jednou z minberu pronesl: „Věru, člověk zestárne v islámu a nevykoná pořádně byť i jedinou modlitbu.“ Později se jej zeptali: „Jak to?“ „Nebyl zcela pokorný, ani ponížený (před Alláhem), ani se v ní zcela neobrátil k Alláhu.“ Abú Dardá říkával: „Znakem něčí učenosti je, že vykoná své povinnosti předtím, než vstoupí v modlitbu, aby do ní vstoupil s čistým srdcem.“ Vzorem pokorného Božího služebníka byl Posel Božíصل الله عليه و سنلم. Muttarif od svého otce Abdulláha ibn Šehíra vypráví: „Viděl jsem jak se Posel صل الله عليه و سنلم modlí. A z jeho útrob byl slyšet hlas jako z hrnce (od pláče)“ Správně vykonaná modlitba je popsána v obecně přijímaném hadísu od Abú Hurejry: Jednou vešel Posel Boží صل الله عليه و سنلم iصل الله عليه و سنلم a pozdravil jej. On mu odpověděl na pozdrav a pak řekl: „Vrať se a pomodli se. Nepomodlil ses.“ To se třikrát opakovalo, načež mu dotyčný řekl: „Při Tom, který tebe s pravdou poslal, neznám lépe než takto, pouč mne tedy.“ Pravilصل الله عليه و سنلم: „Když se chceš pomodlit, vykonej pečlivě očistu, pak se obrať na kiblu a vyřkni tekbír. Pak recituj z Koránu, co je pro tebe lehké. Pak se předkloň a uklidni se v předklonu. Pak se zdvihni, až se zcela narovnáš ve stoji. Pak padni na tvář, až se uklidníš při sedždě. Pak se narovnej, až se uklidníš sedící a pak opět vykonej sedždu, dokud se v ní neuklidníš a tak se chovej po celou modlitbu.“ V modlitbě je zakázáno obracet pohled k nebi. Podle Anase ibn Málika jednou řekl Posel Boží صل الله عليه و سنلم: „Co smýšlí národ, který při modlitbě zdvihá své pohledy k nebesům?!“ A ještě ostřeji o tom promluvil a pak děl: „Buď toho zanechají, nebo jim bude zajisté odňat zrak.“ Zaznamenal Muslim. Posel Božíصل الله عليه و سنلم také lidem vytýkal nedbalé vykonávání pohybů při modlitbě a nedokonalé tělesné postoje při ní přirovnával ke zvířecím. Abdurrahmán bin Šibl praví: „Posel Boží صل الله عليه و سنلم mi zakázal (při modlitbě) zobat jako havran, válet se po zemi jako zvířata a spouštět se na zem způsobem, jak činí velbloud.“ Hadís se vyskytuje v mnoha verzích, vzájemně se posilujících. Abú Hurejra říká: „Můj přítel (Muhammedصل الله عليه و سنلم) mi doporučil tři věci a zakázal tři. Zakázal mi v modlitbě zobat jako kohout, dřepět jako pes a otáčet se jako liška.“ Sahíh podle Ahmeda. Také připomínáme, že je zakázáno procházet před modlícím se, nebo mezi řadami. Proto prosíme, abyste se sami posouvali dopředu a uvolnili místo příchozím vzadu, aby i oni mohli usednout v klidu. Nečekejte na pobídku imáma. Nejlepší místa pro muže v modlitbě jsou přední řady vpravo. Pokud se toho budete držet problémy s místy odpadnou.
Milí bratři a milé sestry, Alláh dž.š. varoval (ve významu): Běda těm, kdož při modlení o modlitbu svou se nestarají (Má’ún:5) Arabské slovo „wejl“ označuje jednak citoslovce „běda“ a jednak je i názvem údolí v pekle, před kterým všichni obyvatelé pekla mají hrůzu. A Posel صل الله عليه و سنلم oznámil, dle hadísu od Abú Hurejry: „Modlitba se sestává ze tří dílů. Očista je jeden díl, rukú‘ je druhý díl a sedžda je třetí díl. Kdo je pak správně vykoná, tomu bude modlitba přijata a přijaty budou i jeho ostatní činy. A komu bude modlitba odmítnuta, tomu i jeho ostatní činy budou odmítnuty.“ Zaznamenal Bezzár jako hadís hasan. A imám Ibn Kajjim v knize nazvané Modlitba a předpisy o tom, kdo jí zanechá, stanovuje šest vlastností v modlitbě, které jsou znaky pokrytectví. Je to: 1. lenost vykonat ji; 2. vykonat ji, abych se ukázal před ostatními 3; prodlužovat s ní, nebo ji odkládat; 4 vykonávat ji nehezky; 5. málo vzpomínat Boha; 6. zanechávat společných modliteb. Proto, pracujme na tom abychom se vyvarovali takových chyb v modlitbě a pokud někdo z nás je u sebe nalezne, nechť okamžitě pracuje na jejich odstranění, aby nebyl u Alláha zapsán jako jeden z pokrytců.
Utíkáme se k Všemohoucímu Alláhu, Stvořiteli, Vládci, Ochránci a Soudci, před zlem a křivdou šejtánů z džinů i z lidí i před zlem a křivdou nás samých. Prosíme Jej, aby upevnil naše paty v následování Koránu a Sunny, aby nám daroval pokoru a vnitřní sílu splnit všechny Jím stanovené povinnosti. Ámín.