Vznešený Alláh pravil:
وَلَا تَدْعُ مَعَ اللَّهِ إِلَٰهًا آخَرَ ۘ لَا إِلَٰهَ إِلَّا هُوَ ۚ كُلُّ شَيْءٍ هَالِكٌ إِلَّا وَجْهَهُ ۚ لَهُ الْحُكْمُ وَإِلَيْهِ تُرْجَعُونَ
Nevzývej spolu s Bohem žádné božstvo jiné, vždyť není božstva kromě Něho! A zahyne všechno kromě tváře Jeho – a Jemu náleží rozhodnutí a k Němu budete navráceni. (Kasas:88)
Vznešený Alláh pravil:
وَلَا تَدْعُ مَعَ اللَّهِ إِلَٰهًا آخَرَ ۘ لَا إِلَٰهَ إِلَّا هُوَ ۚ كُلُّ شَيْءٍ هَالِكٌ إِلَّا وَجْهَهُ ۚ لَهُ الْحُكْمُ وَإِلَيْهِ تُرْجَعُونَ
Nevzývej spolu s Bohem žádné božstvo jiné, vždyť není božstva kromě Něho! A zahyne všechno kromě tváře Jeho – a Jemu náleží rozhodnutí a k Němu budete navráceni. (Kasas:88)
Imám al-Berbehárí napsal:
„Cokoli, čemu Alláh předurčil pominout, také pomine, kromě Ráje a Ohně, Trůnu a Stolce, Přísně střežených desek, Pera a Rohu. Nic z toho nikdy nepomine. Potom Alláh v Den Zmrtvýchvstání vzkřísí všechna stvoření přímo při tom, při čem zemřela. Povolá je ke zúčtování tak, jak si jen bude přát. Část z nich pak vejde do Ráje a část z nich vejde do plápolajících plamenů Ohně. Poté nařídí zbytku Svých stvoření, která nestvořil pro věčnost: „Buďte prachem.“ [1]
Abú Ismá’íl al-Herewí uvádí se svým řetězcem vypravěčů k ‘Abdulláhovi (Ibn Mes’údovi) رضي الله عنه hadís Posla Božíhoصلى الله عليه و سلم potvrzující existenci Boží Tváře:
مَنْ قَالَ بِسْمِ اللَّهِ وَقَالَ مَرَّةً مَنْ قَالَ سُبْحَانَ اللَّهِ وَالْحَمْدُ لِلَّهِ وَلَا إِلَهَ إِلَّا اللَّهُ وَاللَّهُ أَكْبَرُ وَلَا حَوْلَ وَلَا قُوَّةَ إِلَّا بِاللَّهِ وَتَبَارَكَ اللَّهُ تَلَقَّاهُنَّ مَلَكٌ فَضَمَّ عَلَيْهِنَّ جَنَاحَهُ وَقَالَ مَرَّةً تَلَقَّاهُنَّ فَكَتَبَهُنَّ ثُمَّ ضَمَّهُنَّ إِلَى جَنَاحِهِ حَتَّى يحي وَجْهَ رَبِّ الْعَالَمِينَ تَبَارَكَ وَتَعَالَى.
