Ve známém delším hadísu přichází Džibríl عليه السلام za Prorokem صلى الله عليه وسلم v podobě beduína, posadí se před něj a řekne:
يا محمد أخبرني عن الإسلام!
„Ó Muhammede, zprav mne o islámu!“ [1]
Ve známém delším hadísu přichází Džibríl عليه السلام za Prorokem صلى الله عليه وسلم v podobě beduína, posadí se před něj a řekne:
يا محمد أخبرني عن الإسلام!
„Ó Muhammede, zprav mne o islámu!“ [1]
Vyvstává otázka, proč se Džibríl, který je sám z pověření Božího Prorokovým صلى الله عليه وسلم učitelem, obrací k Prorokovi صلى الله عليه وسلم právě takto.
Ve svém vysvětlení tohoto hadísu šejch al-‘Usejmín vysvětluje, že nejpravděpodobnějším důvodem byla snaha maximalizovat demonstrativní učební efekt tím, že okolo sedící sahábové tím spíše uvěří, že jde o skutečného beduína, který se jen přišel něco přiučit o náboženství. Proto nebyl Posel Boží صلى الله عليه وسلم osloven ani jako Posel Boží صلى الله عليه وسلم, jak bylo v kruzích prvních muslimů zvykem, ale přímo jménem. [2] Tak byla okolo sedícím posluchačům přenesena znalost nejen toho, co odpovědět, ale také toho, jak v dané situaci vhodně reagovat a jak odpověď spráně formulovat. Na konci hadísu se dozvídáme, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم nakonec svým učedníkům odhalil, že nešlo o beduína, který se přišel učit o islámu, nýbrž o Džibríla, který přišel poučit o islámu naopak je.
Na základě tohoto incidentu al-‘Usejmín vyvozuje, že v situacích, kdy je to nezbytné a kdy si to vyžadují chvályhodné a nábožensky legitimní pohnutky, je dovoleno využít coby nástroje i dvojsmyslu (arab. تورية tewríja), tedy slova či fráze, kterou lze pochopit dvojím způsobem.
Příkladem tohoto přístupu je situace, ve které se ocitl Prorok Ibráhím (Abrahám) عليه السلام, když stanul před nelítostným, tyranským vládcem. Posel Boží صلى الله عليه وسلم o tom vypráví:
… إِذْ أَتَى عَلَى جَبَّارٍ مِنَ الْجَبَابِرَةِ فَقِيلَ لَهُ إِنَّ هَا هُنَا رَجُلاً مَعَهُ امْرَأَةٌ مِنْ أَحْسَنِ النَّاسِ، فَأَرْسَلَ إِلَيْهِ، فَسَأَلَهُ عَنْهَا. فَقَالَ مَنْ هَذِهِ قَالَ أُخْتِي، فَأَتَى سَارَةَ قَالَ يَا سَارَةُ، لَيْسَ عَلَى وَجْهِ الأَرْضِ مُؤْمِنٌ غَيْرِي وَغَيْرُكِ، وَإِنَّ هَذَا سَأَلَنِي، فَأَخْبَرْتُهُ أَنَّكِ أُخْتِي فَلاَ تُكَذِّبِينِي.
„…I přišel se Sárou do země pod vládou tyrana z mnoha tyranů. Tyranovi bylo řečeno: „Toho muže provází krásná žena.“ Proto si dal tyran Ibráhíma zavolat a zeptal se ho na Sáru: „Kdo je ta žena?“ Ibráhím odpověděl: „Má sestra.“ Potom Ibráhím vešel k Sáře a řekl jí: „Sáro, na zemi nejsou jiní věřící, nežli jen ty a já. Onen muž se mne ptal na tebe a já mu musel říci, že jsi má sestra, proto mne neprohlas za lháře.“ [3]
Nešlo o lež, ale o dvojsmysl, něco, který šlo pochopit dvojakým způsobem.
____________________________________________________
[1] Celý hadís viz u Muslima v Sahíhu, hadís č. 8, na autoritu Omara ibnu l-Chattáb رضي الله عنه.
[2] Viz Šerhu hadísi Džibríla ‘alejhi s-selám.
[3] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3358.