„Kdokoli řekne „bismilláh, (tj. „ve jménu Božím),“ jindy řekl: „Kdokoli řekne: „subhán Alláh (tj. sláva Alláhu, čist je od nedokonalosti)“ nebo „al-hamdu li-lláh (tj. chvála Alláhu)“ nebo lá iláhe ille lláh (tj. není božstva, nic nemá právo na uctívání, kromě Alláha)“ nebo „Alláhu akbar (tj. Alláh je největší)“ nebo „lá hawle we lá kúwwete illá bi-lláh (tj. není moci ani síly kromě u Alláha)“ nebo „tebárek Alláh (tj. Alláh požehnej),“ toho slova vezme na svých křídlech anděl,“ a jindy řekl: „vezme tato slova a zapíše je, uschová je na svém křídle, až pozdraví – či střetne – tvář Pána světů, Požehnaného, Nejvyššího.“ [2] Podle jiného podání se totéž týká i slov سبحان الله و بحمده subhán Alláhi we bihamdihi (tj. sláva Alláhu, čist je od nedostatků, pochválen budiž), přičemž všichni andělé, které dotyčný anděl cestou mine, budou za toho, kdo výše uvedená slova pronese, prosit o odpuštění. Potom Ibn Mes’úd recitoval slova:
مَن كَانَ يُرِيدُ الْعِزَّةَ فَلِلَّـهِ الْعِزَّةُ جَمِيعًا ۚ إِلَيْهِ يَصْعَدُ الْكَلِمُ الطَّيِّبُ وَالْعَمَلُ الصَّالِحُ يَرْفَعُهُ
Kdo si přeje moci… vždyť jedině Bohu náleží moc veškerá; k Němu stoupají slova dobrá a On skutek zbožný k sobě pozvedá. (Fátir: 10)3
Vznešený také pravil:
كُلُّ مَنْ عَلَيْهَا فَانٍ وَيَبْقَىٰ وَجْهُ رَبِّكَ ذُو الْجَلَالِ وَالْإِكْرَامِ
Všichni, kdož na zemi jsou, dočkají se konce svého a zůstane jen tvář Pána tvého, majestátnosti a velkomyslnosti plného. (Rahmán:26-27)
Džerír ibn ‘Abdulláh رضي الله عنه vyprávěl, že seděl spolu s dalšími okolo Posla Božího صلى الله عليه و سلم a dívali se na měsíc v úplňku. Posel Boží صلى الله عليه و سلم jim při té příležitosti řekl:
إِنَّكُمْ سَتَرَوْنَ رَبَّكُمْ كَمَا تَرَوْنَ هَذَا الْقَمَرَ لاَ تُضَامُّونَ فِي رُؤْيَتِهِ، فَإِنِ اسْتَطَعْتُمْ أَنْ لاَ تُغْلَبُوا عَلَى صَلاَةٍ قَبْلَ طُلُوعِ الشَّمْسِ وَصَلاَةٍ قَبْلَ غُرُوبِ الشَّمْسِ، فَافْعَلُوا.
„Vy věru na onom světě budete moci spatřit svého Pána zrovna tak, jako vidíte tento měsíc, nepocítíte žádnou obtíž v tom spatřit ho, proto se snažte nechybět na modlitbu před východem slunce a před západem slunce, pokud to jde, učiňte tak.“ [4]
Toto spatření nastane až na onom světě, poté, co budou lidé znovu vzkříšeni a těm, kteří si to zasloužili, bude nahrazen jejich zrak, kterým vnímali na tomto světě, zrakem jiným, lepším a vyšším, jímž mohou spatřit i to, co se na tomto světě spatřit nedá. Právě jim bude dána možnost svého Pána spatřit:
وُجُوهٌ يَوْمَئِذٍ نَّاضِرَةٌ إِلَىٰ رَبِّهَا نَاظِرَةٌ وَوُجُوهٌ يَوْمَئِذٍ بَاسِرَةٌ تَظُنُّ أَن يُفْعَلَ بِهَا فَاقِرَةٌ
V ten den budou jedny tváře zářící a ke svému Pánu hledící a jiné tváře v ten den budou sinalé, tušící, že dovrší se na nich trest páteř lámající. (Kijáma:22-25)
Zatímco o těch druhých, jimž bude tato možnost upřena, je řečeno:
كَلَّا إِنَّهُمْ عَن رَّبِّهِمْ يَوْمَئِذٍ لَّمَحْجُوبُونَ
< p style="text-align: justify;">Však pozor! Věru že budou v ten den od svého Pána odděleni závěsem (Muttefifín:15)
Suhejb رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:
إذا دخل أهل الجنة الجنة يقول الله تعالى : تريدون شيئا أزيدكم ؟ فيقولون : ألم تبيض وجوهنا ؟ ألم تدخلنا الجنة و تنجنا من النار ؟ فيكشف الحجاب فما أعطوا شيئا أحب إليهم من النظر إلى ربهم.
„Když vejdou obyvatelé Ráje do Ráje, řekne Vznešený Alláh: „Chcete, abych vám přidal ještě něco navíc?“ Odpovědí: „Což jsi neučinil naše tváře bělostně zářícími? Což jsi nás neuvedl do Ráje a nezachránil před Ohněm?” Na to se zvedne závoj a oni neobdrží nic pro ně milejšího, nežli možnost pohlédnout na svého Pána.“ [5]
Podle některých podání poté Posel Boží صلى الله عليه و سلم recitoval:
لِّلَّذِينَ أَحْسَنُوا الْحُسْنَىٰ وَزِيَادَةٌ ۖ وَلَا يَرْهَقُ وُجُوهَهُمْ قَتَرٌ وَلَا ذِلَّةٌ ۚ أُولَـٰئِكَ أَصْحَابُ الْجَنَّةِ ۖ هُمْ فِيهَا خَالِدُونَ
Těm, kdo dobré konali, bude patřit odměna nejkrásnější a ještě jim bude přidáno; jich tváře nepokryje ani chmura, ani ponížení a budou ráje obyvateli a v něm věčné bude jejich přebývání. (Júnus: 26)
V dlouhém hadísu od Abú Hurejry رضي الله عنه o přímluvě se také lze dočíst, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم řekl:
…فَيَأْتِيهِمُ اللَّهُ – تَبَارَكَ وَتَعَالَى – فِي صُورَةٍ غَيْرِ صُورَتِهِ الَّتِي يَعْرِفُونَ فَيَقُولُ أَنَا رَبُّكُمْ . فَيَقُولُونَ نَعُوذُ بِاللَّهِ مِنْكَ هَذَا مَكَانُنَا حَتَّى يَأْتِيَنَا رَبُّنَا فَإِذَا جَاءَ رَبُّنَا عَرَفْنَاهُ . فَيَأْتِيهِمُ اللَّهُ تَعَالَى فِي صُورَتِهِ الَّتِي يَعْرِفُونَ فَيَقُولُ أَنَا رَبُّكُمْ . فَيَقُولُونَ أَنْتَ رَبُّنَا . فَيَتَّبِعُونَهُ …
„…A potom k nim přijde jejich Pán v podobě jiné, nežli je Jeho vlastní podoba, jim známá, načež řekne: „Já Pánem jsem vaším!“ A oni řeknou: „Utíkáme se k Alláhu před tebou.“ Zůstaneme zde stát, dokud nepřijde náš Pán a my Ho, až přijde, poznáme. Načež k nim přijde Vznešený Alláh v podobě, která jim bude známa a řekne: „Já pánem jsem vaším!“ Oni řeknou: „Tys Pánem naším“ a budou ho následovat …“ [6]
Spatření Boží Tváře na onom světě zmiňují i další podání.
Abú Bekr ibn ‘Abdilláh ibn Kajs vypráví od svého otce, že slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:
جَنَّتَانِ مِنْ فِضَّةٍ آنِيَتُهُمَا وَمَا فِيهِمَا، وَجَنَّتَانِ مِنْ ذَهَبٍ آنِيَتُهُمَا وَمَا فِيهِمَا، وَمَا بَيْنَ الْقَوْمِ وَبَيْنَ أَنْ يَنْظُرُوا إِلَى رَبِّهِمْ إِلاَّ رِدَاءُ الْكِبْرِ عَلَى وَجْهِهِ فِي جَنَّةِ عَدْنٍ .
„V zahradách Edenu budou i dvě zahrady ze stříbra, v nichž budou i všechny nádoby ze stříbra. A dvě zahrady ze zlata, v nichž budou i všechny nádoby ze zlata. Nic nebude lidem bránit v tom, aby vzhlédli ke svému Pánu, kromě pokrývky Majestátu na Jeho Tváři.“ [7]
Abú Hurejra رضي الله عنه vypráví, že lidé se dotázali Posla Božího صلى الله عليه وسلم, zda budou na onom světě moci uzřít svého Pána, načež jim odvětil:
هَلْ تُضَارُّونَ فِي رُؤْيَةِ الْقَمَرِ لَيْلَةَ الْبَدْرِ؟
„Brání vám něco, abyste viděli měsíc za noci úplňku?“
„Nebrání, ó Posle Boží,“ odpověděli oni. Zeptal se jich tedy:
هَلْ تُضَارُّونَ فِي الشَّمْسِ لَيْسَ دُونَهَا سَحَابٌ ؟
„Brání vám snad něco v tom, abyste viděli slunce, když je jasno a nezastírá jej žádný oblak?“
Odpověděli: „Nebrání, ó Posle Boží.“ Prorok صلى الله عليه وسلم jim tedy řekl:
فَإِنَّكُمْ تَرَوْنَهُ كَذَلِكَ يَجْمَعُ اللَّهُ النَّاسَ يَوْمَ الْقِيَامَةِ فَيَقُولُ مَنْ كَانَ يَعْبُدُ شَيْئًا فَلْيَتَّبِعْهُ
„Věru právě tak uvidíte i Jeho. Alláh shromáždí lidi v Den Zmrtvýchvstání a řekne: Nechť každý následuje to, co uctíval.” [8]
Ibnu l-Kajjim pravil:
„Věru vznešený jas nejvyvýšenějšího a nejvybranějšího Ráje tkví bezpochyby v možnosti uzřít Tvář Boží.“ [9]
Na tomto světě však spatřit Alláha není možné – a to dokonce ani pro Proroka صلى الله عليه و سلم. Mesrúk vyprávěl, že matka věřících ‘Áiša رضي الله عنها řekla: „Kdokoli vám bude říkat, že Muhammed viděl svého Pána, je lhářem, neboť Vznešený Alláh pravil:
لَّا تُدْرِكُهُ الْأَبْصَارُ وَهُوَ يُدْرِكُ الْأَبْصَارَ ۖ وَهُوَ اللَّطِيفُ الْخَبِيرُ.
< span style="font-weight: bold;">Zraky lidí Ho nedosáhnou, leč On jich dosahuje; On bystrý je i dobře zpravený. (An’ám: 103)
وَمَا كَانَ لِبَشَرٍ أَن يُكَلِّمَهُ اللَّـهُ إِلَّا وَحْيًا أَوْ مِن وَرَاءِ حِجَابٍ أَوْ يُرْسِلَ رَسُولًا فَيُوحِيَ بِإِذْنِهِ مَا يَشَاءُ ۚ إِنَّهُ عَلِيٌّ حَكِيمٌ
A není dáno smrtelníku žádnému, aby s ním Bůh rozmlouval, leda prostřednictvím vnuknutí či zpoza clony anebo tak, že vyšle posla, jenž vnuká lidem z dovolení Jeho to, co On chce a On vznešený je a moudrý. (Šúrá:15)
A kdokoli vám bude vyprávět, že Muhammed صلى الله عليه و سلم znal i vše, co se stane v budoucnu, je lhářem, neboť Alláh řekl:
إِنَّ اللَّـهَ عِندَهُ عِلْمُ السَّاعَةِ وَيُنَزِّلُ الْغَيْثَ وَيَعْلَمُ مَا فِي الْأَرْحَامِ ۖ وَمَا تَدْرِي نَفْسٌ مَّاذَا تَكْسِبُ غَدًا ۖ وَمَا تَدْرِي نَفْسٌ بِأَيِّ أَرْضٍ تَمُوتُ ۚ إِنَّ اللَّـهَ عَلِيمٌ خَبِيرٌ
Jen u Boha je vědění o příchodu Hodiny. On déšť hojný sesílá a ví, co skryto je v lůnech, zatímco duše žádná nezná, co si zítra vyslouží, a žádná neví, ve které zemře zemi. Bůh věru je vševědoucí a dobře zpravený! (Lukmán:34)“
Potom dodala: „Nicméně viděl Džibríla, mír s ním, v jeho pravé podobě – a to dokonce dvakrát.“ [10] Tj. Posel Božíصلى الله عليه و سلم sám o sobě žádnou specifickou znalostí duchovní reality nedisponoval, vše, o čem hovořil, získával pouze ze Zjevení (arab. وحي wahj) a proto nehovořil z vlastního popudu. Toto Zjevení přicházelo k Božímu Posluصلى الله عليه و سلم vícero způsoby: pravdivým snovým vnuknutím, vnuknutím od anděla do jeho srdce, tím, že k němu promluvil anděl v lidské podobě, tím, že k němu přicházelo Zjevení jako dunivě zvonící zvony, což byl pro něj nejobtížnější způsob, nebo viděl anděla tak, jak byl stvořen, nebo mu to zjevil přímo Alláh v době, kdy vystoupal na nebesa, anebo mu to přímo řekl, bez jakéhokoli prostředníka, když se na nebesích ocitl. Nikdy ovšem přímo svého Pána neviděl, na čemž se všichni jeho společníci رضي الله عنهم أجحعين shodovali.
A co se týče Prorokova صلى الله عليه و سلم vidění anděla Džibríla, mír s ním, o tom vypráví ‘Abdulláh ibn Mes’úd, jemuž Posel Boží صلى الله عليه و سلم Džibríla popsal. Má šest set křídel, z nich každé překrylo celý horizont. Z jeho křídel padají klenoty, perly a rubíny, o nichž ví jen Alláh. [11]
V souvislosti s tím někteří citují verše:
وَلَقَدْ رَآهُ نَزْلَةً أُخْرَىٰ عِندَ سِدْرَةِ الْمُنتَهَىٰ
A věru jej viděl již u příležitosti sestoupení jiného poblíže lotosového stromu u okraje nejzazšího (Nedžm: 13-14)12
Abú Zerr al-Ghifárí رضي الله عنه vyprávěl, že Posla Božíhoصلى الله عليه و سلم se přímo dotázali, zda během Noční cesty (arab. الإسراء والمعراج al-Isráu we l-mi’rádž) viděl svého Pána, načež jim odpověděl:
نُورٌ أَنَّى أَرَاهُ .
„Světlo. Jak jsem ho mohl vidět?!“ [13]
Podle Abú Músá al-Aš’arího رضي الله عنه Posel Božíصلى الله عليه و سلم řekl:
…حِجَابُهُ النُّورُ – وَفِي رِوَايَةِ أَبِي بَكْرٍ النَّارُ – لَوْ كَشَفَهُ لأَحْرَقَتْ سُبُحَاتُ وَجْهِهِ مَا انْتَهَى إِلَيْهِ بَصَرُهُ مِنْ خَلْقِهِ.
„Jeho závojem je světlo – podle podání od Abú Bekra رضي الله عنه oheň – Kdyby jej odstranil, zář Jeho jasu by spálila vše, kam by jeho zrak dopadl.“ [14]
Ke všem veršům a podáním zmiňujícím وجه الله wedžhu ´lláh, tj. Tvář Boží, je nutno přistupovat jako ke všem ostatním podáním týkajícím se Božích atributů – nelze popřít nic, čím Alláh popsal Sebe Sama, vše je to třeba přijmout, jak je to řečeno, neboť to je přístup těch, kteří mají nejrozsáhlejší znalost náboženství:
وَالرَّاسِخُونَ فِي الْعِلْمِ يَقُولُونَ آمَنَّا بِهِ كُلٌّ مِّنْ عِندِ رَبِّنَا ۗ وَمَا يَذَّكَّرُ إِلَّا أُولُو الْأَلْبَابِ
Ti však, kdož pevni jsou ve vědění, hovoří: „My v ně jsme uvěřili; vše, co obsahuje, od Pána našeho je!” A připomínají si to jedině ti, kdož rozmyslem jsou obdařeni.“ (Áli ‘Imrán: 7)
A zároveň popřít jakoukoli podobnost Jeho Tváře s tvářemi, které známe od stvoření, neboť Vznešený Alláh také řekl:
لَيْسَ كَمِثْلِهِ شَيْءٌ ۖ وَهُوَ السَّمِيعُ الْبَصِيرُ
A není nic, co by podobné Mu bylo a On slyšící je i jasnozřivý. (Šúrá:11)
Ibn Tejmíjja odsoudil připodobňování Alláha ke stvořením takto:
„Je nezbytností potvrdit to, co ohledně sebe potvrzuje i Alláh Samotný a zároveň s tím popřít jakoukoli podobnost mezi Ním a Jeho stvořeními.“ [15]
Je proto zapotřebí se vyhnout pokřivení (arab. تحريف tahríf) významu, kdy je přiřknut atributu jiný, než kýžený význam a slova posouvána ze svých významových p
oloh, nebo takového výkladu, kdy jsou podání vysvětlována jinak, než jak vyznívají, dále popření (arab. تعطيل ta’tíl) tohoto atributu, kdy je jeho smysl vyprázdněn. To první v sobě zahrnuje i to druhé, nicméně to druhé v sobě nemůže obsáhnout to první. Dále je třeba se vyhnout snaze pídit se po jakosti (arab. تكييف tekjíf) těchto atributů, protože jejich podstata není nikomu známa a zná ji jen Alláh. Dále je třeba vyhnout se připodobňování těchto atributů k vlastnostem stvoření (arab. تمثيل temsíl či تشبيه tešbíh).
Ibn ‘Abdulberr praví:
„Následovníci Sunny se shodují na potvrzování Božích atributů zaznamenaných v Koránu a Sunně, víře v ně a jejich pochopení tak, jak skutečně jsou (arab. على الحقيقة ‘ale l-hakíka), nikoli v metaforickém smyslu (arab. على المجاز ‘ale l-medžáz). Jaká je jejich podstata nám nepřísluší se tázat. Nicméně sekty džehmíja, mu’tezila a cháridža, ti všichni je popírají a nevysvětlují je v jejich skutečném smyslu, tvrdíce, že kdo je v jejich skutečném smyslu vysvětluje, dopouští se jejich připodobnění a tvrdíce, že kdokoli je cituje jen tak, jak jsou, připodobňuje Alláha k Jeho stvoření.“ [16]
Tuto shodu potvrzují četná podání od největších titánů islámských nauk.
Imám Abú Hanífa pravil ohledně atributů Božích: „Popisujeme Ho tak, jak On Sebe Sama popsal. Je Jediný, Věčný, Který neplodil, ani nebyl splozen a není nikoho, kdo by Mu byl roven, Živému, Všemohoucímu, Všeslyšícímu, Vševidícímu, Všeznajícímu.“ [17]
Al-Welíd ibn Muslim uvádí, že se tázal imámů Málika, al-Awzá’ího, al-Lejsa ibn Se’ada a Sufjána as-Sewrího na podání zmiňující Boží Atributy a tito všichni mu řekli: „Nechej je tak, jak jsou, aniž by ses pídil po jejich přesné podstatě.“ [18]
Imám al-Awzá’í se tázal imáma az-Zuhrího a Mekhúla na koránské verše zmiňující Boží Atributy a oni mu odpověděli: „Nechej je tak, jak jsou.“ [19]
Když se imáma Málika ptali, zda bude možno Alláha vidět na onom světě, odpověděl: „Ano.“ [20]
Imám Ahmed ibn Hanbel pravil ohledně hadísů hovořících o atributech: „Tyto hadísy třeba nechat, jak jsou. Potvrzujeme je a nepřipodobňujeme je k ničemu. A toto je něco, na čem panuje shoda učenců.“ [21] Také řekl konkrétně k vidění Alláha na onom světě: „Kdokoli říká, že Vznešeného Alláha nebude možno na onom světě spatřit, ten se dopustil nevíry a na něm spočívá prokletí Alláha a Jeho hněv, ať už bude kýmkoli z lidí.“ [22] Také řekl: „Kdokoli popírá, že Alláh bude moci být na onom světě spatřen, je nevěřícím, který odmítl Korán.” [23]
Al-Lálikáí pravil:
„Největší povinnost pro muslima představuje znalost jeho věrouky a Náboženství, jakož i všeho, čím Alláh povinoval Své služebníky, včetně pochopení Jeho Jedinosti a Jedinečnosti Jeho Atributů, víry v Jeho proroky s důkazy a jistotou. A k tomuto všemu lze dospět jasnými důkazy a jejich pečlivým hledáním.“ [24]
Al-Herewí v úvodu svého al-Arba’ún, sbírky čtyřiceti hadísů o důkazech Boží Jedinosti, napsal:
„Tato sbírka je udivujícím sledem podání dokazujících Jedinost a Jedinečnost Alláha Mocného Vznešeného, zejména co se týká domény Jeho Přívlastků a Atributů, která nechává následovníky džehmíje [25] a jejich potomky, např. ty v řadách aš’aríjovců a máturídíjců jako opařené, jak pravil Alláh:
وَقُلْ جَاءَ الْحَقُّ وَزَهَقَ الْبَاطِلُ ۚ إِنَّ الْبَاطِلَ كَانَ زَهُوقًا
A rci: „Přišla pravda a zmizel klam, a věru klam je něčím, co zmizí.“ (Isrá: 81)” [26]
A nastíněný přístup přijímat podání týkající se atributů tak, jak jsou, nepopírat je a ani je nevysvětlovat a zároveň oponovat těm, kteří je popírají nebo mrzačí pokřiveným výkladem, byl přístupem prvních generací muslimů, nejlepších pokolení lidstva.
Uvádí se, že když zemřel jeden z džehmíjských popíračů Atributů Božích, muž zvaný Bišr ibn Ghijás al-Merísí, na jeho dženáze nebyl přítomen nikdo z učenců a následovníků Sunny, kromě ‘Ubejda aš-Šúnízího. Když se ‘Ubejd z al-Merísího dženázy vrátil, někteří z následovníků Sunny se na něho obořili: „Nepříteli Boží! Říkáš, že následuješ Sunnu a Společenství, avšak šel jsi na pohřeb al-Merísímu?“ Odpověděl jim: „Dovolte mi se obhájit a odpovědět vám. Nikdy jsem nebyl na pohřbu, za nějž bych neočekával větší odměnu, než byl ten al-Merísího. Když byl uložen na místo určené k dženáze, postavil jsem se do řady a řekl jsem: „Ó Alláhu, tento Tvůj služebník nevěřil v to, že Tě na onom světě zří. Ó Bože, oslep ho, aby Tvou tvář nikdy neviděl v den, kdy ji věřící uvidí. Ó Bože, tento Tvůj služebník nevěřil v trest v hrobě. Ó Bože, potrestej ho v tento den v jeho hrobě trestem, kterým si nikdy nepotrestal žádného ze Svých stvoření. Ó Bože, tento Tvůj služebník nevěřil ve váhu, Bože, zlehči váhu jeho dobrých skutků v Den Soudu. Ó Bože, tento Tvůj služebník popíral přímluvu, nechť se proto nikdo z Tvých stvoření v Den Soudu za něj nepřimluví.“ [27]
‘Abbád ibnu l-‘Awwám vyprávěl: „Asi před padesáti lety za námi přišel Šerík ibn ‘Abdilláh a my se ho zeptali: „Abú ‘Abdilláhu, mezi námi jsou i následovníci mu’tazily, popírající tyto hadísy o tom, že Alláh sestupuje do nejnižšího nebe, nebo že věřící budou mít na onom světě možnost uzřít Alláha …“ Šerík mi na to odvyprávěl asi deset podobných podání na to
to téma a pak řekl: „Co se nás týče, my jsme naše Náboženství přejali od synů Prorokových následovníků a společníků. Od koho je převzali oni?” [28]
Proto se v historii islámu stalo správné pochopení Božích Atributů jedním z důkazů následování správné cesty. A správnou cestou je pojímat je tak, jak byly pojímány společníky Proroka صلى الله عليه و سلم, jejich následovníky a následovníky jejich následovníků.
Z tohoto důvodu pravil šejch Hammád ibn ‘Atík: „Míváme ve zvyku, když se k nám dostane nějaká nová kniha, prošetřit, jak se staví k Atributům Vznešeného Alláha.“ [29]
Naší jedinou povinností ve vztahu k Tváři Boží není disputovat a přít se o její podstatě, nýbrž konat kvůli ní dobro a usilovat o to, abychom se stali jedněmi z těch, kteří ji v Den Soudu nakonec budou moci spatřit.
Imám Abu l-Feredž Ibnu l-Džewzí uvádí od Málika ibn Zejghema, vyprávějícího, že Bekr ibn Musád slyšel ‘Abdulwáhida ibn Zejda říci: „Ó mí bratři, což nezapláčete z touhy po Alláhu? Věru těm, kteří pláčí z touhy po Alláhu, nebude zabráněno uzřít Ho. Ó mí bratři, což nezapláčete ze strachu před Ohněm pekelným? Věru ti, kteří pláčí ze strachu před ním, budou Alláhem před ním zachráněni. Ó mí bratři, což nezapláčete kvůli žízni v Den Zmrtvýchvstání? Věru ti, kteří pláčou pro žízeň v Den Zmrtvýchvstání, budou napojeni přednostně před všemi stvořeními. Ó mí bratři, což nebudete plakat? Plačte věru ještě na tomto světě pro chladivou vodu a Alláh vám ji poskytne i na Soudu Svátosti, v té nejlepší společnosti, společnosti proroků, pravdymilovných, mučedníků a bezúhonných. A jak výtečná je to společnost!“ A tato slova ‘Abdulwáhida tak dojala, že pro slzy téměř neviděl. [30]
________________________________________________________________
[1] Viz Šerhu s-sunna, str. 317.
[2] Viz al-Arba’ún fí deláili t-tewhíd, 1/61-62.
[3] Zaznamenal Ibn Džerír at-Taberí v Tefsíru, 22/120. Podobné uvádí i al-Munzirí v at-Terghíbu we t-terhíb, 2/432-433, jako sahíh jej ocenil al-Hákim.
[4] Muttefakun ‘alejhi. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7434 a toto je jeho verze; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 633.
[5] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 181. Uvádí jej i al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 523.
[6] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 182. Podobný hadís od Anase ibn Málika رضي الله عنه zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7440.
[7] Muttefakun ‘alejhi. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7444; Muslim v Sahíhu, hadís č. 296.
[8] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 182. Viz také at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3248.
[9] Viz ‘Uddetu s-sábirín, str. 43.
[10] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 4855.
[11] Tento popis zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 3748. Uvádí ho i Ibn Kesír v al-Bidájetu we n-nihája, kde jeho isnád oceňuje jako dobrý.
[12] Viz Ibn Kesír v tefíru uvedených veršů; as-Sujútí v ad-Durru l-mensúr, 6/123; a Ibn Chuzejma v Kitábu t-tewhíd, 2/205.
[13] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, str. 178.
[14] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 179.
[15] Viz at-Tadmuríja, str. 20.
[16] Viz at-Temhíd, 7/145.
[17] Viz al-Fikhu l-absat, str. 56.
[18] Uvádí al-Ádžurrí v aš-Šarí’a, str. 314; al-Bejhekí v al-Asmáú we s-sifát, str. 453; a al-Láliká’í v Šerhu usúli l-i’tikád, str. 118 s hasan řetězcem vypravěčů.
[19] Zaznamenal al-Láliká’í v Šerhu usúli l-i’tikád, 3/430.
[20] Viz al-Inkitá’, str. 36.
[21] Zaznamenal Ibnu l-Džewzí v Menákibu l-imámi Ahmed, str. 155-156.
[22] Viz aš-Šarí’a, str. 254.
[23] Zaznamenal Abú Ja’lá v Tabekátu l-hanábila, 1/59.
[24] Viz Šerhu usúli l-i’tikád, 1/9.
[25] Nazváni jsou podle Džehma ibn Safwána a představují historicky první sektu popíračů Božích Atributů.
[26] Viz al-Arba’ún fí deláili t-tewhíd.
[27] Zaznamenal Chatíb al-Baghdádí v Táríchu Baghdád, 7/66.
[28] Uvádí az-Zehebí v al-‘Ulúw, jako sahíh toto podání ocenil al-Albání v Muchtasaru l-‘ulúw, čl. 146.
[29] Viz Mešáhiru ‘ulemái n-Nedžd, str. 252.
[30] Viz Sifetu s-safwa, 3/322.